Třetí Brněnské fórum: Pražské jaro 1968 jako inspirace pro dnešek

Zveřejňujeme záznam ze třetího Brněnského fóra na téma Československé jaro 1968 - inspirace pro dnešek. V panelu vystoupili spisovatelka Eva Kantůrková, novinář a historik Jiří Vančura a spisovatel a publicista Alexandr Kliment.

(vd)

25.08.2013 08:00

Ve druhé polovině května se v Brně uskutečnilo v pořadí třetí Brněnské fórum. Tématem veřejné debaty, kterou pořádal Deník Referendum ve spolupráci s Masarykovou demokratickou akademií Brno a Friedrich-Ebert-Stiftung, bylo Pražské jaro 1968. Účastnici diskuse hledali mimo jiné odpověď na otázku, v čem a nakolik mohou být tehdejší československé událostí inspirací i dnes, pětačtyřicet let poté.

V panelu vystoupili spisovatelka Eva Kantůrková, novinář a historik Jiří Vančura a spisovatel a publicista Alexandr Kliment. Akci moderoval šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka. Eva Kantůrková hned v úvodu naznačila, že otázku, kterak je či může být Pražské jaro inspirací i dnes, považuje za záludnou, neboť ani na sklonku šedesátých let minulého století tehdejší události za inspirativní nepovažovala.

„Tehdejší události v sobě měly jistý rozpor, který se nemohl neprojevit jinak, než porážkou. A to proto, že každý program, který je reformní, počítá s jistým konsensem i s protistranou. A to nelze vyhrát. Reformy nelze vyhrát. O tom jsem zcela přesvědčená“ zdůvodnila svůj postoj Kantůrková. Největším zklamáním pro ní dle jejích slov bylo, když československá delegace politiků nakonec v tehdejším Sovětském svazu podepsala tzv. Moskevský protokol.

„Byl to jejich nejen politický, nýbrž i lidský pád,“ uvedla Kantůrková na adresu členů delegace vedené tehdejším prezidentem Ludvíkem Svobodou. Ti sice nejdříve odmítali uznat oprávněnost intervence vojsk Varšavské smlouvy, avšak nakonec nejspíš pod silným nátlakem českoslovenští předáci až na Františka Kriegla dokument o neplatnosti vysočanského sjezdu KSČ podepsali. „Kdyby protokol nepodepsaly, událostí by se formovaly nejspíš jiným způsobem,“ uvedla Kantůrková.

Přesto Kantůrková dodala, že tehdejší událostí lze označit za inspirativní i pro naši současnost. Inspirace podle ní spočívá v tom, že má-li dojít k nějakému pozitivnímu společensko-politickému obratu, musí mu předcházet síla a energie zdola, z nitra společnosti. Jiří Vančura, autor podnětné knihy o tehdejších událostech Naděje a zklamání, v úvodu uvedl, že Pražské či Československé jaro inspirací pro dnešek není. „Ve smyslu opakování určitě ne, ve smyslu napodobení těžko. Nicméně si myslím, že tu určitý odkaz je,“ zdůraznil Vančura.

„Shrnu ho do hesla, které není českého původu, nýbrž polského a zní Socialismus s lidskou tváří,“ uvedl Vančura. Podle něj nás dříve či později čeká přehodnocení. „Čeká nás určitá třetí cesta. Každá situace má svou alternativu a pokud je možné uvažovat o inspiraci v souvislosti s událostmi Pražského jara, je to otázka, jak se dopracovat k jinému společenskému uspořádání," uvedl Vančura a připomněl, že tehdy ve společnosti nebyla averze proti socialismu. „O možnosti třetí cesty mezi tehdejší podobou socialismu a kapitalismu uvažoval ekonom Ota Šik," dodal.

Podle Vančury potřebujeme i dnes hovořit o budoucí společnosti, která dle jeho slov nebude socialistická ve smyslu plánovaného hospodářství. „Ale nebude také kapitalistická ve smyslu bezuzdného mezinárodního olupování a ožebračování lidí. Právě v tomto vidím určitou inspiraci, pro kterou si Československé jaro vyžaduje, aby bylo studováno. Zatím studováno není. Anebo je, ale mizerně,“ uzavřel své úvodní slovo Vančura. „Je ostatně typické," zdůraznil Vančura, „že pokud se někde skutečně Pražské jaro vzpomíná, případně studuje, není to v České republice."

Publicista Alexandr Kliment si své úvodní slovo jako jediný z hostů napsal. Text, který divákům přečetl a který byl jeho detailní odpovědí na úvodní otázku, zveřejňuje redakce Deníku Referendum v plném znění. Předtím, než tak Kliment učinil, připomněl Jakub Patočka Klimentovu tezi vyřčenou týden předtím na pražském Salonu Deníku Referendum. Podle ní byl rok 1968 větším předělem, než události roku 1989.