Ještě jednou o fanatismu. Jak vzniká

František Kostlán navazuje na svůj sloupek z minulého týdne o islamistickém a evropském fanatismu. Společenská atmosféra v České republice se zhoršuje. Vše nasvědčuje tomu, že zfanatizování většího počtu lidí je jen otázkou času.

Minule jsem tu psal o fanatismu, islamistickém i evropském. Opomněl jsem při tom důležitou věc, a sice války v bývalé Jugoslávii. A chci se také podrobněji zamyslet na tím, jak konkrétně vzniká předpoklad pro přijetí fanatismu a jeho nabírání na síle.

Změna prostředí – změna myšlení
Vzhledem k obsahu dnešního textu, budu z minulého článku krátce citovat: Fanatismus začíná tam, kde rozum jako prostředek k získávání poznání nahrazuje fundamentalisticky pojatá víra či ideologie. Společenská atmosféra a konání lidí se postupně proměňuje, napřed pochopitelně v malém – na místní úrovni, později může expandovat dál. A, řečeno s Henri Bergsonem, nástroje naší mysli se stávají přítěží, když prostředí, pro které byly nezbytné, již neexistuje. S touto proměnou přichází jiný způsob uvažování, dřívější žebříček hodnot se mění, v tomto případě radikálně.

Čím se tedy živí dnešní fundamentalismus evropský, aby zdatně vyzrál do fanatismu, který používá násilí k sebeprosazování? Ta strava bude nejspíš velmi pestrá, avšak tři hlavní chody máme přímo na očích:

• nacionalismus, respektive jeho resentimenty vedoucí k nesnášenlivosti vůči druhým, odlišným,
• mravní relativismus, který smazává hranice mezi dobrem a zlem,
• ideologií poznamenané uvažování, respektive nadvláda ideologií nad rozumem, která se našemu civilizačnímu okruhu zadřela pod kůži. (A mám na mysli jakékoli ideologie, včetně těch demokratických, protože i ty mrzačí myšlení svým primitivním, zjednodušeným pohledem na složitého dění.)


Jugoslávské války
Do krátkého sloupku se toho pochopitelně vejde málo, nezmínil jsem například války na území bývalé Jugoslávie v 90. letech, jak mi správně vytkl Mirza Hadžič, jeden z diskutérů. To ode mě byla chyba, protože i tehdejší motivy a počínání lidí píší historii evropského fanatismu.

K tomu, jak se z některých Srbů stali nacionalističtí, fašističtí fanatici, ochotní páchat násilí stejně hrůzné a odpudivé, jakého se dopouštějí fanatici islamističtí, vedla cesta prostřednictvím ideologie, respektive šovinistické recidivy, jejímž cílem bylo Velkosrbsko. Pocit, že můj národ ovládá velké území a vládne nad druhými měl ospravedlňovat násilí na druhých, včetně dětí a žen.

V reakci na to se dopouštěli obdobného násilí i ti druzí, napadaní (Bosna a Kosovo) - zde se vlastně ani není čemu divit, jak známo násilí plodí zase násilí.

V době těchto válek i později jsem hovořil s více uprchlíky z Bosny a z Kosova. Vzpomínám si na jednoho čtrnáctiletého albánského chlapce z Kosova, na jeho pohled plný prázdnoty. Optal jsem se ho, co bylo tím momentem, který signalizoval změnu v soužití s jejich srbskými sousedy.

„Jak to začalo, nevím,“ odpověděl mi, „já jsem to pocítil na mém stejně starém kamarádovi, s nímž jsme byli odmalinka jako nerozlučná dvojčata. Jednoho dne za mnou přišel a povídá: stejně vás odtud všechny vyženeme. Vůbec jsem nechápal, o čem mluví.“

Podle názorů všech Jugoslávců, s nimiž jsem mluvil, včetně Srbů, stála na počátku postupného fanatizování lidí politika – začalo to nenápadně, verbálně, xenofobními sentencemi politiků, intelektuálů a novinářů, hledáním a označováním vnitřního nepřítele, účelovou připomínkou historických nepřátelství (bitva na Kosově poli apod.), zdůrazňováním potřeby nacionalismu a jeho tradic...

(V diskusi padla i připomínka, že jsem zapomněl na nenávist k Rusku a Rusům. Nezapomněl. Taková nenávist tu neexistuje, pouze pohrdání ruskou věrchuškou, autoritářským zneužíváním moci, tradičním ruským imperialismem a kágébáckou mentalitou Putina a dlaších. Velmi dobře na to v diskusi reagovala Alena Zemančíková.)

Zabít, mučit znásilňovat
Připomeňme si ještě jednou myšlenku filozofa Henriho Bergsona, že nástroje naší mysli se stávají přítěží, když prostředí, pro které byly nezbytné, již neexistuje. Lidé se změnou prostředí (společenské atmosféry) a postupným přijímáním jednoduchých „pravd“ mění i své myšlení, způsob uvažování, svůj přístup k dosavadním hodnotám. Od přijetí ideologie a potřebě ji prosazovat i na úkor ostatních je již jen krůček ke smazávání hranic mezi dobrem a zlem, či k jejich záměně.

Zabít, mučit či znásilňovat druhé se tak stává potřebné či alespoň přijatelné. Nacisté považovali vyvraždění Židů, Romů či gayů a leseb za dobro pro celý svět, kupříkladu. Stejným způsobem uvažují i fanatici dnešní, ti islamističtí i ti evropští.

Začátek fanatizování v ČR
Takový začátek fanatizování lidí ale přeci známe dobře, právě jej prožíváme, nejen v České republice, ale v celé Evropě, jak jsem o tom psal již v minulém článku.

Nenávist k Romům a k migrantům roste – i dnes jsme svědky hledání vnitřního nepřítele, hledání viníka, který může za všechny naše strasti a problémy, i dnes veřejně zaznívají rasistické či xenofobní sentence politiků, novinářů či blogerů a diskutérů na internetu, projevy nesnášenlivosti jsou již tak běžné, že se nad nimi téměř nikdo nepozastavuje. Staly se běžnou, „legitimní“ součástí veřejného diskursu.

Tomio Okamura, kdysi poměrně důvěryhodný podnikatel, je toho neblahým příkladem, abychom uvedli alespoň jeden konkrétní příměr. Podívejme se na jeho výroky blíž, protože je to momentálně právě on, kdo hraje prim při šíření nesnášenlivosti, a má při tom relativní úspěch.

Pokroucený Okamura
Okamura říká věci podivně pokroucené, používá polopravdy a věci vytržené z kontextu - snaží se rozmazávat hranice mezi rasismem a xenofobií na jedné straně a přijatelným politickým vyjadřováním na straně druhé, aby tak nasbíral co nejvíce politických bodů.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny si Okamura postěžoval, že jej za rasistu označili už během předvolební kampaně do europarlamentu, v níž Úsvit převzal plakát ze Švýcarska: „Ale co měl společného s rasismem, to jsem nepochopil. Už v úvodní tiskové zprávě jsem vysvětlil, že ta černá ovce je jako černý pasažér, černá ovce v kolektivu, pořad Černá ovce v České televizi. Přesto to někdo překroutil.“

Okamura k tomu jen pozapomněl sdělit, že onu černou ovci vykopávají za hranice státu (z vlajky) ovce bílé. A že na plakátu stojí nápisy: Podpora rodinám, NE nepřizpůsobivým a také Práci našim, NE migrantům. Vzkaz tohoto plakátu je jasný: Romové a migranti nemají v naší zemi co pohledávat - vykopneme je.

Různé verze tohoto plakátu přitom dříve použilo několik neonacistických, fašistických či populistických politických stran. Poprvé jej před lety použila xenofobní Švýcarská lidová strana, poté i německá neonacistická NPD nebo v Itálii Liga Severu (Lega Nord). V roce 2008 s ním vyrukovala i česká Národní strana a poté i Dělnická strana.


Koláž Romea.cz

Tábor v Letech u Písku
Již dříve řekl Okamura o koncentračním táboru v Letech u Písku toto: „Pokud jde o Lety, bude dobře si ujasnit, co tu chceme budovat. Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu.

Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že pracující Romové tu nebyli. Dozorci téměř do konce fungování tábora nebyli ozbrojeni a velitel tábora bral svou služku a zřejmě milenku do kina. V táboře nebyl nikdo nikdy zabit – lidé umírali v důsledku staroby a chorob, které do tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života.“

Skutečnost je ovšem jiná: V Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu skončili téměř všichni čeští a Moravští Romové. Ti kteří nezahynuli na nemoci, hladem či na následky mučení přímo tam, byli zavražděni v dalších nacistických koncentrácích, například Osvětimi.

Dne 1. srpna 1942 byl tábor v Letech přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem byly transportovány celé romské rodiny. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes 1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni se museli často mýt v nedalekém rybníku.

Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze jednotlivci nebo rodiny. Podle svědectví přeživších byli vězni často týrání, například pověšením za ruce u kůlu apod.

Schválně to tu rozepisuji podrobněji, aby bylo jasné, jakým způsobem Okamura manipuluje se slovy, aby se zdálo, že jeho výroky nejsou rasistické a aby tudíž byly přijatelné pro co nejširší okruh lidí.

Společenská atmosféra se zhoršuje
Společenská atmosféra v České republice se i kvůli všem těm Okamurům, co jich v politice je, zhoršuje. Stoupající počet lidí demonstruje společně s extremisty. Doposud běžní občané od nich začínají přejímat způsoby uvažování i násilnického konání.

Vše nasvědčuje tomu, že zfanatizování většího počtu lidí (nejen v ČR, ale v celé Evropě) je jen otázkou času. Nebo jsme snad lepší, odolnější než ti, kteří před námi už fanatismu podlehli?

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Mirza Hadžič - Praha 5

Středa, 22.Října 2014, 09:07:18

Jen bych k tomu co je napsáno ještě zdůraznil podle mého názoru klíčovou roli novinářů v "jugoslávské krizi". Bělehradská média jako jsou Politika a RTS vytvořily S. Miloševiče, nikoli obráceně.

Martin Profant - Praha 7

Pří vší uctě k Vašemu odporu vůči fanatismu Středa, 22.Října 2014, 10:37:29

To, co píšete o Letech a Kunštátě, se má k tomu, co vyčetli historici z pramenů a zjistili z výpovědí svědků, stejně jako ten Okamurův žvást. V jistém smyslu je to od Vás dokonce projev neúcty k obětem, jako by Vám to, co se stalo nebylo dost a musel jste přehánět.

V těch dvou táborech neskončili, jak tvrdíte, ani zdaleka všichni čeští a moravští Romové. Kromě toho, že jste s suverénně pominul Romy ze Sudet, dokonce ani v těch nejodvážnějších odhadech, které takový Pape vytvořil na základě nedoložitelné hypotézy o utajené evidenci, se nejedná ani o pětinu Romů zachycených v předválečných demografických údajích.
Podobně podle všeho, co víme, byla smrt na následky mučení či zabití zcela výjimečná.

Nic z toho nezmírňuje hrůznost situace, kdy ve dvou táborech umírali stovky lidí hlady a v důsledku zanedbání těch nejzákladnějších hygienických norem (v Letech tajila a neléčila tyfová epidemie dokonce i poté, co na tyfus zemřel dozorce atd.) A rozhodně to nijak nezmírňuje fakt, že česká vláda a české úřady shromažďovaly -- zdaleka nejen v těch táborech -- aktivně Romy pro transporty do Osvětimi. A ani fakt, že československý soud v osvobozeném Československu zprostil viny sadistického velitele z Kunštátu.
Nedávejte svým přeháněním Okamurům a jim podobným zbytečnou šanci, tu ohavnost zpochybňovat.

Luděk Ševčík - OSVČ

Trochu jsem byl popletený. Středa, 22.Října 2014, 11:14:20

Velkosrbsko, nebo Velká Albánie? Historické paralely byly pominuty?
Německá politická intervence v 90tých letech je zapomenuta?
Ale další text ukázal, že autor přes Maryšku chce trefit lišku! Putin, to byl cíl. Nejdřív vzbudit nenávist vůči Srbům, použitím historky o malém Albánci, jehož chtěl jeho srbský kamarád - považte! - vyhnat z domova! A i když vlastně vyháněli ze srbských domovů albánští chlapci srbské chlapce, pár lidí se nechá oblafnout a pan Hadžič bude překroucenou interpretací potěšen. A hlavně - autor si nachystá pole k útoku na Putina, neboť to je ten ďábel, který v Rusích vzbuzuje nacionalismus. Jinak se přece nikdo na nacionalistické vlně neveze. Autor pak skromně podotkne, že on proti Rusku nic nemá, jen proti jeho věrchušce - Putinovi. Kdyby v Rusku vládl Jelcin, toby byla jiná. Pro Rusy sice špatná, ale ostatní by byli spokojeni.
Je škodä, že někomu nedochází, že vše je v souvislostech. Kdyby Západ neinstaloval Jelcina a kdyby se k Rusům nechoval jak k podřadné rase, nemusel by se dívat, jak se mu Putin směje do tváře. kdo seje vítr, sklízí bouři. proč je to vždy zapomenuto?

Mirza Hadžič - Praha 5

Středa, 22.Října 2014, 13:23:28

LŠ: Jelikož všechny noviny v Srbsku nejsou Politika, rád přenáším/překládám dnešní úvahu Andreje Nikolaidise o albánském nacionalizmu:

"Nacionalismus je jako Ebola: nakonec je lhostejno kdo první začal, nákaza se nezadržitelně šíří. Nakažený se i sám stane nákazou. Úmrtnost je u nacionalismu, stejně jako u Eboly, vysoká. Neexistuje pochybnost, zda existuje albánský nacionalizmus a idea Velké Albánie - ano, evidentně existuje. Velká Albánie je v podstatě stejný koncept jako nechvalně známý projekt Velkého Srbska - "Všichni Srbové/Albánci v jednom etnickém státě" - kvůli kterém Balkán hořel po dvě desetiletí. Projekt Velkého Srbska nakonec zkrachoval, a ani osud "Velké Albánie" nebude jiný.

Existuje však i rozdíl: Albánie jako stát nepodniká nic, co by bylo ohrožením uzemní svrchovanosti sousedů. Srbský stát, naopak, využil všechny dostupné prostředky, aby si připojil území Chorvatska a Bosny.

Podle Wikipedie, která cituce Gallup Balkan Monitor 2010 Report, 'Velikou Albánii podporuje 63 procent Albánců v Albánii, 81 procent v Kosovu a 53 procent v Makedonii, současně však výzkum uvádí, že většina Albánců nepovažuje vytvoření Velké Albánie za reálnou možnost".

Petr Litschmann - M.Žižkov

Rád bych odkázal na další článek o nahlížení na fundamentalismy Středa, 22.Října 2014, 15:43:34

V souvislosti s autorovým třetím typem potravy fundamentalismu/fanatismu mám určité pochybnosti jaksi nikoli nepodobné synchronizovanému vytopení koupelny o patro výše i u sousedů, ale rozum vem ideologie všech koupelen, když se se sousedy dá prohodit pár slov:

Rozhovor s arabistou a islamologem Milošem Mendelem nejen o vnímání islámského je dobré dočíst až po poslední odpověď:
http://www.advojka.cz/archiv/2014/22/nutna-faze-fundamentalismu

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Hadžiči, Čtvrtek, 23.Října 2014, 14:24:51

umíte pobavit. Zpočátku jsem s vaším příspěvkem vážně souhlasil, ale vy nakonec přilepíte perly typu "Albánie jako stát nepodniká nic, co by bylo ohrožením uzemní svrchovanosti sousedů. Srbský stát, naopak, využil všechny dostupné prostředky, aby si připojil území Chorvatska a Bosny."
Což v konečném důsledku je obráceně: Albánci už zabrali Kosovo, řadí v Makedonii a kdovíkde ještě. Místní Srbové byli vyhnáni nejen z Kosova, ale i z Chorvatska a Bosny.
Takže nebrat věci tak jak se díky propagandě jeví, ale podle toho jak dopadly. Po ovoci poznáte je, tvrdí křesťané.
Ale zasmál jsem se aspoň.