Opravdu nepotřebujeme dostupné bydlení?

Je chvályhodné, že vláda Bohuslava Sobotky začala pracovat na vzniku zákona o sociálním bydlení. Celá řada diskuzí se ale bohužel až příliš často ubírá směrem, že přeci není možné pomáhat těm, kteří si za to, že nebydlí, mohou sami.

Linda_sokacova

Linda Sokačová

24.06.2014 08:00

Související

Současná vláda je první vládou, která začala pracovat na vzniku zákona o sociálním bydlení. Je s tím spojena spousta pochyb a problémů. Na jednu stranu některé postupy vypadají skutečně nesystematicky, ale na druhou stranu je nutné ocenit, že se začalo pracovat na tak složitém úkolu, jakým jistě dostupné bydlení je. A dokonce k tomu byla přizvána odborná veřejnost a neziskové organizace.

Vzhledem k náročnosti úkolu si myslím, že by vláda měla dostat na pár měsíců období hájení, což samozřejmě neznamená vzdát se odborných a politických disputací. A proč politických? Rozhodnutí o tom, zda česká bytová politika začne nabírat nový směr k dostupnějšímu bydlení, nebo ne není jen odborný problém, ale především politický. Otázka, zda má být bydlení výsadou jen pro ty, kteří na něj mají nebo se mohou dlouhodobě zadlužit, je velmi důležitá pro celou Evropu.

Dostupné a důstojné bydlení je v České republice pořád vnímáno jako něco, co si nemůžeme dovolit, protože je to příliš drahé. Navíc není přeci možné jen tak darovat něco někomu, když si to nezaslouží. Tímto přístupem se podle mého názoru pomíjí spousta důležitých věcí, které s dostupným bydlením souvisí.

Dostupné veřejné bydlení a kvalitní systém sociálního bydlení se především v období hospodářských propadů a trvalých krizí ukazují být stabilizujícím prvkem, který řadu lidí drží nad hranicí chudoby a udržuje určitou míru důstojného života.

Lidem prostě nehrozí jednoduchý pád do života na ulici nebo zadlužení, aby si mohli dovolit bydlet. A za druhé, nedůstojné a segregované bydlení není výsledkem „nepřizpůsobivosti”, ale je ve svém důsledku prohlubováním sociálního vyloučení těch, kteří v něm žijí. Ghetoizace má samozřejmě dopad na to, jak vypadá život v širších komunitách a ve společnosti a na to, jak bezpečný je. Stačí se podívat do základních sociologických učebnic, kde jde kromě teorie najít i spoustu příkladů z praxe.

Dostupné a státem podporované bydlení ano!
Oceňuji, že se začalo o sociálním bydlení hovořit a myslím, že toto téma otevřelo prostor pro další diskuzi. A to diskuzi o veřejném, nájemním a dostupném bydlení, které je podporováno státem a obcemi. Je lehké tento termín kritizovat, ale zároveň je nutné si přiznat, že prostor k podobným diskuzím tu nebyl před tím, než neziskové organizace a další jednotlivci, které téma nefunkční bytové politiky v ČR zajímá, otevřely téma sociálního bydlení.


Ubytovny jsou dnes plné rodin s dětmi, seniorů a také lidí, kteří potřebují speciální sociální či zdravotní služby. Foto Saša Uhlová, DR

Vítám, že zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček hovoří o dostupném nájemním bydlení a regulaci nájemného. A doufám, že to bude dělat stále víc a své síly namíří nejen proti snahám legislativně vymezit sociální bydlení, ale především k tomu, aby politici a političky začali více řešit bytovou politiku obecně. A představí i konkrétní návrhy a doporučení, která jistě budou mít na základě jeho autority v české společnosti dopad.

Nikdo z těch, kdo podporují zákon o sociálním bydlení, netvrdí, že půjde o zákon, který vyřeší všechny problémy České republiky. Vychází se však ze zkušeností řady zemí, které jsou na tom v mnoha ohledech lépe než Česká republika a systém dostupného bydlení v nich funguje. A nikdo se nepodivuje nad regulací nájemného nebo tomu, že se pomáhá i těm „sociálně vyloučeným”. Jde o systém, který především zamezuje tomu, aby se lidé bezdomovci vůbec stávali.

Celá řada diskuzí se bohužel až příliš často ubírá směrem, že přeci není možné pomáhat těm, kteří si za to, že nebydlí, mohou sami a obtěžují všechny ostatní. Málokdo si však uvědomuje, že na ubytovnách končí všichni ti, kteří už nezvládají „dynamičnost” naší současné společnosti a na bydlení se jim nedostává finančních prostředků.

Ubytovny jsou dnes plné rodin s dětmi, seniorů a také lidí, kteří potřebují speciální sociální či zdravotní služby. Konstatování ubytovna = nepřizpůsobivý nájemník dneska prostě neobstojí. V dlouhodobém horizontu nicméně bude pravdivé, že segregace a koncentrace lidí vyloučených z bydlení povede k prohlubující se ghetoizaci a všem dalším problémům, které s tím souvisí a které ty „přizpůsobivé” budou obtěžovat.

Vždy, když slyším, že sociální bydlení nemá význam a je to zbytečnost, která není potřeba – slýchat to můžeme i od poradce ministryně pro místní rozvoj Petra Víška, tak si říkám, jestli ti lidé nespadli z Marsu. Existuje spousta lidí, kteří nezvládají platit náklady na bydlení – ať už jsou to samoživitelky, osamělé seniorky a senioři, mladé rodiny s dětmi. Spousta z nich pracuje, ale jejich příjmy všechny náklady prostě nepokryjí.

Bydlení dneska těžko najdou děti opouštějící dětské domovy nebo lidé s hendikepem, kteří by mohli opustit institucionální péči. A mohli bychom pokračovat. A to se už úplně zapomíná na ty, kteří sice bydlí a platí, ale nemají už na pokrývání dalších potřeb – školních obědů pro svoje děti, vzdělávacích pomůcek nebo léků a jídla.

Zákon o sociálním bydlení opravdu nevyřeší všechny problémy světa. Pokud se však podaří, aby vznikla dobrá právní norma, u které nebudeme realizovat oblíbenou českou kratochvíli hledání kliček, jak ji neplnit, má zákon potenciál, aby vytvořil prostor pro alespoň částečné řešení chudoby vyplývající z vysokých nákladů na bydlení, nízkých příjmů v České republice, nezaměstnanosti a prekarizace trhu práce. Zodpovězme si konečně otázku, v jaké společnosti chceme žít.

Pokud se chceme dál podílet na zvyšování nerovností ve společnosti, tak tedy prosím, nedivme se ale, že porostou bezpečnostní problémy a zvýší se podíl lidí na sociálních dávkách. To jsou prostě logické dopady takového přístupu.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

bydlení a stát Úterý, 24.Června 2014, 09:00:24

Čím to je, že strana, která se nazývá sociální demokratickou neprosazuje státní (komunální) bytovou výstavbu, tedy nejen sociální bydlení? Naopak, k deregulaci nájemného došlo právě za vlády tzv. sociálních demokratů! Není tedy jasné, že tu byla ukradena značka ("socdem")?
Dokud bude společnost akceptovat, že bydlení (podobně jako zdraví, vzdělání a dnes dokonce i starobní důchody) je zbožím, nebude stát plnit jednu ze svých základních funkcí a bude jen poslušným nástrojem anonymních sil, nikoli státem občanů. Pak je ale nesmyslné mluvit o demokracii.

Olga Hubíková - Brno

Úterý, 24.Června 2014, 09:08:18

Problém vidím v tom "nebo se nemohou dlouhodobě zadlužit".
To jsou ti, kterým banka hypotéku nedá?

Protože jinak se v ČR na bydlení zadlužují lidé, kteří si to ve skutečnosto dovolit nemůžou, úplně běžně. Pokud by se sociální bydlení mělo týkat i jich, musel by to být opravdu dost robustní program.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 24.Června 2014, 11:53:52

Nechápu, naprosto nechápu, proč autorka vyzdvihuje přístup Křečka k této problematice. Vždyť ten se v Právu vyjádřil, že současný stav sice není dokonalý, ale když by byl zrušen, tak by spekulanti přestali poskytovat lidem bydlení.
Pan Křeček buď nechápe podstatu problému, nebo v něm převládl předseda Sdružení nájemníků ČR. Obojí je špatně, obojí by mělo být důvodem pro jeho odvolání postu zástupce ombudsmana.
Vždyť dokud bude stát sypat peníze, určené na pomoc lidem v těžké životní situaci, do bezedných děr spekulatnů, bude jen hůř! Křeček, jako sociální demokrat, by měl přinejmenším tušit, že pustit do boje s chudobou byznys, je obrovskou chybou, která potřebuje okamžitou nápravu.
Někde jsem četl, že na sociální bydlení stát vydal, myslím že za loňský rok, 10 miliard +-. Kolik z toho činily skutečné náklady bydlení? Polovinu bych považoval za přehnaný odhad. Kdyby se 5 miliard použilo na stavbu sociálních bytů, už by se podstatná část problému nadlouho vyřešila.
A není to problém vůbec malý. Autorka jej popisuje pravdivě :"V dlouhodobém horizontu nicméně bude pravdivé, že segregace a koncentrace lidí vyloučených z bydlení povede k prohlubující se ghetoizaci a všem dalším problémům, které s tím souvisí a které ty „přizpůsobivé” budou obtěžovat." Mohla i klidně dodat, že občané žijící v blízkosti ubytoven by asi bez rozpaků a váhání podepsali přihlášku doDělnické strany. Zvláštní je pak přístup státních orgánů. Zatímco běžně odebírají děti alkoholikům a narkomanům, nevadí jim, když jsou děti na ubytovnách vychovávány v prostředí právě plném alkoholiků, narkomanů a gamblerů.
A právě tu vzniká jedno nebezpečí, o kterém nikdo nemluví. Děti, takto vychovávané, bez návyku práce - rodiče jim tuhle zkušenost neposkytnou, jsou do budoucna hrozbou sociálního konfliktu. Koncentrace mladých lidí bez práce a správných sociálních návyků je tomu přímo předurčena.

Olga Hubíková - Brno

pane Ševčíku, Úterý, 24.Června 2014, 13:08:44

co si představujete pod pojmem "sociální bydlení"?

Já myslím, že to není ubytovna nebo činžák v rozkladu, v němž se koncentrují lidé, kteří mají smlouvu za 10 000 za pokoj, hrazené z doplatku na bydlení a padající do kapsy majitele ubytovny/činžáku.

Záleží ma pojetí sociálního bydlení, jeho podstatou by neměla být segrgace , tzn. žádné nastavíme obr barák s kvantem malometrážních bytů někde na periferii, kde stejně nkdo jiný nechce bydlet, to by bylo asociální bydlení.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Robustní program - Olze Hubíkové Úterý, 24.Června 2014, 16:05:58

Dostupné nájemné bydlení se nerovná dotované bydlení. Sociální bydlení musí byt dotované, u dostupného bydlení stačí, když je regulované co do ceny i ochrany nájemníků, může tam být i přiměřený zisk vlastníka.. U nás se lidé zadlužují kvůli bytu v osobním vlastnictví, protože nájemníci se často cítí jako poloviční bezdomovci kvůli nedostatečné ochraně nájemníků. Hypotéku platí i lidé, kterým se to vlastnické bydlení v bytě ani moc do života nehodí - mladí lidé, kteří nevědí jak velký byt a kde budou v budoucnosti potřebovat. Pak se třeba rozejdou s partnerem a o ten byt a hypotéku se soudí.