Brazilský rok

Největší latinskoamerická země pořádá v roce 2014 Mistrovství světa ve fotbale. Krom toho proběhnou i prezidentské volby. Úspěšné zvládnutí obou událostí je pro Brazílii mimořádnou výzvou nejen kvůli vytouženému zlepšení pověsti.

V roce 2013 na sebe největší země Jižní Ameriky upozornila především dvěma událostmi: statisícovými protesty z června a návštěvou papeže Františka nedlouho potom. Obě vyzněly v podání světových médií rozporuplně; požadavky demonstrantů až příliš často přebíjely obrázky násilí a vandalismu, příjezd hlavy katolické církve zase provázely zdůrazňované organizační problémy. Ovšem bude to teprve rok nadcházející, ve kterém bude Brazílie hrát skutečně hlavní roli. A její nejbližší budoucnost i obraz ve světě závisí na tom, jakým způsobem se s klíčovými událostmi dokáže vyrovnat.

Největší zkouškou bude přirozeně Mistrovství světa ve fotbale, které vzbuzuje v brazilské veřejnosti spíše obavy než vzrušení. Výsledky z letošního Konfederačního poháru sice ukázaly skvělou kondici brazilského národního týmu, domácí média však prakticky každý den přinášejí zprávu o nových potížích. Některé stadiony se možná nestihnou dokončit, například v Manaus zřejmě hektická touha po dodržení termínu stála život dělníka; práce na tomto stadionu musel následně zastavit soud, aby byly prověřeny pracovní podmínky a příčiny havárie. Při pracích na stadionech určených pro mistrovství zemřelo už šest lidí.

Samotná konstrukce není jediný problém, který přípravu prestižní události provází. Nedávno deník Estado de S. Paulo přinesl zprávu, podle níž Brazílie staví jedny z nejdražších stadionů na světě; jejich ceny přebíjí předchozí mistrovství pořádaná v Jižní Africe, Německu i Japonsku. S mistrovstvím je také spojována lokální korupce a již letošní Konfederační pohár byl kritizován demonstranty za to, že fotbal pomáhá zakrývat skutečné problémy země.

Z pohledu okolního světa vzbuzuje nicméně největší obavy zajištění bezpečnosti. Před minulým mistrovstvím v Jihoafrické republice kolovaly ve světových médiích zkazky o hordách zlodějů a vrahů čekajících na svou chvíli a Brazílie nemá lepší pověst. Přestože statistiky z nejdůležitějších měst ukazují většinou pokles kriminality a i když stát vydá na zabezpečení akce enormní finance; ostatně právě během Konfederačního poháru a papežské návštěvy se ukázalo, že v Brazílii na cizince nečekají strašlivá nebezpečí, zvlášť pokud dodržují základní pravidla.

Hladký průběh mistrovství může Brazílii pomoci s reputaci násilné země, která odrazuje turisty. Naopak každé selhání povede k jejímu výraznému zhoršení a můžeme očekávat, že stovky zpravodajů nás zaplaví sérií dramatických reportáží, pokud dojde ke zranění nebo dokonce smrti fotbalového fanouška.

Druhou výraznou událostí s mezinárodním dosahem budou v roce 2014 prezidentské volby. Popularita současné středo-levicové prezidentky Dilmy Rousseffové utrpěla během zmiňovaných protestů, ale poslední průzkumy ukázaly, že její pozice se stabilizovala. Od Dilmy, jak ji nazývají, si Brazilci neslibují zázraky. Ale v mnoha ohledech dokázala demonstrujícím vstříc, na protesty v ulicích zareagovala pozitivně a bez násilí typického pro jiné regionální vůdce, jako v Chile a Kolumbii. Především k ní však zatím chybí alternativa. Aécio Neves, kandidát pravého středu, má pouze podporu podnikatelských kruhů a nejbohatších vrstev a není příliš jasné, čím by se chtěl proti Dilmě vymezovat; naopak přebírá v kampani mnohé recepty její koalice. Guvernér Eduardo Campos je mimořádně oblíbený ve svém domovském státě Pernambuco (poslední volby zvítězil s více než 80 procenty hlasů), ale mimo severovýchod země není příliš známý. Z hlediska politických pozic se ani on výrazně neliší od současné prezidentky, jeho Brazilská socialistická strana (PSB) je ostatně součástí vládnoucí koalice.

Největší šanci stanout ve druhém kole má podle průzkumů nezávislá Marina Silva, která se proslavila odporem vůči politikaření a v Brazílii mezi politiky nezvyklým zápalem pro ekologii a ochranu Amazonie. Její výhodou je také to, že nepatří k žádné velké a nepopulární parlamentní straně; zároveň ji to však finančně omezuje. Mnoho potenciálních voličů kromě toho odradila její podpora Marcu Felicianovi, kontroverznímu poslanci známému rétorickými výpady vůči homosexuálům nebo černochům. Situací však ještě může zamíchat extrémně oblíbený předseda Nejvyššího soudu Joaquim Barbosa, který je v průzkumech Dilmě nejblíže a ve dvou klíčových státech São Paulo a Rio de Janeiro ji dokonce poráží. Barbosova kandidatura je velmi pravděpodobná; v případě vítězství by se stal prvním afrobrazilským prezidentem země.

Z vnějšího hlediska tolik nezáleží na tom, kdo zvítězí, ale na udržení stability země a klidném průběhu voleb. Politici nesmí dopustit, aby se kampaň vymknula z ruky například v souvislosti s obnovenými protesty, které se všeobecně očekávají. Atmosféře v zemi by neprospělo ani velmi těsné vítězství jednoho kandidátů nebo dokonce návrat exprezidenta Luly, o němž se neustále mluví v domovské Straně pracujících (PT) současné prezidentky.

Pozornost, kterou svět v roce 2014 věnuje Brazílii v souvislosti s mistrovstvím světa a volbami, bude enormní. Může přinést nejen zlepšení její pověsti a posílení důvěru turistů či potenciálních investorů. Může také výrazně vylepšit životní podmínky Brazilců; už jen tím, že pravděpodobně přijdou další protesty požadující další pozitivní změny a politici budou muset naslouchat, protože světová média budou všudypřítomná a blízkost voleb, nejen těch prezidentských, je bude nutit vycházet vstříc. Konečné výsledky ale mohou být o poznání méně optimistické. Svět čeká brazilský rok. A Brazílii mezinárodní zkouška, jíž dlouho žádná latinskoamerická země nemusela podstoupit.