Dlužník v čele Evropy aneb Řecká lež podruhé

Radě EU od včerejška předsedá Řecko a česká média to neopomněla „řádně“ okomentovat.

V první polovině roku 2014 bude Radě EU předsedat Řecko, v té druhé pak Itálie. Česká média se, až na výjimky, postavila k této informaci poněkud svérázně.

Všichni si zajisté pamatujeme legendární strašení řeckým osudem v roce 2010, nedávno jsem viděla výsledky výzkumu listu The Economist, který zkoumal vzájemné chápání různých evropských zemí a národů (tabulka například zde), z něhož vyplynulo, že právě Řekové spolu s Italy se u ostatních států těší nejmenší důvěře. Nedůvěra je i hlavním motivem, který se objevuje ve zprávách o nadcházejícím řeckém předsednictví v českých médiích.

Kozel zahradníkem nebo jiná perspektiva?
Co se titulků týče, nejvíce se „vyznamenala“ veřejnoprávní Čeká televize, která se táže, zda je Řecko v čele Rady EU příslovečným kozlem, z něhož se stal zahradník. I v dalších médiích se často objevuje předpovědí, jak složitou bude mít Řecko i vzhledem ke své ekonomické a politické situaci, ale také protiunijním náladám ve společnosti, situaci.

Oblíbeným motivem je také zdůrazňování vysokého zadlužení a drastických opatření, která muselo Řecko, dost možná na úkor možného zlepšení své ekonomické situace, přijmout. Ve znamení úspor se bude nést i šest měsíců předsednictví, které si proto vysloužilo už předem označení „nejchudší“ nebo „spartánské“.

Druhou stránkou mince, kterou si ale česká média připouštějí spíše okrajově, je možná prezentace odlišné perspektivy dané tvrdou zkušeností se současnou ekonomikou krizí, razantními škrty, které byly po prvotní adoraci stále častěji zpochybňovány. Zhoršující se ekonomická situace i společenská nálada vyústila v polarizovanou atmosféru, ze které často profitují subjekty na okraji politického spektra.

Předsednictví zemí z jihu Evropy by mohlo zase po nějaké době nastolit ve veřejné debatě téma nerovností, ale také nesouměřitelností, které mezi jednotlivými zeměmi i regiony Evropy panují. Toto téma se však v současné podobě debaty, už tak velice okrajové, objevuje zejména v souvislosti s obavami z přílišného přílivu lidí z Rumunska a Bulharska do zemí západní Evropy, který by měl přijít spolu s otevřením trhu práce pro tyto země.

Zkušenost s polarizací, nástupu extrémistických subjektů, nevraživosti vůči imigrantům nebo s výraznou nezaměstnaností zejména mladých lidí by evropskému projektu mohla přinést, když už nic jiného, tak aspoň zdvižený prst. Pokud z evropského projektu zmizí sociální a ekonomická solidarita, radikální hlasy budou jen sílit a volat po jednoduchých řešeních.

Evropská unie, evropské volby, evropská skepse
V roce 2014 čekají Českou republiku navíc volby do Evropského parlamentu, tedy volby, které lze bez nadsázky označit za ty nejméně „viditelné“. Sami zástupci stran se o evropských volbách vyjadřují velmi často jako o volbách, které mají daleko nižší prioritu než regionální nebo senátní volby.

Skepse k evropskému projektu, k níž silně přispěl hlas bývalého prezidenta Klause, byla koneckonců vidět právě v českém předsednictví pod heslem Evropě to osladíme nebo v Entropě Davida Černého. Samotné předsednictví se pak do povědomí lidí zapsalo spíše prostřednictvím možné korupce kolem firmy ProMoPro, než zásadnějším návratem evropských otázek do veřejné debaty.

Téma, které se ujalo v souvislosti s Unií v české veřejné debatě, totiž není kritika současného nerovného uspořádání nebo potřeba řešit sociální a ekonomické nerovnosti na úrovni přesahující národní stát, ale „evropská byrokracie“, ať už v podobě vyplňování formulářů k projektům financovaných EU nebo nařízení týkající se kvality potravin.