Kde brát prezidentské kandidáty a nekrást?

Přestože Senát ještě přímou volbu neodsouhlasil, už se živě diskutuje nad jmény možných kandidátů. A už teď je jasné, že to s případnou přímou volbou nebude zas až tak jednoduché.

Jelinek-4

Lukáš Jelínek

19.01.2012 08:00

Sloupky DR

PONDĚLÍ
• Alena Zemančíková
• Patrik Eichler
• Petr Minařík
• Ivan Štampach

ÚTERÝ
• Jan Miessler
• Jiří Pehe
• Jiří Silný
• Ondřej Vaculík

STŘEDA
• Eduard Chmelár
• Fabiano Golgo
• František Kostlán
• Saša Uhlová

ČTVRTEK
• Lukáš Jelínek
• Jan Májíček
• Roman Sikora
• Matěj Stropnický

PÁTEK
• Oto Novotný
• Jakub Patočka
• Pavel Šaradín
• Tomáš Tožička

Přímá volba prezidenta republiky sice ještě odsouhlasena Senátem nebyla, přesto už nyní zaplňují veřejný prostor jména možných kandidátů. Dochází tím na stinnější stránku výběru hlavy státu všemi občany: místo vskutku zásadních otázek sužujících zdejší společnost budeme příští měsíce baveni uchazeči o křeslo na Pražském hradě, jejich mediálním obrazem a kampaněmi, které budou bezesporu „výživné“.

Ovšem marná sláva, existuje-li jednou politický konsensus na přímé volbě, nezbývá než se na ni dobře – a včas - připravit.

Oč méně toho budou moci kandidáti voličům slíbit, o to důležitější bude, z jakého prostředí přijdou a jakou autoritou budou disponovat. Jistě, budou se snažit opírat o kdejakou berličku. O peníze, lobbisty, politické strany. S kůži však půjdou na trh sami a občané budou upírat oči na ně.

Již ze senátních voleb víme, že pozlátko voliče nezajímá. Celebrity bez ideového zázemí leda zpestří volební kampaň, nic víc. Hochštapleři nemají šanci. Prezidentem (prezidentkou) buď bude výrazná politická osobnost, nebo loajální vyslanec některé z vlivných politických stran.

ODS patrně vsadí na druhou možnost. O nominaci si zatím řekl místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, který v minulosti zatím nic závratného nepředvedl. Byl předsedou horní parlamentní komory, proslul svým antikomunismem, má rád červené víno a o odborářích se druhdy vyjádřil coby o lidech druhé kategorie.

Mnohem větší naději u veřejnosti by mohla mít předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. Sice toho o ní víme méně než o Přemyslu Sobotkovi, nějak to však nevadí. Je vždy elegantní, důstojná, hovoří spisovně. Než se stala političkou na plný úvazek, byla knihkupkyní. Má za sebou minulost jako drtivá většina Čechů: za minulého režimu se angažmá v KSČ vyhnula, k disentu nepatřila. Může se spolehnout na sympatické rodinné zázemí a – což bude podle mne hrát významnou roli – je žena. V lednu vystoupala podle STEM na druhou příčku popularity politiků za Jiřího Dienstbiera.

Ke kandidatuře je přemlouván pražský primátor Bohuslav Svoboda. Kdo by nestál o uznávaného lékaře (porodníka) a obratného politika s krátkou veřejnou minulostí, tedy prakticky bez skandálů? I když... Řekněme, že těch, co by rádi vyštrachali ve Svobodových skříních nějakého toho kostlivce, není málo, a nikde není psáno, že budou neúspěšní. Svoboda ale kandidovat zatím nechce.

Žádné další jméno, snad s výjimkou Tomáše Topfera, kterého nadhodil jeho senátní kolega Kubera, dosud z ODS nezaznělo. Kdokoli z modrých řad to přitom bude mít těžké. Lidská paměť je krátká, ovšem prázdné peněženky a stohy složenek budou vinou Nečasovy vlády realitou i na jaře 2013. Přesto bych například Miroslavu Němcovou nepodceňoval. Koneckonců na Slovensku prezidentský úřad zastává Ivan Gašparovič. Tím spíš může u nás zafungovat mix politické zkušenosti a civilnosti.

TOP 09 si již kandidáta vybrala. Jakkoliv můžeme mít výhrady k politickému programu a ministerským výkonům Karla Schwarzenberga, patří k nemnoha politickým osobnostem s charismatem a jménem známým i za hranicemi. Schwarzenberg se sám pasuje do role outsidera: tvrdí, že jako příslušník pravicové koalice v době reforem nemá prakticky šanci. Je to docela pohodlné a rozvazuje mu to ruce. Jasnou odpovědí na otázku, nakolik bere svoji kandidaturu vážně, bude, zda v době kampaně opustí ministerský post, omezí cestování po světě a začne shromažďovat dušičky doma.

Pokud nasbírá potřebné podpisy, oznámí definitivně svůj zájem o prezidentské křeslo i Miloš Zeman. Když mohl po Václavu Havlovi přijít Klaus, proč by dalším v řadě nemohl být Zeman? Životní osudy jej rozhodně nediskvalifikují. To už spíš někteří spolupracovníci, opozičněsmluvní aféry nebo kontroverzní názory. V minulosti štěpil levici, dnes by se mohl asi opřít i o určitou podporu dosluhujícího prezidenta. Samotní občané ale často v Zemanovi vidí politika okoukaného, který již svůj díl práce ve prospěch České republiky odvedl.

Velmi pozorně sledujme dvojici, která se sama nabízí. Expremiér Jan Fischer jednoznačně, ekonom Jan Švejnar méně okázale. Ve svých oborech nepochybně patří ke špičkám, k politickým a společenským tématům se staví rozvážně. Ani u jednoho ale člověka nenapadne, čím převyšuje kteréhokoli jiného nezkompromitovaného experta. A z čeho odvozují svoji politickou způsobilost? Že již jednou byli (zejména Fischer) ve správný čas na správném místě? A není něco podivného na tom, když si někdo o prezidentskou funkci řekne sám?

Zatímco Fischer čeká, jestli se k němu přihlásí i nějaká politická strana (nejlépe některá z těch, co ho nominovaly do čela tzv. úřednické vlády, jež položila základy dnešních drsných reforem), Jan Švejnar je v partajním prostředí jako doma. S pravicí komunikuje coby člen vládního NERVu (zatímco v minulosti obhajoval penzijní reformu, v současnosti lobbuje za školné), ochotně navštěvuje zelené i sociální demokraty. Pár pěkných slov najde pro kohokoli.

Aby bylo veselo, oba tyto muže si „osvojily“ špičky Věcí veřejných. Radek John chce za prezidenta Fischera, Vít Bárta Švejnara. Už to je varovné…

Když pomineme Janu Bobošíkovou či jiného kandidáta, s nímž se vytasí komunistická strana, a lidovci prosazovanou Zuzanu Roithovou, zůstává nám odtušit, kdo nastoupí do bitvy v dresu či alespoň s podporou ČSSD. Lidovému domu to dilema nezávidím. Očekává se, že jím vybraný uchazeč bude favoritem. Prohra znamená znevýhodnění před příštími sněmovními volbami. Kromě toho demokratickou levici znervózňují zkušenosti z minulých prezidentských voleb parlamentem. V roce 2003 prohrála, byť byla u vlády. V tomto i dalším termínu musela přihlížet zvolení Václava Klause. Za kandidáty si zpravidla vybírala úctyhodné osobnosti ber reálné politické podpory. Teď se čeká, že někoho nabídne všem voličům.

Rizikovými kandidáty jsou Fischer, Švejnar a Zeman. Prvním dvěma by byly zleva předhazovány jejich názory, které neodpovídají poptávce po radikální změně. Sociální demokracie musí dbát o to, aby jménem, se kterým přijde, neshazovala svůj vlastní politický program. Na druhou stranu je ale pravda, že dnes se v průzkumech a anketách jeví Fischer i Švejnar jako velmi dobře volitelní, poněvadž oslovují část elektorátu pravého i levého, o středovém nemluvě. Zeman s sebou zase nese pověst ješitného mstitele, který by – bez ohledu na prezidentské pravomoci - mohl z Hradu učinit paralelní mocenské centrum.

Sociální demokracie může vsadit jak na ideově čitelného nestraníka, tak na straníka schopného oslovit i nelevicové voličstvo. První varianta působí zajímavěji. Například mezi akademiky najdeme řadu pozoruhodných jmen – počínaje Erazimem Kohákem, přes Jana Kellera, Václava Bělohradského, Václava Hořejšího, až po Valtra Komárka. Jenže ochotní adepti se jaksi nehrnou.

Alternativou může být sázka na charismatického předního člena ČSSD či schopného rétora. Mnohé již napadlo jméno momentálně nejpopulárnějšího českého politika, Jiřího Dienstbiera. Jsme ale připraveni na čtyřicátníka, který se do vrcholné politiky vrhl teprve nedávno? A opět – potíž je v tom, že ani charismatičtí politici či oranžoví rétoři o prezidentské klání zájem nejeví.

Možná je to cynické, ale při hledání příští hlavy státu nelze pominou otázku pohlaví. Také ono může patřit k rozhodujícím kritériím. Zkrátka a dobře, přes opačnou zkušenost z každodenní praxe mají v prezidentské volbě lepší startovní pozici způsobilé ženy. Jak by se vám líbily Anna Šabatová, Vladimíra Dvořáková nebo Eliška Wagnerová? Ale zvedla by některá z nich hozenou rukavici? Jsem bohužel na pochybách…

Samostatnou kategorií pak je Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu. Ideální levicový kandidát s úctyhodnou minulostí signatáře Charty 77, Klausova hlavního oponenta na počátku 90.let a pozdějšího sociálnědemokratického vicepremiéra. Leč i Pavel Rychetský se nominaci brání, jak jen to jde.

Kdyby to nebylo vážné, bylo by to komické - sledovat, jak sebevědomá pravice má bohatě na výběr, zatímco v obecné rovině personálně nabitá levice rozpačitě tápe. Přejme jí hodně sil a šťastnou ruku při výběru. Neodpustím si nicméně poznámku na adresu všech těch, kteří by kvalitními prezidentskými kandidáty (a následně prezidenty či prezidentkami) mohli být: Je to i vaše odpovědnost, dámy a pánové, ke komu budou lidé zanedlouho vzhlížet jako k autoritě autorit. Rozumím vašemu pocitu, že užitečnější můžete být jinde a jinak, ovšem někdo se k onomu hradnímu úvazku obětovat bude muset. Ostatně, až tak podřadná práce to zase není.

A aby se nikdo – ti, co vybírají, ti, co (ne)kandidují, i ti, co volí – necítil být paralyzován svou odpovědností, dobrá zpráva na závěr: hůře než naposled prezidentská volba dopadnout nemůže.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Manning5

Tomáš Imrich - Konstruktér, Suchdol nad Lužnicí

teď už to píšu k tématu, Valtr Komárek konečně na Hrad Čtvrtek, 19.Ledna 2012, 21:45:3

Volební lístek na http://pres.suchdolsko.cz/wp-content/uploads/Sketch2942214.png , mohli bysme po dvaceti letech konečně zvolit někoho kdo mluví o lidskosti a zároveň rozumí ekonomii i politice, Komárka bych mohl poslouchat pořád.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Pavel Rychetský jako výborný politik i právník Čtvrtek, 19.Ledna 2012, 21:50:23

je můj kandidát číslo 1. Jeho televizní vystoupení asi v roce 1991, kdy srozumitelně a jasně vysvětlil, že lze odlišit čisté a špinavé peníze a lze i zpětně postihnout nepoctivé podnikatele, podvodníky, mafiány a kmotry - stačí když podepíší čestné prohlášení, že peněz nabyli v souladu se zákonem a majetku se vzdávají, kdyby se prokázalo, že ne, bylo oním jasným světýlkem ve velkém tunelu, kterým byla devadesátá léta režírovaná Václavem Klausem. Bohužel těch vystoupení nebylo více. To však jistě nebyla jeho chyba.

Výborné by byly i všechny tři zmiňované ženy: Eliška Wagnerová, Vladimíra Dvořáková či Hana Šabatová. A pak že kandidáti nejsou. Chtělo by to jen více představivosti a odvahy na straně sociální demokracie.

Miroslav Novák - Praha 9

Zajímavé jméno Pátek, 17.Února 2012, 21:46:47

je také Lenka Procházková, v poslední době řazená do kategorie hrdinů. Inteligentní žena, chartistka, (bývalá) disidentka, vnucuje se přirovnání k V. Havlovi. Má však přijatelnější "třídní původ". Odhaduji, že by nezůstal kámen na kameni. Bohužel (bohudík?) asi nemá zkušenost z vysoké politiky.

Libor Vodička - Brno

P. Rychetský Sobota, 18.Února 2012, 20:16:22

Pavel Rychetský, Sobota, 18.Února 2012, 10:45:2

ano, vynikající kandidát a realistická volba - ale nechce. Škoda.
Kromě levice mohl být přijatelný pro střed i pro mnohé, kteří se hlasí k umírněné pravici.
Ovšem: Miloš Zeman je (podle mne) zatím nejsilnější kandidát, který by mohl vysát hlasy negace, nesjednocené levice i středu. Proti němu by měla soc.dem. hledat silnou osobnost. Kromě toho, že by ČSSD měla přestat koketovat s prof. Švejnarem, měla by se vrátit ke zpackané volbě 2003 a pojmenovat zřetelně důvody tehdejšího lavírování (Bureš, Zeman), transparentně a jednou pro vždy se rozejít s aktéry oposmlouvy a Grossovy éry. A znovu pořádně pojmenovat klady a zápory Zemanovy vlády. Jinak to zase prošvihnou...