Jaký zákon bych prosadil? III.: Ludvík Hovorka, Jan Korytář, Václav Láska

Redakce Deníku Referendum pokračuje v předvolebním anketním seriálu. Kandidátů do Poslanecké sněmovny se ptáme, který zákon by v případě svého zvolení chtěli prosadit. Zveřejňujeme odpovědi Ludvíka Hovorky, Jana Korytáře a Václava Lásky.

Vr_a

Vratislav Dostál

21.10.2013 13:14

386967_mediafax_michal_kalasek

Volební místnosti se uzavřou v sobotu ve 14:00. Ihned poté začne sčítání hlasů, o vítezi voleb bude jasno v podvečer. Foto Michal Kalášek, Mediafax

Ve třetím pokračování anketního cyklu na otázku, který zákon by v případě svého zvolení do dolní komory chtěli prosadit, odpovídají Ludvík Hovorka (KDU-ČSL), který kandiduje ve Zlínském kraji, lídr Změny na Liberecku Jan Korytář a lídr Strany zelených ve středočeském kraji Václava Láska.

Ludvík Hovorka, KDU-ČSL, třetí na kandidátce ve Zlínském kraji


Chci prosadit zákony pro vyšší transparentnost českého zdravotnictví, právní jistotu lékařů a udržitelnost systému veřejného zdravotního pojištění.

1. Zákon o transparentních smluvních vztazích mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními – povinné zveřejňování smluv na internetu
Až dosud je v českém zdravotnictví naprosto nepřehledná situace v úhradách za péči. Každá nemocnice, respektive zdravotnické zařízení má jinou výši úhrad ze zdravotních pojišťoven. Důvody jsou různé, ale převažují dva hlavní – historicky odlišně nastavené základní sazby DRG a dále odlišný přístup zdravotních pojišťoven k jednotlivým zdravotnickým zařízením.

To znamená, že co zdravotnické zařízení, to jiná smlouva se zdravotní pojišťovnou. Obecně platí, že větší zdravotnické zařízení nebo řetězec zdravotnických zařízení mají větší vyjednávací sílu a tím i lepší podmínky úhrad za výkony a poskytnutou péči, než menší zdravotnická zařízení provozovaná jednotlivými lékaři nebo malé nemocnice.

Je nutné, aby smlouvy a veškerá smluvní ujednání mezi zdravotními pojišťovnami a  zdravotnickými zařízeními byly zveřejněny na příslušných webových stánkách nemocnice a zdravotní pojišťovny. Pak by se předešlo existujícím nadstandardním úhradám některým zdravotnickým zařízením.

Argumenty o obchodním tajemství neobstojí. Zdravotnická zařízení jsou financována z veřejných prostředků, které musejí podléhat důsledné veřejné kontrole. Podobný zákon platí již dva roky na Slovensku a není důvod, aby nemohl platit i na území České republiky.

2. Novela zákona o zdravotních pojišťovnách
Je potřeba zamezit ovládání zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení stejnou ovládající osobou a zamezit slučování zdravotních pojišťoven bez vážných ekonomických důvodů a zpřísnit kritéria pro členy managementu, správních a dozorčích rad  zdravotních pojišťoven z hlediska střetu zájmů. S tím souvisí také zpřísnění dohledu nad zdravotními pojišťovnami ze strany ministerstva financí  a ministerstva zdravotnictví.

V civilizovaném světě není možné, aby stejná osoba ovládala, provozovala nebo vlastnila nemocnice a další zdravotnické zařízení a současně vlastnila nebo ovládala zdravotní pojišťovnu. Tento princip byl v České republice porušen a je třeba to napravit. Zjednodušeně řečeno, není přípustné, aby firma ovládala platebnu, do které ročně nateče z veřejného zdravotního pojištění čtyřiadvacet miliard korun a mohla z těchto prostředků platit svým vlastním firmám.

V minulém volebním období pan ministr Heger zrušil v zákoně o zdravotních pojišťovnách příslušný paragraf, který bránil účelovému slučování zdravotních pojišťoven bez vážných ekonomických důvodů a umožnil tak sloučení již třetí zdravotní pojišťovny s pojišťovnou ovládanou  provozovatelem řetězce zdravotnických zařízení.

3. Zákon o léčivech – zrušení povinnosti vystavovat recepty pouze v elektronické podobě
Tento pozměňovací návrh byl k zákonu o léčivech přilepen některými poslanci v roce 2012, předkladatelé tohoto návrhu měli zřejmě své zájmy na tom, aby si každý lékař musel koupit příslušný software, který je poměrně nákladný. Kromě tohoto hlavního ekonomického zájmu šlo i o legalizaci rozsáhlé veřejné zakázky z roku 2008, vypsané Státním ústavem pro kontrolu léčiv na tzv. Centrální úložiště dat.

Tato zakázka byla zadána v rozporu se zákonem a zadavatelům hrozil možný postih. Za zakázkou na centrálním úložištěm dat jsou konkrétní ekonomické zájmy dodavatelů software a farmaceutické lobby, která potřebuje data pro svůj byznys.

4. Zákon o zdravotních službách – náprava řady problémových a nejasných ustanovení komplikujících život nemocnicím, praktickým lékařům i ambulantním specialistům. Navrácení kompetencí ministerstvu zdravotnictví k tvorbě sítě zdravotnických zařízení
Zákon o zdravotních službách byl připraven horkou jehlou bez respektování oprávněných připomínek profesních sdružení lékařů, profesních komor a  nemocnic. Řada ustanovení komplikuje vykonávání svobodného lékařského povolání praktickým lékařům i ambulantním specialistům i práci nemocnicím.

Ministerstvo zdravotnictví se novým zákonem zbavilo jakýchkoliv kompetencí k tvorbě, regulaci a garanci sítě zdravotnických zařízení s výjimkou velkých specializovaných center. Tyto pravomoci byly přeneseny plně na zdravotní pojišťovny, což pokládám za nešťastné řešení, vyžadující okamžitou nápravu. Lékaři potřebují nutně právní úpravu, která umožní dědění a převod lékařských praxí i mezi fyzickými osobami.

5. Zákon o léčivech – prodej léčiv s obsahem pseudoefedrinu pouze na recept
Česká republika je největším výrobcem a vývozcem pervitinu v Evropě. Základní surovinou k výrobě této drogy jsou léky s obsahem pseudoefedrinu, které se vydávají bez receptu pouze s omezením na občanský průkaz.

6. Zákon o veřejném zdravotním pojištění – zvýšení plateb za státní pojištěnce, zrušení stropů na zdravotní pojištění, vyšší ochrana prostředků před zneužíváním

Stát platí za „své“  pojištěnce, tj. děti, ženy na mateřské dovolené, důchodce a nezaměstnané, podstatně méně, než platí běžní zaměstnanci v produktivním věku. Platby státu se musí navýšit a současně se musí zvýšit ochrana prostředků před zneužíváním.

V současné době není dobře nastaven poměr plateb a možného čerpání pro naše občany pracující v zahraničí. Tito lidé neodvádějí do českého zdravotního systému téměř nic, ale po zaplacení určité minimální částky se vrátí do republiky „vykonat zdravotní údržbu“ svého těla, protože v zahraničí by se nedoplatili. To není pro systém udržitelné a peníze pak chybí pro lidi, kteří poctivě celý život platí.

Od roku 2008 byly zavedeny tzv. stropy na zdravotní pojištění ve výši čtyřnásobku, později šestinásobku průměrné mzdy. Lidé s vyšším příjmem (cca 120 tisíc měsíčně) neodvádějí zdravotní pojištění z částky mzdy, která přesahuje tento strop. České zdravotní pojištění je založeno na solidaritě a není žádný důvod, aby jakékoliv stropy byly zachovány.

Jan Korytář, politické hnutí Změna, lídr v Libereckém kraji

Zákon, který bych rád prosadil, je Zákon o dětském štěstí.

Úvodní ustanovení:
Každé dítě, bez ohledu na to, kde, komu či do jakých podmínek se narodí, má právo na šťastné dětství. Proto se parlament usnesl na tomto zákoně:

§ 1
Narození dítěte

a)Každé dítě má právo se narodit způsobem, který si vybere matka, která mu dává život.
b)Každé dítě má právo být od narození bez přerušení u své matky.
c)Obnovuje se funkce porodní asistentky, která pomáhá ženám před, při i po porodu.
d)Stát zajistí systematickou a dostatečnou podporu neziskovým organizacím, které se starají o těhotné ženy a matky v nouzi.

§ 2
Dětství

a)Každé dítě má právo na oba rodiče.
b)Stát systematicky vytváří preventivní podmínky pro snížení vysoké rozvodovosti.
c)Každé dítě má právo na to, aby mu jeho matka či otec věnovali dostatečnou pozornost a podporovali ho v jeho vývoji a rozvoji.
d)Každé dítě má právo na to, aby se v docházkové vzdálenosti od jeho bydliště nacházela dostatečně velká přírodní plocha se sportovišti a hřišti.

§ 3
Vzdělávání a rozvoj dětí

a)stát podporuje různost forem vzdělávání a rozvoje dětí, včetně alternativních směrů a mimoškolní či domácí výuky
b)začátek školy se posouvá na 8:30, konec vyučování na základní škole se stanovuje na 13.00. Do této doby se nepočítají exkurze, samostudium, kroužky, tělocvik, pobyt v přírodě, praxe apod.V každé škole funguje předškolní klub od 7:00.
c)doporučený počet dětí ve třídě je max. 24
d)v době od 7:00 do 8:30 přijmou města a obce ve vybraných oblastech taková omezení pro individuální osobní i nákladní dopravu, která pro žáky zvýší bezpečnost a atraktivitu pěší chůze či jízdy na kole do školy.
e)pro omezení individuální automobilové dopravy stát ve spolupráci s kraji a obcemi zajistí dopravu dětí ze vzdálenějších míst speciálními školními autobusy.
f)stát garantuje společné vzdělávání všech dětí bez rozdílu původu, sociálního či zdravotního stavu.
g)do tří let se postupně zruší praktické školy bez náhrady a stát zajistí odpovídající počet asistentů a vychovatelů pro začlenění těchto dětí do základních škol
h)zvýší se podíl výuky zaměřené na spolupráci, komunikaci a rozvoj osobnosti dítěte.
i)zakazují se domácí úkoly, ruší se známkování

§ 4
Děti v dětských domovech

a)stát zajistí, aby nebyly z rodin odebírány děti z důvodů nezaměstnanosti či nízkého příjmu rodičů
b)stát zajistí zrušení všech dětských domovů ústavního typu do tří let od schválení tohoto zákona a přemístí děti do původních rodin při zajištění dostatečné sociální podpory, nebo umístí dětí do náhradních rodin, případně do dětských domovů rodinného typu.
c)stát ve spolupráci s neziskovými organizacemi zajistí dětem, které vstupují či vstoupili do života, dostatečnou a dlouhodobou podporu, která sníží jejich handicap daný ústavní výchovou

§ 5
Podpora rodinám

Vysoká rozvodovost, stejně jako výskyt některých patologických jevů, má negativní vliv na dětské štěstí. Stát proto:
a)zajistí podporu a rozvoj dostatečně početné a kvalitní sítě zařízení a služeb pro jedince, páry a rodiny, které se ocitnou v situacích, které mohou vést k rozpadu rodin.
b)zajistí podporu mladým rodinám formou výhodných novomanželských půjček.
c)stanovuje se měsíční odměna pro rodiče, který vychovává děti do 6 let jejich věku, v této výšce:
1 dítě - 50 % průměrné mzdy
2 děti – 75 % průměrné mzdy
3 a více dětí – 100 % průměrné mzdy.
d)na výchovu dětí od 7 do 12 let se stanovuje odměna pro rodiče ve výši poloviny výše uvedených sazeb
e)vyplácení příspěvku je vázané na absolvování akreditovaného kurzu „Výchova k rodičovství“. Lektory mohou být pouze rodiče nejméně dvou dětí, kteří strávili v jednom vztahu 15 a více let.
f)Bez absolvování kurzu se příspěvek krátí na 50 %.

§ 6
Pohlavní zneužívání dětí

Stát vyvine maximální úsilí za účelem vymýcení sexuálního zneužívání dětí. Za tím účelem
a)se zavádí nový předmět sexuální a partnerská výchova od 1. třídy
b)se zavádí plošná regulace pornografie, včetně internetu, aby nebyla volně dostupná dětem
c)stát bude podporovat výrobu osvětových filmů a dalších nosičů sdělení pro oblast sexuální a partnerské výchovy
d)zpřísní se tresty za pohlavní zneužívání dětí

§ 7
Psychické a fyzické týrání dětí

a)stát bude vhodným způsobem podporovat duchovní rozvoj obyvatel a trvale vytvářet podmínky pro snižování napětí a stresu ve společnosti
b)každé dítě bude chodit na preventivní zdravotní prohlídky, které se nově budou týkat i psychického zdraví
c)stát bude systematicky podporovat neziskové organizace, které se touto problematikou zabývají, a to jak v oblasti prevence, tak i represe, resp. léčby.

Toto je zákon. Příslušná ministerstva nechť provedou potřebná opatření.

Václav Láska, Strana zelených, lídr ve Středočeském kraji

Pro mě je dlouhodobě absolutní prioritou zákon o financování politických stran. Nejenom jako politika, ale i jako protikorupčního aktivistu, kterým jsem byl před tím, než jsem se dal na politiku. Mám za to, že právě neprůhledné financování politických stran je motorem korupce v České republice.

Korupce je jinak všude ve světě, jen její míra je ve vyspělých zemích nižší, nežli u nás. Je tomu tak proto, že právě díky neprůhlednému financování politických stran je možné, aby výnos z korupčního jednání plnily stranickou pokladnu. A je to nejenom možné, ono je to takřka pravidlem.

Zkorumpovaný politik či úředník si pak říká o větší „procenta“ ze zakázky nebo chce zmanipulovat větší množství jím řešených záležitostí, protože mimo svojí nenasytnou kapsu musí naplnit i tu stranickou. Pokladnu té strany, která ho nezřídka na post dosadila právě proto, že bude pro stranu „vydělávat“. Vždyť už z kauzy Drobil dobře víme, že „kariérní růst“ v politické straně je podmíněn schopností politika přinášet své straně finance.

Samozřejmě každý zákon se dá napsat dobře, nebo špatně. Většina výdajů politické strany souvisí s předvolební kampaní, a proto bych se soustředil hlavně na ni. Řada opatření jako finanční strop kampaní, zákaz politické reklamy, u které nebude znám objednatel, transparentní předvolební účty a podobně, je známa. Já bych však byl pro zavedení jednoho zásadního prvku. A to určení osoby, která bude za jakoukoli nezákonnost ve financování kampaně politicky odpovědná.

Už od dob pokladníka ODS pana Nováka je v České republice zvykem, že když už nějaký průšvih při financování politické kampaně na politickou stranu praskne, nepodaří se najít osobu, která je za něj zodpovědná. A to je třeba změnit.

Ideálním řešením je podle mého názoru to, aby za financování předvolební kampaně byl zodpovědný lídr. Za republikovou republikový, za krajskou krajský. Odpovědnost bude politická. Bude-li prokázáno, že ve financování předvolební kampaně byl porušen zákon (o financování politických stran) bude to znamenat pro zvoleného poslance ztrátu mandátu. Pro nezvoleného pak zákaz kandidatury v následujících volbách. Samozřejmě, že takový verdikt bude přezkoumatelný Nejvyšším soudem ČR.

Zatímco dnes se někteří politici soudí se svojí stranou za to, že se nestali jejím lídrem, možná by takový zákon po nabytí účinnosti způsobil, že by se soudili o to, kterak lídrem zvoleni byli.

Vím, že si vyslechnu tisíc důvodů, proč takový zákon existovat nemůže. Čeští politici jsou mistři světa ve zdůvodňování toho, proč něco nemůže vzniknout nebo nemůže fungovat. Aniž by se to zkusilo. Tím se ale nemíním nechat odradit. A mám v plánu navrhovat podobně „diskutabilní“ zákony.

Leckdy je třeba zákon navrhnout, i když jsou mizivé šance na jeho schválení. Protože podaný návrh povede minimálně k tomu, že se odkopou ti, kdo takový zákon nechtějí. A budou muset svůj odpor zdůvodnit. Na inteligenci voličstva pak je, jestli takové zdůvodnění přijmou nebo je označí za alibismus a dotyčnému to spočítají v příštích volbách.


A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Jiří Janeček - Brno

Pondělí, 21.Října 2013, 15:52:44

No, pri prispevku pana Korytare jsem si vzpomnel na slova Martina Stropnickeho z minuleho dilu: "Žádný „Zákon o věrnosti“ vás od parohů neuchrání. Žádná novela „Zákona o škodlivosti blba“ počet blbů nesníží..."
Prestoze tehdy jsem se k tomu vyjadril mirne kriticky, musim konstatovat, ze zas az takova kravina to neni...

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pondělí, 21.Října 2013, 17:41:53

Já tedy oceňuji, že se pan Korytář rozhodl dát svému příspěvku podobu zákona. Ale kdybych byl poslancem, a přečetl si takový návrh, tak bych pro něj nikdy, opravdu nikdy nemohl hlasovat. A pokud bych nemohl nijak zabránit jeho přijetí, raději složím mandát.
Už jen bod 1a) Já samozřejmě chápu, kam to směřuje, a vedly se tu o tom dlouhé debaty, do kterých jsem se nezapojoval naprosto cíleně. Ale tak jak je to napsané, to říká, že dítě má "právo" narodit se v polovině osmého měsíce císařským řezem, nebo uprostřed odpadní jímky, nebo něco podobně zcestného, protože to vybere matka. A bod 1b je ještě nedomyšlenější, neboť nedává žádné časové omezení.
Bod 1c, no, a nějaké požadavky na kvalifikaci, když už si tedy hrajeme na to, že tenhle text je zákon?
Celý druhý paragraf je bezobsažné blábolení. Člověk má právo levitovat 10 cm nad zemí silou vůle.
Paragraf třetí obsahuje pár dobrých nápadů, ale celkový koncept vytvořený prvním bodem je, jak to říci, hloupost. Co jsou to ty alternativní metody? Výuka pavědeckých bludů nebo jejich aplikace na děti? A domácí výchova je dobrá pro obyvatele Australské buše nebo Sibiřské tajgy, ne pro střední Evropu.
Paragraf čtvrtý dělá jednu velkou hloupost. Dává dosti šibeniční časový limit, aniž by říkal, co se má stát, když se ho nepodaří splnit.
Z paragrafu pátého jsou zajímavé poslední dva body. Já úplně vidím ty protivné, zpátečnické báby a dědky (toto není ageismus, je mnoho milých, inteligentních a pokrokových lidí, a to v každé generaci. Ale ti obvykle mají dost pokory k tomu, se k tomuhle nepropůjčovat), jak poučují mladé lidi, co mají dělat (ne že by tito nějakou tu radu nepotřebovali, viz podivné nápady pana Korytáře výše).
S posledními dvěma paragrafy se už dá souhlasit. Ale rozhodně celkový dojem nezachrání.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Kolaříku, Pondělí, 21.Října 2013, 20:39:17

opravte mne, jestli se mýlím, ale mám dojem, že si pletete pojem zákona s pojmem předpisu. Zákon na rozdíl od předpisu vytyčuje obecný smysl, kterým by se lidské konání mělo řídit, aby byla naplněno některé právo (svoboda). Něco jiného jsou pak prováděcí předpisy, které mají usnadnit porozumění a zamezit různým zkomoleným výkladům, podle hesla, že co není výslovně zakázáno, je dovoleno. Předpisy by nebyly nutné, kdyby ve společnosti panovala vstřícnost vystihnout úmysl zákonodárce, kdyby slovní formulace zákonů byla naprosto jednoznačná a obecně srozumitelná, a kdyby přijímané zákony byly v nejvyšší míře spravedlivé. Protože se ideálu můžeme jen blížit, jsou předpisy nutné a nutný je i soudní výklad práva podle přijatých zákonů.
Pokud jde o Vaši kritiku paragrafu 1 Zákona o dětském štěstí, zdá se mi, že pomíjíte, že je tu termín matka synonymem pro dárkyni nového života a uvedená práva by tedy taková osoba měla mít. Matka ve smyslu dárkyně života se nerozhodne pro něco, co by mohlo poškodit dítě.
Vážím si občanské statečnosti Jana Korytáře a jeho zákon o dětském štěstí považuji za spravedlivý a krásný. Nemyslím, že by byl v rozporu s tím, že by ženy neměly bezdůvodně rodit císařským řezem v 8. měsíci, nebo uprostřed odpadní jímky. To by byl chybný výklad zákona nedržící se jeho smyslu. Na druhé straně neříkám, že není důležitá slovní formulace, a myslím si, že znění zákonů by mělo být diskutováno, aby správně a nedvojsmyslně zachycovalo úmysl zákonodárce.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

K zákonům navrhovaným Ludvíkem Hovorkou Pondělí, 21.Října 2013, 20:54:54

Jako laik v otázkách financování zdravotnictví zde téměř nemám co dodat. Navrhované úpravy se mi zdají smysluplné. Pozastavila jsem se jen u bodu 2 nad otázkou počtu zdravotních pojišťoven. Pan Hovorka se vyslovuje proti slučování pojišťoven a neuvádí důvod. Já se naopak domnívám, že by se klidně mohly slučit do jední VZP a že ta by stačila. Že se totiž ukázal vcelku zbytečný komfort výhod, kterými si konkurují, což je draze zaplaceno duplicitou většiny úkonů, které provádějí. Po lopatě řečeno mi připadají dohromady příliš drahé vzhledem k proklamovaným výhodám, s jakými byly zakládány.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Vlastně jsem byla nejvíc zvědavá s čím přijde Václav Láska Pondělí, 21.Října 2013, 21:02:1

a nezklamal mne. On prostě skutečně o věcech přemýšlí a má zajímavé a zásadní nápady směřující ke zlepšení těch nejpalčivějších záležitostí. "Jeho" zákon by se týkal financování politických stran
"..Já bych však byl pro zavedení jednoho zásadního prvku. A to určení osoby, která bude za jakoukoli nezákonnost ve financování kampaně politicky odpovědná. "
Tak tohle by opravdu nemělo upadnout v zapomenutí, i kdyby se Zelení do sněmovny nedostali.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Paní Švandová, Pondělí, 21.Října 2013, 22:33:8

myslím, že vaše definice pojmů není přesně totožná s tím, jak ho chápou právníci. A pokud to pan Korytář chápe podobně (což je docela možné), tak neměl používat symbol §, je zbytečně matoucí. Ale nechme stranou formalismus. Ani v zákonech, jak je chápete vy by podle mého mínění nemělo být místa pro symboly. Ty mají dost prostoru jinde. Matku zde nemohu chápat jinak než jako ženu, která má (v tomto případě spíše bude mít) dítě. Tedy ženu, člověka samičího pohlaví. Tedy člověka, tvora nedokonalého, chybujícího. Tvora schopného udělat to nejhorší v tom nejlepším úmyslu. A který by tedy neměl mít právo rozhodovat o životě (nebo i riziku) jiného člověka zcela libovolně.

Jiří Janeček - Brno

Matka, dárkyně života... Pondělí, 21.Října 2013, 23:34:43

No, bez ohledu na postoj k domácím porodům (které mi jsou víceméně jedno) je dobré si opravdu uvědomit, že existují matky, které své dítě třeba zabijí... Stejně tak existují rodiče, kteří prostě dětem dostatečnou pozornost nevěnují a věnovat nebudou. A tak by se dalo skoro ke každému bodu. Pro mne je problém tedy hlavně v tom, že chybí "a co když ne..." Takže bych opravdu byl opatrnější s těmi formulacemi. Možná by stálo za to, kdyby každý vydávaný zákon přečetlo tak 50 lidí a vyjádřilo se k účelnosti a srozumitelnosti... (pro mne třeba věta "doporučený počet dětí ve třídě je max. 24" znamená, že jich ve třídě může být klidně i 58...)

Jiří Janeček - Brno

No a ještě ke školám... Úterý, 22.Října 2013, 00:06:17

Tak nějak mi vadí dva typy postojů (nesouvisejících), ke kterým v historii institucionalizovaného vzdělávání marně hledám příklad a přitom dost zaplňují veřejný prostor.
Jednak neoliberální blábolení o vzdělání jako investici s sebou přineslo i model školy jakožto firmy, která generuje zisk a konkuruje si s jinými firmami. U nás tedy se to týká jen malé části středních či vysokých škol, ale trend tu je... Zjednodušeným pohledem, ve středověku stát (panovník) založil univerzitu proto, aby si vytvořil vlastní zejména církevní elity (u nichž se dalo předpokládat, že budou třeba méně loajální k Římu). Podobně s prvními technikami v 18. a 19. století. Do řádění Thatcherové tam moc nebyla motivace namastit si kapsu na školném...
No, a za druhé, jsou to ty moderně progresivně levicové názory o svobodě, potřebách etc. Účelem vzdělávání je (kromě osvojení si nějakých základních dovedností) udělat ze skupiny individualit skupinu lidí schopných žít ve společnosti. A k tomu potlačení svobody prostě patří (a neslučuje se to s maximálním rozvojem individuality), protože svobodu omezuje sama existence společnosti. Já vím, že toto by se nemělo říkat často a asi vůbec ne před dětmi, ale tak tomu je v ovocnářských školkách, tak tomu bylo za Marie Terezie a mohlo by tomu tak být i nadále...