Ohlédnutí za letošní Malou inventurou

Ve druhé polovině února se v Praze uskutečnil třináctý ročník divadelního festivalu Malá inventura. Zveřejňujeme reportáž Amálie Bulandrové, která v rámci festivalu navštívila několika představení.

Am_lie

Amálie Bulandrová

08.03.2015 09:14

Ve druhé polovině února se v Praze konal třináctý ročník festivalu nového divadla Malá Inventura, jeho organizátoři si kladou za cíl představit nejvýraznější projekty současného nového divadla v Praze. Účastníci festivalu si mohli vybrat ze široké škály produkcí zejména komornějších pražských divadel či z pestré nabídky doprovodného programu, který zahrnoval výtvarné dílny, diskuze, společné obědy či taneční večery. Malá inventura je také výraznou příležitostí k navázání nejen pracovních kontaktů, její organizátoři zvou do Prahy zahraniční i regionální promotéry, dramaturgy, producenty, kurátory a další.

Festival se odehrával na několika místech v Praze, jeho pevnou základnou bylo takzvané Hnízdo. Jde o prostor v přízemí Veletržního paláce, zaplněný umělým sněhovým kopcem, tvořeným vyhřívanou vlněnou plstí. Kromě sněhu, kterého se v letošních zimních dnech moc nedostávalo, nabízelo Hnízdo řadu doprovodných aktivit, mimo jiné bylo zázemím pro diskuze, výtvarné dílny či společné obědy.


Sobotní odpoledne otevřela inscenace s názvem Říše zvířat. Režisérka Kamila Polívková hru současného německého dramatika Roland Schimmelpfennig nastudovala ve spolupráci s divadlem Studio Hrdinů, které sídlí v suterénních prostorách Veletržního paláce. Jejím hlavním motivem je vztah herce a postavy, kterou ztvárňuje. Příběh odhaluje negativní stránky herecké profese, zahrnující nezřídka masku a přetvářku.

A právě maska se stala i dominantním prvkem celé inscenace. Celo-hlavové originální masky z dílny Ondřeje Cibulky, původně součást kostýmu postav/zvířat, se stanou jejich nedílnou součástí. Charakteristické rysy povah oněch zvířat se prolnou do osobního života samotných herců a ona maska, kterou jako by nešlo odložit, už není tím, co odděluje skutečnou realitu a fiktivní svět divadelního příběhu.

Přesunem do divadla Ponec se účastníci festivalu mohli zúčastnit představení Informátoři. Viliam Dočelomanský se s mezinárodním divadelním studiem Farma v jeskyni rozhodl poukázat na skutečnou praxi a způsob fungování mezinárodních korporací. Marketingový obraz korporace, jejíž výrobky jsou denně konzumovány po celém světě, nemusí být nutně obrazem pravdivým. Tato myšlenka se stala základním kamenem mise mladých aktivistů a tedy i celé inscenace. Aktivisti se totiž rozhodnou zjistit vše o skutečném fungování nadnárodního koncernu a informovat o něm společnost.

Inscenace vznikla na pozadí skutečné kauzy, kdy jedna potravinová korporace nasadila do skupiny aktivistů vlastního člověka, který (předstírajíc společný zájem) vynášel soukromé informace o členech hnutí.

Informátoři jsou realizování jako jakási montáž tance, fyzického divadla, video produkcí a divadla politického. Inscenace také obsahuje citace různých rozhovorů s oběťmi kauzy i s korporátními lobbisty. Jak sdružení Farma v jeskyni sama uvádí, je tento projekt záměrným průnikem umělců do oblasti, která jim není neznámá.

Závěr sobotního večera tvořil projekt DUETS ve Studiu ALTA. Diváci mohli shlédnout inscenaci vytvořenou ze dvou nezávislých částí, nazvaných Possibilities of Dialogue a SuperNaturals. V prvním případě šlo o koncepci pohybového dialogu umělecky různě zaměřených osobností, jež byla pod režií Jana Komárka volně inspirována stejnojmenným filmem Jana Švankmajera. Druhá část diváky přenesla do světa dvou přátel, rozhodnutých stát se superhrdiny. Tanečníci a choreografové Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák se v sobě, v naději na změnu a snad v touze po záchraně světa, pokusili objevit a k životu vzkřísit své nadpřirozené fyzické síly. Výsledkem byla více než humorná, lehce dojemná koláž (nadlidských) pohybových výkonů, vedena přesvědčivě upřímnou snahou o „lepší zítřky“.

Jelikož se Studio ALTA, sídlící v pražských Holešovicích, rozhodlo oslavit otevření své nové haly s účastníky festivalu Malá Inventura, následovala po „duetech“ volná taneční zábava nazvaní Tančírna současného tance. Díky ní měli návštěvníci možnost poměřit své pohybové nadání s tanečníky Martinou Hajdylou Lacovou a Stanem Dobákem.

Nedělní program začal ve festivalovém centru Hnízdo, kde po společném obědě proběhla diskuze s názvem Samota v umění. Společnou debatu výtvarníků, performerů a teoretiků na téma samota v umění moderoval Jan H. Vitvar, a jako hosty svého diskuzního panelu přivítal Aleše Čermáka, Martina Zet, Jiřího Kovandu, Vojtěcha Fröhlicha a Miroslava Bambušeka.

V podvečer začala první z nedělních inscenací, a to GOG Sáry Arnstein a Jiřího Šimka. Jednalo se o autorské představení no motivy knihy GoG Giovanniho Papini, tematizující otázky vlastního já a lidské jedinečnosti. Opět ve Studiu ALTA zkombinovali Sára Arnstein a Jiří Šimek pohyb a slovo, jež přetvořili na specifický komunikační prostředek, pomocí kterého poukázali na těžkosti a nutnosti vlastního vyjadřování.

Dalším bodem programu se stala svobodně nesvobodná Korekce režiséra Jiřího Havelky, taneční skupiny Vertedance a muzikantů Clarinet Factory. S podtitulem „Co je nesvoboda víme, ale víme, co je to svoboda?“ se šest tanečníků a tanečnic pokoušelo publiku zpřítomnit možnosti vypořádání se s nesvobodným stavem.

Posledním nedělním představením bylo Svěcení jara umělecké skupiny Handa Gote research & development. Skupina, která vznikla v roce 2005, se pohybuje na pomezí divadla, současného tance, visuálního umění, hudby, performance a konceptuálního umění. V divadle Alfred ve dvoře představila inscenaci inspirovanou dílem Igora Stravinského a Vaclava Nižinského z roku 1913.

Primárním zájmem skupiny je koncept postdramatického divadla, nelineární způsoby vyprávění či aplikování soudobé hudby a visuálního umění v divadle. A v tomto duchu se neslo i jejich provedení Stravinského Svěcení jara, které pojali jako performanci tematizující rituál, zahrnující koncertní, baletní a operní prvky.