Ohlasy summitu v Riu: fiasko, nebo dílčí úspěchy?

Minulý pátek skončila v Rio de Janeiru historicky největší konference OSN věnovaná problematice udržitelného rozvoje. Mnozí ji označili za další z řady velkých zklamání. Co ale závěrečný dokument „Svět, který chceme“ konkrétně přináší?

Minulý pátek skončila v Rio de Janeiru historicky největší konference OSN věnovaná problematice udržitelného rozvoje. Velké tiskové agentury, zástupci občanské společnosti i některých států ji označili za další z řady velkých zklamání. Co ale závěrečný dokument „Svět, který chceme“ konkrétně přináší? A jde doopravdy jen o další neúspěch mezinárodního společenství?

Hlavním problémem výsledného devětačtyřicetistránkového dokumentu je fakt, že nepřináší žádné nové a převratné závazky, čehož chtěli brazilští organizátoři původně dosáhnout. Všechny dohodnuté body již byly předem chváleny a diskutovány na jiných fórech. Z dokumentu byly také těsně před podpisem narychlo vyňaty veškeré kontroverzní pasáže, aby nedošlo k jeho zablokování těsně před koncem konference. Tou nejdůležitější bylo posílení pravomocí a rozpočtu Programu OSN pro životní prostředí, což bylo obecně velkým zklamáním.

Jedním z hlavních výstupů dokumentu je určení Cílů udržitelného rozvoje, kterými jsou: vytváření pracovních míst v udržitelné a zelené ekonomice, zajištění přístupu k elektrické energii, udžitelný rozvoj měst, zajištění dostupnosti potravin a pitné vody a zvýšená ochrana oceánů.

Nová sada cílů pro udržitelný rozvoj by měla nahradit současné Rozvojové cíle tisíciletí. Ty se ale prozatím daří plnit jen velmi pozvolna, jestli vůbec, přestože se doba jejich naplnění v roce 2015 kvapem blíží. Zatímco rozvinuté západní země přechod k nových cílům vítají a prosazují, rozvojové, především africké, země požadují, aby se veškerá pozornost prozatím věnovala právě na naplnění stávající agendy.

Podobně se rozvojové a rozvinuté země jako již tradičně neshodly ohledně finančních prostředků, ze kterých by se měl rozvoj udržitelné světové ekonomiky financovat. Předmětem sporů se stal hlavně poměrně nákladný transfer udržitelných technologií do rozvojových zemí.

Pozitivní posun?
Pokud by se Rozvojové cíle tisícletí podařilo naplnit (ať již před spuštěním Cílů udržitelného rozvoje nebo souběžně s nimi), přinesl by summit Rio+20 několik pozitiv. První z nich je alespoň částečný přesun pozornosti od důsledků k příčinám. Příkladem může být nový důraz na univerzální přístup k energii, který se stal jednou z hlavních priorit OSN obecně.

Stejně jako generální tajemník OSN Pan Ki-mun vyzvihují organizátoři summitu v závěrečném dokumentu roli udržitelné energetiky: „Energie je nejdůležitějším faktorem prakticky všech hlavních výzev a možností, se kterými se dnešní svět potýká. Ať jsou to pracovní příležitosti, bezpečnost, produkce potravin nebo zvyšování příjmů, rovný přístup k energii je základem,“ píše se v dokumentu.

Druhou je pak vznik několika poměrně silných a perspektivních iniciativ. Jako příklad může sloužit vzrůstající podpora pro kampaň Greenpeace za záchranu Arktidy a hnutí za zrušení dotací na fosilní paliva. Obě hnutí získaly díky summitu na popularitě a budou do budoucna i nadále prosazovat svoje cíle s novou razancí a podporou.

Další výčet pozitiv je ale velmi skromný. Mezi spíše kontroverzní závěry summitu patří snaha Evropské unie a USA o prosazení tzv. zelené ekonomiky, kterou ale odmítají rozvojové státy. A to převážně pro to, že se obávají dalšího zadlužování kvůli zvýšeným nákladům spojeným s dodržováním závazných limitů. A poměrně odůvodněně nechtějí věřit slibům o bezplatnému transferu pokročilých technologií ze Západu, které by si jinak musely za draho kupovat.

Dalším kontroverzním výstupem summitu je posílení Programu OSN pro životní prostředí (UNEP). Samotné zvýšení rozpočtu a posílení pravomocí UNEPu by bylo velmi přínosné, na tom se shodnou odborníci i zástupci neziskového sektoru. Pozitivním posunem je také uvažování o vytvoření politického fóra pro udržitelný rozvoj, které by mělo nahradit stávající Komisi pro udržitelný rozvoj. V rámci summitu bylo ale pouze dohodnuto, že se o těchto možnostech bude nadále jednat a pravomoci těchto institucí budou odvislé od aktuální politické podpory. Tedy budou svojí agendou muset vyhovět světovým politikům, což prakticky vylučuje, aby si kladly ambicióznější cíle.

Jak ale upozorňuje John Vidal z britského deníku Guardian – podobné pocity rozčarování u médií i zástupců neziskového sektoru panovaly i po prvním „ekologickém“ summitu OSN v Riu před dvaceti lety. A nyní se k němu odkazuje jako k úspěchu, který by mezinárodní společenství mělo následovat. Je tedy důležité sledovat nejen závazné právní dohody, ale také globální mínění ohledně udržitelného rozvoje a ekologických výzev, které musíme řešit. Všechny summity OSN tak musí být zákonitě zklamáním, a to hlavně proto, že změna nikdy nepřichází od politických struktur nebo z rychlých několikadenních jednání OSN, ale zdola, od zainteresovaných občanů a občanské společnosti.