Ombudsman: Romské děti jsou diskriminovány v přístupu ke vzdělání

Přestože se podíl romské populace v České republice pohybuje v rozmezí 1,4 – 2,8 procent obyvatel, romské děti tvoří dvaatřicet procent žáků základních praktických škol. Podle Pavla Varvařovského to lze považovat za nepřímou diskriminaci.

(vd)

06.06.2012 13:40

370747_mediafax_jiri_novacek

Je absurdní, že by toto etnikum disponovalo tolika dětmi s mentálním postižením. Nabízí se vysvětlení druhé, tedy že zařazování dětí do těchto škol se neděje způsobem, kterým se dít má, uvedl ombudsman. Foto Jiří Nováček, Mediafax

Podíl romských dětí ve speciálních školách je podle ombudsmana Pavla Varvařovského mnohonásobně vyšší, než zastoupení romské populace ve společnosti. Zatímco se podíl romské populace v České republice pohybuje v rozmezí 1,4 – 2,8 procent obyvatel, romské děti tvoří dvaatřicet procent žáků základních praktických škol.

Vyplývá to z výzkumu, který veřejný ochránce práv provedl v sedmašedesáti náhodně vybraných základních praktických školách v rámci všech regionů České republiky. Zjištěné procento podle Varvařovského ukazuje, že romské děti jsou do zvláštních škol zařazované bez relevantního důvodu.

Sami učitelé těchto škol přitom odhadují, že Romové tvoří až pětatřicet procent jejich žáků. „Srovnáme-li tato fakta, je poměrně zřetelně vidět, že romské děti jsou do bývalých zvláštních škol zařazovány v míře, která výrazně převyšuje jejich zastoupení v populaci. Podle antidiskriminačního zákona tak dochází k nepřímé diskriminaci v přístupu ke vzdělání z důvodu etnické příslušnosti, které se dopouštějí orgány zapojené do rozhodování o zařazení žáků do speciálního vzdělávání,“ uvedl ve středu Pavel Varvařovský.

Česká republika je přitom opakovaně kritizována za diskriminaci v přístupu ke vzdělání.  Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku D. H. proti České republice z listopadu 2007 konstatoval, že český školský systém nezajišťuje rovný přístup ke vzdělání, neboť romské děti jsou v nezanedbatelné míře umisťovány mimo hlavní vzdělávací proud, takže dochází k jejich diskriminaci.

Rovný přístup ke vzdělání a jeho poskytování všem žákům bez ohledu na jejich národnost nebo etnicitu přitom podle Varvařovského předpokládá jak školský, tak antidiskriminační zákon. Veřejný ochránce práv, jako jediná státní instituce v České republice, která je ze zákona oprávněna provádět výzkumy v oblasti rovného zacházení, se proto rozhodl provést výzkum etnického složení žáků bývalých zvláštních škol. Jeho cílem bylo získat relevantní odhad, který by mohl sloužit jako podklad pro posouzení možné diskriminace v přístupu ke vzdělávání.

Z jeho zjištění se dá dovodit, že se situace v České republice nezlepšuje. „Výsledek je o to závažnější, že zatímco Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku z roku 2007 proti České republice bral v úvahu pouze zastoupení romských žáků v ostravských školách, zatímco výzkum veřejného ochránce práv celou Českou republiku, tedy včetně regionů, kde Romové tradičně nežijí,“ zdůraznil Varvařovský.

Pokračující segregace podle veřejného ochránce práv vytváří podmínky pro ještě hlubší sociální a ekonomickou chudobu dalších generací Romů. Česká republika tak podle jeho slov může i do budoucna počítat s problémy vysoké a dlouhodobé nezaměstnanosti romské populace, s problémem vyloučených lokalit, rizikem sociálně patologických jevů a rostoucím napětím mezi Romy a majoritní společností.

„Český vzdělávací systém je povinen zajistit co možná největšímu počtu dětí vzdělání v hlavním vzdělávacím proudu. Speciální školy, v nichž jsou na žáky s ohledem na jejich zdravotní postižení kladeny nižší nároky, by měly být jen výjimečnou volbou,“ vysvětlil Varvařovský.

Ochránce proto na základě výsledků výzkumu formuloval tři právní doporučení – jedno adresované vládě a dvě ministerstvu školství. Další okruhy otázek by podle něj měly být předmětem odborné diskuze iniciované ministerstvem školství.

Vládě ochránce doporučil, aby předložila Poslanecké sněmovně návrh změny zákona, která by jednoznačně zakotvila přednost integrace všech žáků se speciálními vzdělávacími potřebami – včetně žáků se zdravotním postižením – v běžných základních školách. Připomíná v této souvislosti, že podle Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením má být rovnoprávné vzdělávání zajištěno i osobám s postižením, což se podle něj ve vyspělých demokraciích také děje.

Ministerstvu školství pak Varvařovský doporučil, aby odstranilo rozpor vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se školským zákonem. „Vyhláška totiž nad rámec zákona umožňuje zařadit do třídy zdravotně postižených žáků i děti s jiným typem postižení či znevýhodněním, tj. i děti, které v základní škole selhávají či děti sociální znevýhodněné,“ vysvětlil veřejný ochránce práv.

Současně ministerstvu doporučil, aby uložilo školám povinnost vykázat údaje o přesném počtu žáků vzdělávaných podle programu pro žáky s lehkým mentálním postižením a aby vytvořilo přesnou evidenci bývalých zvláštních škol. K úvaze ochránce dává i případnou změnu názvosloví škol.

Výzkum etnického složení žáků se uskutečnil v sedašedesáti základních praktických školách poskytujících vzdělání celkem 3 954 žákům. Školy byly losovány ze seznamu, který Česká školní inspekce použila při své kontrolní činnosti v roce 2010. Proporcionálně podle počtu obyvatel byly zastoupeny školy ve všech krajích ČR.