Ženy nikoli domácí

Autorka pracující s přistěhovalci upozorňuje na nový migrační trend, v rámci nějž přicházejí do ČR ženy čím dál častěji samostatně. Že má i řadu pozitivních rysů, dokládá na příkladech migrantek, jimž se podařilo vybudovat obdivuhodné podniky.

Anja z Ukrajiny a Yuhi Che z Japonska provozují v Brně podniky, které jsou navštěvovány i bez zvláštní propagace nebo reklamy. Řeč je o kavárně Tři ocásci a o restauraci Ebisu, kde si musíte předem zarezervovat stůl, jinak nenajdete volné místo. Obě mladé ženy musely v začátcích překonat administrativní překážky spojené s vízy, pracují v jiném oboru, než původně vystudovaly a obě přinesly do Brna něco nového.

Když se Anja Demchuk, která pochází z jižní části Ukrajiny, rozhodovala, na jakou univerzitu nastoupí, její rodiče, lékaři, si přáli, aby studovala v zahraničí. Zvolila si tedy Českou republiku, kde rodiče pracovali.

Její neznalost ukrajinštiny jí do jisté míry ztěžovala přístup ke vzdělání na Ukrajině, protože pochází z ruskojazyčné rodiny a přijímací zkoušky z jazyka jsou součástí přijímacího řízení.

Anja po peripetiích s vízy a soukromou školou nakonec vystudovala obor Mezinárodní vztahy a evropská studia na Masarykově univerzitě. Nadšení pro diplomacii ji opustilo, když se v Brně seznámila s podobně smýšlejícími mladými lidmi, se kterými dokázala po několika letech otevřít neobyčejný podnik: Tři ocásky.

Kavárna jako představa o lepší společnosti
Kavárnu na Gorkého ulici tři kamarádi zrekonstruovali z použitých materiálů – venkovní zahrádku postavili z palet, místnost pro hosty vybavili starým nábytkem a nádobím, věšáky nainstalovali z větví. Výsledkem je útulný a nápaditý prostor, nápadně podobný komunitnímu středisku, kde si můžete dát obědovou polévku anebo vynikající zákusky od Terezy, která si říká Buch Ta.

Když se Anja Demchuk, která pochází z jižní části Ukrajiny, rozhodovala, na jakou univerzitu nastoupí, její rodiče, lékaři, si přáli, aby studovala v zahraničí. Foto archiv autorky

U Ocásků se při vaření snaží používat sezónní a lokální suroviny, většinou v bio kvalitě, u kávy dbají na její původ a pracovní podmínky lidí, kteří se na její výrobě podílí. Podnik je založen na ohleduplnosti k lidem a přírodě a tento princip tvaruje jednak nabídku kavárny, ale i vztahy s hosty a zaměstnanci. Snaží se pokrýt šíři environmentálních dopadů gastronomie – způsob hospodaření, produkci, způsob přípravy pokrmů nebo spotřeby.

Kus Japonska v centru města
Nedaleko zmíněné kavárny je ve sklepě brněnského domu otevřena restaurace Izakaya Ebisu. Nejde o nápodobu zahraniční kuchyně, pokrmy zde připravuje rodilá Japonka. Yuhi Che žije v Brně asi pět let a úplně na začátku se živila thajskými masážemi a výukou japonštiny. O otevření takového typu podniku však snila už od dětství.

Japonská kuchyně byla v Brně donedávna považována za luxusní a pro většinu lidí byla návštěva takového místa nemyslitelná. Tady si menu mohou dovolit i studenti. Yzakaya Ebisu je kříženec mezi restaurací a hospodou. Je to prostor, kam si můžete zajít s přáteli po práci na skleničku nebo na něco dobrého k jídlu. Kromě chuti nebo zvědavosti hraje při výběru pokrmů roli i touha vědět, co jídlo obsahuje. Nemusíte mít strach, Yuhi Che zákazníkům vysvětluje kulturu stolování nebo složení jídla.

Cizinky v podnikání
V rozhodnutí podnikat je určitá touha po svobodě, po možnosti vlastních rozhodnutí a vlivu na způsob práce i pracovní prostředí. Anja i Yuhi Che měly odvahu zvolit si, co budou v České republice dělat a jak. Jejich podniky jsou opěvovány na kulinářských serverech, kde se honosí vysokým hodnocením. Zatímco zákusky z Ocásků můžete sehnat například i na biojarmarku nebo v dalších kavárnách, specialitu z Ebisa, kimčchi, začaly nenápadně kopírovat přilehlé restaurace.

Ženy v současnosti mnohem více než dřív migrují samostatně, hledají si práci nebo otevírají svou vlastní živnost. Podle ČSÚ podíl migrantek dlouhodobě v České republice ročně vzrůstá o 0,5 až jedno procento. Z Polska, Běloruska, Ruska, Mongolska nebo Thajska přijíždí tradičně více žen než mužů. Dřív se od žen očekávalo, že se postarají o dům a rodinu, zatímco muži odjížděli za prací. Pokud se v jiném státě muži usadili, ženy i s rodinou následovaly manžele.

Co se však nemění je fakt, že v hostitelské zemi musejí migrantky čelit velkému psychickému nebo finančnímu tlaku. Na rozdíl od českých žen zde nemají takové sociální vazby, rodiče nebo příbuzné, které mohou požádat o pomoc. Tento problém v současnosti řeší i Anja, které se v červenci narodil její první syn. Tři ocásci, které jsou vstřícné k dětem, umožní Anje skloubit rodinný a pracovní život.

Díky tomu, že ženy cestují více nezávisle, nebojí se jít do nové situace, poradit si s něčím, co ještě nikdy předtím nedělaly, nám mohou leccos nabídnout a nemusí jít jen o otevření restaurace nebo kavárny, ale kupříkladu o inspiraci či zamyšlení nad fungováním společnosti, kde je etické či odpovědné podnikání stále ještě spíše v počátcích.

Text vznikl v rámci projektu „Jihomoravské regionální centrum na podporu integrace cizinců 2014" (EIF 2013-07).