Přibáň: zostřuje se tu konflikt mezi ústavní a populistickou demokracií

Ústavní právník Jiří Přibáň tvrdí, že jsme svědky stále více výjimečných situací a sporů, na jejichž pozadí probíhá zápas o to, zda Česká republika zůstane ústavní demokracií, nebo se stane populistickým režimem.

(vd)

14.10.2013 14:49

Priban

V parlamentarismu, jakým je Česká republika, má vláda vzejít z většinové vůle parlamentu, a nikoli z vůle prezidenta. Foto nakladetlství Portál

Za necelé dva týdny proběhnou předčasné sněmovní volby. Vláda vzešlá z voleb bude znamenat konec vládnutí kabinetu Jiřího Rusnoka. Podle ústavního právníka Jiřího Přibáně předčasné volby odvracejí sebevraždu parlamentu. Zeman totiž jmenoval Rusnoka premiérem, aniž by svůj postup koordinoval se stranami zastoupenými v dolní komoře.

„Poprvé v historii České republiky tak došlo k sestavení vlády proti vůli parlamentních stran,“ připomněl Přibáň, kterému v těchto dnech vychází kniha, jež se mimo jiné zabývá právě ústavně-politickým kontextem vzniku Rusnokovy vlády. Jedná se o knižní rozhovory s novinářem Karlem Hvížďalou.  

Podle Přibáně jednal Zeman v čase vládní krize po demisi Nečasovy vlády politicky sice chytře, avšak zároveň uškodil ústavnosti. Jmenováním Rusnokovy vlády totiž využil politické krize a premiérovy demise ke konfrontaci s parlamentem. 

„Očekával, že po tomto kroku nastanou mezi parlamentními stranami vzájemné spory, v nichž nakonec i takto sestavená vláda paradoxně získá důvěru. Politicky jde o hodně chytrý krok, ale z ústavního hlediska jednoznačně škodlivý,“ zdůraznil Přibáň. 

„Prezident nejednal protiústavně, naopak využil pravomoc, kterou mu Ústava výslovně poskytuje. Jeho postup však ukazuje, že ne každý krok, který je v souladu s textem Ústavy, je také z hlediska demokratické ústavnosti správný,“ dodal ústavní právník, který již několik let působí jako profesor právní filozofie a sociologie na velšské Cardiff University ve Velké Británii. 

Připomněl také, že v parlamentním režimu, jakým je Česká republika, má vláda vzejít z většinové vůle parlamentu, a nikoli z vůle prezidenta. Podle Přibáně tak nevznikla vláda odborníků, nýbrž prezidentská vláda. „Jedná se o nebezpečný precedens, který bezprostředně ohrožuje nejen tradici českého parlamentarismu, ale i současný systém ústavních brzd a rovnovah,“ myslí si Přibáň. 

Zostřuje se tu, tvrdí Přibáň, konflikt mezi ústavní a populistickou demokracií. „Jsme svědky stále více výjimečných situací a sporů, na jejichž pozadí probíhá zápas o to, zda naše země zůstane ústavní demokracií, nebo se stane populistickým režimem," vysvětlil. 

„Současný prezident se přitom zásadním způsobem pokouší změnit ústavní režim bez toho, že by se jakkoli musel měnit text Ústavy. Jako tolik populistů před ním se i on neustále odvolává na to, že byl zvolen přímo, a proto jen plní sliby vůči voličům. A to i přesto, že má po nedávných změnách Ústavy menší pravomoci než jeho předchůdci,“ připomněl Přibáň. 

Argument, že přímo volený prezident má vyšší legitimitu, a proto může být mnohem aktivističtější ve výkonu svých pravomocí a interpretovat si je široce a po svém, je přitom podle Přibáně velká lež. 

„O legitimitě totiž v ústavní demokracii nerozhoduje politická vůle, ale ústavní normy. V populistické demokracii se vše ospravedlňuje naopak politickou vůlí a zájmy lidu reprezentovaného politickými vůdci. Myslím, že právě prožíváme krizi, ve které si konkrétní politická vůle snaží uzurpovat mocenské pole,“ zdůraznil ústavní právník.

Jinak řečeno to podle něj znamená, že tu krize stranické demokracie způsobila krizi ústavního parlamentarismu. „Z parlamentu se vytratil ústavní konsenzus. Krize parlamentarismu a parlamentních stran oslabených prezidentovým politickým a ústavním manévrováním je tak vážná, že by mohla vést k legislativní sebevraždě parlamentu,“ myslí si Přibáň. 

Jde o extrémní případ, kdy by parlament sám sebe úplně zničil tím, že by zákonem prohlásil své pravomoci za ukončené a zrušil by i volební zákony umožňující volby do všech budoucích parlamentů. 

Parlament by potom podle Přibáně mohl všechny své pravomoci přesunout na nějaký jiný orgán, třeba úřednickou vládu nebo správní orgány nějaké korporace, jako je třeba ČEZ, nebo dokonce ruský Lukoil. Tím, že poslanci nakonec Rosnokově vládě důvěru nedali, pomyslnou sebevraždu podle Přibáně odložili. A záchranným krokem k uzdravení bylo podle něj rozpuštění dolní komory a vypsání předčasných voleb. 

Z nich musí vzejít nový zákonodárce, jehož vůli bude prezident respektovat. Jen tak lze podle Přibáně znovuoživit ústavní parlamentarismus, k jehož těžkému úpadku u nás v posledních letech došlo.