Nepřizpůsobiví a přizpůsobiví

Kdyby byla pouhá polovina z více než tisíce miliard korun, které se kvůli korupci poztrácely jen v posledním desetiletí, investována do komplexní sociální politiky, včetně politiky zaměstnanosti, nemusely by problémy s „nepřizpůsobivými“ existovat.

V médiích a politice se zabydlel pejorativní pojem „nepřizpůsobiví“. V konkrétnější rovině se tím míní lidé, kteří neplatí nájmy, dlouhodobě nepracují a zneužívají sociálních dávek, dopouští se často kriminálního jednání, „vybydlují“ domy, atd. V obecnější rovině tím má většina prostě na mysli romské spoluobčany, kteří „nejsou jako my“.

Ač se průměrný Čech zaklíná, že netrpí předsudky,  v povědomí mnoha příslušníků „většinové společnosti“ má ono „nejsou jako my“ co do činění nejen s výše zmíněnými sociálně patologickými jevy, ale i se způsobem života nebo dokonce s tím, jak „nepřizpůsobiví“ vypadají, a s různými dalšími stereotypy.

Rozhořčení příslušníci většinové populace jsou tak často poněkud schizofrenní: na romskou menšinu pokřikují „Romové do práce“, ač dobře vědí, že práce v daných oblastech není, a pokud náhodou je, není pro Romy. Ale i když Rom pracuje, platí nájem, nekrade, a dům, v němž bydlí, „nevybydluje“, stejně je pro „většinu“ ještě stále tak nějak „nepřizpůsobivý“, tedy prostě Rom či Cikán.

Schizofrenie existuje i ve vztahu ke státu. „Většina“ na Šluknovsku požaduje, aby stát zavedl tvrdá bezpečností opatření a přestal „nepřizpůsobivé“ rozmazlovat příliš štědrou sociální politikou, ale jen málokdo chce vidět, že ghetta na Šluknovsku i jinde nevznikla kvůli „štědrým“ sociálním dávkám, ale spíše kvůli kombinaci slepé víry v tržní síly a naprostého selhání sociální politiky státu.

Dalo by se argumentovat, že vláda, která krátí sociální dávky, razantně zvyšuje nepřímé daně, a i jinak řeší ekonomické problémy na úkor sociálně slabších, musí být náramně spokojená, že i lidé, které od nuzných poměrů „nepřizpůsobivých“ často dělí jen to, že nejsou Romové, jsou natolik sociálně „přizpůsobení“—tedy zpracovaní propagandou, předsudky, stereotypy a neochotou věci hlouběji domýšlet,--že si raději „vyšlápnou“ na Romy, než aby šli demonstrovat před Strakovu akademii.

Staré dobré heslo všech vládců zní, „rozděluj a panuj“, a to se v českých poměrech v podobě vzájemného rozeštvávání chudších částí společnosti dobře daří. Skoro se chce ironicky říct, že kdyby vládní neoliberálové Romy neměli, museli by si je vymyslet. S občasnými policejními nájezdy na vietnamské tržnice by si asi nevystačili.

Ačkoliv pro tvrdé jádro českých rasistů jsou Romové „nepřizpůsobiví“, protože jsou podle nich prostě „geneticky“ neschopní se přizpůsobit životu ve „slušné“ společnosti, ve skutečnosti mnohé ze sociálních jevů, které daly vzniknou hanlivému pojmu „nepřizpůsobiví“, má do činění s tím, že se sociálně slabá menšina, jejíž děti stát posílal programově desetiletí do zvláštních škol, nedokázala po roce 1989 přizpůsobit sociálně-darwinistickým poměrům neviditelné ruky trhu.

Stejně jako v jakékoliv jiné zemi na světě, kde existují sociálně hendikepované vrstvy, často sestěhované do chudinských čtvrtí a ghett, jsme svědky různých druhů kriminality, nepořádku, závislosti na drogách, lichvy. To jsou dozajista jevy, které ekonomicky zajištěnější občany po právu iritují a straší, obzvláště když, jako třeba na Šluknovsku, je mají přímo za humny.

Pokusme se ale dát věci do širšího kontextu a porovnejme ekonomické dopady tolik zdůrazňované kriminality a asociálního jednání „nepřizpůsobivých“ a těch nejvíce „přizpůsobených“. Tedy těch spoluobčanů, kteří nejrychleji a nejlépe pochopili, jaké obrovské příležitosti jim nabízí právě ona neviditelná ruka trhu, která je tak nemilosrdná k romské menšině.

Tito zaručeně „neromští“, nebo jak se u nás říká „bílí“, spoluobčané, dokázali jen na tzv. nákladech ekonomické transformace v 90. letech minulého století připravit stát o stovky miliard korun. Podle oficiální analýzy ministerstva financí z roku 2001 činily celkové náklady transformace zhruba 700 miliard korun. Do těchto nákladů počítaly především tunely, defraudace, zbytečně zbankrotované banky i fondy. Spousta těchto peněz se nikam nevypařila: skončila v kapsách „přizpůsobivých“ šikulů a v daňových rájích. Zřejmě zlatým hřebem tohoto řádění „přizpůsobivých“ občanů byl obří tunel v IPB.

Zmíněné příklady nejsou přitom zdaleka vyčerpávajícím výčtem škod způsobených stoprocentními „Čechy“. Když byla většina majetku zprivatizována, a jeho lepší části skončily v rukou zahraničního kapitálu, takže nebylo možné už tolik krást v rámci privatizace, vzniknul postupně nový systém, v němž ti „nejpřizpůsobivější“ mezi námi zcela systémově obírají podle odhadů státní pokladnu každým rokem o zhruba 100 miliard korun v podobě korupce, předražených zakázek a různých vykutálených provizí.

Kdybychom si tyto škody sečetli jen za zhruba posledních deset let, blížíme se hodnotě jednoho ročního rozpočtu České republiky.

Současná vláda, která s takovou mamutí korupcí bojuje jen řečmi, zatímco každý její čin naznačuje, že nemá v úmyslu udělat proti skvěle „přizpůsobeným“ mafiánským strukturám v pozadí politiky nic podstatného, stejně jako nemá v úmyslu více zdanit bohaté nebo firmy, musí být nadšená, když „většinová“ společnost nestojí před sídlem vlády, ale pokřikuje na Šluknovsku na „nepřizpůsobivé“ občany, jejichž kriminalita je ve srovnání se stovkami miliard rozkrádaných spoluobčany, kteří se, často spolu s politiky, nejlépe přizpůsobili neviditelné ruce trhu, jen slabý odvar.

Je pochopitelné, že průměrnému občanovi vadí, když mu „nepřizpůsobiví“ ukradnou peněženku, vykradou auto, odnesou měděný okap, nebo když se necítí ve svém bydlišti bezpečně. Ale dokud kritická masa občanstva nepochopí, že jejich sociální problémy budou jen narůstat, a jsou v podstatě neřešitelné ve státě, který je systematicky rozkrádán korumpován stoprocentně „neromskými“ spoluobčany v bílých límečcích, jen těžko se něco změní.

Kdyby byla pouhá polovina z více než tisíce miliard korun, které se kvůli korupci poztrácely jen v posledním desetiletí, investována do komplexní sociální politiky, včetně politiky zaměstnanosti, nemusely by problémy s „nepřizpůsobivými“ více méně existovat.

Když si ale většina lidí nechá líbit, že vláda bojuje s ročním deficitem okolo 100 miliard korun tak, že krátí různé dávky, zvyšuje nepřímé daně, nechává chátrat silnice, dálnice i školství, atd., zatímco zhruba stejnou sumu ukradnou skrze systémovou korupci lidé, které politici nejenom často dobře znají, ale finančně na nich závisí, je bohužel nutné konstatovat, že „Šluknovsko“ je jen předzvěstí horších problémů.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Nepřizpůsobivost? Nebo neschopnost společnosti integrovat různé typy lidí? Úterý, 20.Září 2011, 16:56:3

Práce je pro zdravého člověka životní nutností. Bez ní po delším čase zákonitě psychicky degeneruje – dá se na drogy, gamblerství, kriminalitu apod. - pokud není sám schopen si poradit a nějakým vhodným způsobem se zaměstnat. A to každý neumí. A nejen Romové. Práci může lidem nahradit jen podobná činnost, která směřuje k duševnímu rozvoji – třeba vzdělávání. Jakékoliv dávky nemohou nahradit právo na práci, které současná společnost není schopna lidem zajistit, což je jedna z jejích největších chyb. Společnost by měla být schopna integrovat různé typy lidí, získat je pro nějakou činnost, umožnit jim nenásilným způsobem, aby se vymanili z nevyhovujícího prostředí. Vyžadovalo by to asi nějaké speciální programy, na nichž by spolupracovali psychologové a jiní odborníci, což by stálo hodně peněz, které společnost nemá. Peníze ale také vždycky všechno nevyřeší. Možná by to chtělo i obětavé dobrovolníky, kteří by se tomu věnovali. Ale ze všeho nejdřív musí musí proběhnout nějaká hluboká společenská změna. Jinak se to asi nepodaří.

Lepenka

Michal Špína - komparatista

Integriert euch! Úterý, 20.Září 2011, 18:07:32

Jen taková rychlá poznámka: jinou strategií by mohlo být přeznečení pojmu "nepřizpůsobivých" na opačnou stranu sociálního spektra: tedy na ty nepřizpůsobivé, kteří si vytvářejí ghetta v satelitních městečkách, schovávají se za živými ploty a kamerovou ostrahou, odmítají se přesouvat jinak než obrovskými auty s černými skly, odmítají vystavit své děti socializaci v "nižších" vrstvách society atd. Jak je to s jejich integrací? Svého času k tomu byl článek zde:http://www.freitag.de/wochenthema/1035-deutschland-darf-nicht-l-nger-wegsehen
s českým resumé:
http://www.presseurop.eu/cs/content/news-brief-cover/330601-integrace-ano-ale-i-bohatych

Jinak je pravda, že by možná i běžnému Varnsdorfákovi pomohlo uvážit, že patrně nikdo z jeho romských sosedů nevytuneloval banku, nezmanipuloval veřejnou zakázku, nepodílel se na mnohaciferných částkách úplatků.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Když jste se zmínil o zvláštních školách, Středa, 21.Září 2011, 05:00:35

nemohu si k tomu odpustit ještě jednu poznámku. Nevím, jak vypadají dnes, ale v 80. letech jsem jako někdejší adeptka učitelství měla v rámci praxe možnost jednu zvláštní školu navštívit, a nejenom já, ale i mí kolegové jsme z toho byli nadšeni. Možná by někdo mohl namítnout, že se před námi předváděli v nejlepším světle – to nevím. Nelze paušalizovat. Ale rozhodně si nemyslím, že to byly nějaké trestnice.
Samozřejmě do zvláštních škol nepatří romské děti, u nichž prospěchová nedostatečnost není být způsobená mentálním postižením, ale odlišným kulturním prostředím. Jak ale problém řešit? Podle mého je dobré alespoň do určité míry odiferencovat vzdělávání dětí podle jejich schopností zvládat učivo, jinak se totiž učitel buď věnuje těm, co to zvládají, a ty slabší nechá plavat, anebo obráceně. Výsledkem je, že se nenaučí nikdo nic. Účelem není vytvářet kasty a pěstovat elitářství, ale maximální využití všech vloh v zájmu celku. I děti s mimořádným nadáním by mohly a měly být vedeny ke skromnosti a k pochopení toho, že jim bylo dáno něco, co nemají všichni, za což by měly být vděčné a ne se dívat svrchu na ty ostatní. Pro slabší děti by bylo vhodné pomalejší tempo, ale udělat to nějak tak, aby si nepřipadaly méněcenné. Takže je třeba zvážit různé možnosti. Za určitých okolností by bylo možné vyučovat společně i děti s odlišnými schopnostmi a nadáním, ale jen v tom případě, že by učitel měl ve třídě daleko menší počet žáků, než tomu je v reálu, aby mohl víc uplatňovat individuální přístup. To by ovšem stálo mnohem víc peněz, v tom je tedy zase kámen úrazu.

Stanislav Hošek - Český těšín

Příliš elegantní hra se slovy Pondělí, 24.Října 2011, 11:37:19

Podstatou pořád zůstává, že jedni se nemohou „přizpůsobit“, protože jsou společností ze své komunity komplexně vylučováni, ale ti druzí se pouze vylučují sami a ještě k tomu jenom částečně. Druhým závažným problémem dnešního zcelosvětovění je, že zastánci přizpůsobování jsou demagogickými hlasateli odporu k multikulturnosti jako životu ve společnosti spolupracujících alternativ.