O odvádění pozornosti…

V médiích je mnohem větší důraz kladen na to, co se přímo nebo vůbec nedotýká života většiny lidí. Dokola se tak omílá někdejší indispozice Miloše Zemana u korunovačních klenotů, než aby se řešilo, že v ČR žije až milion lidí pod hranicí chudoby.

Jedna lidová moudrost sice praví, že „život je neustálé odvádění pozornosti, jež nedovolí ani, abychom si uvědomili, od čeho to odvádí“, v politice ale platí, že ti, kteří pozornost odvádějí, vědí velmi dobře, z jakého důvodu tak činí. Lidé mohou na chvíli zapomenout, co je opravdu tíží, a nechat se kolíbat zástupným „problémem“.

Při neblahé sociální zkušenosti na to ale mnozí slyšet přestávají - a pak se může stát, že svůj hlas odevzdají někomu, jako je uřvaný hlinkovec - nový župan banskobystrického kraje Marian Kotleba. Mají totiž pocit, že jejich problémy politici prostě neřeší, ve veřejném prostoru se totiž řeší něco, co s realitou nemá mnoho společného.

Strategie odvádění pozornosti může být proto ve svém důsledku nebezpečná. Popsaná byla již mnohokrát. Jeden z nejvýznamnějších světových vědců Noam Chomsky uvedl, že „základním elementem sociální kontroly je strategie rozptylování veřejné pozornosti od důležitých otázek a změn řízených našimi politickými a ekonomickými elitami za použití technik zaplavujících veřejnost nepřetržitým odváděním pozornosti a bezvýznamnými informacemi“.

Děje se tak i v české kotlině. A tak je mnohem větší důraz kladen na to, co se přímo nebo vůbec nedotýká života většiny lidí. Ve veřejném prostoru se tak dokola omílá například někdejší indispozice prezidenta Miloše Zemana u korunovačních klenotů, než aby se řešilo, že v České republice žije až milion lidí pod hranicí chudoby a jak z toho ven.

Pod kůži se lidem nevrývají informace, které sice médii občas prosviští, avšak vskutku rychlostí blesku - například to, že supermarkety musejí z potravin, darovaných za účelem nasycení lidí v nouzi, platit 15% DPH, čímž se jim vyplatí spíš je vyhodit do kontejnerů, než darovat.

Stačilo by přitom málo - aby ministr financí za souhlasu ministra práce a sociálních věcí darované potraviny od této DPH, po vzoru jiných států EU, osvobodil.

Není na co čekat - nedávno byla zveřejněna děsivá informace, že na obědy nemají i někteří školáci z Prahy 7, respektive jejich rodiče. Podle odhadů navíc v popelnicích mizí asi dvojnásobek nezávadných potravin, než kolik by jich bylo potřeba k nasycení těch, kteří už i v srdci Evropy hladovějí.

Abych jen nežehrala - zaplaťpánbu za osvětu i práci, kterou dělají neziskové organizace. Jen se jim bohužel nedostává tolik prostoru, kolik by mělo.

Další problém, na který mě opakovaně upozornila Táňa Šedivá z Alternativy zdola (se kterou jsem o tom kdysi dělala rozhovor): aby někteří nestrádali, bylo by třeba změnit výpočet důchodů.

Vznikající vládní koalice se snad sice shodne na tom, že valorizaci důchodů je třeba vrátit do stavu, kdy v ní bude zahrnuta i inflace, zatím se ale nezačalo diskutovat o tom, že by bylo dobré zvýšit také základ, ze kterého je posléze penze vypočítávána. 

Důchod je dvousložkový, přičemž procentní výměra se počítá z předešlého příjmu. Co se týče základové složky, již zmíněná Táňa Šedivá, která má osobní zkušenost, navrhuje, že by bylo záhodno dnes nízkou výměru zvýšit alespoň na životní minimum, tedy v současnosti na 3410 korun. 

Pak by se nestávalo, že třeba ženy, které se celý život starají o dítě s postižením a jsou tudíž bez příjmu, pobíraly penzi kolem 4000 korun, jak je tomu nyní. Dalo by se pokračovat.

Odvádění pozornosti od podstatných problémů se dopouštějí i politici na komunální úrovni - třeba zastupitel Prahy 1 Filip Dvořák (ODS), který neadekvátně reagoval na námitky zastupitelky Kateřiny Klasnové (VV). Ta upozorňovala na to, že prodat 7/8 domu na Václavském náměstí 39 je nevýhodné - o osudu domu rozhodne pražské zastupitelstvo.

Dvořák neargumentoval například tím, že navržená suma 153 125 000 korun není „pod cenou“, ale začal útočit: Klasnovou spojoval s bezpečnostní agenturou ABL, přirovnával ji dokonce k Pavlíku Morozovovi… Klasické odvádění pozornosti, spojené navíc s bezdůvodným napadáním politického oponenta.

Jedním z nástrojů odvádění pozornosti od podstatných záležitostí bývá i antikomunismus. Přílišný důraz na něj se - taktéž místo věcných argumentů - mnohdy snaží zakrýt sociální i jiné problémy. Ale před realitou se neuteče, ta vždy nakonec každého dohoní.

A v době ekonomické krize a časů po Drábkových „reformách“, které přiškrtily ty nejslabší, to může být velmi rychle. Bylo by záhodno pochopit to co nejdřív. Jinak to může být osudné - nějaký Kotleba jistě číhá i v Česku.