Silná slova, slabé ruce

Obnovená studená válka se ve světle horkého konfliktu na Ukrajině zdá být neodvratnou skutečností; ze strany představitelů západních zemí zaznívají silná slova, která však zakrývají slabé ruce.

Ani pro člověka, který si nepotrpí na emotivní výkřiky a slova o páté koloně českých putinofašistů v něm vzbuzují víc než co jiného udivené pokývání hlavou, není v těchto dnech jednoduché zachovat chladnou hlavu. Zvláštní náznaky, jakési reminiscence minulé doby, navrtávají povznesený nadhled, naordinovaný pro zachování duševní rovnováhy.

Ve vagonu pražského metra, na místě, kde před volbami pravidelně visí plakáty KSČM, se objevila nabídka kursů ruštiny. Tentýž den v teletextu probleskne zpráva, že tisková agentura Ruské federace ITAR-TASS se vrací k někdejšímu názvu ze sovětské éry TASS. V pozadí vystupuje tvář ruského prezidenta, který nevzrušeným hlasem připomíná světu – nu ano, máme jaderné zbraně. A máme jich opravdu hodně.

Strach je špatný rádce. Vyhnout se strachu je v těchto dnech prakticky nemožné. Asi i proto je tak těžké věcně a realisticky uvažovat o situaci na Ukrajině, vztahu Ruska a Evropy, sankcích Západu proti Rusku a Ruska proti Západu i o postoji, jaký by měla v tom všem zaujmout Česká republika.

Co jsme zapomněli říct Ukrajině
Dění na Ukrajině se dá asi nejjednodušším způsobem shrnout takto: Rusko, které po krátkém mezidobí rozpadu Sovětského svazu a jelcinovského chaosu znovu povstalo ke své obvyklé roli imperiální mocnosti, považuje Ukrajinu, přinejmenším její východní část, za svou sféru vlivu. Ukrajina, která fázi chaosu v podstatě nikdy nepřekonala, je snadnou obětí: je zemí rozdělenou nejen jazykově, ale i mentálně, se slabou a podfinancovanou armádou.


V zemích východního křídla NATO, v Pobaltí, Polsku či Rumunsku, případně i na západní Ukrajině, podle Filipa Outraty vyrostou vojenské základny. Foto archiv Severoatlantické aliance, flickr.com

Zatím to ukrajinským představitelům zřejmě nikdo otevřeně neřekl, ale představitelé Západu na obranu Ukrajiny otevřeně vojensky nevystoupí. Stejně jako již fakticky odepsali Krym, jsou připraveni učinit totéž i v případě východních částí Ukrajiny, pokud separatisté s ruskou podporou získají nad ukrajinskou armádou rozhodující převahu.

Je možné, že už se vskrytu pracuje s variantou rozdělení Ukrajiny, jejíž západní část bude nakonec navzdory někdejším zárukám pro Rusko přijata do NATO. Nová situace, obnovená studená válka, bude dostatečným odůvodněním. Ruské vedení bude moci nabídnout protizápadně naladěné veřejnosti posunutí hranice oproti nepříteli o něco dál na západ. V zemích východního křídla NATO, v Pobaltí, Polsku či Rumunsku, případně i na západní Ukrajině, vyrostou vojenské základny.

Představitelnou a smysl dávající formou zásahu ze strany Západu je nejspíš jakási obdoba ruského postupu, totiž efektivní vyzbrojování ukrajinské strany. Výsledkem může být prodloužení bojů do nedohledna či nalezení jakési dohody se separatisty o statu quo, který bude výhodný pro Rusko a nebude zcela nevýhodný pro Ukrajinu.

Jediné, co se snad zdá nepravděpodobné, je rozsáhlejší konflikt zahrnující více zemí. Tato nová studená válka, jejíž nástup se zdá být nezadržitelný, v horký konflikt, natož v konflikt jaderný, nepřeroste.

Co nám zapomněli říct o sankcích
Je stále zřejmější, že sankce proti Rusku nemohou v krátkodobé perspektivě situaci na Ukrajině nijak výrazně ovlivnit. Pokud přece, tak spíše v tom smyslu, že ruskou stranu vyprovokují k ráznějšímu postupu. Jedinou skutečně citelnou sankcí by bylo přestat odebírat ruský plyn a ropu, a k tomu státy EU nikdy nepřistoupí, protože za ně jednoduše nemají náhradu.

Hospodářské sankce snad mají význam v dlouhodobé perspektivě, jistě mohou zasáhnout ekonomiku Ruska, snížit životní úroveň. Je ale pravděpodobnější, že zároveň s tím paradoxně posílí odpor k Západu a radikální postoje ruské veřejnosti i elit. Jinými slovy, sankce sice nějaký efekt mají, ale nikoli ten, že by stát či režim, který je jimi postižen, zlomily či zásadně změnily. Mnohaleté sankce proti Íránu jsou více než dostatečným důkazem.

Rétorika sankcí má snad víc než co jiného vnitropolitický význam. Jde o to, dát jakýmsi gestem najevo odpor, ukázat veřejnosti v evropských zemích rozhodnost, byť by šlo o rozhodnost bez významného praktického dopadu. Kromě dopadu na ekonomiku jednotlivých evropských zemí, který jejích obyvatelé bezpochyby pocítí. Silná slova zakrývají slabé ruce.

Názory nejsou náboje
Není se čemu divit, že v atmosféře strachu z války, hrozby jaderné apokalypsy a rétorických cvičení na téma sankcí se daří polarizaci postojů. Skoro jako by se již horká válka s „Rusákem“ přelila přes slovensko-českou hranici. Na obou stranách je hodně patosu, emocí, přesvědčení o vlastní pravdě a o pomýlenosti a nebezpečnosti těch druhých.

Pro zchlazení horkých hlav je dobré uvědomit si několik základních skutečností. Různost názorů je normální a přirozená věc. Přirozený je bohužel i zmatek vzájemně si protiřečících informací, v nichž je obtížné se vyznat. V takto vypjaté situaci je pak normální a přirozené, že názory jsou vyhrocené a ovlivňuje je strach, který je často kořenem radikálních postojů. Názory jsou však názory, ne náboje. Musíme se naučit žít s jejich růzností, zahrnující i extrémy různého zabarvení.

Česká republika je součástí Evropské unie a NATO. Z toho vyplývají jasně dané závazky poskytnout v případě napadení spojenci pomoc. Země, která se nedokáže sama nebo ve spojenectví s jinými postarat o vlastní bezpečnost, si snad ani nezaslouží samostatnost. Postarat se o to, aby byla česká armáda schopná boje a efektivní obrany vlastního i spojeneckého území, by mělo být věcí obecného konsensu.

Premiér Sobotka si vysloužil hodně kritiky za údajně zbabělý postoj k sankcím. Ten byl jistě veden zčásti ohledem na situaci v rámci ČSSD, kde je silný odpor především k současné ukrajinské vládě považované v souladu s ruskou propagandou za fašistickou. Premiér však měl rozhodně zdůraznit, že jsou určité principiální hodnoty, které stojí za to hájit. Nepřijatelnost vojenské agrese mezi ně patří stejně jako nepřijatelnost omezování svobody slova.

Diskutovat o tom, zda a jaký smysl mají v dnešní sankce, však nelze považovat pouze za projev zbabělosti a opatrnictví. Reálným nebezpečím je totiž také to, že upadneme do pasti silných slov, která nebudou kryta posilováním rukou, totiž promyšlenými ekonomickými, diplomatickými a vojenskostrategickými kroky k posílení společné bezpečnosti. Tu sankce proti Rusku samy o sobě zcela jistě nezajistí.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Ukrajinská armáda Pátek, 5.Září 2014, 07:02:57

Označit ukrajinskou armádu za slabou je eufemismus, bych řekl.
Je v troskách.

Když se podíváme na dvě bitvy, kterých se letos zúčastnila, bude obrázek lepší.

1/ Krym

Důvod ruského vstupu na Krym je jasný - Sevastopol.
Sevastopol je pro Rusko strategický přístav. Je součásti definice velikosti Ruska. Je to jeho jihozápadní brána.
A přitom byl jeho status dost nejistý - měli ho v pronájmu.
Letos ruské silové struktury evidentně usoudily, že se Ukrajina začíná natolik obracet proti Rusku, že se ten statut mění z dost nejistého na velmi nejistý.
A bylo rozhodnuto nenechat věci zajít mimo kontrolu a zakročit, dokud je čas.

Jak z tohoto vyšla ukrajinská armáda na Krymu není třeba připomínat - zhroutila se jako domeček z karet.
Většina vojáků přešla na ruskou stranu.
Nepadl ani jeden výstřel.

2/ ATO, Donbas

Do Ruska se valí statisíce uprchlíků z východní Ukrajiny, z měst, kde probíhají boje s použitím těžké bojové techniky.
Rusko se opět rozhoduje zakročit a pomoci povstalcům opravdu organizovanou a vycvičenou, i když nevelkou, vojenskou silou.

Výsledek?
Antiteroristická operace se okamžitě začíná hroutit, ukrajinské jednotky, nedávno téměř vítězící, jsou najednou drceny a rozprašovány. Klidně by je mohli masakrovat po tisících..............

Tolik k ukrajinské "armádě" - uvozovky jsou namístě.
Je to jak řekl Putin - kdyby chtěl, sedí dnes v Kyjevě ruský protektor.
Nikdo by tomu nedokázal zabránit.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 5.Září 2014, 07:07:57

Jinak s článkem souhlas.
Že budou základny NATO v Pobaltí a Polsku je naprostá tutovka.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pátek, 5.Září 2014, 09:07:8

Osobně si nemyslím, že by pobaltským státům ze strany Ruska něco hrozilo, jednak jsou členy NATO, jednak se s tím Rusko už smířilo.
Že by noha ruského vojáka vstoupila na území Polska mi příjde úplně mimo. Poláci by proti nim šli jako jeden muž, oni jsou schopní jít se šavlema proti tankům, Rusy nic takového ani nenapadne.
Na druhé straně jsou samozřejmě historické zkušenosti a já jejich požadavek vidím jako plně oprávněný. Oni tam ty základny chtějí mít, mají k tomu své důvody, takže tam budou.

Dokonce jsem přesvědčen, že ruské vojsko oficiálně, ve větším rozměru - nebo jak to říct - nevstoupí ani na Ukrajinu. Že ji Putin nechce ovládnout silou.
Nicméně je hluboce přesvědčen, že Rusko, Bělorusko a Ukrajina patří k sobě, je to podle něj přirozené spojenectví.
(samozřejmě pod vedením Ruska)
---------------------------
Jen nevím, co z toho vyplývá.

Filip Outrata - Praha

Ještě bychom do úvah Pátek, 5.Září 2014, 10:32:27

měli zahrnout "jižní křídlo", tj. Rumunsko a potenciálně i Moldávii, která se po vývoji v Podněstří cítí být Ruskem ohrožována a směřuje rovněž do EU/NATO.

Luděk Ševčík - OSVČ

Dobrá analýza Pátek, 5.Září 2014, 16:07:53

http://www.blisty.cz/art/74591.html

Luděk Ševčík - OSVČ

A též: Pátek, 5.Září 2014, 16:26:17

http://www.blisty.cz/art/74587.html

Marek Franěk - Praha 3

Slabý článek a dobrá analýza Pátek, 5.Září 2014, 22:48:53

Ten článek je hodně slabý, vychází z naprosté neznalosti mezinárodního kontextu. Lépe si přečíst analýzu M. Polreicha, na kterou odkazuje pan Ševčík.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

"Realistické" východisko? Sobota, 6.Září 2014, 10:34:19

Pohled z hlediska Kissingerovského "realismu" a možné mírové východisko nabízi
"Why the Ukraine Crisis Is the West’s Fault
The Liberal Delusions That Provoked Putin"
By John J. Mearsheimer
Foreign Affairs, SEPTEMBER/OCTOBER 2014

http://www.foreignaffairs.com/articles/141769/john-j-mearsheimer/why-the-ukraine-crisis-is-the-wests-fault?cid=nlc-foreign_affairs_this_week-090414-why_the_ukraine_crisis_is_the_5-090414&sp_mid=46900441&sp_rid=bHVkZWtyQGJ0aW50ZXJuZXQuY29tS0

Luděk Ševčík - OSVČ

Také výborný článek, pane Rychetníku. Sobota, 6.Září 2014, 13:07:38

Proč jen naši neoliberální presstituti nejsou schopni psát o tom, že "velmoci jsou vždy citlivé na potenciální hrozby v blízkosti jejich domácí půdy"? Pravda, nebyli by pak už presstituty ale už novináři.
Nebo též: "I když Putin bezpochyby má autokratické tendence, žádné důkazy nepodporují obvinění, že je duševně nevyrovnaný. Naopak: je prvotřídní stratég, který by měl být obávaný a respektovaný v náročné zahraniční politice." Můj Bože, už vidím jak se při čtení takových textů určití programátoři v Mníchově kácí na zem. Vždyť tohle jim likviduje jejich celoživotní přesvědčení!
Přes fajfky by ale měli dostat ti, kteří s hrají s lidmi ty své oblbující hry.
Stejně totiž nakonec asi bude přijato " vytvoření prosperující, ale neutrální Ukrajiny,která neohrožuje Rusko a umožňuje Západu opravit své vztahy s Moskvou. S tímto přístupem, všechny strany vyhrají." Jen ty "vedlejší" škody, které mezitím vzniknou. Kdopak je asi zaplatí?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Marjanovič, Joch Neděle, 7.Září 2014, 06:16:14

V souvislosti s ukrajinskou armádou a se summitem NATO se teď objevily dva dá se říci pozoruhodné texty dvou výrazně proamerických českých pravicových publicistů.

Marjanovič na iDnes požaduje, aby NATO dodalo ukrajinské armádě "pořádné zbraně":

http://zpravy.idnes.cz/komentar-teodora-marjanovice-d20-/domaci.aspx?c=A140906_2096954_domaci_neh

Joch na České pozici tyhle "pořádné zbraně" ještě více specifikuje - Západ by měl Ukrajině dodat jaderný arzenál.

http://ceskapozice.lidovky.cz/co-by-nato-melo-udelat-ale-asi-neudela-dsz-/tema.aspx?c=A140903_151942_pozice-tema_lube

Ale problém ukrajinské armády přece není primárně ve výzbroji.
S tím co mají, i kdyby museli vyřadit polovinu, by pořád měli konflikt donbaského rozsahu v pohodě zvládnout.
Problém ukrajinské armády spočívá zčásti v nedostatečném výcviku vojáků.
A hlavně - v kvalitě důstojnického zboru. A to od polních velitelů, zcela běžně nechávajících své jednotky napospas, po zkorumpovanou a neschopnou generalitu.

Tady žádné "pořádné zbraně" nepomůžou.
Akorát bychom asi mohli se zájmem tipovat, jak dlouho bude ISIL trvat, než někde koupí atomovku.

Je to od obou takové klouzání po povrchu.