Chorvatský vstup do EU přivítali i jeho sousedé

V zemích sousedících s novým členem EU se aktu přistoupení věnovala mimořádná pozornost. Reakce balkánských politiků a jejich kontext přibližuje Patrik Eichler.

Patrik Eichler

03.07.2013 11:23

A1

Chorvatská vlajka stoupá na své nové místo. EU má od 1. července 28 členských států. Foto archiv EP

Anketa na webu Chorvatského rozhlasu a televize ukazuje, že nejvíce respondentů, a to 94 procent, si od vstupu země do Evropské unie slibuje zlepšení kvality života. Ve webové anketě následuje volný pohyb pracovních sil (47 procent) a možnost čerpat prostředky z fondů EU (43 procent). V projevech během slavnostního ceremoniálu a ohňostroje, který vstup Chorvatska do Evropské unie doprovodil, se ale mluvilo o EU především jako o prostoru míru. „Vstupujeme do Evropy,“ řekl například chorvatský prezident Ivo Josipović, „abychom sobě i budoucím generacím zajistili mír a stabilitu.“

V témže duchu hovořil i prezident EU Herman Van Rompuy: „V novějších dějinách západního Balkánu představuje vstup vaší země přelom na cestě ke společné budoucnosti.“ Rompuy také vyzdvihl schopnost Chorvatska najít dohodu ve sporech o hranice se Slovinskem. A zmínil i pokrok, pod tlakem EU, v jednáních mezi Srbskem a Kosovem. Hlavy obou těchto zemí se společně účastnili pracovní snídaně pořádané u příležitosti vstupu do EU chorvatským prezidentem Josipovićem.

Srbská média o účasti prezidenta Tomislava Nikoliće na oslavách vstupu Chorvatska do EU referovala relativně obsáhle, včetně třeba jeho setkání s představiteli srbské menšiny. Jinak je ale většina pozornosti srbských médií věnována zklamání politické reprezentace z toho, že nebylo doposud stanoveno přesné datum pro zahájení rozhovorů o vstupu se samotným Srbskem.

Kromě Nikoliće a kosovské prezidentky Jahjagové se snídaně účastnili i představitelé Albánie, Černé Hory, Makedonie a Bosny a Hercegoviny. Právě posledně zmíněná země se ovšem dlouhodobě utápí v mnohovrstevnatých vnitřních problémech. A o integraci do Evropské unie se v jejím případě v tuto chvíli fakticky nehovoří.

Policie nedávno kvůli zneužití pravomocí zadržela prezidenta muslimsko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny Živka Budimira. Prezident druhé z hlavních částí země Republiky srbské Milorad Dodik zase u příležitosti vstupu Chorvatska do EU zdůraznil, že Jugoslávie jako celek mohla být členem EU již desetiletí. A že „národy, které nemohly žít společně ve velké Jugoslávii, byly donuceny žít společně“ v Bosně a Hercegovině. Podle Dodika je toto soužití nefunkční bez ohledu na hezká slova o společné budoucnosti. Za zmínku stojí, že volební právo pro volby do Evropského parlamentu získalo také zhruba čtvrtmilionu držitelů chorvatského pasu mezi občany Bosny a Hercegoviny.

Bosňácký člen tříčlenného předsednictva Bosny a Hercegoviny Bakir Izetbegović upozornil, že nově má země s EU společnou hranici o délce 1001 kilometr, což v prvních chvílích přinese problémy v oběhu zboží a pohybu osob. Že by „nás“ ale toto sousedství mělo „podporovat a nutit, abychom šli správným směrem“.

Vstup Chorvatska přivítalo Slovinsko. Podle nedělních slov premiérky Alenky Bartušekové bylo Chorvatsko „jediným sousedem Slovinska, který nebyl členem Evropské unie“, přičemž zůstává „nejdůležitějším hospodářským partnerem Slovinska a nejdůležitější destinací slovinských rekreantů“.

V duchu prohlášení o mírové spolupráci se vyjádřil i italský prezident Giorgo Napolitano. V terstském listě Il Piccolo napsal: „Naše národy spojují hluboké kořeny a s nimi si neseme i povinnost pamatovat si tragédie a rozpory vyvolané totalitárními ideologiemi a slepým nacioanlismem minulého století.“

Podle hlavního vyjednavače Černého Hory o vstupu do EU Aleksandara Pejoviće poslední rozšíření EU ukazuje, že politika rozšiřování pokračuje a že možnost vstupu Černé Hory do EU není mýtus. Stejně se vyjádřil pro deník Vijesti i černohorský prezident Filip Vujanović, který nadto řekl, že „očekává, že EU udělá další krok a rozšíří se o Bosnu a Hercegovinu i další země“.

Chorvatsko o vstupu vyjednávala bezmála šest let. Schválením muselo projít 35 vyjednávacích kapitol. Novelizováno nebo nově schváleno bylo téměř 650 zákonů.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Mirza Hadžič - Praha 5

Středa, 3.Července 2013, 14:11:57

Ad "Milorad Dodik zase u příležitosti vstupu Chorvatska do EU zdůraznil, že Jugoslávie jako celek mohla být členem EU již desetiletí".

Nejdřív bych připomněl, že Milorad Dodik je dlouholetým "gubernátorem" etnický očištěného území v Bosně s názvem "Republika Srbská" (neplést se skutečným Srbským státem). Území, které Radovan Karadžič (dnes v Haagu) dostal jako ústupek za podpis Daytonské mírové smlouvy. Dodik je pokračovatelem ideje "velkého Srbska", ale je naštěstí dnes už limitován mezinárodním společenstvím, a také změnou klimatu v samotném Srbsku, které už nemá ambice měnit hranice na Balkáně.

Na Dodikův žal nad ne-vstupem Jugoslávie do EU v roce 1990, odpověděl velmi trefně ex-prezident Chorvatska, Mesič (jak jsem už citoval pod článkdem A. Borziče):

"Jistě, že jsme do EU mohli vstoupit po roce 1990 [jako Jugoslávie]. Vzhledem k tomu, že s modelem federace nebyl nikdo příliš spokojený, stačilo udělat novou politickou dohodu. To znamená, jestli nechceme federaci, udělejme konfederaci, na tři až pět let, a následně lze konfederační uspořádání, pokud se osvědčí, obnovit. A pokud ne, každá republika ať jsi jde vlastní cestou. Cíl je Evropa. Nicméně, Miloševič nechtěl federaci, ani konfederaci. Chtěl na rozvalinách Jugoslávie vytvořit velké Srbsko. Klamal mezinárodní společenství, že usiluje o Jugoslávii, protože mu to zajišťovalo mezinárodní podporu. A klamal etnické Srby, že všichni budou žít v jednom státě. Pro nás to všechno dohromady mělo tragické následky. To všechno skončilo katastrofou".