Tsunami nenávisti

Vlna nenávisti k lidem jiné etnické, náboženské či státní příslušnosti je projevem strachu o bezpečí nejbližších. Problém xenofobie je tedy v konečném důsledku sociálním problémem.

Před pár lety se přes Česko přehnala vlna anticiganismu. Od pravděpodobného příchodu Romů do Evropy ve středověku, snad nejprve na Balkán a postupně do střední a západní Evropy, nedošlo k integraci těchto nových obyvatel. Uzavřenou a ideologicky homogenní společností byli vytlačováni na okraj. Museli si hledat obživu, která se většinové společnosti nelíbila.

Novověk postupně deklaroval rovnost obyvatel, právo každého na školní vzdělání, jakož i respekt ke kulturní a náboženské odlišnosti. Pěkně to zní, ale s praktickým uplatněním vůči různým menšinám, v Evropě vůči Židům a právě též vůči Romům se to tak doslova nebralo.

Nic naplat, že se Romové nechali pokřesťanštit, že jsou běloši jako my a že, pokud na něj nezapomněli, mluví indoevropským jazykem příbuzným jazykům např. slovanským, germánským a románským. Rasová a etnická diskriminace je iracionální.

Minulý režim je sice označoval za „občany cikánského původu“, ale interně platily represivní pokyny. Ani nový režim u nás zavedený počínaje rokem 1990 nepřinesl změnu k dobrému. Úsilí o zlepšení situace této komunity byly spíše formální. Chyběly informace, prostředky a někdy i dobrá vůle.

Viníci toho, že Romové těžce shánějí práci, že mají potíže s dosažením zejména středoškolského a vysokoškolského vzdělání, se nacházejí velmi jednostranně jen mezi nimi samotnými. Jen oni mají mít na svědomí to, že se špatně uplatňují na trhu práce a že až na výjimky nedosahují středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání.

Nad to vše pak ale v době, kdy na nemalou část populace těžce dolehla po roce 2008 ekonomická deprese, došlo k projevům radikální nenávisti, až po vražedné útoky.

Další dějství
Na chvíli se zdálo, že vlna nenávisti opadla, ale přiživili ji někteří politici a nutno říct, že nejen mimoparlamentní fašisté, ale i nedávno zvolení poslanci za Úsvit, dnes rozdělení do dvou politických subjektů a mimo jiné také bývalá poslankyně (1998 – 2002) a stranická turistka (vystřídala prozatím pět uskupení) Jana Volfová. Terčem se tentokrát stali čeští muslimové.

Vznikly dvě radikálně protiislámské organizace, Antimešita a Islám v ČR nechceme, a v posledních dnech spojili síly v Bloku proti islámu, který má i stranicko-politické ambice. Rád by ovlivnil volby do poslanecké sněmovny za dva roky. Straší islamizací české společnosti, a přitom se k islámu v posledním sčítání lidu přihlásily tři setiny procenta zdejších obyvatel. Z nich počet českých konvertitů k islámu se odhaduje na nějakých 200 osob. A platí to dlouhodobě.

Antiislamisté uvádějí příklady drakonických trestů v Saúdské Arábii, zemi, která, nutno uznat, pod ochranou USA a Evropy, zachovává principy temného středověku modifikovaného jen moderní technikou a pohodlným životním stylem tamních obyvatel.

Připomínají též domnělý Islámský stát a jeho sadistické chování k lidem jiných vyznání a k zajatcům. Zapomínají, že jde promile světového islámu. Přehlížejí, že 27 islámských organizací z evropských zemí společně vydalo Chartu evropských muslimů, v níž se přihlašují k pluralitní, demokratické a otevřené společnosti.

Odpor k domácím muslimům se aktualizoval v odmítání běženců ze zemí, ve kterých je bída nebo válečné konflikty. Prý jde o islámskou invazi do Evropy. Nic naplat, že ti nešťastníci mají různou etnickou a náboženskou příslušnost. Jejich přítomnost má být bez dalšího rovnou bezpečnostním rizikem.

Diskutoval jsem o nich s jednou reprezentantkou průměrného českého postoje. Prý jejich nebezpečí je mimo jiné v tom, že přicházejí „znásilňovat bílé ženy“. Na můj úděs reagovala tím, že ona sama si to nemyslí. Tato paní studovala teologii a než se s ní církevní autority rozloučily, věnovala se službě pastorační asistentky. Ale přinejmenším tlumočila to, co se běžně v jejím okolí říká. Odpor ke skutečnému nebo někdy jen domnělému islámskému chování se demaskoval jako pouhopouhý prvoplánový rasismus.

Snažil jsem se té dámě vysvětlit, že obyvatelé Sýrie, Iráku nebo Libye jsou běloši stejně jako Češi, Švédi, Romové nebo Židé. Ale co je to za argument? Má barva pleti být kritériem? Měl jsem dojem, že nevzdoruje, ale že ji ti údajní vetřelci pořád straší. Skončili jsme debatu tím, že je třeba to vysvětlovat.

Odpor ke skutečnému (či domnělému) islámskému chování se často demaskuje jako pouhý prvoplánový rasismus. Foto tallahasseescene.com

Politické svědomí
Bohužel tentokrát se na vlně xenofobie veze i česká vláda. Nevím, co si premiér Sobotka a jeho ministři soukromě myslí. Připouštím, že většina z nich nejsou rasisté. Ale silným motivem pro ně je výhled na výsledek příštích voleb a s nimi spojená masová nenávist budoucích voličů k cizincům. S humánním přístupem odpovídající sociálně demokratické tradici by před elektorátem této země neobstáli.

Proto vymýšlejí neuvěřitelné scénáře, jako je selekce běženců podle vyznání nebo domnělá, ale ve skutečnosti nulová pomoc v zemích odkud přicházejí. Připojili se ke klausovské a nečasovské rétorice, tentokrát v té verzi, že bruselští byrokraté nám nebudou diktovat nějaké kvóty.

Vlna nenávisti k lidem jiné etnické, náboženské či státní příslušnosti je nakonec projevem strachu o bezpečí vlastní a blízkých lidí, zejména vlastní rodiny. Poměry, ve kterých je naším smutným údělem žít, opravdu vyvolávají obavu. Rizikem sice nejsou Romové, čeští muslimové nebo utečenci z válečných zón, ale naše bezpečí je doopravdy ohroženo.

Problém xenofobie je totiž nakonec sociálním problémem. Rasismus a též autoritativní, konzervativní nacionalismus má důvod ve ztrátě právních jistot. Lidé zažívají na vlastní kůži dnes a denně, jak jsou ignorována jejich sociální práva zaručená ústavním pořádkem České republiky, jak vlády pod předsednictvím Topolánka a Nečase odbouraly sociální stát a jak váhavě, a skoro by se zdálo, že neochotně, se k němu vrací parlament a vláda, která se ocitá v půlce svého funkčního období.

Neobnoví-li sociální stát sociální a křesťanská demokracie (které historicky stály u jeho zrodu), spočtou jim to občané za dva roky. Možná se nevrátí k ODS, která balancuje nad propastí zvolitelnosti, ale mohli by nechat sociální stát obnovit třeba Dělnickou stranu sociální spravedlnosti a přidruženou národní frontu. Rozdíl jejich dvou modelů je v tom, že sociální demokracie se pozvolna začíná chovat nacionalisticky a xenofobně, ale nedodržuje důsledně ani svůj tradiční sociální program.

Když si prosadíme s touto vládou nebo proti ní demokratický, pluralitní, důsledně sociální stát, mohla by se většina lidí od bludiček ustrašeného a proto násilného nacionálního šovinismu odvrátit.

Zatím se však zdá, že liberální, a pluralistické principy společnosti spolu s evropanstvím velká část českých obyvatel oželela. Co zbyde, když se při jejich absenci spojí nacionální a sociální program, s tím máme historickou zkušenost.

Demokratický socialista Václav Černý se ve třetím díle svých Pamětí vyslovuje o poválečném období, zejména o zacházení s Němci takto: „Gestapismus český se na vlásek podobal nacistickému, oč jsme pak chtěli opírat pýchu své mravní nadřazenosti? … Zač lepšího než naši protivníci, než kdokoli se od května 1945 chceme vydávat?“

Tato léta, jakoby to chtěla ve vztahu k jiným komunitám definitivně potvrdit.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Vlna anticiganismu Pondělí, 22.Června 2015, 10:36:32

se přes nás přehání už od počátku devadesátých let. V roce 1991 otevřel anticiganismu cestu do lepší společnosti Ludvík Vaculík svým fejetonem "Našim lachtanům". Píše tam o tom, jak "občané cikánského původu" škodí "občanům našeho původu". Navrhuje důsledné oddělení majoritní společnosti od Romů.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Skvělý článek a nová encyklika papeže Františka "Laudato si" Pondělí, 22.Června 2015, 13:02:36

Skvělý článek.

Na tomto místě se hodí upozornit na úplně novou encykliku "Laudato si" papeže Františka, která se zabývá sociální nespravedlností a ničením přírody. Papež přesně popisuje a pojmenovává příčiny nynější bídy, o níž v článku na velmi omezeném prostoru píše také pan Štampach.

Jiří Vyleťal

Lenka Vytlačilová - metrolog

Obávám se, že je to složitější Pondělí, 22.Června 2015, 17:58:57

Paul M. Sniderman dělal výzkum v Nizozemí a v Dánsku.
Vyšlo mu následující:
Čím konzervativnější člověk, tím větší nechuť k migrantům.
Pokud se jedná o člověka, který je nejen konzervativní, ale je zároveň také egalitář, přerůstá pouhá nechuť v třeskutou nenávist.
Jinými slovy, skupina, která nenáviděla migranty nejvíce, byla skupina sociálních demokratů.
Dává to smysl.

Petrasek Milan - penzista

Opovrhování slabším a pochlebování silnějším je projevem občanské nesuverenity Pondělí, 22.Června 2015, 18:27:20

a tím jedním z mentálních dispozic velmi nekompatibilních s demokratickým smýšlením.
Jeho dekonstruktivní vliv na integraci menšin je ve zdejším vydání podporován hbitou připraveností občanů přejímat asociální morálku mocenské elity, nabízenou hlavně privátními medii.
Odůvodnění, které nesuverénnínu občanu jednou zajistí pocit sounáležitosti s nadřazeným se mu stávají pevnou nutností.
A tím nepostradatelnější a pevně obhajovanou, čím vratšího základu jsou...bych řekl.

Petrasek Milan - penzista

Paní Vytlačilová Pondělí, 22.Června 2015, 18:30:56

Řekl bych, že pan Sniderman špatně opsal nějakou tiskovou chybu.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Pondělí, 22.Června 2015, 18:32:52

Nevím, jaké má o egalitářství představy paní Vytlačilová,, ale tak to není. Já jsem egalitář par excellence a proti muslimům ani jiným imigrantům naprosto nic nemám. A znám více lidí, kteří jsou na tom podobně. Naproti tomu lidé, kteří proti nim protestují, egalitáři vůbec být nemusí.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Pondělí, 22.Června 2015, 19:01:59

Ta vlna je setrvalá a žene se z doby dávno před rokem 1989. Nicméně měla velmi zřetelný vrchol v druhé polovině devadesátých let, kdy počet rasových vražd rychle atakoval nejprve desítku a pak dvacítku, u brutálních násilných měla první Mlynářova zpráva trojmístné číslo a šlo o odpornosti typu zkopání těhotné díky či házené s romským děckem přes hlavu jeho matky apod. Za vlád sociálně demokratických premiérů hřeben vlny opadl, zvláště Špidlova, ale už předtím Zemanova vláda pro to dost udělaly. Nárůst začal už před rokem 2008, ale s krizí začala vlna znovu kulminovat. Trochu mě děsí, že sociální demokracie, která ještě pár let předtím dokázala být docela důrazně protirasistická dnes pod kotel téměř přikládá (přinejmenším pan ministr Chovanec).

Evě Hájkové
On Paul M. Sniderman neobjevil nic nového. Ono se to rovnostářství musí spojit s obavami o zachování status quo a s pocitem aktuálního ohrožení -- nejsem si jist, zda tu pojem konzervativní trochu nezavádí. A ano, ti lidé mohli být v západní Evropě a u nás donedávna voliči sociální demokracie a někdy jsou dodnes. Ne na dlouho, sociální demokracie se sice občas může snažit vyjít vstříc jejich obavám s nějakou tou ideologickou floskulí "o zrnkách pravdy", ale Zemanové a Konvičkové všech zemí jim nabídnou víc.
Takový pan Kuchejda je podle všeho rovnostář a určitě by s nejhlubší přesvědčením odmítl osočení z rasismu, přesto asi jeho příspěvky docela přesně ilustrují tu hranu, na které lidé, o nichž mluví Sniderman stojí.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Martinu Profantovi Pondělí, 22.Června 2015, 21:37:9

Máte pravdu. V tom velmi krátkém příspěvku mi šlo o jeden dílčí ale přece jen důležitý aspekt problému, o to, jak se stalo, že rasismus je u nás "gesellschaftsfähig". Vaculíkův fejeton mě tehdy v roce 1991 naprosto šokoval. V nekrolozích na L.V. jsem zaznamenal i hlas, který říkal, že jeho "Poslední slova" v LN pro jistotu nečetl.

Takový pan Kuchejda je podle všeho rovnostář a určitě by s nejhlubší přesvědčením odmítl osočení z rasismu Úterý, 23.Června 2015, 06:12:8

Pan Kuchejda by ho odmitl, stejne jako vetsina zde diskutujicich, prestoze ve svem nejhlubsim podvedomi patrne rasiste jsou jako samozrejme absolutni vetsina lidi. Samozrejme s tim vnitrne bojuji, ale da se predpokladat, ze cim vetsi (vnitrne) rasista, tim zurivejsi bojovnik proti rasismu.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Úterý, 23.Června 2015, 10:06:35

Dobře, na jedné straně jsou tu ti, kteří se bojí neznámého a jejich strach či nechuť přerůstá v "třeskutou nenávist" (je vcelku jedno jak je pojmenujeme nebo na ně ukážeme prstem) - a na druhé straně jsou tu lidé, kteří se nebojí uprchlíků nebo imigrantů, ale bojí se těch, kteří se jich bojí, protože vědí, že strach přerůstá v "třeskutou nenávist ".
Dá se s tím vůbec něco dělat? Tedy, co konkrétně se dá a má dělat proti strachu, popřípadě proti třeskuté nenávisti. A kdo konkrétně by s tím měl něco dělat?

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kuchedovi Úterý, 23.Června 2015, 10:49:24

Děkuji, právě tak jsem to myslel. A omlouvám se, že jsem si Vás tak říkajíc povolal jako příklad.

Jiřímu Kubičkovi
Jistě, roky 1990 a 1991 byly roky prvních oblud, obezřetný revoluční konsensus nahrazovalo testování přijatelnosti vyhrocených postojů; v parlamentu ovšem tehdy ještě byli romští poslanci a Vaculíkův text se dal ještě číst jako obvyklá Vaculíkova provokativní sebestylizace, o které musel vědět, že většinu jeho čtenářů vyprovokuje (tak jako jeho výroky o ženách) . Silné v románech a literárních fejetonech, problém v rubrice Poslední slovo (formálně fejeton, ale umístěním a kontextem křížený s úvodníkem). Také jsem ta Poslední slova přestal číst, nechtěl jsem si kazit obraz autora Sekyry a Českého snáře.
Nechci rozpoutat další marnou diskusi o historické vině, ale myslím, že jsme to zorali, pobouření čtenáři Vaculíkova Posledního slova, mlčící ve jménu tehdy privatizovaného revolučního konsenzu k prvním projevům rasismu, ideologické utilitarizace antikomunismu, nedemokratickému lustračnímu zákonu atd. Vlastně nemlčící, vesměs mrmlající.
Když použiji Vaší metaforu: Vaculík tehdy vědomě vpadl do salónu v holinkách od hnoje. A my jsme z rozpaků upravili pravidla slušného chování, aby to bylo salonfähig.
Mate pravdu, tahle eroze byla strašlivě nebezpečná -- a já jsem zase zdůrazňoval jiný dílčí aspekt: dokonce i tu úplně rozbouřenou vlnu druhé poloviny devadesátých let ještě dokázal pomoci zkrotit jasný a důsledný politický postoj.

Toho Snidermana neznam p. Profant. Úterý, 23.Června 2015, 17:29:43

"ale Zemanové a Konvičkové všech zemí jim nabídnou víc. "

Ale protoze me zajimaji vase analyticke schopnosti, prosim vas o odpoved, zda vyse uvedenou vetu vztahujete i na mne. Dekuji za odpoved.

Luděk Ševčík - OSVČ

Mám dotaz. Úterý, 23.Června 2015, 20:39:45

Xenofobní chování je založeno na rasových, etnických, kulturních a náboženských předsudcích. Do jisté míry může být xenofobie přirozeným projevem. - zdroj Wikipedie.
Nebylo by tedy nejlepším řešením proti xenofobii, kdyby se všichni její odpůrci pokusili vyvrátit přesvědčivě tyto předsudky? Nebylo by to mnohem efektivnější, než tu žehrat vůči xenofobům a nebylo by to mnohem efektivnější, než tu ztrácet čas vyjmenováváním různých vědců, xenofobií se zaobírajícími?
Jistě by nepřesvědčili všechny. Ale rozhodující většinu by měli v hrsti. Tak se táži, proč to nikdo ani nezkouší? Vypadá to pak, že praktické argumenty chybí a tak se vše zase nahrazuje prázdnými konzervami. Pletu se?

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kuchejdovi Úterý, 23.Června 2015, 21:58:58

Ne, nezahrnují. Příklad lidí, kteří jsou vtahování do tohoto trendu, nejspíše nenajdeme v diskusích na DR. Vás jsem uváděl jako příklad rovnostářské s výraznou nedůvěrou k příchozím z jiného prostředí.

Luďkovi Ševčíkovi
Potíž s předsudky je, že předcházejí soudu. Proto se prakticky nedají vyvracet těm, kdo je mají. Dá se omezit jejich šíření a když je slušná společnost diskriminuje, u dost velké skupiny lidí zakrní či vymizí. U většiny to není ani potřebné, ani žádoucí.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Středa, 24.Června 2015, 07:47:24

Pane Ševčíku, zeptejte se zdejších psychologů, zda je možné nějakou fobii vyléčit rozumnými argumenty. Oni by to měli vědět.
Já mám pro jakýkoliv strach pochopení. Ovšem pro sprostotu a nenávist, které se teď na nás v souvislosti s uprchlíky hrnou ze všech stran, pochopení nenalézám.
Ale na druhé straně je možná dobře, že se to ventiluje. Aspoň víme, na čem jsme. Víme co v některých lidech dříme.

Petrasek Milan - penzista

Zdejší dřímanici občanská nesamostatnost a submisivita Středa, 24.Června 2015, 11:04:22

se probudila a projevuje patologickou manifestaci pocitu strachu na základě touhy po pevné patriarchální mocenské strukturaci a tím i pocitu řešení navýšenou represivitou.
Iracionální odůvodnění, jsou tím nepostradatelnější a pevněji obhajované, čím vratšího základu jsou.
Nastal čas pro takové, kteří takto nesuverénnínu občanu zprostředkuje pocit fungujících represivních mocenských struktur.
Spoléhám se na doposud hluboce dřímající represivní opatření v demokratického režimu tzn zajištěním objektivní a široké informace medii na základě represivních opatření vlády.
Předsedou vlády je přeci zástupce masy závislých na majitelích kapitálu....konsumismus apatických mas sem nebo tam.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Paní Hájkové Čtvrtek, 25.Června 2015, 11:32:30

fobie v psychiatrickém slova smyslu jako třeba arachnofobie se nedá vyléčit rozumnými argumenty, protože pacient ví, že pavouci nejsou nebezpeční. Kdyby si myslel, že ho pavouci ohrožují, například proto, že na něj Mossad posílá jedovaté pavouky kvůli tomu, že komunikuje s mimozemštany, nebyla by to fobie, ale blud. Fobie je z definice takzvaně egodystonní, pacient by se jí chtěl zbavit. Kdo trpí arachnofobií, nechce obvykle vyhubit všechny pavouky.

Xenofobie není individuální, ale společenský jev, je to ostatně spíš nenávist než strach: strachem se může vysvětlovat, ale ten je někdy spíš záminkou.