Hrad mluví

„Kauza Peroutka“ nás učí, že dělostřelecká příprava veřejnosti na příští prezidentské projevy může vycházet ze standardního modelu reakcí hradního tiskového mluvčího. Nač se tedy připravit?

„Toho člověka píše některý ze scenáristů Comebacku, když má špatnou náladu,“ napadlo mě v uplynulých týdnech nesčetněkrát, když jsem sledovala vystoupení hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. „Bývali vtipnější, ale jejich hněv je strašný a účinný,“ pomyslím si, když na mě význam jeho slov dopadne jako hromada vepřovic. Argumentační i stylová ekvilibristika věrného ze Zemanových mužů totiž vždycky z koule, kterou při libovolné příležitosti vyrobí jeho nadřízený, úspěšně uhňácá krychli, jejíž další distribuci převezmou otrávení novináři.

Poslední spor pražské lumpenkavárny, týkající se mravní integrity novináře Ferdinanda Peroutky, však dotáhl výkon našeho nesourodého dua k hotovému tvaru. Na sociálních sítích se dočítám, že národ prý tahanice o vyčteninky ze starých časopisů nezajímají, jelikož – jak tvrdí tito znalci poměrů, shodou okolností též z Prahy – národ stojí o orbu, pívo a báťušku, co se nedá blamovat. Jak říká přítel Jakub: Inu, jak myslíte.

Toho člověka musí psát někdo ze scenáristů Comebacku. Repro DR

Jeden z nejdůležitějších českých žurnalistů 20. století podle prezidenta Zemana napsal text, který však Peroutka podle žádného z věrohodných zdrojů nenapsal. Dále prý podpořil předválečný antisemitismus, jenž ve skutečnosti nepodpořil (naopak). A také měl být autorem citátu, jímž byl ve skutečnosti někdo jiný.

Jeho dalším, spíše již implicitním, prohřeškem je, že byl intelektuál, což v souladu s prezidentovým výkladovým slovníkem značí, že byl blbec. Stačí se podívat na nedávné užití téhož v kauze s kódovým názvem „inkluze“, hlouběji do minulosti zacházet netřeba:

„Hrozně miluju multikulturalismus, já si myslím, že si to vymysleli blázniví intelektuálové z pražské kavárny, kteří nikdy nebyli ve škole a když, tak do ní nakoukli na půl hodiny, a ještě se jim předváděla Potěmkinova vesnice.“

Tenhle Zemanův intelektuál, jaký to je démon! Představivost mi zase jede naplno: vidím perfidní postavu se skřehotavým smíchem, vzděláním ideálně žurnalistu či filozofa, jehož ideje, které staví nad prosté lidské starosti, halí v některé z pražských staroměstských kaváren oblak cigaretového dýmu (i když toto by ho snad činilo sympatickým, přikloňme se proto raději k eko-bio pražírně, kam se smí pouze s jemnou kolínskou, aby nepoškodila kávové aroma).

Rachitická ramena této osoby nikdy neopustila hlavní město a kdyby bylo na ní, všechny by nás donutila jíst zeleninu. Jeho osudovým posláním je ve vypjaté chvíli historicky selhat: ale to ten chudák neví, to ví jen pan prezident.

Nicméně zpět k řečnickému lapsu, jenž Hrad znova úspěšně obrátil v útok. Obsahovou esencí univerzální výpovědi jeho tiskového mluvčího, kterou jsem vyždímala z předchozích vystoupení, by mohlo být například toto:

„Pan prezident se nebude omlouvat za výroky, které sice řekl, ale neřekl je tak, jak by se vám hodilo, aby je byl řekl, poněvadž byste mu zase mohli říct, že to přehnal, protože se od vás stejně nedá nic jiného čekat, pane redaktore. Pan prezident je totiž vzdělaný muž a já jsem na něj opravdu, opravdu pyšný.“ (Poslední věta je ve vystoupeních pana mluvčího obsažena nonverbálně.)

Pokud jde o sled oblíbených figur, které se osvědčily zejména kauzách s krycími názvy „inkluze“ a „ukrajinisté“, jde o tyto:

Diskutovaný výrok je vytržený z kontextu + slova, která používáme již po staletí, v případě tohoto výroku znamenají něco jiného + pan prezident nepotřebuje nic vysvětlovat + a vy jste kdo, maličký/maličká? Pan Ovčáček nově ozdobil repertoár i demagogickou třešničkou, jíž je „znenadání mluvit o něčem úplně jiném, třeba o jmelí“. Příkladem je odklon od domnělého Peroutkova textu o Hitlerově gentlemanství ve prospěch článku Češi, Němci a Židé.

S dychtivostí si proto na Wikipedii připomínám latinské výrazy, které se vztahují k populárním argumentačním klamům: argumentum ad ignorantiam, argumentum ad populum, ad hominem, ad verecundiam či soustava induktivních klamů (tu si vážně dopřejte, je tam všechno).

Ostatně, kdo se do zmiňovaného oddílu na Wikipedii začte, přijde na jednu báječnou věc: Miloš Zeman a Jiří Ovčáček to berou podle seznamu odshora dolů! Máme se ještě tuze nač těšit!

Nemáte zač.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

"Dále prý podpořil předválečný antisemitismus, jenž ve skutečnosti nepodpořil (naopak)." Středa, 4.Února 2015, 09:29:49

Ctete prosim a nejak mi to vysvetlete p. Valkova. Prosim bez krouceni a cizich slov a jinych kotrmelcu. Dekuji.

http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1939/1939_22_2.pdf

Zuzana Vlasatá - reportérka DR, Brno

Peroutka... Středa, 4.Února 2015, 09:50:22

Osobně Peroutkův text čtu podobně, jako třeba včerejší reportáž Saši Uhlové: http://denikreferendum.cz/clanek/19689-tak-kdo-je-tady-demokrat

Čili, že hledá vysvětlení a pojmenování tehdejších antisemitských nálad. Nikoliv, že se s nimi ztotožňuje.

Mě prostě ten jeho text nepohoršil. Ztotožňuji se i s tím, co psal k tomuto téma Jakub Patočka: http://denikreferendum.cz/clanek/19687-ferdinand-peroutka-odpovida-vsechno-je-mozno-i-cesty-k-nadvlade-sprostoty

Petrasek Milan - penzista

Šedá demokracie a nepravý státník nad stříbropěnnou Čtvrtek, 5.Února 2015, 10:27:17

Jak známo pravý státník je znalec neuróz a fantasmagorií voličů, které je schopen reflektovat a poté - jsa svobodné mysli - proti občanské zabedněnosti působit.
Vztah mezi ním a občany je tím oboustranně velmi velmi namáhavý, únavný, obtížný a žádný orgastický plezýr - prostě šedě demokratický.
Otázkou je jak a kdy vznikne v Praze zájem o státníka, který nezaručuje orgastický plezýr......beznadějně se táži.