Dělníci a snílci demokracie. Na okraj ostravského sjezdu ČSSD

Ostravský sjezd ČSSD byl standardním sjezdem standardní politické strany. Kromě dvou hrubých chyb se zde neodehrála žádná tragédie, která by měla idealisty a „slušné lidi“ odrazovat od zájmu o sociálnědemokratickou politiku.

Reakce na ostravský sjezd ČSSD a nezvolení Jiřího Dienstbiera místopředsedou byla slabší ozvěnou vlny zklamání po nezvolení Karla Schwarzenberga prezidentem. Pro mnohé jakoby neúspěch jejich kandidáta znamenal fatální událost, málem převrácení celého demokratického pořádku, ztrátu nadějí v lepší budoucnost. Ozývá se volání po nové, čisté, levicové straně. To samo o sobě stojí za vážnou úvahu. Nakolik dokážeme jako občané – politici na základní úrovni – odlišovat to, co se ve společnosti skutečně děje, od projekcí vlastních přání a emocí, zesílených a zmnožených médii a sociálními sítěmi?

Dvě hrubé chyby
Aby bylo jasno hned za začátku: jako člen ČSSD považuji nezvolení Jiřího Dienstbiera za jednu ze dvou obrovských chyb, které se během tohoto sjezdu udály. Tou druhou byla slova stínového ministra Jana Mládka o parazitujících živnostnících. V obou případech jde o časovanou bombu položenou do základů případného volebního úspěchu. Když se k tomu připojí podezření a probíhající vyšetřování spojená s krajskými představiteli soc.-dem. především na Ústecku, namísto vysněného oranžového triumfu může přijít drtivá prohra.

To, že se Jiří Dienstbier nestal řadovým místopředsedou, může sociální demokracii odvést mnoho voličů levého středu. Do prázdna vyzněla slova Bohuslava Sobotky, který opakovaně připomínal, že Jiří Dienstbier získal v prvním kole prezidentské volby víc hlasů než celá ČSSD ve volbách krajských. Delegáti se rozhodli symbolicky potrestat „solitéra“, a potrestali tak sami sebe. Přitom pozice řadového místopředsedy neznamená výrazně větší podíl moci ve straně. Leč stalo se, a výsledný dojem se příliš nezlepší, ani když Jiří Dienstbier zůstane ve stínové vládě pro resort spravedlnosti. Jeho postavení bude totiž až příliš připomínat kolegu v ODS Jiřího Pospíšila: oblíbený a slušný, sloužící jako občasná vábnička na voliče, odstavený od skutečného rozhodování.

Slova Jana Mládka o tom, že živnostníci parazitují na zaměstnancích, jsou ukázkou neprofesionality v nejhorším slova smyslu. Stínový ministr financí se může stokrát omlouvat, že to nemyslel zle. Bude mít samozřejmě pravdu: o tom, že jsou u nás osoby samostatně výdělečně činné zvýhodněny na úkor zaměstnanců, mluvili v minulosti i Jaromír Drábek a Miroslav Kalousek, aniž to vzbudilo podobnou vlnu odporu. Jenže dobrá vůle nestačí. Stínový ministr jako tlumočník programu strany směrem k veřejnosti musí třikrát obracet každé slovo, aby se nějaké společenské skupiny zbytečně nedotkl a nepopudil ji. Nezáleží jen na obsahu, ale i na formě. Adekvátní reakcí by zřejmě byla rezignace. Pokud Jan Mládek stínovým ministrem zůstane, mnoha živnostníkům se před volbami do paměti vrátí jeho slova a svůj hlas sociální demokracii zkrátka nedají.

Demokracie v nedbalkách

Přes příval emocí si zkusme věcně zopakovat, co se na sjezdu v Ostravě vlastně stalo. ČSSD zvolila nové vedení na základě nesnadné dohody mezi křídly Bohuslava Sobotky a Michala Haška. Z vedení vypadli Jiří Dienstbier a Marie Benešová, zvoleni byli Milan Chovanec a Alena Gajdůšková, potvrzeni byli Lubomír Zaorálek, Zdeněk Škromach a Martin Starec. Přes počáteční zadrhnutí byla schválena většina změn stanov, které mimo jiné omezují hromadné „velrybářské“ nábory, posilují kvóty pro ženy a umožňují vedení strany zasahovat do kandidátních listin, což může fungovat jako ochrana před nejpodezřelejšími krajskými představiteli.

Pro odpor převážně pražských delegátů neprošlo ztížení přestupů mezi jednotlivými místními organizacemi. Nebylo zrušeno bohumínské usnesení, čímž se ČSSD nepochybně uchránila před obrovskou vlnou antikomunistické mediální kritiky. Výroky některých delegátů během sjezdu vzbudily pobouření v určité části veřejnosti – Richard Falbr slovy o Che Guevarovi, Jan Mládek o parazitujících živnostnících. Došlo k jakémusi slavnostnímu usmíření s prezidentem Milošem Zemanem, který dokonce sociální demokracii výslovně podpořil. Zazněla celá řada programových bodů a hesel, Bohuslav Sobotka mimo jiné mluvil o rekonstrukci státu, ve shodě s právě probíhající iniciativou protikorupčních občanských iniciativ. Programová debata v sobotu byla ale podstatně zkrácena.

Toto shrnutí mělo sloužit jedinému cíli. Ostravský sjezd sociální demokracie neznamenal žádnou zásadní změnu. Z ČSSD se jedním rázem nestala strana kmotrů, strana Miloše Zemana, strana nepřátel živnostníků či svobody. Stalo se „jenom“ to, že se Česká strana sociálně demokratická ukázala ve své reálné podobě: jako strana s komplikovanou minulostí, které se nedá jednoduše uniknout. Jako strana několika tváří, v níž se snaha o formulaci a prosazování demokratické levicové politiky sváří s bezskrupulózní technologií moci. Strana, ve které se vedle sebe vyskytují nejrůznější názory, autenticky levicové, liberální i konzervativní až šovinistické. Strana, která touží po moci, protože po moci ve smyslu možnosti rozhodovat touží každý politik, a ten, kdo se tváří, že nikoli, je pravděpodobně jen o to nebezpečnější.

Ten, kdo nad tímto nepříliš vábným pohledem ohrne nos nebo zlomí hůl, by si měl uvědomit několik věcí. ČSSD není zásadně horší než ostatní politické strany u nás, a zřejmě není ani zásadně odlišná od většiny politických stran působících v systému zastupitelské demokracie všude ve světě. Spíš naopak: je plodem a typickou ukázkou tohoto systému, v dobrém i ve zlém. Kdo chce snít o čisté, skutečně demokratické a nezkorumpované straně, bude svůj sen snít jistě dál. A znovu a znovu se bude míjet s realitou, s oním systémem „reálné zastupitelské demokracie“, který je naše společnost se svými historickými, sociálními a morálními limity schopna vyprodukovat, a který jí – nám – také odpovídá.

Hodina realistických idealistů
Někteří levicoví intelektuálové budou zřejmě tesknit po nové straně, která by naplnila jejich představy a estetická měřítka. Většina voličů, snad s výjimkou podnikatelů a živnostníků, spíše podobu ČSSD vzešlou z tohoto sjezdu uvítá. Dojem sjednoceného postupu za společným úspěchem, jisté síly, které si všimli i pravicoví komentátoři sjezdu, bude na velkou část obyvatel působit pozitivně. Pro ně totiž není rozhodující nechuť k Miloši Zemanovi, obdiv k Jiřímu Dienstbierovi či názory komentátorů v novinách, ale razantní opoziční politika bez křiklavých populistických slibů typu třináctého důchodu, a jistá míra jednoty, zaručující, že se strana hned po volbách v křečích nerozpadne a nevyklidí místo pravici.

Jako řadový člen sociální demokracie sympatizuji s Jiřím Dienstbierem a budu ho podle možností podporovat v jeho, jak věřím, dalším působení v ČSSD. Zároveň ale vím, že osud žádné strany nemůže záviset na jednom člověku. I kdyby byl Dienstbier skutečný světec demokracie, bez dalších odhodlaných, slušných a aktivních demokratů pohoří v jakékoli straně. Tak často opakovaná fráze o „týmovém přístupu“ znamená pouze to, že politika je bytostně spoluprací a komunikací. Bez nich se i nejlepší úmysly minou cílem a nejpronikavější podněty a návrhy zůstanou pouhými výkřiky do tmy.

Debata o programu, kterou se Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a další dlouhodobě snaží v ČSSD prosazovat, musí pokračovat. Sociální demokracie musí naslouchat hlasům levicových analytiků současné situace jako jsou Jan Keller či Václav Bělohradský. Rozvíjet by se měla spolupráce s odbory a občanskými iniciativami, o níž opakovaně mluví předseda Sobotka. Pokračovat musí také snaha o očistu od kmotrovských praktik na všech úrovních, počínaje místními zastupitelstvy. Personální politika, zejména obsazení postů stínových ministrů, musí nastavit vysokou odbornou i lidskou laťku, bude potřeba využívat kompetence a znalostí odborníků mimo struktury strany.

K tomu všemu bude potřeba realistických idealistů, lidí, kteří unesou prohru, třeba několikrát po sobě, a budou stále hájit to, co považují za správné. Kteří přijmou stranický systém, s nedostatky vyplývajícími ze samé jeho podstaty, za vlastní a naučí se kriticky a efektivně působit v jeho rámci. Skuteční demokraté se nyní nesmějí s odporem vzdalovat od špinavých vod reálné politiky, ale naopak do nich musejí s kuráží skočit.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 20.Března 2013, 14:45:2


... autor všechno řekl i za mně ...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pohled nestraníka Středa, 20.Března 2013, 20:41:3

Souhlas, prostě soudný pohled bez hysterie.

Jen ten agitační jazyk v předposledním odstavci ("musí pokračovat, "musí rozvíjet" atd.) trhá mé čtenářské čivy. Tohle asi ocení spíš straníci.

Avšak nic naplat, sjezd ČSSD po prohraných volbách 2010 byl mnohem zajímavější.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Meze oddanosti Středa, 20.Března 2013, 23:48:19

Milý Filipe,
snaha si nějak vysvětlit výprask, který ČSSD sama sobě uštědřila na posledním sjezdu, je logická a srozumitelná. O to více v situaci, kdy se zdá být ČSSD jedinou politickou silou, v níž lze spatřovat naději na obrat k lepšímu.

Je-li však takové snahy přespříliš, hrozí, že začneme brát na druhé jiný metr než sami na sebe. Zkrátka proto, že nejsme schopni se zříci naděje, jíž spojujeme výhradně s vlastní stranou. Nejde trochu o zaslepenost, když radíš – poněkud absurdně – vskočit do špíny vlastní strany v zájmu její očisty?

Tím ovšem vzniká mimoděk otázka: Proč nespatřovat naději i jinde, kde o špínu také není nouze? Ve stranách jako ODS či TOP09, a nehledat - podobně jako v případě ČSSD - i pro jejich praktiky vhodná vysvětlení. Proč nevskočit do jejich kalných vod a neusilovat o nápravu uvnitř jich samých?

Dalo by se odpovědět, že proto, protože sociální demokracie má svoji nesmrtelnou ideu sociální spravedlnosti, zatímco česká pravice jen myšlenku sociální bezohlednosti.

Jenže, pokud jsme ochotni si vysvětlit každý prohřešek té naší strany, a opakovaně skákat do kalných vod jejích útrob, pak je to přece důkaz, že nám jde na prvním místě o oddanost partaji. Nikoliv o sociální spravedlnost, neřku-li o obecné dobro, bez něhož je ostatně každá veřejná činnost odsouzena k zániku.

Možná je právě princip stranické oddanosti, který triumfuje nad vším ostatním, loyality, s níž se lze setkat snad v každé politické straně, pravým důvodem neschopnosti stranického systému uspořádat společenské poměry ku prospěchu všech.
Dobrou noc Jirka Vyleťal

Petr Litschmann - M.Žižkov

Čtvrtek, 21.Března 2013, 00:15:50

V tom článku je trefně řečeno mnohé. Ve shodě s připomínkou pana Vyleťala předkládám tvrzení, že vnitřní očistu jakéhokoliv druhu nejlépe generuje krize vlastní existence... proto je snad i reálnější předpokládat, že na katarzi by mohla mít našlápnuto spíše ODS, zvláště když by jí prchli sponzoři...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

PL Čtvrtek, 21.Března 2013, 06:31:48

S názorem Petra Litschmanna bych polemizoval. Ta teze rozhodně neplatí automaticky — záleží na schopnosti sebereflexe subjektu (individuálního či politického).

Předpoklady katarze u ODS odhalil takový Kubera, který na 8% preferencí dětinsky reagoval tak, že je tam tisková chyba, že před osmičkou zapomněli napsat jedničku — a že jsou ty průzkumy beztak někým zaplacené. Druhou podobu "katarze" ODS představuje P. Sobotka: tento student VUMLu nadále stupňuje svou antikomunistickou rétoriku na úroveň hraničící s pásmem debility.

Nebo je snad oním předpokladem katarze ODS nevýrazný a slabý J. Pospíšil? A co by zbylo z ODS, kdyby ji opustili sponzoři? Její substance by se rozpadla.

A jsme u toho: hledat předpoklady katarze spíše u ODS (sic!!!) je důsledkem jakéhosi podivného masochismu, který se tu v diskusích najednou objevil, zejm. v souvislosti s volbou MZ na Hrad. Jsem přesvědčen, že tito masochisté by se cítili poražení, i kdyby soc.dem. získala ve volbách ústavní většinu. Přestávám těmto kvadraturám kruhu a argumentačním křečovitostem rozumět.

Pane Litschanne, možná vstupte do ODS, ať tu katarzi vyvoláte :-)

Filip Outrata - Praha

meze loyality Čtvrtek, 21.Března 2013, 10:02:15

Milý Jirko,
možná překvapivě řeknu, že vidím naději v tom, že dojde k jisté očistě jak na levici, tak na pravici. Spolu s Bělohradským věřím politice, tedy tomu "tikání" lib-lab, střídání liberálního a labouristického politického směru. Svým přátelům v jiných stranách držím palce, aby se jim dařilo nějak té katarzi (zní to dost nadneseně) přispívat. Jenom to, že jde nějaká strana ke dnu, ale na tu očistu asi stačit nebude.

Není to jen sociální demokracie, kdo má nějakou ideu. Podle mě je autentická i idea konzervativní politiky, a politiky liberální, stejně jako je důležitá "zelená" idea.

Vysvětlit prohřešek je něco jiného než jej omlouvat. Je velmi snadné zvenčí paušálně něco kritizovat. Já se snažím vždycky nabídnout pohled zevnitř, z druhé strany, protože bez něj je hlubší porozumění nemožné. Podle mě je důležité mít reálný pohled na systém, ve kterém žijeme. To neznamená všechno nekriticky přijímat, ale ani povýšeně odmítat.

Za svoje poměrně krátké stranické působení už jsem různé kroky ČSSD kritizoval tolikrát, že se na slova o nějaké bezmezné stranické loyalitě mohu dívat jen se shovívavým úsměvem. Ale vlastně se tomu nedivím - i ten Jiří Dienstbier, mnoha spolustraníky považovaný za neloyálního sólistu, už se z druhé strany dočkal i nálepek, že je to nakonec stejně jen partajník jako ti druzí...

Přátelsky, Filip

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Kde hledat naději na změnu k lepšímu Čtvrtek, 21.Března 2013, 14:52:20

Milý Filipe,
na víře v nápravu společenských zlořádů skrze nápravu poměrů v politických stranách není nic, s čím bych nesouhlasil. Kromě toho, že já ji už nechovám. Od stranického systému si nic neslibuji.

V poslední době jsme byli svědky jak na pravici, tak na levici, snahy (snad i dobře míněné) vpustit do zaběhlého stranického provozu nezkažený vzduch.

Pravice v čele s ODS si založila NERV, který, složen také z nestraníků, jí měl pomáhat. Skončilo to tím, že jejich rad, vláda ODS stejně nedbala. Vyhozen byl i ministr za ODS Pospíšil, který v justici až příliš větral a zdráhal se sekat stranickou latinu.

ČSSD se po prohraných volbách 2010 začala pod heslem „mluvte nám do toho“ otevírat veřejnosti, zvala si na programové sjezdy lidi z občanských iniciativ, z Proaltu, zvala si Bělohradského, Kellera, na volební kandidátku do senátu si dala Šabatovou a jak to dopadlo? Šabatová neprošla volební mašinérií ČSSD, o nezávislé intelektuály už dávno zájem vyprchal, a Dienstbier, jako jediná naděje na očistu v lůně strany, byl teď odstaven na vedlejší kolej. Inu, blíží se volby a bližší je košile nežli kabát. Raději moc než nepohodlné zásady.

Naději vidím spíše v občanských iniciativách, kterým sice chybí lepší organizační struktura (jaký div ? - strany jsou tu přes 100 let a jsou za protislužby sponzorovány, a iniciativy jsou tu pár sezon), ale nechybí jim kritické a nezávislé myšlení. Mají chuť něco opravdového dělat a disponují lidmi s vědomostmi, rozhledem a srdcem na správném místě. Celoevropská organizační báze, jak o ní uvažuje pan Molnár ve výborné reakci na včerejší článek Saši Uhlové, by při dnešních komunikačních možnostech a jazykových znalostech mladých lidí nemusela být žádná utopie. Ostatně, bez evropské sounáležitosti se u nás stejně nikam nepohneme.

A ještě na jednom místě vidím naději. V církvích. Tam se sice nepěstuje žádné odhodlání k revolučním činům, ale vědomí toho, jak by svět měl vypadat, vyrůstá z mnohem pevnějších kořenů, než jsou lidské tužby. Idea společného dobra (a také princip univerzálního určení statků) je červenou nití, která se táhne celým sociálním učením např. katolické církve, jakož i všemi papežskými sociálními encyklikami. Nový papež František se v tomto ohledu jeví jako síla, o níž se budou moci aktivní věřící, jímž naléhavost sociální otázky leží na srdci, opírat.
S pozdravem a přáním všeho dobrého, Jirka Vyleťal.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Čtvrtek, 21.Března 2013, 22:55:14

To první ani to poslední by bohudík nešlo, pane Kando;-)
Jinak nešlo o názor, tím méně o názor na ODS..

Dh2

Dana Havlenová - Ostrava

Ostravský sjezd? Pátek, 22.Března 2013, 16:04:58

Nejsem volič ČSSD, přesto mne výsledky sjezdu poměrně zasáhly. Nevnímám příliš filozofické souvislosti a historii stranických systémů tam či onde, jako normálnímu smrtelníkovi je mi to vlastně docela jedno. Upřímně mne děsí, jaké myšlení na zmíněném sjezdu převládlo a z euforie nad čím nakonec vylétla z pusy antiživnostnická slova panu Mládkovi. Souhlasím s autorem, že strana musí na svém přerodu pracovat, ale jsem - právě následkem zmíněného sjezdu - velmi skeptická k jeho reálnosti. Ostrava je zářným příkladem toho, jak ČSSD reálně existuje, jak užívá moc a jak je to vidět na ulicích a nakonec i v jejím ovzduší. Ostatně značně společensky unavený ostravský primátor svým opileckým veselím jen doložil bídu, v níž konkrétně jeho strana dlouhodobě dlí. Nezbývá, než přežít, v našich podmínkách to navíc znamená taky - raději moc nedýchat. Levicová a sociální strana zatím nepochopila, že žijeme v podmínkách 19. století.

Filip Outrata - Praha

Vážená paní Havlenová, Pátek, 22.Března 2013, 23:20:16

já nechci v žádném případě lacině obhajovat neobhajitené. Ano, takhle dnes vypadá a působí česká sociální demokracie. Přesto stále myslím, že je to přinejmenším o něco lepší alternativa k dnešní vládě. Pokud se podaří ubránit ji před totálním prokmotrováním, mohla by být výrazně lepší. Možná se to zdá nepravděpodobné. Za snahu to stojí. Zkušenosti z toho pokusu se přinejhorším budou hodit jinde.