Kdo se bojí kulturní antropologie?

Prezident Zeman se ve své kritice kulturní antropologie mýlí: antropologie je díky schopnosti zahrnout jak ekonomii, tak právo, jak náboženství, tak politiku, jak vědu, tak i společnost do jednoho celku možná vědou budoucnosti.

Víte, z čeho se skládá rodina na Papui Nové-Guinei? Máma, táta, děti a … kulturní antropolog. Tento vtip, který se vypráví mezi antropology proto, že ilustruje komickou situaci, kdy si své výzkumy přehnaně směřovali do jedné oblasti a naráželi sami na sebe, což jim nabourávalo představu o antropologovi jako hrdinovi neohroženě pronikajícímu do neznámých končin. Dnes už je situace jiná. Antropolog už není nějaký „Indiana Jones“ a antropologie už dávno není oborem, který by se zabýval „divochy“ či „domorodci“ někde ve vzdálených zemích. V posledních desetiletích začíná uplatňovat svoje nástroje, metody i znalosti v domácím prostředí a obrací se na problémy, které plodí každodenní život v komplexních společnostech.

Prezident Miloš Zeman ve svém nedávném projevu na žofínském ostrově prohlásil, že v České Republice je nadbytečný počet absolventů kulturní antropologie. Podle jeho vyjádření „máme nejvíce kulturních antropologů na milion obyvatel na světě, ale bohužel většinou ten antropolog po absolvování jde na úřad práce. A jsou školy, které mají devadesáti, pětadevadesáti procentní uplatnitelnost.“ Statistiky, jež by mohly podpořit jeho výrok, neexistují a je to pochopitelně nesmysl. Ale vezměme to na chvilku vážně.

Pokud by to byla pravda, pak by se i vaše rodina s jistou pravděpodobností mohla skládat z rodičů, dětí a kulturního antropologa. Kdo jsou vlastně ti kulturní antropologové? Má česká veřejnost představu o této disciplíně a jejích úkolech či o kompetencích, jimiž antropologové disponují? Víme, že lékař léčí a chápeme obecně, co dělá právník a advokát, víme, kam budou směřovat absolventi ekonomie a máme s nimi přímou zkušenost. S antropology se ale nejspíše moc nepotkáte. Nebo nějakého znáte?

Prezident spekuloval, že absolventi těchto oborů končí na úřadu práce. Nejspíš mu to přinesla slina na jazyk pod vlivem předchozích událostí, v nichž rozvířil nejen akademické kruhy svým gestem odmítnutí udělení profesury Martinu C. Putnovi. Je možné se ptát, proč zrovna Putna, literární teoretik, skládá profesuru v oboru kulturní antropologie. Lidé v oboru však vědí, nakolik šla literární teorie a teorie antropologie v postkoloniálním věku společnou cestou a rozvíjela vzájemně inspirující dialog. Významně zapůsobili autoři jako Edward Said, Homi Bhabha a další „Salmanové Raždí“ sociální teorie.

Na základě analýzy vztahů, které zachytila literatura je totiž možno sledovat tyto vztahy ve společenské praxi. Literární a kulturní kritika tak umožňuje formulovat takové náhledy, které mohou přispět k zviditelnění problémů zavedených hierarchií, mocenských a ekonomických asymetrií, či odkrýt symbolické násilí proti menšinám všeho druhu. Putna, literární teoretik se právě od literatury posunoval na hranici literární teorie a kulturní kritiky a proto se zdá přijatelné, že složil profesuru v oboru kulturní antropologie. Ale zajisté není tím nejtypičtějším představitelem disciplíny.

Podle čeho tedy poznáme kulturního antropologa? K čemu se hodí? Prezident použil kulturní antropologii za příklad neužitečného oboru a u toho žongloval s čísly o nízké uplatnitelnosti. Tato „hausnumera“ si vymyslel na místě. Za prvé neexistují oficiální statistiky uplatnitelnosti na jednotlivé obory a za druhé, dílčí studie na toto téma hovoří v dlouhodobém horizontu o poměrně slušné uplatnitelnosti. Pokud zadáte do vyhledavače sousloví „analýza uplatnitelnosti“, vypadne na vás jako první ta antropologická, kterou vypravovala Katedra antropologie v Plzni.

Často sice absolventi nepracují v oboru, ale jakožto lidé vybavení analytickým a kritickým myšlením nacházejí práci v nejrůznějších oborech, jak uvedla tisková zpráva České asociace pro sociální antropologii (CASA): „Sociální a kulturní antropologie vychovává studenty ke kritickému a analytickému myšlení, schopnosti navrhovat řešení problémů, které před nás staví dnešní provázaný a nejistý svět. Pracují proto ve státní správě i v samosprávách, v soukromých firmách i neziskovém sektoru. Uplatňují se například v diplomacii, médiích, humanitárních organizacích, sociálních odborech měst, zahraničním obchodě, při průzkumu trhu nebo v reklamních agenturách.“

Vývoj pracovního trhu je dynamický. Kdo dnes může zaručit absolventům „perspektivních oborů“, že najdou uplatnění? U právníků a ekonomů je také jistý práh mezního užitku. Nad určité množství si začnou vytvářet nové instituce, v nichž mohou najít uplatnění. Například vynalézají takové hezké věci jako finanční deriváty, penzijní fondy nebo exekutorské právo. To, že se nějaká disciplína těší přízni vysokých politiků, by mělo vyvolávat pochyby. I ekonomů a právníků tedy může být víc než dost.

Antropologické hledisko proti jednostrannosti zmíněných oborů dokáže zahrnout jak ekonomii, tak právo, jak náboženství, tak politiku, jak vědu, tak i společnost do jednoho celku a poukazovat na jejich vzájemné působení. Ačkoli na tuto myšlenku, že nelze jednotlivé oblasti lidské činnosti chápat jako izolované, přišli antropologové v tropech, platí i pro naši společnost, která velkými modernistickými děleními ztratila z očí právě tuto vzájemnou nedělitelnost ekonomiky, politiky, vědy a práva etc. Krize ekonomická, totiž není jen ekonomické, ale také politická a sociální. A kulturní antropologie nabízí právě tento pohled a dodává metody a modely, díky nimž je možno nahlížet tyto přenosy impulzů mezi různými řády. Rady ekonomů, které jsou dnes brány vážně a dobře zaplaceny, usměrňují nejednu společenskou praxi. Ale netlačte je k zodpovědnosti. Řeknou vám, že všechny problémy jsou věcí trhu.

Faktem je, že ekonomie stejně jako kulturní antropologie je sociální věda. Antropologové jsou ve srovnání s ekonomy těmi, kteří dokáží pojmenovat problematické společenské a politické praxe, které vyžadují řešení, a které jsou politiky naneštěstí po celá desetiletí ignorovány. Soukromý sektor i nevládní sektor na toto dávno přišel a schopností antropologů dokáže využít, zatímco politická sféra osočováním antropologů buduje vlastní alibi, aby nemusela pohlédnout do tváře problémům, kterým sama zavdala příčinu.

Kulturní autorita vědeckých disciplín se v čase proměňuje a je možné, že čas nadvlády ekonomie, této absolutizace trhu, se chýlí ke konci a že budoucnost patří antropologii, která nabízí komplexnější vidění světa. Poděkujme prezidentovi, že tuto změnu oznámil. A zamysleme se nad tím, jak jsme na tom vzhledem k ostatním zemím v počtu prezidentů na milion obyvatel.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Jiří Janeček - Brno

Sobota, 1.Června 2013, 12:27:4

Nevím, komu byl projev na Žofíně určen... Pravděpodobně nějakým kapitánům průmyslu, kterým se taková slova asi líbí... Dost možná taky Zeman myslel, že zrovna tato slova prosáknou médii k těm 35 % frustrovaným, kteří ani nechodí k volbám.

Ohledně té uplatnitelnosti by asi pomohla nějaká data ukazující, že profil absolventa antropologie odpovídá nejlépe těm požadavkům, které chtějí všechny ty nevládní organizace... Případně srovnání normativů na studenta antropologie a studenta nějakého oboru "sociální práce". ("v diplomacii, médiích, humanitárních organizacích, sociálních odborech měst, zahraničním obchodě, při průzkumu trhu nebo v reklamních agenturách" se obdobně prosazují i absolventi strojního inženýrství, filosofie, VŠE a skoro čahokoli...)

Asi by taky nebylo špatné, pokud by formulace byly trochu přesnější... Sociální a kulturní antropologie URČITĚ NEvychovává studenty ke kritickému a analytickému myšlení, schopnosti navrhovat řešení problémů, které před nás staví dnešní provázaný a nejistý svět... Ale "snaží se o to" či si "to klade za cíl". Což teda dělá každá škola, málokterá však plní na 100 procent....

Petrasek Milan - penzista

Připomněl bych malý háček, Sobota, 1.Června 2013, 21:00:27

který spočívá v obsahu zadání, za které mnohé koncerny antropology zaměstnávají. Ta mohou být motivována ne snahou o řešení problematické společenské a politické praxe, ale snahou o obcházení sociálně rizikových situací, které vyžadují řešení, a které jsou politiky ignorovány.
Antropologie není obor nepotrefený neoliberální etikou......tuhle jsem si povšiml.

Helena Puchýřová - Brno

Video prof. Putny Neděle, 2.Června 2013, 17:20:6

ovšem ukazuje, že v ovládnutí základní metody antropologie má mezery. Metody (dle wikipedie):
>>Kulturní a sociální antropologie chce zkoumat člověka v jeho kultuře a společnosti. Kulturu i společnost však pokládá za historický výtvor jisté lidské skupiny a snaží se je tudíž nejen popsat, ale také pochopit pokud možno tak, jak ji chápou členové zkoumané skupiny. Základem antropologického zkoumání je proto terénní výzkum: dlouhodobý pobyt ve zkoumaném prostředí, rozhovory s místními lidmi (pokud možno bez tlumočníka), zúčastněné pozorování, které se snaží vyhnout vlastním předsudkům a pochopit zkoumané prostředí v jeho odlišnosti.<<
Domnívám se, že jako rusista (překladatel z ruštiny) na tom videu předvádí nejen špatnou ruštinu, ale hlavně neschopnost přenést se přes předsudky. A nejen já, ale řada dalších lidí na tom videu vidí spíš primitivismus než ukázku kultury.
To ovšem (zda navrhovaný profesor vůbec ovládá metodiku oboru) je problém fakulty. Nevím, proč návrh nezněl na jemnování profesorem literatury, protože podle prezentace v mediích se pan Putna jeví jako plodný autor.
Možná ale na postech profesorů literatury fakulty bylo přeplněno, tak došlo k jmenování v tomto oboru, který asi jako studijní obor je relativně méně obsazen. Nebo se tam "všechno" vejde nebo je tam malá konkurence příp. i menší náročnost odborné komise.
Opravdu si myslím, že kulturní antropolog by měl komunikovat kulturně. (Adeptu na profesuru např. matematiky by také neodpustili evidentní matematické prohřešky na veřejnosti. - I když by ho mohli klidně zaměstnat na MV při počítání hlasů!)
Osobně mi vůbec nevadí jeho účast na pochodu hrdosti, ani text jeho transparentu. To považuje za celkem vtipné vyjádření osobního názoru vzhledem k relevantní společenské situaci. Na rozdíl od zmiňovaného "vtipného" videa, jak ho takto prezentuje idnes.cz.
Rozebírat prohlášení M. Zemana, jakto např. udělali kult. antropologové ve svém prohlášení, na něž pravděpodobně narazil v mediích i autor článku, nemá celkem význam, pokud nejsou uvedena konkrétní data ohledně uplatnění absolventů, než jen obecný výčet jimi obsazovaných pozicí.
Ale mohu se mýlit, jako absovent exaktního vzdělávání (matematika), chápu prezidentovo vyjádření jako nadsázku zobecňující vztah k některým humanitním oborům ("založeným na výřečnosti a nejasnosti pojmů") a jejich následnému uplatnění.
Kulturní antropologové se asi museli ozvat, aby obhájili význam svého oboru, ale za přesvědčivější než zmiňované jejich všeobecné vyjádření, bych považovala, kdyby veřejnosti vysvětlili, jakých konkrétních výsledků doshují absolventi oboru nebo na řešení kterých problémů či úkolů se absolventi podílejí. To bych považovala za zajímavé.
Ostatně se o tom začíná mluvit, že financování škol by mělo zohlednit i uplatnitelnost absolventů ve společnosti. Měl by se přitom nějakým způsobem zohlednit nejen počet, ale i angažovanost (zaměstnanost) ve vystudovaném oboru ev. v oboru tomu vystudovanému blízkém.
Pak by veřejnost mohla získat (snad) docela přehled o uplatnitelnost absolventů VŠ, jako velmi užitečnou informaci.