Dejme šanci KSČM! (aneb kritický pohled zleva)

Současná pozice KSČM je mnohem více sociálnědemokratická než pozice sociální demokracie. Ta se svým lavírováním mezi zájmy zaměstnanců a soukromého kapitálu, čím dál více přiblížuje pravici, a proto uvolňuje místo, které jí historicky patřilo.

Připadá vám titulek tohoto článku nepatřičný? Příčí se vám představa, že byste čtyřiadvacet let od pádu tolik nenáviděného minulého režimu volili stranu, která je jeho přímým reliktem? Zkusme však alespoň na chvíli odhodit zaslepující emocionální závoj a podívat se na věc chladným racionálním pohledem.

Co je vlastně KSČM zač?
KSČM se po celou dobu své polistopadové historie těší stabilní voličské podpoře. Jak ukazují historické výsledky voleb od roku 1989 v Československu a od roku 1993 v ČR, drží tato podpora čelo strany nepřetržitě v poslaneckých lavicích.

V poslaneckých lavicích však vždy v roli opozice, neboť ostatní strany, které se kdy do poslanecké sněmovny dostaly, vždy vyjadřovaly jasnou nechuť s KSČM spolupracovat na vládní úrovni. Z taktických důvodů, pochopitelně, neboť na vymezení vůči KSČM se v ČR standardně stavějí předvolební kampaně.

Strašák návratu předlistopadových poměrů a živení nenávisti vůči jejich autentickému pozůstatku byl vždy funkční zbraní, jak voličům zatemňovat myšlení emocemi a donutit je tak volit strany, kterým leží na srdci místo obecného fungování společnosti spíše soukromý zisk skupinky vyvolených.

Tato nechuť všech stran podílet se na jakékoliv koaliční spolupráci, natož pak na sestavování vlády s KSČM, paradoxně nejvíce vyhovuje KSČM samotné! Její jednotliví představitelé až na výjimky netvoří soubor kvalitních a schopných politiků, kteří by své voliče přesvědčovali svým výkonem.

Straně stačí samotná značka KSČM, skořápka, která není vyplněna žádným kvalitním personálním obsahem, aby si její představitelé udrželi dobře placená místa v Parlamentu, která se dokonce někdy předávají „z rodiče na potomka“! Kdo nic nedělá, nic nezkazí, navíc v opozici nemohou strany zklamat své voliče a přijít tak o jejich podporu.

Proč by měli představitelé KSČM chtít riskovat možnost selhání v rámci vládní odpovědnosti a v důsledku toho vyplývající pokles podpory voličů u dalších voleb? Nestačí snad, že je zde množství voličů, které volí tuto stranu pouze pro nostalgii doby minulé?

S vládní nezodpovědností se pojí další „pozitivní“ rys. Strana neparticipuje na moci, tudíž není tolik v hledáčku korumpujícího kapitálu. To její členy spolehlivě chrání před velkými korupčními aférami, což je jistě v současné době velmi přitažlivá okolnost. Výjimkou byla jen provokace MF DNES v souvislosti s loterijním zákonem.

Jaká je skutečná politická orientace KSČM?
Je ironií současnosti, že KSČM má s komunismem v pravém, vědeckém slova smyslu, společný pouze název (ostatně jako minulý režim, který nazývat „komunismus“ znamená dopouštět se, ať vědomě či ne, ideologické lži).

Podíváme-li se blíže na program KSČM, zjistíme, že pojem „komunistická“ ve svém názvu nese skutečně pouze z taktických důvodů, neboť program samotný stojí na sociálnědemokratickém základě. Strana se rozhodně nechystá znárodnit výrobní prostředky velkokapitalistů, nechystá se ani omezit možnost akumulace kapitálu, ani třeba nastavit limit soukromého vlastnictví jednotlivců.

Žádná zmínka o potřebě překonat kapitalistický vykořisťovatelský systém revoluční cestou, natož pak něco o „diktatuře proletariátu“. Zkrátka nic, co by odpovídalo přívlastku, jež je vzhledem k teoretickému nepochopení a ideologickému smýkání jak minulého, tak současného režimu trnem v oku většině lidí.

Naopak z programu jasně vyplývá, že strana chce zavést progresivní daň, zdanit nejbohatší, zavést bezplatné zdravotnictví, udržet bezplatné školství, zvýšit minimální mzdu a zajistit státní důchodový systém. To znamená, že KSČM pouze usiluje o mírnění sociálních nerovností, o uzavírání pověstných sociálních nůžek, a to cestou reforem v rámci kapitalismu. Tedy prosazuje politiku, která vždy náležela sociální demokracii, a z toho důvodu je přívlastek „komunistická“ v názvu strany zavádějící a matoucí.

Přívlastek „komunistická“ by náležel straně, která by si do svého štítu vepsala jako hlavní cíl překonání současné podoby kapitalismu revoluční cestou. Současná politická pozice KSČM je mnohem více sociálnědemokratická než pozice samotné sociální demokracie. Ta se ve své schizofrenní pasti, tvořené lavírováním mezi zájmy zaměstnanců a zájmy soukromého kapitálu, chce čím dál více přiblížit pravici, a proto tak na politické scéně uvolňuje místo, které jí historicky patřilo.

Těm, kteří snad zapomněli, se sluší připomenout, že nejzákladnější ideový kořen sociálnědemokratických stran byl společný s tím komunistickým: překonat kapitalismus! Jen řešení bylo rozdílné. Zatímco sociální demokraté chtěli jít parlamentní cestou postupných reforem až k socialismu, komunisté představovali revoluci.

Jak nedávno trefně podotkl Václav Bělohradský v Salonu Práva, současná ČSSD se svou snahou přibližovat pravici podobá lodi Costa Concordia, která se tak moc chtěla přiblížit ke břehu, až ztroskotala na mělčině. Stejně jako ostatní evropské sociálnědemokratické strany, podotkněme. I to čeká sociální demokracii, která, místo aby sledovala svůj základní cíl a stála na straně zaměstnanců, spíše sleduje podnikatelské zájmy lidí, jež stojí v jejím pozadí.

Máme se bát?
Pokud by KSČM získala zásadní podíl na moci, hrozila by snad výrazná změna současného socioekonomického uspořádání? Mohou se snad vrátit předlistopadové pořádky, jak tvrdí někteří primitivní „rádobyaktivisté“ a „rádobyosobnosti“? Odpověď je více než jasná, a to hned z několika důvodů.

Ať již jde o zasazení ČR do většího geopolitického celku EU, nebo o fakt, že v systému globálního kapitalismu mají národní vlády velmi omezený vliv na jakékoliv „experimenty“, především je současná KSČM složena (až na výjimky) z nevýrazných politiků, kterým jde v první řadě o svůj vlastní blahobyt, ať již je název jejich strany seberevolučnější.

V tom se vůbec neliší od představitelů ostatních politických stran. Žádní politici parlamentních stran, ani ti z KSČM, nebudou prosazovat radikální změnu systému, na jehož moci tak pohodlně participují, aby tak ohrozili svoje postavení a příjem!

Chybí nám autentická levicová strana
Jak jsme si mohli za posledních pár let všimnout, nové pravicové strany vznikají jak houby po dešti, na levici se však nic neděje. Je to z jednoho prostého důvodu. Pravici bude vždy podporovat soukromý kapitál se záměrem využít vznikající strany jako podnikatelské projekty, aby se mohl napojit na státní finance.

Na straně skutečné levice není a nikdy nebude kapitál, neboť si lze jen stěží představit velkopodnikatele, který bude financovat stranu omezující jeho soukromé zájmy.

Je tedy zapotřebí, aby se na levici uvolnilo místo. Aby se rozložily staré struktury, ze kterých se line odér konzervativismu daleko víc, než je u levice zdrávo. U ČSSD již rozklad započal. Skutečné sociálnědemokratické křídlo je čím dál více ohrožováno oportunisty, na něž má navíc výrazný vliv prezident Zeman.

KSČM připomíná žábu na prameni levice. Bude nadále sílit tou měrou, jakou budou životní podmínky v této zemi upadat. A není se čemu divit, neboť programově skutečně představuje nejmenší možné zlo. Závoj falešných nadějí, které do ní projektují nespokojení občané skrz naskrz generacemi, padne jedině tehdy, pokud bude donucena voliči nést díl vládní odpovědnosti. V opačném případě bude vegetovat v opozičních lavicích navždy.

Jen podíl na vládní odpovědnosti může starou strukturu KSČM prověřit. Buď by byla schopna naplňovat svůj program v jakékoliv formě koaliční spolupráce s ČSSD, což by bylo ku prospěchu drtivé většiny občanů této země, nebo by neunesla vládní tlak a personálně by se znemožnila a rozklížila. Vytvořil by se tak konečně prostor pro vznik nové levicové strany, jež by byla organizována demokraticky „zdola“ bez tlaků sponzorů v pozadí.

Dejme tedy u voleb šanci KSČM (sociálnědemokratickému obsahu v odpudivém kabátě). Nemůže se stát nic horšího, než že se strany rychleji zbavíme!

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Čtvrtek, 24.Října 2013, 11:53:21

V kontextu argumentace užité v článku by mne zajímalo, jak se pokrokářští stoupenci KSČM či stoupenci myšlenky pustit tuto stranu do vlády staví k jejímu přístupu k životnímu prostředí ... poslanci strany hlasují pro všechny špinavé zákony, stínová ministryně KSČM nepokrytě lobbuje pro ArcelorMittal a píše takovéto texty (http://denikreferendum.cz/clanek/12559-lakave-minuty-medialni-slavy), Pavel Hojda teď zaze zaperlil o přesunu zámku Jestřebí. Myslíte, že i toto by mohla vládní odpovědnost změnit? Neskončilo by to spíš pohromou? Strany bychom se možná pak zbavili, důsledků její politiky ale už hůře ...

Filip Šimeček - Brno

Ano Čtvrtek, 24.Října 2013, 18:58:0

Autor má naprostou pravdu. KSČM prostě blokuje levici. Dle mého se snaží udržovat tvář pro ty zbytky normalizačních nostalgiků, protože to je stále poměrně podstatná součást elektorátu. Kdyby se otevřela nějakým progresivnějším levicovým myšlenkám, zřejmě by tuto část elektorátu ztratila.

Navíc co si budeme povídat - vnitrostranické struktury jsou stejně autoritářské jako v každé jiné parlamentní straně - pokud se objeví nějaká reformistická frakce zdola, úzká konzervativní elita se velmi rychle postará o její eliminaci.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Čtvrtek, 24.Října 2013, 19:00:42

Vcelku souhlasím, že komunistické straně by se mělo dokázat, že není komunistická, teprve na základě nějakých jejích konkrétních skutků. Třeba se nakonec ukáže, že je tomu jinak. Taky jsem si původně myslela, že lidé ji volí kvůli názvu, ovšem není to tak jednoznačné, protože ještě existuje jiná strana, která má v názvu komunistická, a ta zdaleka tak volená není.
Filip má pravdu v tom, že skutečně revoluční straně by asi bylo znemožněno zasedat v parlamentu.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Konzervativní a pragmatická Pátek, 25.Října 2013, 00:19:27

KSČM je konzervativní a pragmatická. Pozitivně konzervativní v tom, že chce uchovat sociální stát či to, co z něj zbylo, pragmatická, že polistopadový politický režim kritizuje v duchu Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona, komicky konzervativní v pěstování nostalgie po minulém režimu. Její pragmatičnost se dobře ukázala nejen při nedávné podpoře Miloše Zemana, ale ještě spíše při předešlé chytře aranžované podpoře Václava Klause v obou prezidentských volbách. Ale je mnohem solidnější a spolehlivější stranou než ANO, Úsvit i Zemanovci a bohužel i Lidovci, kteří se možná vzpamatují až Bělobrádka vystřídá Jurečka. Její pragmatičnost vychází z bohaté politické zkušenosti, s níž strčí do kapsy i ODS a TOP 09.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 25.Října 2013, 11:10:13


Pro mě je KSČM nejpřijatelnější možný partner, který by měl být součástí zcela otevřené čili nepokrytecké koalice.

Po krajských, otevřeně koaličních vládách je zapotřebí zlomit psychologické bloky ve společnosti odvahou - ČSSD řekla, že preferuje menšinovou vládu s podporou KSČM.

Je však třeba nikdy nevylučovat otevřenou koalici s KSČM (voliče bychom neměli nikdy podvádět) ... preferované a následná volba jsou věci odlišné a neměli bychom se zříkat práva i pro takový projekt a obyvatelstvo nesmí být oklamáno ...
... jako varianta nesmí být otevřená koalice nikdy vyloučena ...

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 25.Října 2013, 16:47:38

Tak už jsem to KSČM hodila. Hin se hukáže... :-)

Petrasek Milan - penzista

K tomu aby KSČM přestala plnit své zadání dané klausismem Pátek, 25.Října 2013, 17:25:23

coby strašák komunismu, potřebuje ve svých řadách zformovat vliv jak neoliberálních tak antikapitalistických dogmatiků.
V evropě se to doposud nepovedlo nikomu.
A pokud jsem jnformován, ani svobodomyslný pan Dolejš zatím mnoho řešení nenabídl.........posteskl bych si.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nejsme církev Pondělí, 28.Října 2013, 15:14:42

Tedy že bych měl zformovat nějaký šik antikapitalistických dogmatiků mne ani enapadlo. A na rozdíl od mesinismem dotčených typů nehledám ani hotové recepty, které by se jen lili trychtýřem do hlav.
Alternativa v 21. století (po prohře té z minulého věku) bude logicky i alterantivou jak na dogmatiky tak na mesiáše - tedy otevřenou alternativou otevřenou o více systémotvorných prvků - nejen stát či syndikalismus.
Podobné esenciální debaty patří do seminářů, možná na kazatelny ale vládnutí nepomohou. Stejně jako jim nepomohou povolební projevy politické suicidy frustrované části levce