Protesty v Rumunsku: Co zatím víme

Rumuni vycházejí do ulic už čtrnáct dní. Výklady jejich protestů se ale různí. Zahraniční rubrika DR tak připravila alespoň základní souhrn informací, ve kterém nabízí odpovědi na stěžejní otázky: Kolik, Kdo, Jak a Proč.

V rumunských městech se rozsáhle demonstruje. Děje se tak už čtrnáct dní. Zde v DR se o protestech snažíme pravidelně informovat, mnoho podrobností ale stále neznáme. Světové agentury se Rumunsku tradičně nevěnují, místní zdroje si tradičně protiřečí. Internetem se mezitím šíří zvěsti o celonárodním probuzení, pokračování arabského jara či nové občanské revoluci.

Nemáme – upřímně řečeno – dost faktů, abychom mohli takováto hodnocení potvrdit, či zcela vyvrátit. Můžeme ale přestavit vše podstatné, co se nám podařilo o situaci v posledních týdnech zjistit s pomocí několika přátel v zemi. Zde tedy odpovědi na základní otázky: Kolik, Kdo, Jak a Proč.

Kolik lidí protestuje?
Čísla z jednotlivých zdrojů se velmi různí. V době největší síly protestů se demonstrovalo v šedesáti městech v celkovém počtu dvaceti až padesáti tisíc lidí. Opravdu každodenně se ale protesty konají přibližně v deseti větších městech.

Nejvíce navštěvovány jsou tradičně demonstrace na Univerzitním náměstí v Bukurešti. Zde se pravidelně schází několik stovek až tisícovka lidí, výjímečně pak několik tisíc. Účast na sroceních snižuje v posledních dnech sněhová vánice, která zasáhla příslušnou oblast země.

Mezi dvěma a sedmi tisíci dalších lidí též několikrát dorazilo na odborářské protesty a na srocení opozičních stran. Tato se ale konají nepravidelně a odděleně od hlavních, tzn. pravidelných protestů.

Kdo protestuje?
Hlavní proud demonstrantů je pestrý. Na snímcích a televizních záběrech jsou vidět mladí i lidé středního věku, stejně tak důchodci. Nezdá se, že by některá ze skupin převažovala. Protesty nemají doposud vůdce či vůdkyni. Není nikdo konkrétní, koho by chtěli demonstranti vidět v čele státu. První z demonstrací byly svolávány většinou přes sociální sítě. V dalších dnech už se lidé scházeli pravidelně na stejných místech.

Podle zpráv od spolupracovníků jsou mezi protestujícími velmi aktivní lidé z občanských sdružení a neziskových organizací, které jsou známy protikorupčními kampaněmi či snahou o záchranu chráněných území.

Hlavních demonstrací se oficiálně (tj. po avízu na svých webech) účastní také fotbalový rowdies, na něž se média zaměřila po násilnostech ze 14. a 15. ledna.

Jak už bylo naznačeno, své vlastní demonstrace si zatím nepravidelně pořádají různé odborové svazy a také opoziční strany. Několik zástupců rumunské opozice se v minulých dnech pokusilo vystoupit na občanských demonstracích, vždy ale byli hlasitě vypískáni.

Pozornost médií v minulých dnech upoutala demonstrace přibližně stovky důstojníků v záloze a vojenských vysloužilců, kteří přijeli do hlavního města podpořit poručíka Alexandra Gheorghea. Ten se sám zapojil do občanských protestů, přestože je stále v aktivní službě. Za to mu hrozí disciplinární řízení.

Podle posledních zpráv zvažují rumunská sdružení penzistů, že také svolají vlastní protest. Váhu zprávy o chystané generální stávce se nám dosud nepodařilo jednoznačně vyhodnotit.

Jak protesty probíhají?
Obvykle jde o srocení na náměstích, místy i o průvody centry měst. Ke střetům s policií, které by přerostly dílčí incidenty, dochází velice zřídka. S výjimkou prvního víkendu, kdy bylo zraněno několik desítek osob, se obvykle demonstruje pokojně. Protestující jsou ovšem – logicky – velmi hluční a na konkrétní politiky často nevybíravě nadávají. K případným potyčkám dochází většinou v pozdních nočních hodinách, kdy se dav demonstrantů po skupinkách rozchází.

Občanská sdružení, která sledující dodržování lidských práv, zaznamenala řadu případu šikany a zastrašování. Objevují se svědectví lidí, kteří byli neoprávněně zatčení, odvezeni na stanici a donuceni podepsat výpověď. Policie také při hromadném zatýkání několikrát zadržela kolemjdoucí. Podle policejních mluvčích je nyní vyšetřováno na 300 osob kvůli různým přečinům.

Naši spolupracovníci uvádějí, že místní média nezřídka vykreslují jednotlivé protesty jako shromáždění anarchistů či vzteklých důchodců. Objevují se také zprávy, že jsou demonstranti placeni opozicí, nebo se až do extrému přehání brutalita policejních zásahů. Mnoho lidí se tak stále nechce k protestům připojit. Mají strach anebo nechtějí podporovat vykreslenou bandu podivínů.

Proč se protestuje?
To je patrně nejsložitější otázka. Jak už jsme několikrát připomněli ve zprávách, protesty začaly ve čtvrtek 12. ledna jako série aktů vyjadřujících solidaritu Raedu Arafatovi. Tento Rumun palestinského původu působil do úterý 10. ledna jako náměstek ministra zdravotnictví. V zemi vytvořil fungující systém záchranné služby a získal si pověst schopného odborníka. Arafat onoho 10. ledna z ministerstva odešel, a to na protest proti komplexní zdravotní reformě, která počítala s privatizací v celém sektoru, mimojiné i v jím zdokonalené službě.

V pozadí reformy i prvních solidárních protestů nicméně stojí všeobecně rozbujelá korupce (běžné je například i uplácení uklízeček v nemocnicích, aby neodbývaly práci) a klientelismus, který v Rumunsku přerůstá až do propojení politiky s organizovaným zločinem.

Pro Rumuny byl Arafat neušpiněným člověkem na svém místě; reforma byla naopak vnímána jako klasický výsledek korupčních tlaků. Reforma byla nakonec stažena a Arafat přizván zpět do funkce. Byla mu také nabídnuta pozice v komisi, která má reformu přepracovat.

To vše se událo během prvních čtyř dnů. Protesty se ale mezitím rozšířily a získaly charakter vyjádření všeobecného rozhořčení: nad korupcí, nad politickou kulturou i nad sociálně-hospodářskými problémy státu a společnosti.

Protestující nejčastěji provolávají hesla, v nichž požadují odchod prezidenta Traiana Besesca a vlády Emila Boca. Téměř v každém citátu v médiích se ale objevuje požadavek na obměnu celé politické garnitury.

Jak bylo už naznačeno, většina účastníků občanských protestů nevnímá současnou parlamentní opozici – tj. levici, sociální demokraty ani konzervativce – jako výrazně kvalitnější alternativu k pravicové vládě. Protesty také doposud nedaly vzniknout nějaké všemi přijímané platformě, která by zahájila s moci dialog.

Objevuje se řada návrhů na posílení prvků přímé demokracie či na nahrazení současných politiků odborníky, kteří provedli nutné – zejména protikorupční – reformy. Tyto požadavky ale doposud nemají ucelenou podobu, kterou by prosazovala nějaká konzistentní síla.

Jedna výrazná iniciativa popsaného typu se sice objevila – rumunské neziskové organizace vypracovaly seznam čtrnácti požadavků, které sahají od kritiky přílišné korupce v zemi, přes výzvu k reformě financování armády, školství a tajných služeb, až po lepší ochranu práv menšin a zastavení projektu na těžbu zlata v chráněné oblasti Rosia Montana. Vést dialog s vládou ovšem neziskovky odmítly. V oficiálním prohlášení to odůvodnily slovy:

„Zkušenost z posledních let nám ukázala hluboké podceňování občanské společnosti ze strany současného režimu, což dokazuje neexistence sociálního a občanského dialogu, přerušení veřejných konzultací týkajících se některých pro společnost velmi důležitých zákonů. Politici se musí naučit naslouchat občanské společnosti a jejím požadavkům. Níže podepsané organizace (...) tímto prohlašují, že se nezúčastní falešných konzultací, které vzešly evidentně pouze ze strachu vlády, že přijde o svou pozici a privilegia.“

Rozhořčení nad korupcí a politikou dále zesilují sociální problémy, do nichž značná část obyvatelstva upadla po příchodu krize. S tou vláda navíc bojuje neoliberálními reformami. Dle našich spolupracovníků jsou tyto problémy skutečně vážné, samy o sobě však dosud vyvolávaly jen dílčí protesty nebo lokální stávky. Škrty v platech, zmražení penzí, zvyšování DPH a další reformy jsou přitom zaváděny už od roku 2009.

Rumuni tedy dnes v ulicích vyjadřují všeobecnou nespokojenost. A ta je namířena zejména na politiky (a zvláště pak vládnoucí), o nichž se soudí, že hájí především vlastní zájmy a že si ve funkcích bez výjimky přilepšují.

Kam protesty směřují?
Tady již nelze jednoznačně odpovědět. Protesty se mohou časem vyčerpat. Zatím nejsou tak silné, aby ohrožovaly chod státu, a vláda nemusí příliš ustupovat. Mohou se rozvinout, více zorganizovat. Tomu však dosud moc indicií nenasvědčuje. Mohou vést také k dílčím obměnám ve vládě, což předpokládají analytikové.

Dále mohou být protesty využity opozicí, která má zájem na vyvolání předčasných voleb, neboť dle průzkumů by je její hlavní uskupení – široká koalice s názvem Sociálně liberální unii – nyní vyhrálo s padesáti procenty hlasů. A také se mohou rozrůst v živelný, těžko vypočitatelný pohyb v celé společnosti.

Dle našich spolupracovníků se ale jedno podstatné už změnilo: Rumuni byli po mnoho minulých let politicky pasivní. Nyní se alespoň částečně mobilizují. Sílu to dodává zejména občanským aktivistům a iniciativám, které v posledních letech ztrácely energii. Jejich kampaním je nyní opět věnována pozornost a v občanské společnosti znovu vzrůstá chuť se v něčem angažovat.


Zdroje pravidelných informací o situaci v anglickém jazyce:
Politická rubrika Nineoclock.ro
Rumunská sekce BalkanInsight
Krátké zprávy na RomanianTimes
Rumunská sekce na webu newyorských Timesů
Výběr ze zpráv z Rumunska na blogu Romania News Watch
Zprávy na serveru HotNews.ro