Rok vlády ukázal limity hnutí ANO

Koaliční spor o zvyšování daní či o náhradním výživném na děti naznačil, co můžeme čekat v příštích měsících. Chce-li být Babiš jednou premiérem, nezbývá mu, než nabourávat koaliční spolupráci. Vzestup hnutí ANO má totiž své limity.

Vr_a

Vratislav Dostál

28.01.2015 11:00

Babi_

Zavelí Andrej Babiš k předčasným volbám? A jak na to případně zareagují ostatní aktéři? Foto hnutí ANO

Ve čtvrtek to bude rok, co prezident Miloš Zeman jmenoval vládu sociální demokracie, hnutí ANO a lidovců. Podle prosincového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění vládě důvěřuje 44 % respondentů. Pro srovnání, ve stejné fázi důvěřovalo vládě Petra Nečase 17 % voličů. Sobotkova vláda si v očích veřejnosti počíná relativně slušně, dobře na tom není pouze ve srovnání s poslední vládou pravicové koalice, nýbrž i s ostatními ústavními institucemi.

V citovaném sociologickém šetření agentura uvádí, že prezidentovi důvěřuje 34 % lidí, Poslanecké sněmovně 29 % a Senátu 30 %. Podobně pozitivně pro Sobotkovu vládu vyznívají šetření stranických preferencí. Podle prosincového volebního modelu CVVM by všechny tři vládní strany v součtu volilo 61 % lidí, kteří v šetření deklarovali, že by se zúčastnili voleb.

Opoziční parlamentní formace by podle stejné volební prognózy volilo pouhých 30 % voličů. Přitom nejsilnějším opozičním subjektem zůstává KSČM s podporou 12 % voličů. ODS a TOP 09 by podle CVVM nepřekročily desetiprocentní zisk hlasů. Pravicová opozice zatím neví kudy kam, Sobotkova vláda je tak i v tomto ohledu rok po svém vzniku v neobvykle komfortní situaci.

Jakkoli nechceme přespřílišnou vážnost přikládat průzkumům preferencí, plyne z nich jasná tendence: zatímco předčasné sněmovní volby na podzim roku 2013 vyhrála těsně sociální demokracie před hnutím ANO, od února loňského je jejich pořadí opačné. To je nejpodstatnější dynamika současného českého politického vývoje: ANO posiluje, ČSSD slábne.

Z takto prostého výčtu čísel vyplývá, že pokud se máme dočkat nějaké vládní krize, budou za ní spíše příčiny vnitřní než vnější. Opozice na svržení vlády nemá sílu, má dost problémů sama se sebou a ODS i TOP 09 zatím marně hledají věrohodnou tvář. O komunistech můžeme zopakovat, že jsou nejspíš svou pozicí v české politice dokonale uspokojení. Víc, než být nejsilnější a zároveň nejmíň viditelnou opoziční formací si, zdá se, snad ani nepřejí.

Občanští demokraté, jak ukázaly reakce na pařížské atentáty v redakci Charlie Hebdo, inklinují k uchopení témat krajní pravice, TOP 09 se jí v tomto vzdaluje. Nejenže si uchovává sympaticky proevropskou tvář, její první místopředseda Miroslav Kalousek opakovaně tvrdí, že hrozbu pro budoucnost českého politického provozu spatřuje jeho strana na rozdíl od hnědnoucí ODS jinde: v osobě Andreje Babiše a jeho kumulaci ekonomické, mediální a politické moci.

Miroslav Kalousek upozorňuje na Babišův konflikt zájmů systematicky a dlouhodobě. Foto: Veronika Rejmanová, TOP 09

Zdá se, že Kalousek si z českých vrcholných představitelů jako první osvojil novou štěpící linii české politiky: tradiční politické strany vs. nová populistická hnutí. Jakkoli má sám na úpadku prestiže zavedených stran nezanedbatelný podíl, zde si počíná kompetentně.

Je jasné, že ani sociálním demokratům dříve či později nezbude, než si novou politickou realitu zanalyzovat a začít ji důsledně vysvětlovat svým voličům. Koalice s hnutím ANO jim jejich pozici stěžuje, přesto je evidentní, že se dřív či později k jasnějšímu postoji rozhoupat budou muset.

Koaliční roztržka
Babišova MF Dnes vyšla v soboru 17. ledna s velkým titulkem, který nejen čtenářům, ale i všem lidem jdoucím okolo novinových stánků sděloval, že se ČSSD chystá zvyšovat daně. Pozorný čtenář sice po přečtení textu zjistil, že z něj nic podobného nevyplývá, téma příštích dnů pro politiky, novináře i veřejnost bylo ale jasné.

Daně jsou tématem, které pochopitelně zajímá osobně každého, v politické aréně je pak téma přerozdělování zdrojů ústředním sporem na pravo-levé ose. I to je dobré si uvědomit, vždyť hnutí ANO samo sebe doposud označovalo za subjekt se sociálním cítěním.

Co tedy Chovanec přesně řekl? Řeč přišla na sestavování rozpočtu na rok 2016, podle Chovance se tu rozhoduje o budoucím fungování koalice: „Tam už budou muset skončit proklamace: prostě to nějak zařídíme. Tam budou muset být jasná tvrdá čísla.“ A doplnil, že vláda bude muset začít plnit sliby. „V rozpočtu budeme potřebovat zhruba několik desítek miliard. Velice dobře si pamatuji na jednání s Andrejem Babišem, kdy říkal, že ty peníze najdou, uspoří,“ připomněl.

„Dejme tomu letos v srpnu dojde ke skládání účtů, zda ty miliardy mají. Pokud je mít nebudou, tak je tady stále ve hře návrh ČSSD na zvýšení daní firem. Jedno procento zvýšení daně z příjmu právnických osob by bylo zhruba 12 miliard korun. My uvažovali o jednom až o dvou procentech, což je nějakých 24 miliard korun. Plus je stále ve hře korporátní daň pro banky, která by přinesla zhruba 4 miliardy korun. Suma sumárum je to tedy nějakých 28 miliard. No a bude-li potřeba 40 miliard, měl by se zbytek vyřešit opravdu úsporami a efektivnějším výběrem daní,“ dodal Chovanec.

Ministr vnitra v podstatě citoval z koaliční smlouvy, kde se píše, že koalice zváží zavedení sektorové daně pro regulovaná odvětví od roku 2015 s cílem dosáhnout rozpočtového výnosu čtyři miliardy korun. Babiš nicméně pro Mf Dnes uvedl, že žádné navyšování daní neschválí: „Pokud budou chtít zvyšovat daně firmám a bankám, tak si budou muset najít nového koaličního partnera,“ uvedl předseda hnutí ANO. Titulek v MF Dnes měl tedy spíše znít: Hnutí ANO se chystá porušit koaliční smlouvu.

Posun ANO na pravolevé ose?
Na minulé pondělí bylo naplánované jednání koaliční rady. A lídři hnutí ANO na něj přišli s tím, že budou požadovat úpravu některých bodů koaliční smlouvy. Jedním z nich bylo právě navyšování daní, dalším například zákon o náhradním výživném, v rámci kterého by stát hradil samoživitelům a samoživitelkám výživné na dítě, pokud by druhý partner alimenty odmítal platit.

Jedná se o zřetelný posun. Zatímco doposud hnutí ANO samo sebe označovalo za sociálně ohleduplnou formaci, těmito požadavky svou dosavadní pozici reviduje. Zda jde o promyšlený tah, jehož cílem je učinit z ANO pravicový subjekt, anebo o shodu okolností, uvidíme v budoucnu.

„Nevidím důvod, proč bychom měli platit zálohové výživné. Když si někdo udělá děti, měl by být zodpovědný. Pokud máme zákony a fungují soudy, stát by měl být schopen to vymoci,“ řekl Babiš. Jenomže všichni vědí, jak dlouho někdy trvá, nežli se člověk domůže spravedlnosti. Čas plyne a prostředky na výživu dětí prostě scházejí.

Stát je tím, kdo není schopen zaručit vymahatelnost vlastních zákonů. Předseda hnutí ANO namísto toho, aby skutečnost pojmenoval a učinil vše pro její nápravu, kritizuje ČSSD za to, že prosazuje socialistické a populistické zákony. To vše v době, kdy každé desáté dítě nemůže chodit ve škole na obědy, jejich rodiče na ně prostě nemají.

Že se tato neblahá situace týká především matek samoživitelek, je snadno předvídatelné. Sociologové tomu říkají feminizace chudoby. „Platí, že pro sociální demokracii je to kardinální otázka. Pokládáme situaci samoživitelek, které zůstaly samy na to, aby se staraly o děti a živily je, za absolutně alarmující a tristní a nechceme se s tím smířit,“ reagoval minulé pondělí premiér Bohuslav Sobotka.

Podpořil ho i předseda lidovců Pavel Bělobrádek: „Pro nás platí to, co říkal pan premiér – co je psáno, to je dáno a já tam moc velký prostor nevidím, protože předloňská vyjednávání byla velmi složitá,“ uvedl v pondělí pro ČT24. „Bereme to jako velmi závažnou věc, protože těch případů je řada,“ dodal pro úterní vydání deníku Právo s tím, že se musí samoživitelkám pomoci.

Výstupem koaliční rady byl ale nakonec ústupek Babišovi. „Hnutí ANO ještě dnes požádalo o možnost, aby do pátku mohlo zaslat připomínky k vyhodnocení koaliční smlouvy, které jsme připravili,“ uvedl Sobotka pro server Novinky minulý týden v pondělí večer s tím, že poté bude svolána další koaliční rada, na které by se strany měly znovu k plnění smlouvy vyjádřit.

A předseda sněmovní frakce ANO Jaroslav Faltýnek ve čtvrtek pro ČTK uvedl, že hnutí ANO zvažuje připomínkování programové části koaliční smlouvy například právě v oblasti daní nebo zdravotnictví. „Z našich úst standardně stále zaznívá ta daňová oblast." Sobotka nicméně i ve čtvrtek zopakoval, že změny v koaliční smlouvě nechce a ani neplánuje.

„Nechceme a neplánujeme změny koaliční smlouvy,“ zdůraznil premiér v rámci sněmovních interpelací. „My jsme koaliční smlouvu dostatečně prodiskutovali, byla dobře promyšlena a není důvod, abychom teď, po roce, měnili text koaliční smlouvy,“ dodal v odpovědi Adolfovi Beznoskovi z ODS. ČSSD chce podle Sobotky primárně jednat o tom, jak se daří naplňovat jednotlivá ustanovení v koaliční smlouvě, na kterých se vládní strany před rokem dohodly.

Koaliční spory se vládě zatím spíše vyhýbaly. Babiš bude ale spolupráci nepochybně nabourávat. Foto: ČSSD

Vláda podle něj v žádném případě nepočítá se zvyšováním daně z přidané hodnoty, nepočítá také s tím, že by se mělo zvýšit daňové zatížení středně a nízkopříjmových skupin obyvatel. Zároveň si ale ponechává otevřenou možnost debaty o sektorové dani pro případ, že by se ukázala v příštích letech potřeba posílení příjmů státního rozpočtu.

„A ta potřeba se může ukázat v situaci, kdy bude nutné zajistit dostatek peněz na kvalitní financování veřejných služeb, kdy bude potřeba zajistit dostatek peněz na vzdělávání, na podporu vědy a výzkumu nebo třeba na valorizaci penzí v následujících letech,“ uvedl Sobotka.

„Čili jsou tady objektivní potřeby dobrého fungování státu, jsou tu potřeby rozumné hospodářské politiky a může se ukázat, že bude potřeba se vrátit k diskusi o daňových sazbách,“ doplnil. A hnutí ANO nakonec v pátek dopoledne od požadavků na revizi koaliční smlouvy na čas ustoupilo, prý je probere během února.

„My jsme ve fázi vyhodnocení a my do sjezdu zvážíme, jestli přijdeme za koaličními partnery a navrhneme eventuálně nějaké změny v koaliční dohodě, která je platná,“ uvedl ve sněmovně Babiš. „V únoru můžeme samozřejmě diskutovat o odvodech státních pojištěnců do zdravotnictví, které stále ještě není transparentní, a samozřejmě se můžeme bavit o daních,“ dodal.

Poměry v ANO
Ať už to nakonec dopadne jakkoli, jsme po roce existence koaliční vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL svědky prvního vážnějšího konfliktu. V průběhu roku se sice některé třenice mezi koaličními partnery dostaly na veřejnost, požadavek revidovat koaliční smlouvu zatím ale nezazněl.

A je otázka, proč s tématem vyrukovalo hnutí ANO právě v tomto čase: do sestavování rozpočtu na rok 2016 je daleko, jakékoli řádné volby jsou v podstatě v nedohlednu. Možným důvodem by mohly být leda blížící se sjezdy obou nejsilnějších vládních stran.

Ani to ale není pravděpodobné. Babiš nemá důvod jakkoli upevňovat pozici uvnitř svého hnutí, neboť je už v současné chvíli neotřesitelná. Na předsedu hnutí bude kandidovat sám a také volba místopředsedů proběhne nejspíš v jeho režii.

Vyplývá to z našich prosincových rozhovorů s předsedy krajských organizací hnutí ANO i z výstupů prvních krajských konferencí hnutí, které začaly předminulý týden. „Nedostali jsme zatím z centra zadání, co by mělo být výstupem krajského sněmu. Je ale už teď jasné, že pozici předsedy nemá smysl řešit,“ řekl nám až s dojemnou upřímností v polovině prosince předseda hnutí ANO v Pardubickém kraji Jan Řehounek.

Babiš drží ANO pevně v rukou. Konkurence se ale zcela jistě dočká. Foto: hnutí ANO

Podobně hovořili i další jeho kolegové z jiných krajů, i oni čekali na „notičky“ z centra. Mezitím proběhlo několik krajských sněmů, a například v Olomouci podpořilo Babišovu kandidaturu na předsedu devětatřicet z devětatřiceti delegátů.

Zkrátka, o tom, že zakladatel hnutí a ministr financí bude předsedou i nadále, nepochybuje nikdo. „O jiném jménu jsme nemluvili,“ uvedl třeba předseda ANO v Libereckém kraji Tibor Batthyány v rozhovoru pro ČTK. Babiš tedy nemá jediný důvod vyvolávat spor v koalici kvůli tomu, aby si před sněmem zajistil přízeň svých spolustraníků.

Jak nám řekl před časem v rozhovoru o poměrech v hnutí ANO jeho bývalý místopředseda Peter Harvánek, je to dobře režírovaná hra. Aspoň zatím.

Pokud jde o březnový sjezd ČSSD, směle můžeme říct toto: že se Babiš pokouší a bude pokoušet rozklížit jednotu sociální demokracie tím, že si bude rozličnými způsoby zavazovat či přímo kupovat některé jejich politiky je pravděpodobné stejně, jako že jsou mnozí sociální demokraté připraveni kdykoli upřednostnit zájem svůj před zájmem strany a svých voličů. Minulost nás v tomto poučuje dostatečně.

Sjezd ČSSD se ale koná příliš brzy na to, aby se Babišovi mohlo podařit Sobotkovu pozici uvnitř ČSSD byť jen oslabit či zpochybnit. Vyvolání koaliční roztržky kvůli blížícím se sjezdům tedy příliš pravděpodobně nevypadá.

Babiš tak nejspíš pouze testuje meze svých aktuálních možností, oťukává koaliční partnery a připravuje si terén na nějaký budoucí přece jen ofenzivnější výpad. Že něco podobného ještě letos, nejpozději však napřesrok, od hnutí ANO přijde, je téměř jisté.

Pokud chce totiž Babiš příští sněmovní volby vyhrát a stát se premiérem, musí se zasadit o jejich konání předtím, než se jeho podpora ocitne na sestupné křivce. Že se tak stane ještě během tohoto volebního období, je pravděpodobné hned z celé řady důvodů.

Meze růstu hnutí ANO
Prvním je politická dynamika a faktor času. Politiku je třeba vnímat jako dynamický fenomén, tedy jako mnohovrstevnatý společensko-politický vývoj, pro jehož pochopení není důležitý jen aktuální stav, nýbrž i vývojové tendence. A to jak ve společnosti, tak v samotné politice, ostatně obě tyto roviny jsou vzájemně provázané a podmíněné. A tu je třeba říct, že čas hraje proti Babišovi.

Je patrné, že podpora hnutí ANO od loňského března spíše stagnuje. Každá vládní strana i každá koalice jako celek je dříve či později konfrontována se ztrátou důvěry voličů. Taková je zkrátka politika a nic na tom nemění současná bídná kondice opozičních stran. Mnohé společenské segmenty dříve či později zjistí, že jejich očekávání vložená před volbami do Babiše byla neodůvodněná a nerealistická. Matkám samoživitelkám to možná došlo minulý týden.

Hnutí ANO bylo navíc před volbami v podstatě bez programu, což mu umožňovalo pomocí obratného marketingu oslovovat tradiční voliče levice i pravice. Postupně se ukazuje – a bude to vycházet najevo stále intenzivněji – neslučitelnost očekávání těchto voličů, či přesněji protichůdnost jejich zájmů.

To lze pro změnu dobře ilustrovat na tématu přerozdělování veřejných zdrojů a daňové zátěže jednotlivých skupin obyvatel a firem. Babiš mimo jiné minulý týden právě v tomto punktu jasně řekl, kde stojí a čí zájmy hodlá napříště hájit. I to si budou mnozí jeho voliči z roku 2013 nepochybně stále silněji uvědomovat.

Dalším problémem, kterému bude dříve či později Babiš čelit, je postupné vnitřní sktukturování jeho strany. Ukotvenost jakékoli politické subjektu na místní úrovni je totiž jedním ze základních předpokladů jeho dlouhodobé životaschopnosti. Nechce-li být tedy i ANO – podobně jako Věci veřejné a nejspíš i Úsvit Tomia Okamury – projektem na jedno volební období, musí budovat stranické struktury od místní přes krajskou až po celostátní rovinu. Odtud Babišovi uvnitř hnutí vyroste postupně konkurence.

Úspěšní komunální a krajští politici totiž nebudou dříve či později svou legitimitu odvozovat od svého předsedy, nýbrž od svých voličů. A také odpovědnost budou cítit především k nim.

Pokusí se Babiš vyvolat předčasné volby? A pokud ano, kdy? Foto: hnutí ANO

V této souvislosti připomeňme, že ANO disponuje po loňských komunálních volbách sedmi primátory v celkem třinácti krajských městech (Praha, Brno, Ostrava, Pardubice. České Budějovice, Ústí nad Labem a Liberec). V dalších dvou (Karlovy Vary a Zlín) sice primátora nemá, je ale součástí vládní koalice. V devíti krajských městech se tak ANO spolupodílí na vládě.

Pokud bychom se vrátili k našim prosincovým rozhovorům s krajskými předsedy hnutí ANO, jednotící linkou jejich představ o budoucím složení předsednictva strany bylo, že by v něm měli být zastoupení politici, kteří uspěli v regionech. To, že každý z nich preferoval zastoupení svého kraje, ponechme nyní stranou.

A další věc: příští rok jsou volby krajské. Málo se o tom hovoří, na kondici tradičních politických stran, týká se to především ODS a ČSSD, měla a má logika územně-správních celků zcela fatální vliv. Kraje vznikly v roce 2000 a právě jejich ustavením byl započat vznik mocenské protiváhy uvnitř politických stran. Petr Nečas i Bohuslav Sobotka by mohli Babišovi vyprávět, jak složité je udržet pod tlakem krajů větší mocenskou váhu na straně centra.

Nečasovi se to nakonec nepodařilo, což lze označit za jednu z příčin marginalizace ODS. Sobotka střet vyhrál, z velké části to ale bylo dílem štěstěny: Michal Hašek, tedy Sobotkův vnitrostranický protivník a zároveň spojenec prezidenta Miloše Zemana, který si mimochodem ihned po zvolení do úřadu učinil z krajů svou mocenskou základnu, totiž manévr proti svému předsedovi zpackal jako školák.

Posledním faktorem, který hovoří proti Babišovi, je jeho kumulace politické, mediální a ekonomické moci. Bude se o tom mluvit i psát: a Babiš nakonec pozná, že to má více nevýhod nežli výhod. Netřeba se o tom nyní více rozepisovat, na stránkách Deníku Referendum se tomuto fenoménu věnujeme systematicky a nehodláme v tom přestat.

Hrozba Babiše a nová spojenectví
Jak bylo řečeno, na politické scéně Babišův střet zájmů opakovaně artikuluje TOP 09 a není vyloučené, že právě v tomto ohledu nebude její první místopředseda Miroslav Kalousek někdy v budoucnu pro Sobotku důležitým spojencem. Pokud se vyhrotí konfliktní linie tradiční strany vs. nová hnutí, ČSSD bude nucena s TOP 09, s KDU-ČSL a možná i s komunisty a ODS uzavřít spojenectví, jehož cílem bude Babišův rozlet zmrazit.

Zatím pro to není vhodná politická konstelace, avšak v momentě, kdy kritickému množství voličů dojdou rizika, jež Andrej Babiš ztělesňuje pro budoucnost demokracie, budou dnes nepředstavitelné scénáře naopak akceptovatelné. Zapomenout, anebo na čas aspoň upozadit, budou muset mnozí z nás antikomunistický osten, který sice většinu společnosti již nijak nemobilizuje, avšak ve veřejné debatě zůstává překážkou pro rozpoznání našich aktuálních problémů. Vlastně tyto problémy zastírá.

Buď jak buď, Babiš je také nebude schopen řešit a z dlouhodobého hlediska nemá nárok uspět. Svůj odchod může ale oddálit. A podaří-li se mu obratně vyvolat předčasné volby, není vyloučeno, že se dokonce stane nástupcem Bohuslava Sobotky v čele české vlády.

Spor o revizi koaliční smlouvy zatím k rozpadu vlády zcela jistě nepovede, číst ho ale lze krom jiného jako pokus zjistit, jak by veřejnost mohla reagovat na snahy o vyvolání předčasných voleb. Pokud se to nepovede letos, příští rok s krajskými volbami by mohla definitivně pominout Babišova šance převzít moc. Jisté ale není ani to, že ji má dnes.

Výše popsané tendence zakladatele hnutí ANO silně limitují. Většině voličů nakonec dojde, že ani s ním z všeobecné krize nemůžeme uniknout. Prosadí se uvědomění, že je pouhým falešným mesiášem a dosavadním vyvrcholením postupné oligarchizace české politiky, a nikoli postavou, jež má předpoklady zvrátit neblahý vývoj.

Příznivé změny nepřijdou – jak ukázaly loňské komunální volby – od oligarchů, jejichž moc a bohatství je spojeno s Klausovou privatizací. Vzejdou z občanských struktur, které svůj kredit čerpají z kritiky poměrů, jichž je Babiš typickým produktem.