Na Pražském hradě už nejsme doma

Přemrštěné ceny a absurdní poplatky na pražských kulturních památkách jsou podle Marka Adama skvrnou na české státnosti.

Při formování vlasteneckého vědomí nelze ve výuce dějepisu opomenout návštěvu národních kulturních pokladů. Jenže jak lze vést naši mládež k vlastenectví, když například na Pražském hradě vznikl sprostý „kasovní systém“, kde žáci z českých škol platí poplatky třeba jen za to, že vystoupí z autobusu na ulici? Platí za to, že vstoupí do „Chrámu Páně“. Platí za to, že nahlédnou do Zlaté uličky, kde draze a nemorálně placený vstup hlídá ostraha připomínající „security“ službu v supermarketu či muničním skladu.

Jak lze vést naši mládež k vlastenectví, když například na Pražském
hradě žáci z českých škol platí poplatky třeba jen za to, že vystoupí z autobusu na ulici? Repro z vysílání ČT



Vrcholem všeho je čipování vstupenek u turniketů v samotné katedrále. Tato sprostota nemá obdoby v žádné z národních památek v jiných evropských metropolích. Učitel dějepisu je málem sankcionován za to, že žákům na Pražském hradě sdělí pár informací o jeho minulosti. Od toho jsou tu přeci certifikovaní komerční pracovníci, kteří jsou za svůj výklad DRAZE placení…

Pokud je právě tohle představa českého státu o formování historického a vlasteneckého vědomí u českých dětí, pak nezbývá, než s politováním konstatovat, že z národního svatostánku zbyl už jenom stánek. Tento „kasovní systém“ bychom v Bibli hledali jen marně. Jestli si takto katolická církev představuje spoluvlastnictví se státem, pak si, milý poutníku, stoupni mimo Hrad, a modli se až za Prahou.

Nedivme se potom, že čeští turisté představují pouhých pět procent z návštěvníků Hradu, a že místo českých dětí Hradem prochází zástupy učňovské mládeže z italských a latinskoamerických učilišť, jejichž jediným zájmem při prohlídce těchto památných míst je sledování mobilního telefonu.

A české děti budeme pokutovat i za to, že vystoupily ze zájezdového autobusu. Kde zůstala morálka? Stydím se za své hlavní město!