Pohár trpělivosti už přetekl

Řešením současné situace je rozpuštění Sněmovny a předčasné volby. Sociální demokracie v součinnosti s dalšími demokratickými levicovými stranami bude mít v případě svého vítězství v nových volbách co napravovat.

Už je to tady. Na jednání Sněmovny, původně 16., poté 20. srpna 2013 má dojít k rozpuštění tohoto státotvorného orgánu, který za dobu existence pravicové vlády má hodně zářezů. Jeden z posledních – kauza Nečas/Nagyová už konečně přelil poslední kapku trpělivosti, ne jen u veřejnosti. Zákonitě došlo k demisi vlády a jmenování nové, pro změnu úřednické, prezidentem Zemanem. K obrovské nevoli současné vládní koalice.

Máme 101 zaručených hlasů pro novou, opět pravicovou vládu v čele s Miroslavou Němcovou, hřímali v těchto dnech sebejistě představitelé ODS, TOP 09 i LIDEM. Jak se ale ukázalo při konečném hlasování – tři hlasy vypadly, včetně nevypočitatelné, nebo až příliš vypočítavé, předsedkyně LIDEM Karolíny Peake.

Jak tedy dál?
Sněmovna se v těchto dnech, slovy jistého politologa, změnila v nesmiřitelné kolbiště mezi politickými stranami podobajícímu se nekonečnému blízkovýchodnímu konfliktu. Nedivím se. Stávající, úřednická vláda, byť v demisi, koná k nápravě současného stavu taková opatření, že některým politickým matadorům stávají vlasy hrůzou na hlavě. Nedojde i na ně, při revizi účtů?

A věru, bude co vysvětlovat. Vezměme například výšku našeho státního dluhu, který progresivně navýšila poslední pravicová vláda Miroslava Kalouska a Petra Nečase, vláda „rozpočtové odpovědnosti“. Zatímco na počátku 90. let jsme měli jako republika aktivní saldo, v následujících letech se stát dluhově propadal až k současnému 1,705 bilionu korun.

Dluh každou vteřinu narůstá o 3 583 korun spolu s dalšími 63 korunami za úrok. A když k tomu připočtu zahraniční dluh ČR přes dva biliony korun, kdy české dluhopisy (zřejmě vědí, proč) nakoupili zahraniční investoři, není to zrovna příjemné konstatování.

Souběžně s tím narostly i dluhy českých domácností na téměř 1,174 bilionu korun. To vše doprovází velká nezaměstnanost, stálý propad rozhodujících odvětví průmyslu, rostoucí zločinnost a další negativní jevy. Nedivme se potom, v jakém sociálním a morálním stavu je naše společnost, kdy důsledky tohoto „hospodaření“ pravice odnášejí normální lidé žijící z výsledků každodenní práce, rodiny s dětmi a bohužel i starší generace, senioři, lidé se zdravotním postižením.

Vleklá krize
V době vleklé hospodářské krize se také daleko názorněji ukazuje, že zbrklý a levný výprodej národního majetku „za babku“ je jednou z příčin problémů českého hospodářství, kdy v takto privatizovaných podnicích mají rozhodující slovo zahraniční mateřské společnosti.

Příchod zahraničního kapitálu byl vítán se slávou. Zahraniční „strategičtí partneři“ byli opěvováni jako ti, kteří nás tady naučí zodpovědně, efektivně a hospodárně podnikat, kteří nám předvedou, jak vést firmy k rozkvětu. Výsledkem této politiky je skutečnost, že podstatná, převažující část mnohých rezortů a bankovnictví je dnes v rukou zahraničního kapitálu, kdy dividendy (150 mld. korun), zisky plynou pryč. O osudu tuzemských podniků, firem se rozhoduje v zahraničí.

Zahraniční kapitál šel k nám z důvodu, aby u nás levně nakupoval podniky i pracovní, vysoce kvalifikovanou sílu. Aby „reguloval“ možnou konkurenci. Sloužilo k tomu i vysoké znehodnocení koruny již počátkem 90. let. Průměrné mzdy jsou u nás i v současnosti na třetinové až čtvrtinové úrovni mezd ve srovnání se západními zeměmi Evropské unie. To jsou jen některé laicky viděné údaje o současném stavu ekonomiky naší země.

Nedivme se veřejnosti, že důvěra ve vládu, v zastupitelské sbory, klesla na minimum. My jsme však tuto situaci ve státě nezavinili, říkají mně rozhořčeně lidé, se kterými hovořím ve svém volebním regionu. I mimo něj. Proč to však máme odnášet tím, že nemáme práci, prostředky na obživu, že se nám neustále zdražuje vše, co potřebujeme k normálnímu životu?

Proč, proč, proč? Věru, těžké je odpovídat na tyto otázky, když trvale narážíme ve Sněmovně, u pravicových stran, vlády na zeď neprostupnosti, nezájmu řešit tyto problémy. Chovaly se a chovají jak na dobytém území, kdy vítěze zajímá jen osobní prospěch.

Pohár trpělivosti přetekl. Když píši tyto řádky, ještě stále platí termín k rozpuštění Sněmovny 20. srpen 2013 a následné vypsání nových voleb. Doufám, že tomu tak bude.

Sociální demokracie v součinnosti s dalšími demokratickými levicovými stranami bude mít v případě svého vítězství v nových volbách co napravovat. V zájmu naprosté většiny našich lidí – budeme muset pomoci našemu průmyslu a obchodu ne jen doma, ale hlavně v zahraničí, budeme muset velmi zodpovědně stanovit mantinely ve zdravotnictví i sociální oblasti, podpořit rodiny s dětmi, velmi zodpovědně se zabývat imigrací. Zkrátka budeme muset být velmi zodpovědnými a trpělivými hospodáři, abychom napravili co nejvíce chyb poslední pravicové Kalouskovo-Nečasovy vlády.