Řezník aneb svoboda svobodné lišky ve svobodném kurníku

Svoboda není nejvyšší hodnotou jen sama o sobě, ale zároveň i vymezení odpovědnosti v jejím rámci. Odpovědnosti za své chování ve vztahu k druhým, i odpovědnosti za demokracii jako takovou, jelikož ta svobodu umožňuje.

Svoboda slova. Pod tím souslovím si lze představit ledasco. A to proto, že svoboda je často chápána bezbřeze, jako by byla jedinou demokratickou hodnotou, kterou stojí za to hájit a která má vždy a za každých okolností přednost před hodnotami ostatními. Tato představa o svobodě vede ve svých důsledcích k rozpadu společenské soudržnosti, tedy i k rozkladu hodnot, které vyznává, včetně svobody samé.

Svoboda jednoho…
Myšlenku, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, zastávalo více filozofů, včetně Immanuela Kanta: „Jednej navenek tak, aby svobodné uplatňování tvé libovůle mohlo existovat zároveň se svobodou každého, podle všeobecného zákona.

Pokud překračování hranic do „svobody druhých“ přesáhne únosnou mez (která je pohyblivá, dle místa a doby), je ohrožena svoboda těch druhých, což demokracii nutně vždy pochroumá.

Nejvyšší hodnotou tedy není jen svoboda sama o sobě, ale zároveň i vymezení odpovědnosti v jejím rámci. Odpovědnosti za své chování ve vztahu k druhým, i odpovědnosti za demokracii jako takovou, jelikož ta svobodu umožňuje. Tato odpovědnost je ostatně i jedním z důležitých aspektů lidských práv, jak je dnes chápeme.

Čím více svoboda překračuje zmíněné hranice (vymezení odpovědnosti), tím více se blíží vlastní absolutnosti - a tím méně je svobodou, protože jedni jsou svobodní na úkor druhých. Extrémní příklad skýtají totalitní a autoritářské režimy, které umožňují svobodné (beztrestné či dokonce nařizované) vraždění druhých.

Překračování hranic
Ale i naše dnešní chápání svobody překračuje leckdy hranice svobody-odpovědnosti, většinou verbálně, ale nejen to. Rozkrádání a tunelování v 90. letech byl pro aktéry tohoto dění navýsost svobodné, protože měli předem zaručenu beztrestnost. Bylo to na úkor ostatních (nás, občanů), kteří chybějící prostředky a dluhy musejí nyní splácet ze svého.

Co ještě před deseti lety bylo nemožné ve slušné společnosti vyslovit, je nyní bráno jako běžná norma.

Senátoři se při projednávání návrhů Rady EU předhánějí, kdo řekne o Romech to nejhorší a nikoho to nezajímá - kromě některých lidí z občanské společnosti a několika politiků. Včetně většiny médií, která o zmíněné odpovědnosti k demokracii zřejmě nemají ani ponětí.

Sdělovací prostředky se o tomto náletu stupidity, neznalosti a rasismu některých zákonodárců neobtěžovaly informovat uceleně, daly jen příklad a hned se od toho odtáhly, jakoby se nic závažnějšího nepřihodilo. Z mainstreamových médií se na názor nepolitiků optala pouze Česká televize. A portál Aktuálně.cz zmínil, že server Romea.cz považuje výroky, jež padaly na projednávání, za hloupé a pramenící z neznalosti problematiky.

Svobodné posílání druhých do plynu
Neonacisté a další extremisté svobodně pochodují enklávami obydlenými Romy a svobodně pokřikují, že je chtějí zlikvidovat v plynových komorách, jako to dělali nacisté ve vyhlazovacích táborech.

Policie tuto „svobodu“ extremistů hlídá - z těch, kteří pokřikováním hesel „Cikáni do plynu“ apod. porušují zákon a s tím i svobodu druhých (nejen těch Romů, kteří jsou nuceni to poslouchat) obviní pouhé promile (jednotlivce). A z toho promile je málokdo odsouzen.

Všichni, tedy s prominutím i Romové, přitom mají Ústavou zaručené právo na důstojnost, všichni mají právo na bezpečí. A to jsou hodnoty, které jsou svobodě rovnocenné, tedy i svobodě shromažďování a svobodě slova.

Parodie na svobodu, jak nám ji v těchto případech často předvádějí extremisté společně se státními institucemi (policie, státní zastupitelství, soudy), vede zjevně ke snížení svobody druhých, Romů i dalších lidí, kteří se cítí ohroženi, kteří jsou zastrašováni, jejichž ústavně zaručenou důstojnost nestráží ani ten, kdo by to dělat měl (policie).

Jindy se extremisté snaží protrhnout policejní kordon a poté zašlapat ty druhé do země. Zde policie neselhala a zatím vždy pokusům o lynč či pogrom zabránila. Ale i zde je snižována svoboda těch, které si pár zfanatizovaných idiotů toužících po krvi vyhlédlo za nepřátele.

Přesto se k těmto fanatikům přidávají běžní lidé a demonstrují společně s nimi, aniž by jim vadily výzvy k násilí na druhých či násilí samé. Co si asi pod pojmem „svoboda“ tito lidé představují?

Řezníkův Breivik
Raper s přezdívkou Řezník (Martin Pohl) otevřeně propaguje násilí (násilí na ženách, ale rapuje například i o své touze zabít druhého člověka), prodává oslavná trička s Breivikem či s rakouským tyranem Fritzlem, jenž ve sklepě svého domu téměř čtvrt století věznil svou dceru, opakovaně ji znásilňoval a zplodil s ní sedm dětí.

Řezník se společně se svými kaperskými kolegy Hrobkou a Pitvou dostal v roce 2011 až před soud. Policie je vinila z rasismu a extremismu kvůli klipu, v němž chtěli jednou provždy násilím „vyřešit“ problém bezdomovectví, Romů či přistěhovalců. Hrozily jim až tři roky vězení.

Ve čtyřminutové písni, která si bere na paškál bezdomovce, narkomany, Romy, Ukrajince či gaye, spatřovali detektivové násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.

Vymysleli jsme řešení, na somráky z Karláku necháme spadnout lešení, na Ukrajince zase čeká hromadný oběšení,“ zaznělo mimo jiné v jejich klipu. A co na to instituce, která by měla hájit demokratický právní stát a jeho hodnoty? Obvodní soud pro Prahu 5 trojici raperů osvobodil.

Řezníka vyřadili ze soutěže organizátoři Českého slavíka s tím, že nechtějí propagovat extrémní násilí. Pod otevřeným dopisem Řezníkovi jsou ukázky jeho konání.

A vzápětí se ozvali rapeři a zpěváci Ruppert, Klus a David s tím, že odstupují ze soutěže, protože vyřazením Řezníka byla porušena svoboda slova. Všichni tři předvedli právě to chápání svobody, které umožňuje být svobodným na úkor druhých, a které tedy jde přímo proti přesvědčení, že svoboda jednoho má končit tam, kde začíná svoboda druhého.

To se ostatně následně potvrdilo. Právnička Hana Marvanová dala serveru Týden.cz rozhovor, kde Řezníkovo konání odsoudila a sdělila, že se dopustil několika trestných činů a jejich schvalování. A samozřejmě souhlasila s tím, že byl Řezník vyřazen ze soutěže. A Týden.cz poté tento rozhovor stáhl z webu, protože jí někteří fanoušci tohoto "umělce" kvůli tomu vyhrožovali smrtí a dalším násilím.

Soudím, že je málo tak průkazných projevů hluboké a v jistých ohledech fatální krize aktuálních českých poměrů, jakým jistě je od A do Z úchylná debata o tom, zda produkce psychopata, který vystupuje pod jménem Řezník, představuje výkon svobody projevu. Evropská civilizace nezakazuje popírání holocaustu z nicotných důvodů,napsal velmi výstižně Jakub Patočka. K tomu není co dodat.

Vrozené násilí Romů
Ale podobných příkladů je mnoho, narůstají geometrickou řadou. Například Prostějovský večerník vydal článek s názvem Cikánské útoky se množí.

Článek odsoudil Syndikát novinářů: „Důkazem jsou v článku použité obraty jako například ‚vrozené násilí romských spoluobčanů‛ a také připojená fotografie, kde byla zaměněna hlava čínského fotbalového fanouška za obličej Roma. Takový postup je nutno označit za vědomou a záměrnou manipulaci, jejíž dopad je o to závažnější, že obrazový doprovod článku nepracuje s fakty a podněcuje negativní emoce,“ napsali v prohlášení předseda Syndikátu novinářů Adam Černý a předsedkyně etické komise Barbora Osvaldová.

Syndikát také upozornil, že „uvedený článek v Prostějovském večerníku je v rozporu s ustanoveními trestního zákona (konkrétně paragrafy 355 a 356), které postihují hanobení národa a rasy a podněcování nenávisti vůči skupině osob.

A co na to policie? Případ odložila s tím, že k porušení zákona nedošlo.

Francouzský filosof Roger Garaudy hovořil o svobodě svobodné lišky ve svobodném kurníku, což naši současnost charakterizuje více než výstižně.

Začněme přemýšlet
Intelektuálové - filozofové a odborníci na společenské vědy vzato z celkového pohledu selhávají. Těmito jevy se zabývají málo či okrajově, převládá postmodernistický mravní relativismus. A povrchním bojovým pokřikem, který k nám v tomto duchu čas od času zaletí z některé z terstských kaváren, se nic nevyřeší.

Musíme tedy o tom, co se děje a jak z toho ven, přemýšlet sami. Je nejvyšší čas začít.