Být skutečným přítelem Izraele

Ministr zahraničí se na své cestě do okupovaných palestinských území ostře vyslovil k současné izraelské politice. Jeho ostrá slova na izraelskou stranu by měly následovat stejně ostré diplomatické činy. Pravý přítel by to určitě pochopil.

Nedělní návštěva českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka v Pásmu Gazy, jeho seznámení se s tamní katastrofální situací, a opatrná kritika na adresu izraelské blokády tohoto území beze sporu představují potěšitelné kroky české diplomacie. Stejně tak je na místě kvitovat odvahu, s jakou se ministr Zaorálek tvrdě vymezil proti počínání současné izraelské vlády.

Jakkoli pozitivní tyto kroky jsou, náš ministr jimi nijak zvlášť nepřekročil nezbytné minimum toho, co by v důsledku posledních aktivit Státu Izrael měl učinit ministr zahraničí každé nezávislé země, která v rámci své zahraniční politiky klade na první místo respekt k mezinárodnímu právu. Aby toho docílil, je třeba po dvou varováních podniknout konkrétní kroky vůči současné izraelské vládě.

Nastal čas, aby naše diplomacie ukázala, že Česká republika je sebevědomým přítelem státu Izrael a jeho obyvatel, dostatečně odvážným vyvozovat důsledky z izraelských aktivit, se kterými nesouhlasíme, a které jsou v rozporu s prioritami naší zahraniční politiky. Izrael čelí rostoucí mezinárodní izolaci, která pramení z činů vlád premiéra Netanjahu.

Dostatečně pevným postojem vůči této vládě může Česká republika přispět k ochraně mezinárodního práva, lidských práv Izraelců a především záchraně blízkovýchodního mírového procesu. Současně však může stát Izrael mezinárodní izolace ušetřit a přispět tak jeho budoucímu rozvoji.

Pro mezinárodní společenství nepřijatelné izraelské aktivity mu jen za poslední rok vynesly obvinění z válečných zločinů od renomovaných mezinárodních lidskoprávních organizací, místo mezi kandidáty na tzv. „seznamu hanby" OSN, na které patří země a organizace obzvláště vážně porušující lidská práva dětí a v neposlední řadě také předběžné vyšetřování ze strany Mezinárodního trestního soudu.

Jasně v rozporu s mezinárodním právem i s nadějemi na oživení blízkovýchodního mírového procesu je také loňská výstavba tisíců nových bytových jednotek a demolice více než šesti set palestinských obydlí.

Lubomír Zaorálek na návštěve Izraele nešetřil ostrými slovy na adresu izraelské správy. Trnem v oku mu byla intenzivní politika budování nelegálních osad. Repro z vysílání ČT

Pravý přítel to pochopí
Výčet akcí izraelské vlády z posledního roku jasně ukazuje na to, že pokračování podobným směrem skutečně nemůže vést jinam, než k mezinárodní izolace Státu Izrael. Změna v zahraniční politice jejich státu, směrem k respektu k mezinárodnímu právu a lidských práv Palestinců je proto i v zájmu samotných Izraelců.

Mnozí z nich navíc přesně to požadují. Izraelských nevládních organizací upozorňujících mezinárodní i izraelskou veřejnost na negativní a často nelegální kroky jejich vlády je mnoho. Stejně tak mnozí obyvatelé Izraele cítí, že k zajištění co nejbezpečnější budoucnost jejich státu je nutné obnovit mírový proces a neohrožovat jej stavbou dalších nelegálních osad na okupovaných palestinských územích.

Když Lubomír Zaorálek naposledy navštívil Izrael, výstavbu těchto nelegálních osad kritizoval. Svou kritiku vystupňoval i v rámci své současné návštěvy. Jenže mezi těmito návštěvami izraelská vláda vypsala tendry na desítky nových bytových jednotek v rámci nelegálních osad, a Česká republika podnikla společně s izraelskou stranou mezivládní setkání.

Česká republika by měla být v první řadě přítelem právě Izraelců toužících po takové změně, která by izraelskou zahraniční politiku posunula do pozice, která nebude v rozporu s našimi vlastními prioritami a našim přesvědčením. Právě na ně je třeba zaměřit naší pozornost a konkrétními kroky je podpořit v jejich snahách.

Jenže ministr Zaorálek i přes ostřejší rétoriku pokračoval i v rámci současné návštěvy v plánování dalšího rozvoje vzájemných vztahů s Izraelem. A činil tak na setkání s náměstkyní ministra zahraničí Cipi Hotovelyovou, která před dvěma týdny o okupovaných palestinských územích prohlásila, že patří Izraeli.

Bohužel dávají nejen Hotevelyová, ale mnozí další členové současné vlády od Naftaliho Bennetta přes Benjamina Netanjahu až po Ayelet Shakedovou jasně najevo, že nejsou těmi přáteli, které Česká republika v Izraeli hledá. Proto je třeba dát před prohlubováním vzájemných vztahů s nimi přednost zřetelnému ochlazení vztahů se současnou vládou.

Je třeba, aby česká diplomacie v čele s Lubomírem Zaorálkem podala pomocnou ruku v rámci izraelské společnost těm, kteří touží po opravdové změně a jasně podmínila další zachování současné úrovně vzájemných vztahů izraelskou ochotou a vážností v přístupu k mírovým jednáním a především respektem k mezinárodnímu právu.

Proto by ministr Zaorálek v budoucnosti již neměl dávat izraelským představitelů třetí varování. Namísto toho by měl podniknout konkrétní kroky směrem k omezení vztahů se současnou izraelskou vládou. Pravý přítel to určitě pochopí.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Ivo Horák - Praha 3

Izrael, ČR a logika (kapitalistické) ekonomiky Úterý, 9.Června 2015, 19:18:38

S ministrem Zaorálkem mohu většinou souhlasit. Byť si myslím, že se lze stěží divit, že je Gaza vážně poškozená, když se odtud střílelo (a střílí) na Izrael. (Představme si, jak by asi vypadalo město, z něhož by slabší země pálila třeba na Rusko.)
Právě tak nemusím rozporovat většinu článku V. Srnky. S určitou výjimkou. Je jí samotný konec textu, vyzývající "jako by se nechumelilo" k omezení vztahů s izraelskou vládou. Je třeba říci, že ČR udržuje vztahy s vládami jako reprezentacemi zemí. Ve státě jako je Izrael je třeba respektovat všechny místní vlády jako demokraticky zvolené. Kromě toho není ČR v situaci, kdy by měla Izrael varovat, snad jen v případě, že by se naše tajná služba první dozvěděla o něčím plánu Izrael napadnout... Že pravý přítel ve skutečném světě omezení vztahů rozhodně a právem nepochopí, to snad není třeba ani říkat.
Můj názor na výstavbu osad na okupovaném území je kritický. Ať už jde o projev politiky stavěné na fait accompli, nebo o nátlak, nebo o cokoliv jiného.
Chtěl bych uvést jisté srovnání, které bude pro mnohého hodně kulhat, ale podle mne za zamyšlení stojí. Předešlu ještě, že Izrael má jen asi čtvrtinu rozlohy ČR (navíc skoro polovinu země tvoří poušť), zatímco počtem obyvatel se země ČR již trochu blíži. Každá ekonomika chce růst, chce stavět. Kapitalistické firmy chtějí mít zisky a na své straně mívají vlády. Také většina obyvatel chce více práce a nerada slyší, že by se měl jejich stát řídit doporučeními odjinud. Něco nám to všem přece připomíná. Ano, také v naší větší a méně stísněné zemi se staví domy a další objekty i tam, kde by tomu tak být nemělo. V NP, CHKO, v památkových rezervacích a jejich ochranných pásmech. A odpůrci praxe bojují málo úspěšně, tváří v tvář ekonomické a politické převaze. Ano, lze nesporně namítnout, KRNAP nebo Karlín nejsou okupovaná území. Myslím však, že leccos takhle pochopíme. Vždyť Izrael taktéž staví výškové budovy kolem historického Jeruzalema, no... a my chceme stavět na všech územích. Takže (proizraelský) prezident Zeman je např. zneklidněn tím, že Šumava je NP a ne rozvojová zóna.