V očekávání Kongresu ODS

Nový předseda strany nebude mít jiný úkol, než jaký před třemi lety vytyčil Petr Nečas, a jaký loňský kongres znovu zopakoval. A nový předseda vlády nebude mít jiný úkol, pokud jde o život politického stranictví, na úrovni České republiky.

Bude se konat mimořádný Kongres ODS. Tedy, pravděpodobně. Podle stanov se musí konat nejméně jednou za dva roky. Ten poslední proběhl na brněnském výstavišti vloni v listopadu. Když včera odpoledne Petr Nečas formálně rezignoval na funkci předsedy ODS, nebyl ještě ani v polovině svého funkčního období. A protože Kongres ODS volí předsedu, měl by někdy na podzim zvolit toho, kdo zvítězí v dnešním vnitrostranickém boji.

Uchazečům doporučme, aby se podívali, s čím Petr Nečas před třemi lety kandidoval na předsedu (I. část zde, II. část zde). A jakým tématům se před půl rokem věnoval brněnský kongres, kde Nečas mandát obhájil. Nový předseda strany nebude mít jiný úkol, než jaký před třemi lety vytyčil Petr Nečas, a jaký loňský kongres znovu zopakoval. A nový předseda vlády nebude mít jiný úkol, pokud jde o život politického stranictví, na úrovni České republiky.

V létě 2010 chtěl Petr Nečas, aby ODS byla otevřenou moderní stranou, a ne uzavřenou sektou. Říkal, že ODS musí obnovit programovou práci, zvláště práci odborných komisí, a generovat politické postoje. „Pokud k tomu nedojde,“ řekl také, „začneme jako politická strana degenerovat.“

Ostře se Nečas vymezil proti vlivu „takzvaných šedých eminencí“. „Chce-li někdo mít politický vliv,“ řekl tehdy, „musí si říct o politickou odpovědnost. Musí vystoupit na světla ramp, musí jít do pozice, kde je volitelný a odvolatelný, kde je kontrolovatelný. Ne zůstávat v příšeří a odtamtud prostřednictvím mobilů, notýsků a podobně řídit tuto politickou stranu. (…) To je jediná možná cesta a touto cestou musíme jít.“

Řekl také, že považuje za nemožné, aby na Výkonné radě ODS seděli lidé, jejichž názory neslyšel dlouhou dobu, a pak ani takoví, jejichž hlas neslyšel nikdy, protože na tento vrcholný stranický orgán jezdí jen kvůli kontaktům. A nikdy na něm nepromluvili.

Že se za tři roky ve formě výkonu politiky nic nezměnilo, dal veřejnosti vědět kongres ODS v Brně vloni v listopadu. Přesto dal také některá programová doporučení: Provést reformu krajů, protože kraje jsou silnější než centrální vláda a je to špatně. Položit důraz na politické vzdělávání.

Přestože toto opakovala většina vystupujících na kongresu, nezačala na změně pracovat strana uvnitř. A nezačala se tématům, která předložili veřejnosti delegáti nejvyššího orgánu ODS, věnovat ani média. Chyba je obojí, protože lecjakých změn bychom se mohli dočkat i díky mediálnímu tlaku.

Přinejmenším tato dvě témata ale zůstávají nejen pro ODS aktuální i po přinejmenším prozatímním politickém konci Petra Nečase.

Je třeba provést reformu krajského zřízení, protože na krajské úrovni žijí takzvaní „kmotři“ a protože v životě velkých stran mají zástupci regionů převahu nad ústředním vedením, což je špatně. Petr Nečas by možná nepůsobil v posledním týdnu tak osaměle, kdyby ve vládě neseděli Petr Bendl, Pavel Blažek nebo Martin Kuba – tedy představitelé právě těch regionálních struktur, vůči kterým se Nečas vymezoval. A kteří se v jeho vládě jistě ocitli jen jakousi zvláštní náhodou.

Etablované politické strany mají podporovat struktury politického vzdělávání tak, aby byla politika více než dnes záležitostí programové práce a oslábl vliv zákulisních dohod s „notýsky, mobily a podobně“. Má-li být takové řešení universální, neobejde se bez zapojení veřejných peněz, což by ve vlastním zájmu měla výjimečně akceptovat i ODS. Zvlášť, když šlo o jedno z nejfrekventovanějších témat jejího posledního kongresu.

Delegáti kongresu příštího by pak měli tyto dva úkoly položit před všechny kandidáty na nejvyšší stranickou funkci. A zvolit toho, kdo nabídne realistické a ovšem programové řešení.