Noc modrých strak a jak způsobit, aby se nemohla opakovat

To, co se stalo v noci ze 7. listopadu na 8. listopadu 2012 si pamatujme jako Noc modrých strak. Je třeba ale jít dál: sjednotit občanskou i parlamentní opozici a Nečasův režim, který pozbyl jakoukoli demokratickou legitimitu, ukončit.

Jakub_cb

Jakub Patočka

09.11.2012 12:13

Související

To, co provedla zostuzená, utrmácená, sflikovaná, korupčníky, prapodivnými exkomunikovanými existencemi a bezprecedentní politickou firmičkou LiDem vyztužená sněmovní většina v noci ze středy 7. listopadu 2012 na čtvrtek 8. listopadu 2012, má nádech drzého uličnictví. Jako když vám špatně vychovaní výrostci ukradnou míč, a pak se vám ještě posmívají zpoza plotu.

Těžko vzpomínat, kdy naposledy se před námi vyjevil obraz arogance moci v tak ostrých barvách, kdy naposledy jsme měli pocit, že se nám státní moc šklebí do tváře, že se nás jako občany vyloženě pokouší ponížit. Metafora politického znásilnění je přesná.

Od roku 1989 je to zřejmě poprvé, kdy tu máme vládu, která pozbyla prakticky jakoukoli legitimitu k vládnutí. V posledních krajských volbách dostaly obě strany vládní koalice v součtu méně hlasů nežli KSČM. Podpora současné vlády ve společnosti klesla už na úroveň, kdy se nebezpečně blíží, ba možná již dokonce odpovídá podpoře, které se u veřejnosti těšilo vedení KSČ v roce 1988.

Důvodů, proč je další vládnutí Nečasovy a Kalouskovy vlády nelegitimní, je ovšem víc. Po volbách, které se staly největším debaklem ODS v její historii, po volbách, v nichž poprvé v celostátním měřítku prohrála, a to ne těsně, ale propastně s komunisty, se konal kongres. Vyhnala ODS svého katastroficky neúspěšného předsedu? Ó nikoli. Vyměnila první místopředsedkyni Němcovou za ministra Kubu, jehož loutkovodičem je jedna z nejtemnějších postav ODS, mafián Pavel Dlouhý z Hluboké, o němž všichni vědí, že svůj majetek nenabyl poctivě.

Kongresu ODS se v jeho průběhu smáli prakticky úplně všichni, kdož jej vydrželi sledovat, včetně tradičních mediálních stoupenců ODS. Přesně vystihl stav ODS Jiří Pehe svým obrazem strany, která je u konce s dechem. A Kongres sám, to byl obraz úplného intelektuálního a morálního úpadku strany, která je zcela v koncích. Znovu se vnucuje paralela s komunisty na konci normalizace.

V ODS, která vždy budila respekt mezi protivníky svou silou a kultem úspěšnosti strany úspěšných, nyní vzbudí dětinsky vřelý potlesk exministr Pospíšil, když řekne: „V Plzeňském kraji se nám podařilo neuvěřitelné, porazili jsme ČSSD, populárního hejtmana Chovance.“ Hejtman Kubera na stejné téma: „Analýza voleb v kostce: U mě dobrý a co vy?“ ODS si osvojuje mentalitu strany, která prohrává, a je vděčná za drobky padající ze stolu.

Kolegyně Svobodová z Respektu, která z Kongresu přinášela živý přenos, zaznamenala do něj vynikající dialog dvou delegátů, který zhruba vystihuje, co z ODS dnes zbývá: „Lidem vadí, že jim škrtáme a na druhou stranu krademe.“ – „Jasně. Musíme přestat škrtat, škrtali jsme moc.“

Kongres ODS tedy končil v hlubokých rozpacích a všichni čekali, co se stane ve Sněmovně. Věřilo se, že vláda dostane ránu z milosti od skupiny takzvaných rebelů, jakkoli ministr a nový první místopředseda Kuba sliboval, že se pokusí vyjednat „kompromis“. Všimněme si, že slova v užívání ODS ztrácejí svůj dějinami prověřený smysl, proto je nutné opatřovat je uvozovkami či relativizujícím přívlastkem „takzvaní“.

Poněvadž jak onen „kompromis s rebely“ vypadal, se ukázalo v zápětí. Tři z nich složili poslanecké mandáty, s dalšími se domluvilo, že opustí sněmovnu. Pro stav dnešní ODS i celku vlády je zcela příznačné, že nikdo nevěří řečem o nějaké zásadovosti, všichni se ptají, co je podstatou takového kšeftu: zastrašovali je, nabídli jim funkce, peníze, nebo všechno současně? Postupně to vyjde najevo.

Je příznačné, že trojici náhradníků vévodí bývalý kolínský místostarosta Roman Pekárek, nepravomocně odsouzený za korupci na šest let. Noc modrých strak mohla začít: schválilo se postupně zvýšení daní, „církevní restituce“ i „penzijního reforma“: i zde v obou případech uvozovky naznačují, že se jedná o etiketní podvody. To vše se schválilo v zájmu členů a sponzorů současných vládních stran, kteří jsou jak pijavice přisátí k veřejným rozpočtům.

Současné pohoršení nad Pekárkem je ale velkým dílem pokrytecké, protože on je typickým představitelem své strany a vlády, žádnou anomálií, a je tak převelice dobře, že byl přitom. Jeho obsedantnímu blábolivému trvání na tom, že si o „své situaci“ nejprve musí promluvit s předsedou Nečasem, jímž vrcholí jeho zhola neuvěřitelný rozhovor v Českém rozhlase, lze rozumět právě tak, že se potřebuje ujistit, zda ODS opravdu hodlá hodit přes palubu svého konformního a „loajálního“ člena, když například Pavel Drobil byl za totožné jednání povýšen.

Konečně posledním důvodem, proč to, co ODS během loupežnické noci provedla, postrádá sebemenší demokratickou legitimitu, je fakt, že všechny kroky jdou přesně proti tomu, co vítězné strany slibovaly před volbami: zvyšují se daně a namísto rozpočtové odpovědnosti se absurdně a neomluvitelně zatěžuje státní rozpočet kroky, které jsou ve veřejném diskursu označovány propagandistickými názvy, jež však neobstojí při podrobnějším zkoumání pravé podstaty věci.

To, co se honosně nazývá jako „penzijní reforma“, je ve skutečnosti pokus vyvést část prostředků z funkčního a vzácně efektivního průběžného důchodového systému, dát je do správy soukromým bankovním institucím, a ještě lidi přinutit, aby za tuto transakci zaplatili zvýšenými daněmi! Po nedávných pádech bank nikdo nemůže říct, že by o nepřijatelných rizicích takové operace nevěděl. Je to v realitě prachsprostá loupež, i pojem tunel by zde byl eufemismem.

A to, co se honosně nazývá církevní restituce, je ve skutečnosti svévolný dar církvím organizovaný skupinkou fanatických ultrakonzervativních katolíků v čele s Dukou, Kalouskem a Nečasem. Je to krok, jehož ne dost dobře skrytým úmyslem je rovněž uvolnit další obrovské veřejné majetky, a tím prodloužit život vyčerpanému politickému modelu, v němž se členové a sponzoři současných vládních stran živí korupčním cizopasnictvím na veřejných rozpočtech.

Dar obrovských majetků církvím nemá žádnou oporu v právu, míří absolutně proti většinové představě demokratické veřejnosti o spravedlnosti a svým duchem de facto anuluje demokratickou revoluci roku 1918. Vláda tím v zájmu prodloužení životnosti korupčního politického systému navíc bezohledně destruuje vztah společnosti k církvím: jak se katolická církev těšila všeobecné úctě na přelomu 80. a 90. let díky kardinálu Tomáškovi, dnes se vinou bezohledného kořistnictví zosobňovaného kardinálem Dukou ocitá na nejlepší cestě skončit jako ve společnosti izolovaná a všeobecnou nedůvěrou postižená menšina.

Co by Ježíš Nazaretský nejspíše provedl s Nečasovým týmem, o tom pěkně vypráví Evangelium sv. Jana: „A nalezl v chrámě prodavače volů a ovcí i holubic, a penězoměnce sedící. A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.“

Označení dějů ze 7. na 8. listopadu jako Noc modrých strak vskutku není nějakou zvláštní nadsázkou nebo metaforou. Stalo se prostě toto: už tak těžce sociálně zkoušené a přetížené občanstvo vláda zatížila dalšími daněmi, na něž doplatí zejména ti nejchudší a nejzranitelnější, a to proto, aby mohla dát obrovské majetky svým korupčním kamarádům v byznysu a církvi. Od otevřeného okrádání tento postup vládní většiny dělí už jen velmi tenká hranice.

ODS i ostatní vládní strany působí dojmem, že jsou si vědomy blížícího se konce a desperátsky se tak snaží užít do dna moci, k níž se, jak nejspíše cítí, už pak dlouho, a dost možná nikdy, nemusí dostat. To vytváří v demokracii bezprecedentní situaci a opozice by na ni měla adekvátně reagovat.

Reakce opozice se prozatím jeví totiž jako docela mdlá. První krok, demonstrativní opuštění sněmovny, byl nepochybně správný. Následující ohlášení úmyslu podat ústavní stížnost jistě taky, ale samo o sobě nestačí. ČSSD by měla s ohledem na úplnou absenci demokratické legitimity vládních kroků přijít s velkorysejší a odvážnější protivládní strategií.

Nástin možné opoziční strategie
Snad by stálo za to uvažovat o založení jakési opoziční občanské tripartity sestávající z parlamentní opozice, z odborů a z občanských iniciativ stojících proti vládě, kde by bylo možné zformulovat politický plán, jak zcela chybný kurs Topolánkovy vlády, zradikalizovaný vládou Nečasovou anulovat; a jejich počínáním ohrožené zásadní civilizační sociální a demokratické vymoženosti zafixovat, pokud to výsledek sněmovních voleb dovolí, i do Ústavy.

To by bylo třeba vyhlásit jako společný cíl parlamentní a občanské opozice. Mělo by se vyjít z deklarace, že Nečasově vládě upíráme demokratickou legitimitu, a proto se jakékoli její další zásadní kroky budou anulovat, a to i zcela mimořádnými opatřeními, jako je vyvlastňování bez náhrady: takzvaného druhého pilíře i takzvaných církevních restitucí, reálně však penzijní loupeže a svévolného církevního daru. Pokud mohlo zestátňovat Masarykovo Československo či dnešní Island, jistě to může udělat i levicová ústavní většina České republiky, pokud zde po volbách vznikne.

Bez této pohrůžky totiž hrozí, že vinou posvátné krávy soukromého vlastnictví političtí desperáti jako Kalousek i Nečas se budou i propříště zmocňovat předvolebním lhaním parlamentních většin, ty pak budou zneužívat přesně proti úmyslům deklarovaným před volbami a veřejnost bude jako dnes odsouzena do role ponižovaných statistů. Kdybychom to dopustili, ohrožovali bychom existenci demokracie jako takové.

Slib, že všechny následky noci modrých strak po vítězných volbách anuluje, nám opozice dluží. Je třeba zdůraznit, že pro sociální demokracii je to nejlepší šance jak se ocitnout v ohnisku lidového odporu, který se proti zvůli Nečasovy vlády vzmáhá a jehož příštím mohutným projevem nejspíše bude demonstrace 17. listopadu 2012.

Zde by mělo být jasně řečeno, že Nečasovu vládu již nepovažujeme za nositelku demokratické vůle občanů, a pokud to spojené síly veškeré opozice, parlamentní, odborářské i občanské jen trochu dovolí, mělo by se směřovat k vynucení abdikace vlády generální stávkou.

Úloha ČSSD je v tomto zásadní i v dalších ohledech. Není například vůbec rozumné pokračovat ve hře na „normální demokracii“ tím, že se v Senátu budou respektovat zásady poměrného zastoupení a do stěžejních ústavních funkcí se budou volit zástupci jakékoli vládní strany či Jiří Čunek, který má na destrukci právního i demokratického vědomí v této zemi větší podíl než většina ministrů stávající vlády.

Jeho nominace na místopředsedu Senátu rovněž ukazuje, že s KDU-ČSL v přemýšlení o obrodě české společnosti nyní nelze počítat. Jeho odmítnutí a demonstrativní zvolení Elišky Wagnerové, Aleny Dernerové či Libora Michálka by bylo krokem jdoucím za jistě úctyhodné a rozumné parlamentní zvyklosti, ale krokem plně zdůvodněným závažností současné situace. Veřejnost současnou situaci cítí jako mimořádnou a ČSSD by na to měla citlivě reagovat.

Pokud se totiž nepodaří zformulovat parlamentně a občansky konformní a přitom dostatečně zásadový a radikální způsob, jak ze současného marasmu společnost vyvést, hrozí úplný sesuv současné české politické reprezentace, který pohltí i opoziční parlamentní strany.

Ostatně krajně nezodpovědné a s realitou nijak nesouvisející klišé, že ČSSD a ODS jsou jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet, se stává mantrou Nečasovou vládou zklamaných pravicových liberálů i politických romantiků mezi piráty, zelenými či Franzofily. Tento předsudek ČSSD musí odbourávat především činy, smělejšími činy, než k jakým se zatím obvykle odhodlává. Ne, že by nebyly přísliby, ale je třeba jít dál.

Pokud to totiž nedokáže, český vývoj může dospět ke skutečně hluboké krizi politického systému, jehož vyústěním může být úplný kolaps v řeckém či maďarském stylu. Senátní úspěchy populistů, jako jsou Jiří Čunek či Tomio Okamura by nás měly varovat, podobně jako popularita, kterou zatím česká veřejnost deklaruje vůči snad nejnebezpečnějšímu prezidentskému kandidátovi Miloši Zemanovi. Je věru čeho se obávat a odpovědnost ČSSD je tu obrovská.

Konečně posledním krokem, který je zapotřebí prosadit jako trvalou budoucí pojistku proti excesům, jež nyní Nečasova vláda provádí, musí být opravdu velkoryse pojatý zákon o obecné referendu, jak jsme o něm psali podrobně před čtrnácti dny.

Překvapující čipernost občanských iniciativ sbírajících podpisy pro prezidentské kandidáty ukazuje, jak účinným nástrojem by obecné referendum mohlo být. A všichni milovníci americké demokracie by v tom měli být s námi. Například v Kalifornii se nyní podařilo v referendu u příležitosti voleb zamítnout přesně ten typ škrtacích pareforem, s nimiž se stále ještě musíme potýkat zde.

Předpoklad obecného referenda v české ústavě máme. Kdyby tedy naše demokracie fungovala zdravě, tak jak konec konců autoři ústavy původně předpokládali, mohla se souběžně s krajskými volbami o všech krocích přijatých během Noci modrých strak konat obecná referenda. Jejich případný výsledek je tak zřejmý, že dnes už bychom se nejspíše bavili jen o tom, kdy se budou konat předčasné volby.

Velkorysý zákon o obecném referendu není všelék, ale proti zpupnosti a mocenské aroganci, kterou Nečasova družina desperátů ohrožuje dobrou pověst demokracie jako takové, by byl spolehlivou pojistkou.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Jan Potměšil - Praha 4

K restitucím Pátek, 9.Listopadu 2012, 12:58:20

Je chybné (lživé) tvrdit, že "dar" církvím, tedy dílem restituce a dílem kompenzace, nemá právní oporu. Již v roce 1990 se stát zavázal v zákoně o půdě provést narovnání mezi státem a církvemi (známý "blokační" § 29). Když byl z podnětu Svazu měst a obcí dán podnět Ústavnímu soudu na zrušení blokačního §, neboť čekání obcí na narovnání (restituce) již bylo neúnosné, ÚS alespoň vyslovil, že nečinnost parlamentu v dané věci je protiústavní. Restituce tedy nespadly z nebe. Pokud se levici jejich podoba nelíbí, může žehrat jen na své vlády, které tu nynější takzvaně pravicovou nepředběhly a problém odkládaly.

Dále je zavádějící tvrzení, že jde o projekt jakýchsi ultrakatolíků. Restituce se řeší víc jak 15 let, i ČSSD je opakovaně měla v programu. Pracovalo se na nich se všemi vládami, a to nejen s katolíky. To "ultra" má zřejmě jen dodat šťávu nenávistnému výpadu autora komentáře.

Považuji též za scestné mluvit o anulaci demokratické revoluce r. 1918, pokud vyvlastnění/znárodnění církevního majetku realizovali až komunisté r. 48-49. Kdyby tak neučinili komunisté, zřejmě by dnes levice plédovala za zpětné znárodnění bez náhrady, aby byla nečinnost stalinistů odčiněna. Taková je totiž logická úvaha - nevadí-li znárodnění z doby nástupu komunistů, nemělo by vadit ani jakékoliv jiné znárodnění nyní - stačí si jen vybrat přiměřeně movitého třídního nepřítele a hurá na věc.

Konečně jde-li o dar, pak ovšem byly darem i všechny ostatní restituce, částečně napravující křivdy komunismu. Nevzpomínám si, že by proti nim autor kdy brojil. Slovo "dar" je však myslím používáno jen jako neférový a demagogický zastírací manévr popírající důvod, proč se k narovnání mezi státem a církvemi přistupuje (pak se totiž nemusím zabývat tím, že byl někdo bez náhrady z třídních a ideologických důvodů okraden o vše).

Myslím, že tzv. církevní restituce jsou naopak jeden z mála záslužných počinů této vlády.

Jan Dospiva - Orlová

Pátek, 9.Listopadu 2012, 14:08:56

Pane Potměšile, znovu prosím, abyste byl při obhajobě tzv. církevníéch restitucích důsledný a vyvrátil argumenty obsažené v prohlášení iniciativy Za církev sociálnější o neústavnosti některých částí tohoto zákona. Jinak se tu nemáme o čem bavit.

Jan Dospiva - Orlová

Pátek, 9.Listopadu 2012, 14:12:22

Oprava - církevních restitucí.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pátek, 9.Listopadu 2012, 15:54:8

Když si pročítám starší texty DR, BL a podobných médií, konstatuji, že vzhledem ke krokům neoliberálů značně vzrůstá hlasitost varování jejich redaktorů. Objevují se nezřídka přímé a jmenovité obviňování jak politiků, tak mafiánů. Mnozí z těchto redaktorů /i někteří filosofové/, dříve jen lehce kritičtí k neoliberálnímu systému, dnes proti němu zvoní napoplach. Je to logické, při takovémto útoku na demokracii se slušný člověk musí minimálně ozvat. Proto je s podivem, že opoziční politikové se ozývají tak málo a jejich kritika systému je daleko smířivější. Proč proboha? Nějaká nové metoda, jak přesvědčit voliče, že oni budou lepší alternativou? Na mě tedy nepůsobí.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Potměšile, proberte se Pátek, 9.Listopadu 2012, 22:50:24

Vaše věta "Považuji též za scestné mluvit o anulaci demokratické revoluce r. 1918, pokud vyvlastnění/znárodnění církevního majetku realizovali až komunisté r. 48-49" nedává smysl. Vždyť "Masarykovo" Československo provedlo již r. 1919 pozemkovou reformu a vyvlastnilo velkou část církevního nebo i šlechtického majetku. Pokud to nevíte, doplňte si historické vzdělání.

A propos, věříte v evangelium (viz ten citát z Jana), nebo v Duku?

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Martinu Plevovi - k otázce víry Sobota, 10.Listopadu 2012, 03:31:24

Ptáte se Jana Potměšila, zda věří v evangelium.
Tenhle chlapeček vyznává evangelium, které přináší zákon 198/1993 Sb.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Majetek Sobota, 10.Listopadu 2012, 17:01:29

A potom bude někdo vyčítat marxistům lpění na prvotnosti ekonomické základny. Nelpí na ní spíš církev? Možná se také domnívají (jak se píše v článku pana Schejbala), že majetek sám automaticky něco vygeneruje. Možná dokonce vygeneruje všeobecnou zbožnost :-)

Bondink_ctverec

Jindřich Jedlička - Brno

Inspirativní text, ale co "sedmá velmoc"? Sobota, 10.Listopadu 2012, 19:45:5

Je třeba říci, že navržená strategie, bude-li, byť i jen z části realizována, bude překroucena, převrácena, a ve zkratkovitá propagandistická hesla druhé strany využita.
Kdo má dnes odvahu jít proti mediálnímu proudu, vždyť je to potůček, stružka bez vody, jde-li o dobrou věc, ale změní se v záplavu, povodeň, ba mohutný vodopád (slovopád, heslopád), pokud by hrozilo rozšíření kaciřských myšlenek toho typu, že svoboda je možnost volby z rozdílných reálných alternativ, a že alternativy existují.
I když jde vládní moc od skandálu ke skandálu, od hrůzy k děsu, pořád je zde mediální klišé "nezbytných reforem", klišé nesprávné (na levačku) a správné (té pravé) cesty, pocit nezodpovědnosti lidu (řec. démos, lat. populus) a nebezpečnosti naslouchání lidu (řec. demagogie, lat. populismus), klišé o nezbytnosti "vysvětlit" (manipulativními metodami a prostředky, chělo by se dodat) onu "nezbytnost reforem", (a jakousi povinnost médií vycházet tomuhle bohulibému úkolu vstříc). Shrnuto podtrženo, nemáme sice dobrou vládu, ale není alternativ. (Fuj, tak se to neříká. Správně je: "Nemáme sice dobré politiky, ale k pravé reformní vládní cestě není alternativ". To zní mnohem lépe.) Potřebovali bychom prý jakousi "lepší pravici", vládu, která bude dělat "lépe totéž". [Protože levice, má-li být zodpovědná, bude sice (bude muset) také dělat totéž, (neboť /1/ alternativy přece neexistují), ale bude to dělat nutně ještě hůř, neboť /2/ jsou to přece také politici (jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, jak píše autor v článku), a navíc /3/ demagogičtí populisté (z řečtiny a latiny do češiny lidoví lidysté, nikoliv lidovci, ani lidští lidé). Viz též články o populismu v tomto deníku.]
Pokud TINA (there is no alternative), pak očividně stačí volit mezi ODS a TOP 09, avšak kroužkovat v dolní části kandidátek, nebo ještě lépe založit novou (pravou) Národní Frontu (patrně by se hodil historický název Národní souručenství /vzor 1943 - 1945/ s jednotnými kandidátkami, pro které bude hlasovat 99,9% voličů (a v Praze 101 %) ...

Existuje cesta, jak na předvídatelnou kampaň "zachránců 'svobody' před strašlivým nebezpečím alternativních myšlenek" reagovat? To je, o čem dumám, přemýšlím, co trápí synapse mých neuronů...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Ještě jednou k evangeliu podle Jana (Potměšila) a k jeho chápání občanství Neděle, 11.Listopadu 2012, 09:19:15

Jan Potměšil tu před časem v reakci na mou připomínku, že vztah práva a spravedlnosti není tak docela vztahem ekvivalence, napsal:
"Právnické výtky ale přece jen beru spíš od těch, kteří nějaké právní základy mají a kteří argumentují se znalostí věci - pak se lze lépe dorozumět." – (Je jasné, že každý, kdo nemá alespoň tři semestry právnického studia, má stáhnout ocas, zalézt do díry a tam se potichoučku stydět.)

Můžeme si přitom všimnout, že svou vlastní schopnost úsudku oceňuje poměrně vysoko. O tom svědčí např. jeho výroky o prof. Pavlíčkovi („ubohý matlák“). S právníky se tedy sice lze “lépe dorozumět“, ovšem jen v případech, že sdílejí právní názory blízké těm jeho. Od právníků jako Pavlíček, Hrádela patrně právnické výtky spíše „přece jen nebere“. Kdyby ještě žil Viktor Knapp, nejspíš by ho taky strhal jako nedouka….

Janu Potměšilovi jde o něco závažnějšího než pouhé právnické argumenty nebo kličky. (Proto se také nezdržuje tím, že by odpovídal na protiargumenty, a je marné ho k tomu pobízet, jak se o to tady pokoušeli Martin Škabraha, Jan Dospiva i další.)

Je přesvědčen, že s „určitým materiálním zázemím“ budou církve „moci být sociálnější“ a že – a to je opravdu pozoruhodná pasáž – „na rozdíl od státu je k tomu u nich podstatně vyšší pravděpodobnost“. Aby to bylo úplně jasné, dodává že „majetkové hodnoty v rukou církví slibují podstatně vyšší užitky pro všechny POTŘEBNÉ…“ (jaké příznačné souznění s ministrem Drábkem nebo Květoslavou Hyldebrantovou!). –
A svou závěrečnou větou „Raději majetek v držení církve, s jejími sociálními a etickými důrazy, nežli v dispozici neoliberální politické reprezentace“ jednak bezděčně evokuje představu, že český stát bude v držení dnešní lumpenburžoasie navěky, jednak nás tím „RADĚJI“, které mu uklouzlo, přivádí k otázce, zda se podle něj vlastně nejedná jen o menší ze dvou zel?

Páně Potměšilova představa mravného jednání v politice se, jak to vypadá, prakticky vyčerpává požadavku, aby „místo mlžení a zástupných důvodů" ČSSD jasně řekla „ že spolu s komunisty NEMAJÍ RÁDI církve“.

To také usnadňuje pochopení toho, proč to JEDINÉ, co Jan Potměšil nabízí jsou informace o tom, koho NEMÁ RÁD on. A činí tak přesně podle litery zákona 198/1993 Sb.

Je tento způsob myšlení produktem výuky k občanství, jak je provozována na katolických školách? Je Jan Potměšil jako právník a jako občan České republiky přesvědčen, že neexistuje lepší cesta, než zbavit stát odpovědnosti za řešení sociálních otázek a předat je DO RUKOU církve?

Petrasek Milan - penzista

Zatím nejpádnějším argumentem pana Potměšila Neděle, 11.Listopadu 2012, 11:34:24

odůvodňující nutnost převodu společenského majetku do rukou zástupců Vatikánské církve, je snížení rizika asociálního zneužití těchto miliard.
Chybí ale srovnání potenciálu kriminelních sil těchto dvou pravicových seskupení, na jehož základě by se stal tento argument všeobecně plausibilním………pomyslel jsem si.

Filip Outrata - Praha

Panu Ševčíkovi - smířlivost opozice Neděle, 11.Listopadu 2012, 12:22:55

Zajímavý postřeh. Na webu ČSSD jsem četl osobně laděný článek poslance Křečka, matadora soc.dem. Popisuje, jak na jedné protivládní akci narazil na odmítnutí ze strany aktivistů, kteří nedělali rozdíl mezi vládou a opozicí. Opoziční politici jsou zkrátka součástí systému, narozdíl od aktivistů nebo filosofujících komentátorů. Jakmile kritika vlády zesílí nad určitou míru, chápe to "opozice jejího veličenstva" jako útok i na sebe.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 11.Listopadu 2012, 13:45:57

Pan Potměšil zdůrazňuje, že ústavní soud považuje za nepřijatelnou nečinnost státu ohledně vypořádání s církvemi. Ano - kvli blokaci. Ale ústavní soud neříká, jak má toto vypořádání vypadat - může být tedy diametrálně odlišné od toho paskvilu, který tu máme.

Pan Potměšil se dovolává - jak si už povšimli diskutéři výše - právníků, ale chraňpánbů, aby měl právník jiný názor než pan Potměšil - v tu ránu přrestává být dobrým právníkem a stává se ubohým matlákem, jak již bylo připomenuto.

Tož, já právník - včetně doktorského rigoróza - jsem a nikoli nějaký zajíc - je mi 53 let. S Pavlíčkovým názorem na neplnohodnotný charakter vlastnictví církevních právnických osob na samotném počátku roku 1948 mám problém - osobně se domnívám, že Pavlíček je líčí účelově s předem daným záměrem, že v dávné minulosti se neplnohodnotné vlastnictví týkalo v mnoha ohledech většiny později soukromého majetku, nejen církví a že Josefova reforma dostala výrazné modifikace v polovině vlády Františka Josefa I. a pak po r. 1918 - Československo provádělo jistě reformy, ale majetky dostávaly soukromoprávní charakter v souladu s liberálním, kapitaůlistickým a tržním charakterem civilizace. Něco mohlo mít zpoždění, ale trend byl jasný - naopak středověkou společnosti prosrůstalo téměř všezahrnující lešení lenních vztahů, kdy vlastně nikdo vlastně nebyl úplným vlastníkem moderní doby, majetky byly různě odebírány králem a například to, co bylo mimo lenní systém jako židovské majetky, tak by se dalo říci, že patřily panovníkovi, který poskytoval obvykle jakousi obecnou ochranu, kterou občasné pogromy prolamovaly - ať už navzdory panovníkovi nebo s jeho tichým souhlasem ...

Naprosto ale souhlasím s odpůrci finančního narovnání s církvemi - jde o nepřijatelné zvýhodnění církevních právnických osob v asi třech směrech najednou - bonifikační započtení inflace je pouze tím největším darebáctvím. Je poněkud nespravedlivé zvýhodnit církevní právnické osoby proti drtivé většině jiných právnických osob, které nedostaly nic (a ti, kteří něco v minulosti přece jen dostaly, byly vedle tělovýchovných spolků a Červeného kříže ZASE jen církve v rámci výčtových zákonů!!!). Co je ale výslovně hnusné a co je nekonečně sprostým atentátem na veškerou slušnost, když je někdo nejen privilegován při vracení, ale navíc ještě dostane finanční odškodnění neskutečně rozsáhlým způsobem, který nikdo nikdy nedostal ...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

His Master´s Voice ?! Pondělí, 12.Listopadu 2012, 11:14:46

Doporučuji ctěnému publiku věnovat zvýšenou pozornost závěrečnému odstavci v Peheho článku v Rudém právu (http://www.pehe.cz/Members/redaktor/ceske-vladnuti-jako-beckovy-thriller):

Jiří Pehe napsal:

"Co je JEŠTĚ HORŠÍ /zvýraznění - j.k./, restituce jsou ve spojení s ostatními přijatými zákony a nepříliš demokratickým stylem jejich schválení jen dalším kamínkem v mozaice, v níž se dokonce i demokratická levice může jevit stále většímu počtu lidí jako příliš umírněná."

"Ještě horší než" co?

1) Než fakt, že "církve v očích veřejnosti tento krok rozhodně neposílí, ale jen dále zdiskredituje."
2) Než OBECNÝ dopad, spočívající v tom, že to "oslabuje, co ještě zbývá z víry české veřejnosti v demokracii."
3) Než skutečnost, že to ničí "poslední zbytky sociální a mezigenerační soudržnost".

To aby si člověk zatraceně lámal hlavu, aby správně rozpoznal, co je to to "menší zlo".....