Fanoušek David Černý

Celý prostředníček Davida Černého skvěle dokresluje fakt, že se na něj člověk musí dívat z úhlu, ze kterého se na něj díval jeho autor, aby dokázal nakreslit přímku mezi ním a Hradem a jeho účel pochopit.

Je po volbách, je doagitováno a dobojováno. Jako před každými volbami, boj zahořel nejen mezi stranami, ale i mezi voliči a podporovateli jednotlivých stran. Asi nejvýraznějším, respektive nejkontroverznějším počinem posledního volebního týdne se stal prostředníček Davida Černého na Vltavě.

Pro někoho se tak stal hrdinou, jiní jeho dílo s velkým nadšením nepřijali. Přestože David Černý prý sport nemá vůbec rád a jeho koncepci nechápe, mně jeho dílo nejvíce připomnělo čin nějakého velmi zapáleného příznivce fotbalového klubu.

Tento Fanoušek se před minulou sezónou stal velmi důležitým členem nejužšího jádra fanouškovského kotle. V posledním zápase sezóny se mělo rozhodnout o vítězi ligy a jakákoli remíza by stačila jeho týmu k tomu, aby získal titul. Prohra by naopak znamenala, že by se mistrem stal tým protivníků, největších rivalů, na jehož stadionu se tento zápas také odehrál.

Utkání se dlouhou dobu obešlo bez branek a hosté po přerušení často zakopávali míč nebo se i po tom nejnepatrnějším faulu dlouho váleli po zemi, aby tak ušetřili čas. Tento Fanoušek sám takové zdržování energickým kýváním hlavou schvaloval a podporoval.

Jak se zápas chýlil ke konci, domácí dostali poslední šanci na skórování. Rozhodčí nařídil roh pro domácí a do pokutového území hostů se dokonce vydal i jejich brankář. V pokutovém území nastala velmi nepřehledná situace a míč nějakým způsobem skončil v brance.

Mnoho hráčů hostů reklamovalo faul domácího hráče, další ruku, ale ani hlavní, ani brankový rozhodčí dostatečně dobře neviděli, co se v pokutovém území odehrálo a daný gól uznali. Televizní záběry později ukázaly, že míč do sítě hostů opravdu doputoval po kontaktu s rukou domácího hráče.

Fotbalová veřejnost se pak rozdělila na ty, kteří označovaly tuto ruku jako nastřelenou a na ty, kteří v tom viděli úmysl a označovali tento zápas za nespravedlivý. O titulu však bylo rozhodnuto.

Mezi slavícími fanoušky vítězů titulu a naštvanými fanoušky týmu poražených vznikaly velké hádky a tyto dva tábory se nebyly schopny shodnout absolutně na ničem. Každopádně jak čas od daného incidentu plynul, mezi fotbalovou veřejností se diskuze o tom, jestli gól měl být uznán nebo ne, změnila na diskuzi o tom, jak takovýmto nejasným situacím příště zabránit.

Jak probíhala další sezóna, tým obhájců titulu se pevně usadil na čele ligové tabulky. Ke konci sezóny v několika zápasech zaváhal a ostatní týmy se na něj pomalu dotahovaly. Konečně přišel domácí zápas týmu, který Fanoušek tolik podporuje, právě proti obhájcům titulu. Byl to předposlední zápas dané sezóny a obhájcům stačilo uhrát remízu, aby si kolo před koncem ligy zajistili titul.

Tento Fanoušek před zápasem inicioval plán v rámci kotle s cílem vnést na stadion několik dělobuchů, ke konci zápasu je vhodit na hřiště, vytvořit tak mnoho dýmu a zápas přerušit. V nastalém zmatku pak plánovali vběhnout na hřiště, vzít míč a skórovat do branky hostů. Skóre zápasu zůstávalo dlouho vyrovnané, vypadalo to, že zápas skončí nerozhodně a hostující tým obhájí titul.

Ke konci přišel čas na realizaci jeho plánu a zápas musel být přerušen. Fanoušek se svými kolegy vběhl na hřiště, jednomu z podavačů cestou vzal míč a ten pak kopl do soupeřovi branky. Na oslavu svého úspěchu s velkou hrdostí ukazoval prostředníček všem hostujícím fotbalistům.

Všichni fanoušci byli ze hřiště vyvedeni, skóre už se do konce zápasu nezměnilo a hostující tým obhájil titul. Disciplinární komise pak uložila domácím čtvrt milionovou pokutu za dané výtržnosti. Diskuze o tom, jak předejít tomu, aby docházelo k nepřehledným situacím a z nich rezultujícím nesprávně uznaným gólům, se změnila na diskuzi o tom, jakými idioty jsou tito fanoušci.

Fotbalová veřejnost se opět rozdělila na několik táborů – na členy daného fanklubu, plácající střelce branky nekriticky po zádech, fanoušky protivníků, jejichž antipatie vůči tomuto fanklubu i jejich týmu ještě vzrostla, a na třetí tábor, který se přel o to, jak moc tento akt vybočuje z normálního chování fanouška. Část z nich se s obavami ptala, jak se vzájemné antipatie mezi těmito fanoušky projeví příště.

Prostředníček Davida Černého u Karlova mostu na mě dělá přesně takový dojem. Vidím jejich důvody a částečně je chápu. Na druhou stranu taková gesta vůbec nic neřeší, spíše naopak a uleví jen jim a kolegům z jejich fanklubu.

David Černý se navíc zařadil tím, že pomáhal Karlovi Schwarzenbergovi tvořit kampaň do prezidentských voleb i tu současnou do Poslanecké sněmovny, do toho opravdu nejužšího kotle fanouškovského jádra. A z této pozice neukazuje prostředníček jen Miloši Zemanovi, ale všem voličům, kteří prezidenta podporují.

Díky tomu, že se závěr prezidentských voleb odehrál v atmosféře pražského derby mezi fotbalovými týmy Sparty a Slavie, ani jeden z fanouškovských táborů od určité chvíle nebyl schopen naslouchat argumentům druhé strany.

Tato atmosféra zůstala ve společnosti i dlouho po nich a téma těchto voleb a obou kandidátů jako takových je ještě dnes velmi citlivé. V této atmosféře pak jakýkoli výpad vůči některému z kandidátu, vedl k ještě většímu zatvrzení těchto fanoušků.

Prostředníček Davida Černého pak tuto atmosféru velmi silně připomněl a vůbec bych se nedivil, kdyby jeho efekt ve výsledku byl takový, že dokáže k urnám nahnat více voličů SPOZ či KSČM. Někteří z těchto voličů třeba plánovali strávit celý prodloužený víkend na chatě a díky prostředníčku mířícímu z tábora TOP 09 na jejich prezidenta svůj plán změní.

Celý prostředníček pak skvěle dokresluje fakt, že se na něj člověk musí dívat z úhlu, ze kterého se na něj díval jeho autor, aby dokázal nakreslit přímku mezi ním a Hradem a jeho účel pochopit. Kdyby médii neproběhly zprávy o jeho významu, možná by ho spousta lidí vůbec nepochopila a mohli by si dokonce myslet i to, že patří někomu jinému.

Tohle všechno jsou samozřejmě pouhé dohady. Jedno je však jisté – David Černý je přes všechny kontroverze s ním spojené skvělým umělcem. Co se týče pozitiv, nejvíce asi utkvěl v paměti českému národu klikujícím autobusem na olympiádě v Londýně.

V rámci rozhovoru pro přílohu MF DNES uvedl, že nemalou částku na stavbu tohoto autobusu, na který si myslím, že čeští sportovní i nesportovní fanoušci byli hrdí skoro jako na některé naše sportovce, financoval Andrej Babiš.

Všichni znají Černého nenávist vůči KSČ a komunismu jako takovému, jeho sklon nazývat lidi podporující levici bolševiky, nebo prostě těmi, co nám kradou svobodu. Stejně tak všichni znají Babišovu komunistickou minulost i podezření slovenského Ústavu paměti národa, že Babiš donášel STB.

Nesměřuji tím k zamyšlení se nad tím, jestli Černý Babišovu minulost znal, jestli mu vadila nebo, jestli mu vadí dnes, když už je autobus hotový a slavný. Jsem přesvědčený o tom, že to je jedno.

Důležitá je jedna věc – skvělý český umělec udělal velkou část českého národa hrdou na jeho dílo. Dokázal je tak spojit, udělat jim radost. Tento výtvor vznikl za peníze jiného velmi bohatého Čecha a získal si i obdiv lidí z celého světa. Autobus není lepší ani horší, ani více či méně odsouzeníhodný kvůli tomu, že byl zaplacen z těchto peněz. Ten autobus je stále stejně skvělý.

David Černý má samozřejmě právo si v mezích zákona dělat naprosto, co chce. Já se zde snažím vyjádřit přání, že by David Černý svůj talent mohl využívat k podobným činům jako v případě londýnského autobusu. Aby samozřejmě i otevíral diskuzi nad různými neprodiskutovanými tématy, ale aby ji neukončoval fuckováním Pražského hradu z hladiny Vltavy pár dní před začátkem voleb.

Stejně jako on má právo dělat si, co chce, má totiž každý své nezcizitelné právo volit, koho chce a nemusí za to být fuckován, ani dostávat nejrůznější nálepky typu „Volí bolševiky“, „Zloděj svobody“, a tak dále.

V rámci letošních voleb to opět nevyšlo. Doufám ale, že jednou přijde doba, kdy prostřednictvím videí „Volím pravici“ nebo koncertů „Nikagda nezabuděm“ nebudeme házet lidi s opačnými politickými názory do pytlů a na ty pak lepit štítky s nápisy podle toho, co si o nich my sami myslíme. Doufám, že se jednou budeme o své volbě moci normálně bavit, své názory si beze studu sdělovat a tvořit tak jeden společný kotel fanoušků demokracie.