Procitající a spící

V USA se začínají probouzet z neoliberálního snu. Také proto, že každý šestý Američan se nachází pod hranicí chudoby. V českých zemích nastane bod obratu asi až ve chvíli, kdy se proškrtáme na samé dno.

Jakoby se pozvolna začali probouzet princové z oblouznění neoliberálním morfiem. A to v samotné Mekce neoliberálního učení USA. Dalším takovým probuzeným je bývalý prezident a neoliberál Bill Clinton. Bylo zajímavé, co řekl na fóru nazvaném Clintonova globální iniciativa, na němž participují světoví politici a průmyslníci a jehož ústředním mottem bylo: „Jobs, jobs, jobs":

Clinton v interview na této konferenci prohlásil, že vývoj informačních technologií a globalizace byl akcelerován na základě dvou špatných idejí:

1.Zatímco dříve byly firmy více méně stejným způsobem odpovědné jak akcionářům, tak zaměstnancům, zákazníkům a obcím, v nichž firmy operovaly, tak dnes jde jenom o akcionáře a zbytek je nezajímavý.

2.A druhá špatná idea, podle níž se třicet let pracuje, je podle Clintona prohlašování státu za nepřítele. Třicet let se prý žvaní proti státu, místo aby se přemýšlelo o tom, jak by mohl stát spolupracovat se soukromým sektorem. Třicet let říkáme, že ´stát je zdrojem všech problémů, nejlepší by bylo ho odhodit jako balast, už nikdy žádné regulace, žádné další daně a všechno bude dobré.´Avšak na této planetě neexistuje, Clinton pokračuje, jeden jediný příklad , kde tohle fungovalo, včetně Ameriky.

Oficiální míra chudoby činila v loňském roce v USA 15,1 %, což odpovídá tomu, že každý šestý Američan se nachází pod hranicí chudoby. Celkem 46,2 milionů lidí. V důsledku narůstající chudoby za poslední tři roky, snižujícímu se medianu příjmů na úroveň roku 1996 a vzhledem k nejvyšší úrovni nerovnosti od 20. let minulého století, začínají Američané přemýšlet o tom, jestli náhodou neumírá Americký sen.

Dalším probuzeným princem je miliardář Warren Buffet, jenž při uvědomění toho, že platí „nižší daně než jeho sekretářka" žádá o změnu daňových zákonů tak, aby byli více zdaňovány bohaté vrstvy. Buffet uvádí, že částka 6,938.744 dolarů, kterou zaplatil na daních, může někomu připadat vysoká, avšak představuje zároveň jenom 17,4 % jeho zdanitelných příjmů, což je nižší sazba než má kdokoliv z jeho dvaceti zaměstnanců. „Jejich daňová zátěž činí průměrně asi 36 %“, uvádí Buffet.

Jeden z mnoha argumentačních triků našich neprobuzených jsou pohádky o tom, jak v Americe neexistuje daňová progrese. Skutečnost je taková, že v USA existuje daňová sazba 10, 15, 25, 28, 33 a 35 procent. Příjem nad 250.000 dolarů ročně je daněn 33 procenty, od 357.701 dolarů je to dokonce 35 procent.

K daním napsal trefnou poznámku Petr Holub v tom smyslu, že země s nízkými korporátními daněmi jsou podezřelé tím, že podnikatelská lobby si obtočila státní správu kolem prstu, která pro průmyslníky a bankéře pak tvoří daňové zákony šité na míru.

Podíváme-li se do našeho Bahnistánu, vypadá situace tak, že obročí z neoliberální ideologie plyne podnikatelsko-politickým strukturníkům slušné, národ až na výjimky příliš neremcá, pokud je někdo frustrovaný z nezaměstnanosti a existenčních obav, dáme mu na vybití ty strašlivé Romy na Šluknovsku, a my můžeme vesele prohlasovat další tolik potřebnou privatizaci. Je téměř jisté, že se skoro nikdo neozve, neboť podle výsledků průzkumů „ví o veřejném dění málo nebo vůbec nic" 75 % našeho flegmatického obyvatelstva. Procitat z krásného snu u nás není třeba.

Z toho důvodu mám pocit, že si budeme muset nechat líbit Kalouskovo proškrtání až na samé dno, kdy už i ten poslední chudák a mlaďas, který přemluvil bábu, pocítí, že ještě jednu vlnku a utopí se. Pak nastane čas změny. Neprocitnutí princové budou smeteni.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pěkný článek Středa, 28.Září 2011, 00:42:17

Že se američtí občané probouzí a jen váhavě začínají pochybovat o americkém snu je způsobeno taky tím, že je Amerika jako celek velice bohatá, protože je to de facto imperialistická koloniální mocnost. Výrobky, které byly udělány jinde, se tam dostanou koupit ve velkém množství a levně. Nedávno běžely po mailech postřehy člověka, který je v Americe častým hostem a jejich společným jmenovatelem byl obraz jakéhosi dekadentního celospolečenského plýtvání. Jeden postřeh mi zvláště utkvěl v hlavě: v Kalifonii se rozmohly agentury, které za mírnou úplatu uspořádají v domácnosti nakoupené zboží, totiž ty nákupy v supermarketech ve velkém se musí někde skladovat a z toho doma vznikne nepořádek a tohle skladiště vám tyhle agentury uklidí. - Když jsem tak o tom přemýšlela, napadlo mne, že se určité náznaky takového plýtvání objevují i u nás. Přišlo mi na mysl, jak levně se dá pořídit u Vietnamců oblečení a obutí. Copak se to za tu cenu dá tady vyrobit a ještě k nám dopravit? Taky už jsou textilní fabriky u nás v nenávratnu, kdesi v Africe nebo v Azii? A když obejdu v Brně pár kontejnerů na papír, textil apod. najdu zde docella ještě nositelné oblečení, boty a vyhozené věci nejrůznějšího druhu. Ano, naši chudí bezdomovci nebo prodejci Nového prostoru jsou určitě bohatší než pracující chudina dejme tomu v Bangladeši. - Nekamenujte mne, jen se tu snažím pochopit rozdíl mezi životem v zemi za 20 dolarů (náš bezdomovec?) a za 1 dolar (Bangladéš). Rozdíl mezi zeměmi, které žijí na úkor jiných zemí (Amerika, my sice méně, ale také) a těmi zeměmi "koloniemi".
V tom někde se domnívám, že je zakopaný pes americké a naší flegmatičnosti a neprobuzenosti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Ekologická stopa Středa, 28.Září 2011, 08:16:50

Četla jsem někde, že lidská ekologická stopa na planetě, která se přepočítává na hektary produktivní půdy, jejichž využití připadá na jednoho obyvatele, je v Evropě asi dvojnásobek celosvětového průměru, zatímco v USA dokonce čtyřnásobek. Nějaké šetření by určitě bylo na místě, ale je nutné si klást otázku, na čem by se mělo šetřit. Zamyslet se nad tím, co vlastně opravdu potřebujeme a co jsou zbytečnosti. A hlavně by se mělo uvažovat, kdo vlastně má šetřit. Ne všichni plýtvají, a jiní naopak plýtvají takovým způsobem, že už se tomu dá říkat „rozežranost“.

Stanislav Hošek - Český těšín

Probuzení? Pondělí, 24.Října 2011, 18:15:1

Amíci se neprobouzí jen z neoliberálního snu, ale z chorobného patriotismu, víry, podle níž měli být na věky hegemony světa.