Jeden prsten vládne všem?

Je udržitelná představa nějaké totální Alternativy vůči globálnímu kapitalismu, nebo je to jen relikt metafyziky? Není volba mezi člověkem jako subjektem dějin a člověkem jako jejich objektem falešná?

Nejednou – naposledy pod články Michaela Hausera (zde a zde) – se na stránkách Deníku Referendum debatovalo o pojmu alternativa, resp. o jeho odmítnutí Václavem Bělohradským, který jej v souvislosti se svými úvahami o „postsekulární společnosti“ označil za zbytek metafyziky, jehož je třeba se ve jménu „sociologického osvícenství“ vzdát (jde vlastně o variaci na „postmetafyzické myšlení“ Jürgena Habermase). Vyvstala otázka, zda je zapotřebí hájit pojem jakési totální alternativy; zda můžeme uchopit a popsat systém jako celek, v němž má společenské dění své prvotní, definitivní příčiny, jež lze pojmenovat, a na základě toho potom budovat nějaký jiný systém, postavený na jiných principech, v němž díky tomu, že se změní ony prvotní příčiny, dříve či později vymizí negativní jevy připisované systému předchozímu. Následující text je načrtnutím důvodů, které mne vedou k pochybnostem o možnostech takové totální alternativy.

Domnívám se, že představa Alternativy je nutně spojena s esencialismem, jmenovitě s přesvědčením, že bez ohledu na rozličnost konkrétních historických forem zůstává podstata sociálních vztahů v dějinách stejná, což se dříve nebo později (byť i s velkými oklikami) projevuje v určitých nevyhnutelných tendencích. Přesněji řečeno, jde v tomto případě o přesvědčení, že existuje jeden sociální arci-vztah, který všechny jiné vztahy vposledku určuje, orientuje ke své vlastní finalitě, jež je silnější, jaksi magnetičtější než jiné. Ne že by ty ostatní neměly žádnou vlastní finalitu, ale tenhle arci-vztah je cosi jako Pán Prstenů: One ring to rule them all – Jeden prsten vládne všem (anglické slovo ring má ale i význam kruhu ve smyslu společenstva, tajné kliky). Zničením Jednoho prstenu bude lidská bytost osvobozena od hlavní příčiny zla, a budou existovat už jen zla malá, dílčí. Nevyhnutelnou součástí této představy je pak poměrně normativní antropologie, tedy určitý názor na to, co činí člověka člověkem, co jej takříkajíc polidšťuje.

V maximálně zjednodušené podobě lze stoupence (levicové) Alternativy charakterizovat následující vizí: hlavní příčinou současných sociálních patologií (jako korupce, imperialistické války, hlad ve Třetím světě, rasová nesnášenlivost) je kapitalismus. Odstraněním kapitalismu zmizí hlavní příčina těchto patologií, což povede k tomu, že je budeme schopni léčit nejen na úrovni symptomů (což je to, co děláme nyní, a z hlediska konkrétních životů to má samozřejmě obrovský význam), ale radikálně.

Ačkoliv jsem sám přesvědčen o tom, že současný globální kapitalismus je neudržitelný (hlavně díky odtržení finanční sféry od tzv. reálné ekonomiky) a svět spěje ke konfliktu o jeho překonání, přesvědčení o Alternativě ve výše popsaném smyslu nesdílím. Alternativa představuje něco Jiného, které předpokládá něco Stejného. Kapitalismus ale není Stejný. Co přesně to totiž znamená říct, že hlavní příčinou sociálních patologií je kapitalismus?

Máme tím na mysli, že hlavní příčinou je soukromé vlastnictví výrobních prostředků, tedy určitý ekonomický model? Co se stane, když tento model nahradíme jiným, jmenovitě modelem samosprávného vlastnictví, v němž se hlavními ekonomickými aktéry stane nějaký typ družstev? Co zabrání těmto družstvům, aby se např. vůči dodavatelům ze Třetího světa chovala stejně drsně jako dnešní kapitalistické podniky nebo aby vykořisťovala některé skupiny vlastních spoluobčanů, kterým se připíše statut občanů druhé kategorie? Nebo proč by nemohli být členové družstev sdíráni do úmoru i bez kapitalisty, prostě proto, že budou indoktrinováni nějakou kolektivistickou údernickou ideologií, jež bude trestat odpadlíky a „nepřizpůsobivé“? A jak zabrání nekapitalistický ekonomický model tomu, aby se hospodářský růst realizoval na úkor ochrany přírody (např. zrušením národních parků)?

Existuje silná radikálně levicová tradice (v rámci neomarxismu a kritické teorie Frankfurtské školy), jež spojuje kapitalismus s uspokojováním falešných potřeb v podobě konzumeristické „společnosti spektáklu“, která vše komodifikuje. Jak se ale výměnou formy vlastnictví překonává komodifikovaná mentalita? Nehledě na to, že zatímco část kritiků současného kapitalismu v něm vidí zachování tradičních autoritářských, zejména patriarchálních struktur, jiná část jej odmítá právě pro destrukci tradičních hodnot.

Netvrdím, že tyto otázky nelze zodpovědět, tvrdím ale, že je nejasné, co to znamená říkat, že hlavní příčinou sociálních patologií je kapitalismus. Rozličnost představ o tom, co je vlastně patologie (a co tedy zdraví), nelze podceňovat jako pouhý „nadstavbový“ jev, už proto, že samotná představa „základny“ předpokládá nějakou antropologii. Všichni lidé prostě nesdílí jednu odpověď na otázku, co dělá člověka člověkem. A myslím si, že nikdy nebudou.

Víra v jednu prvotní příčinu se opírá o ideu základního, prvotního vztahu, který je podle jejích stoupenců klíčem k pochopení společnosti a společenských problémů. V našem případě souvisí tento základní vztah s pojetím člověka jako homo laborans (člověk pracující). V práci je spatřován hlavní polidšťující faktor. Klíčem k sociálním patologiím je pak odcizení člověka od této jeho nejzásadnější aktivity, tedy vznik vztahu, v němž je mu za účelem další směny odebrán produkt jeho práce; tím se pracovní aktivita jaksi rozlamuje, rozpadá se na odcizený produkt na straně jedné a do sebe zaklesnutou, původního účelu zbavenou námahu na straně druhé. Této představě lze dát i poměrně exaktní háv v podobě teorie nadhodnoty, Marx na to má i vzoreček.

Zlo kapitalismu se hledá v odcizení produktu (resp. části produktu) práce producentovi a náprava v jakési „vládě producentů“, což je mimochodem vlastní jak marxistům, tak neoliberálům (první chtějí beztřídní společnost, kde všichni pracují, zatímco druzí beztřídní společnost, kde všichni podnikají). Proč by ale na tom, že dělníkovi je zaplacena jen část toho, co prý reálně odpracoval, zatímco „nadhodnotu“ shrábne kapitalista, mělo být něco fatálně špatného? Je pravda, že celá aktivita má obrovský sociální rozměr (organizace práce a pak organizace obchodu), za nějž si zásluhu nemůže připsat výhradně kapitalista – právě proto, že je záležitostí kooperace, tedy participace více než jedné strany. Z toho ale automaticky nevyplývá, že by se zisk měl rovnoměrně dělit mezi producenty v daném podniku – a opravdu je třeba hovořit o zisku jako reálně nabytém bohatsví (zpravidla peněžním), ne o samotné nadhodnotě, jež existuje spíš jen jako metafyzický postulát a nelze ji tedy reálně, hmatatelně nijak lokalizovat a dělit mezi reálné osoby. Další důležitá věc je, že podnik existuje v širším sociálním prostředí, které též nějakým způsobem k produkci přispívá nebo nese některé její náklady (úroveň vzdělanosti, kvalita mezilidských vztahů, absorbování ekologických škod, apod.).

Koncentrace zisku do jedněch rukou může někdy vést k jeho daleko efektivnějšímu zužitkování, než jakého by bylo možné docílit rozptýlením mezi velké množství producentů, z nichž žádný si pak nebude moci dovolit větší investici. Mnoho pracujících na tento argument přistoupí i proto, že jim není jasné, proč chtít větší mzdu než takovou, která zajišťuje dobrý životní standard (podle dobových kulturních měřítek). A jasné jim to nikdy nebude, protože to prostě jasné být nemůže, jestliže je produkce široce kooperativní a nelze jednoznačně vymezit, kdo a kolik „objektivně“ přispěl ke konečnému hospodářskému výsledku. Ten je závislý nejen na dřině pracujících, ale i na správných manažerských rozhodnutích, dále např. na kvalitě právního prostředí, atd., a často také na štěstí, přičemž ani jedno nelze exaktně „přeložit“ do „správné ceny“ výrobku, v níž by byly adekvátně započteny opravdu všechny hodnototvorné aspekty produkce. Ceny jsou vždycky vyjednané, relativní, nemají jasný a rozlišený vztah k nějaké objektivní hodnotě (jako je množství práce), protože celý proces je společenský, tj. také nutně politický; je to otázka distribuce moci a momentální síly vyjednávacích pozic, kterou mj. ovlivňují i kulturní vzorce (ekonomická moc je pouze jednou z podob moci). Neexistuje přitom pozice, která by takříkajíc nežila z práce jiných.

Kromě možnosti, že jsou zmanipulováni či přímo zotročeni, je tu také možnost, že mnoho lidí se části svého výrobku a hlavně podílu na rozhodování o něm vzdává proto, že je to pohodlnější, nebo proto, že je to podle nich lepší pro všechny; případně z obou těchto důvodů. Nerad operuji s něčím, jako je „lidská přirozenost“, myslím si, že je to velmi nespolehlivá, nejasná a neuzavřená entita, spíš soubor potencí než konečných vlastností; přesto bych řekl, že je v ní vedle jakési radikálně demokratické touhy po svobodě vládnout si sám obsažena i poddanská touha předat vládu jiným a tak být osvobozen od zodpovědnosti za riskantní rozhodnutí. Vždy budeme jen lavírovat mezi těmito dvěma svobodami, vždy to bude jen více a méně, nikdy buď to, nebo ono. A vždy to bude spojeno s etickými doktrínami, které jednotlivci vyznávají, s jejich pojetími dobrého lidského života, jež nutně ovlivňují jejich vidění celospolečenské spravedlnosti. S tím žádné vzorečky nic neudělají.

Na sáhodlouhé úvahy by byl samotný problém vztahu mezi prací a lidskostí. Vedle slavného Weberova důrazu na náboženský prvek ve vzniku kapitalismu připomínám ještě to, že pro Hannah Arendtovou (obdivovatelku, a současně kritičku Marxe) bylo vítězství člověka práce nad člověkem politickým důležitým zdrojem moderního totalitarismu. A kladu si otázku, zda to, co dnes sociologové popisují termíny jako „akcelerující společnost“ nebo „společnost auditu“, a co se mj. projevuje neustálou kontrolou výkonnosti a disciplinací pro potřeby výroby, není důsledkem kultu práce, kde „proletáři“ a „buržoové“ jsou jen dvěma stranami jedné mince (některé formulace z Komunistického manifestu to naznačují). Ale to by bylo opravdu na jiné povídání.

Každá antropologická koncepce usilující o normativní pojetí lidské přirozenosti a jednoznačné vysvětlení sociální patologie (tj. o vysvětlení původu Zla), nakonec počítá s nějakým Pánem prstenů, s nějakým spiknutím sionských a jiných mudrců (třebas jen metaforicky…), kteří mají moc ovládnout všechny ostatní prsteny moci a odcizit člověka jemu samotnému. Mým oblíbeným výkladem nacismu je ten, že metaforu „mrtvé práce“, s níž Marx přibližuje kapitál jako upíra vysávajícího živou práci, pojímá Hitler doslovně, nemetaforicky. Místo kapitálu ukázal pak na jeho fantasmatické ztělesnění v Drákulovi (upír je jedna z nejčastějších a nejtradičnějších antisemitských karikatur). Metafora ovšem funguje na principu vzájemné podobnosti, takže je-li v nacismu díky tomu upírovi špetka pravdy (Žid vlastně reprezentuje kapitál, i když falešně), je v marxismu špetka lži, která znemožňuje jeho definitivní oddělení od fašistického bratrance.

Lze masově mobilizovat proti kapitálu bez představy nějakého Žida, kterému budeme chtít vylámat jeho upíří zuby? Jak lze vést politický boj bez nepřítele, kterému se připíše vina, ukáže se na něj prstem? Ale není to či ono bratrstvo, jež údajně vysává naši živou práci, jen dílčím uzlem moci, která je ve skutečnosti rozptýlená do tolika sociálních žilek, že ji nelze dostihnout?

Vzít vážně „postmetafyzické myšlení“ znamená především vzít vážně tuto skutečnost: společnost jako neustále přetvářená a narůstající síť vztahů bude vždy nad každou definicí totality nějakého strukturovaného systému s izolovatelnými posledními příčinami/viníky. Je třeba bránit společnost, kvalitu jejích vztahů, starat se o proudění moci, ne zachraňovat tu či onu metafyziku. Je-li vědomí určováno společenským bytím, pak si pod tímto určováním nepředstavujme prvotnost ekonomické základny (ostatně – víme, co je to ekonomično?), ale komplex „historického bloku“ (Gramsci), jenž se projevuje vžitými kulturními návyky, habity dané společnosti, tím, jak se ve společnosti chápe autorita a oprávněný zájem, jaký typ jednání je považován za natolik normální, že jej ani nereflektujeme, apod. Můžeme např. změnit politický systém, ten bude ale beztak „domestikován“ zažitými vzorci politické kultury, jež se mění jen pomalu a postupně, protože je zakořeněná v historickém slepenci „materialistických“ a „idealistických“ aspektů (uvozovky opravdu záměrné, to rozlišení snad v praxi ani nemá smysl). Nelze obejít problém „hlav a srdcí“, protože jsou prostě části těla, s nímž zacházíme, cítíme ho, jsme jím a riskujeme ho, když chceme jednat. „Změna systému“ pak může být i útěkem před zodpovědností za naše vlastní jednání – jako by nahrazení jedněch pravidel jinými mohlo něco změnit na tom, že to budou muset být historičtí lidé, kdo je bude dodržovat. I to by ale bylo na další sáhodlouhé povídání…

Přes uvedené pochybnosti samotný pojem alternativa neodmítám. Jenom mu odmítám dát to velké počáteční písmeno. Má naděje je troufale malá – věřím prostě v to, že téměř vždy existuje alternativa, tedy že vždy tomu může být jinak (a vlastně je tomu vždy už jinak, než si myslíme) a že tedy můžeme své prostředí utvářet v souladu s našimi zájmy a idejemi. Odmítám dichotomii, že člověk je buď subjektem, nebo objektem dějin, to jsou zase jen dvě strany jedné falešné mince. Člověk je prostě v dějinách, a to znamená, že se musí rozhodovat v situaci, kterou nezpůsobil, s vědomím následků, které nelze zcela předvídat, a zejména o tom, o čem mnoho neví, protože se to teprve rodí. Často pro to ani nemá jméno, a v tom případě není zas až tak důležité, jestli se tomu říká socialismus, nebo nějak jinak.

A co si myslíte vy? Diskuse (75 příspěvků)

Zmatek nad zmatek - Verne by měl radost Čtvrtek, 2.Června 2011, 15:30:13

Zmatek nad zmatek aneb Pan Verne by měl radost.
Nad produktem pana Škabrahy, který se mi v jiné diskusi přiznal, že učí na VŠ marxismus, i když odmítal uvést, která Marxova díla četl, jsem se dlouho upřímně smál. Smál z důvodu, jak může být v učeném hávu (a pan Š.je jistě přes svůj mladý věk hodně sečtělý člověk, určitě víc než já) skryto tolik neznalostí a klasických propagandistických figur buržoasní ideologie – „Ó buržoasní ideologie – tvé jméno budiž Škabraha“ – chtělo se mi zvolat.
Ale pak jsem sám sebe okřikl a hluboce se zastyděl. Kde by tak asi generace pana Škabrahy mohla načerpat nějakou znalost marxismu a s ní schopnost porozumět společenským procesům – v rozkládajícím se protosocialismu rozhodně ne, vumloidní ideologie vládnoucí třídy řídícího aparátu byla jen jeho karikaturou a navíc mohla p. Škabrahu chytit nejvýše na konci devítiletky, v atmosféře, kdy už jen slovo marxismus bylo spojováno s idiotstvím jeho elity, takže k němu měli všichni oprávněný odpor. V po listopadu následujících vlnách vymývání mozků zahrnujícím i záměrné překrucování a desavuování marxismu a v době, kdy ve světě filozoficky vládla postmoderna se svou totální negací všech společenských zákonitostí, už vůbec ne. I individuální přečtení nějakého díla klasiků marxismu muselo být v této atmosféře naprosto mimo mísu, generace pana Škabrahy (jsou i výjimky – Slačálek, Hauser aj.) nezná marxismus, ale jen výklad marxismu od různých starších i novějších autorů, vědomě či nevědomě oslněných buržoasní ideologií.
Příklad za všechny – pan Š je přesvědčen, že konstatování, že kapitalismus a potažmo soukromé vlastnictví je základem sociální patologie, musí nutně přerůst do snahy mobilizovat lidi proti někomu konkrétnímu, patrně nějaké konkrétní množině lidí, kteří budou ostrakizováni, případně – to sice neříká, ale asi si to myslí – popraveni. I průměrný posluchač kursu třeba dobrovolných neplacených funkcionářů ROH nebo KSČ na Městské politické škole v 70 letech, kde jsem jako začínající učil, by mu dokázal vysvětlit, že marxismus se neobrací proti vlastníkům jako proti lidem, nechce je hubit, vyhnat z bytu na ulici,sebrat jim přehoz po tetičce, ale chce měnit pravidla hry, sociální role, do kterých jsou tito lidé obsazováni, že chce osvobodit nejen dělníka, ale i kapitalistu – tady se náhodou p.Š.strefil, když pochopil, že obě tato určení člověka jsou odlidštěním (Samozřejmě by si mu ten posluchač asi už netroufl přiznat, i když si to myslel, že právě tohle - to je jest to hubení konkrétních lidí – dělal stalinismus na počátcích protosocialismu a pořád to ve vědomí neostalinistů přežívá – ale to je jiný příběh). A takovýchto případů pokrouceného vidění společnosti u pana Š. bych našel mnoho, ještě se u některých zastavím.
Bohužel, v diskusním příspěvku nemohu psát obsáhlý článek Anti-Škabrahu, musím se ukáznit a shrnout své námitky:
1. Některé věci u pana Š. jsou dány jeho ovlivněním postmodernou – že totiž více či méně vědomě odmítá v dějinách nějaký řád, zákonitosti a hierarchii vazeb, zejména tu konec konců !!! určující roli ekonomiky (zejména vlastnických vztahů – co je ekonomické lze v abstrakci vydělit, pan Š. nemá pravdu) při veškeré autonomii a aktivní roli nadstavby (politiky, moráky, umění apod.). On tedy společnost na jejích různých stadiích vývoje systémově uchopit neumí a je přesvědčen, že to nejde. I poctivý pozitivisticky školený historik by mu přitom dokázal, že opravdu se jednotlivá dějinná stadia hodně liší. Pro pana Š. je tudíž nepřijatelná představa, že se v dějinách utváří určitá logika. Není to žádná předem daná norma vypadlá z hlavy Diovy – je to logika rodící se ze vzájemného střetávání aktivit lidí postavených svým člověčenstvím do jistých rolí ve vztahu k přírodě a s tím spojenou nutností si uspořádat vlastní vztahy (Engels píše – lidé jednají pod tlakem základních potřeb, ten dělá to, ten zase něco jiného, aktivity se skládají, kříží a nakonec vznikne to, co nikdo nechtěl). Marxista se základními znalostmi by panu Š. vysvětlil, že tu není od počátku soukromé vlastnictví jako nějaký zloduch, že dokonce do dějin lidé vstupují s první formou vlastnictví společného a s neodcizenou prací i společenskými mocemi (přes primitivnost a spojení s příbuzenskými vazbami).Vysvětlil by mu, že marxismus oceňuje vznik soukromého vlastnictví výrobních prostředků jako krok dopředu, pokrok, civilizaci, přes to, že tady už začíná to rozdvojení člověka na vlastníka – vykořisťovatele a nevlastníka vykořisťovaného a s tím spojené odcizení – zdaleka nejen produktu, to je ta nejviditelnější a nejpovrchnější podoba, ale především práce jako skutečně hlavní člověkatvorné činnosti a k ní patřící činnosti přivlastňování a vlády nad svými společenskými silami. V tom je totiž problém – ne v tom, že by se snad mělo rozdrobit vlastnictví mezi mnoho jedinců (mimochodem samospráva nechce rozdrobit, ale společně disponovat). Naopak – Marx vysoce hodnotí právě to spojení lidských sil pod velením kapitálu a vůbec roli kapitalismu jako nejvyššího stupně vykořisťovatelské společnosti (např. předvídá globalismus, VTR apod.). Čili žádný jeden prsten – ano vlastnictví skutečně vládne všem tak jako mozek vládne lidskému organismu, ale v součinnosti s jinými subsystémy, na každé etapě je jiné a jinak a soukromé vlastnictví prostě jen není konečnou a jedinou formou – tohle přece na základě studia dějin musí být každé hlavě nezaslepené buržoasní ideologií o „věčném a jediném možném kapitalismu“ jasné (Mimochodem každá odcházející třída se snaží vtlouci lidem do hlavy, že ten její systém je jediný možný vrchol dějin, konečný a věčný – to dělala i předlistopadová třída).
Takže úhrnem (přeskakuji mnoho objevných myšlenek p. Škabrahy a možná i jeho pokroucení jiných autorů – nechce se mi věřit, že by Arendtová chápala práci tak, jak napsal p.Š. a ne tak, že zotročení práce vedlo k totalitarismu – ale dejme tomu) – když odmyslíme neschopnost pana Š. akceptovat určitou systémovost a zákonitost v dějinách, co zbývá z jeho odmítnutí Alternativy s velkým A? Nakonec takové malé kompromisní uznání alternativy jako patrně nějakých malých přeměn – reforem bez jednotící logiky – které patrně nenadělají škody – dodávám – nenadělají škody kapitalismu a nechají člověka v zajetí takových výrobních forem, které lidstvu jako celku znemožňují se posunout, odsunout nutnou práci na okraj svého života a věnovat se „nepráci“ - svobodné činnosti, ve které nikdo nebude ani existenčně ředitelem, ani uklízečkou.
Ještě poznámka –obzvláště směšné je, když pan Š. odmítá možnost, že by samospráva byla alternativou, protože samosprávnému systému připisuje právě ty vlastnosti, které chce, ba musí změnit, jinak by nemělo smyslu ho zavádět – mimochodem ty jeho námitky jsou zcela totožné s námitkami stalinistů – pozoruhodné!! Je to trochu, jako když objevitel automobilu bude vysvětlovat koňským fiakristům jeho funkce a oni se nakonec zeptají: A kde budou zapřaženi koně?
No bylo by toho ještě mnoho, zejména mne na adresu p. Š. napadlo jedno latinské rčení (měl jsem latinu minimálně, takže česky) :Kdybys byl mlčel, zůstal bys filozofem.

Petrasek Milan - penzista

pane Hellere, filosfsemfilozoftam Čtvrtek, 2.Června 2011, 16:52:7

projevuji nevoli nad vaším způsobem obhajoby marxismu. Nabízíte bolestně pochopitelné pohoršení nad přínosnými úvahami o důvodech současné blokády společenských řešení. Neb z nadmarxistické roviny. Velmi nerad od vás čtu nevstřícné odsuzování. Zato velmi rád čtu vaše nástiny retra třetí cesty postavené na apdejtu marxismu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Hellere, neměl byste nikoho zesměšňovat Čtvrtek, 2.Června 2011, 18:25:34

Každý nemusí být marxista. Nebo si může z něj vzít jen něco. A každý má právo na vlastní názor. Já si myslím zhruba toto: Kapitalismus není objektivně vzato žádné dobro nebo zlo. Na samém začátku byl prostě lepší než feudalismus, proto se vůči němu jevil jako pokrokový. Teď jeho fungování začíná narážet na určité hranice. Skončí, ať chceme nebo nechceme, protože to není perpetuum mobile. Pochybuji, že někdo vymyslí kapitalismus, fungující bez růstu a bez expanze. Pokud ano, pak to nebude kapitalismus. Příchod socialismu nebo spravedlivější společnosti není také žádný nezvratný zákon. Záleží hodně i na naší aktivitě a na tom, co si dáme líbit. Musíme usilovat o právo zasahovat do věcí. Dějiny se sice dějí nezávisle na vůli jednotlivce, který se většinou po poradě se svým rozumem a svědomím „jen“ rozhoduje, k čemu nebo ke komu se přikloní., ale záleží na každém člověku. Čím více lidí sjednotí svůj postup, tím lépe.
Mám pochybnosti o tom, že lepší systém se dá „nastolit“ mocí. To by se zas musel násilím držet. Nechci tu hlásat nějaké fráze, ale uvědomme si, že násilí plodí násilí. Lidé pak touží po odplatě. Násilí je třeba eliminovat. Nemyslím si, že je možné mu zabránit úplně (nezabrání se mu ani když nebudeme dělat nic), ale aspoň se o to musíme snažit.
Než kapitalismus vystřídal feudalismus, kapitalistické výrobní síly se vyvíjely uvnitř něj. Jak ekonomicky, tak duchovně (protestantismus). Vyvíjí se něco podobného dnes? Měli bychom se snažit, aby vznikala nějaká „teritoria osvobozená od kapitalismu“, což nemyslím v nějaké geografickém smyslu slova, ale spíš společenské (i výrobní) oblasti, kde kapitalismus neplatí. Ty pak budou sílit a vytlačí postupně zbytky systému. Rozhodně bychom měli bránit tomu, aby kapitalismus pronikal do nových oblastí (zdravotnictví, školství apod.). Prvním „teritoriem osvobozeným od kapitalismu“ by měla být naše mysl. Chce to prostě jiného člověka. A rozhodně to nebude snadné.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

na co se M. Škabraha ptá ? Čtvrtek, 2.Června 2011, 19:30:39

raději zpět k článku - klíčový dotaz autora myslím zněl zněl zda požadavek totální Alternativy není metafyzický ?
Pokud tou alternativou by mělo být konečné království boží na zemi, pak ano. Ale tak to málokdo (nemarxisté i marxisté) myslí.
Nemetafyzická (dialektická) alternativa tedy není "ultima rerum", ale relativně celistvou etapou toku dějin. V tomto smyslu snad adjektivum totalitní není nic nepřijatelného.
Samozřejmě vymezení této samostané kvality historického úseku anšeho bytí může být různé - marxisté rádi používají kategorii společensko ekonomických formací (např. sekvenci feudalismus-kapitalismus-socialismus).
Ale tou totální (realtivně celistvou) alternativou mohou být i jinak pojaté stupně naší kultury (např. sekvence divošství-barbarství-civilizace). A co to vztahovat na takové významné zlomy jako je neolitická revoluce, průmyslová revoluce či informační rrevoluce. Jsou to dost totální alternativy ?
A nemusí to být jen historické fáze, ale třeba růlzně pojaté systémy správy některé společenské problematiky - např. alternativy soukromého či veřejného zajištění sociálních služeb.
Summa summarum : sousloví totální alternativy lze pojmout i nemetafyzicky a jistě lze chtít po alternativách i jiné než kosmetické, dílčí, homeostatické či adaptační změny. Bez ohledu na marxismus či nemarxismus.
P.S. puristé rozlišují logicky mezi alternativami - tj. kde se vývoj systému větví dvojznačně a varianty, kde ta křižovatka je mnohoznačná (variant je více). Ale to už je opravdu formální purismus.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

correctum Čtvrtek, 2.Června 2011, 19:38:46

v předchozím vstupu jsem jednou použil místo "totální Alternativa" sousloví
totalitní alternativa - doufám že je zřejmé, že jde o omyl a že ta 2 písmenka navíc (měnící podstatně smysl) se tam vloudila zcela nepatřičně.

Jan Dospiva - Orlová

Čtvrtek, 2.Června 2011, 22:18:44

Já si úvahy p. Škabrahy cením jako varování před totalitním myšlením, které se domnívá, že našlo klíč k celému světu a že jeho otočením se vyřeší vše, Každá, byť sebepřevratnější alternativa je vždy jen dílčí, jakési království Boží lidskými silami a prostředky nikdy nemůže být v plnosti nastoleno. To není žádná "buržoasní ideologie", to je výraz realismu a pokory.

Na druhé straně skutečná řešení mnohých problémů dnes vyžadují opravdu nějakou zcela zásadní společenskou změnu. A tady dávám marxistům za pravdu ohledně stěžejní role ekonomických sil a jejich rozložení - tam, kde je moc ekonomická, tam reálně je i moc politická. Tady leží klíč k té změně. Kumulace kapitálu sice může být užitečná, protože pak tento kapitál dokáže víc, než když je rozptýlen, ale od určitého bodu, který jsme dávno překročili, ohrožuje demokracii, protože pak ekonomicky mocná oligarchie má možnost diktovat zbytku svou vůli k prosazení pouze svých zájmů. Přesně tohle se teď globálně děje.

Nabízím provokativní tezi - možná je na čase prolomit tabu nedotknutelnosti vlastnictví, které ztrácí legitimitu, pokud dosáhne takových rozměrů, že je mocnější než lid. Takový kapitál musí být dekumulován a jeho akumulaci musí být globálně nastaven strop formou superprogresivní, od určité kolosální výše majetku de facto vyvlastňovací daně (včetně daně korporátní).

Zní to dost revolučně, možná nebezpečně (nabízí se stará námitka, kde že se to vyvlastňování zastaví, kde jsou hranice legitimního a nelegitimního vlastnictví a kdo si pak může být jistý svým majetkem) a v současné době nereálně, ale je to konkrétní alternativa. Máme morální právo ji uskutečnit?

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Alternativy tázání po alternativě Čtvrtek, 2.Června 2011, 22:34:5

Pane Škabraho, Váš pohled na problém hledání alternativy by zasloužil zevrubnější reakci, protože je odvážný a pronikavý. Sdílím optimismus Váš i pana Dolejše. "Může být i jinak", můžeme např. svět jinak interpretovat nebo nazírat - a podle toho otevírat možnosti jeho přeměny, můžeme jinak jednat, jinak být. Váš text vede k filosofické otázce po jednotě člověka, světa a dějin a směřuje nad a za vžitá schémata myšlení. Zasluhuje dialog, možná polemiku, nebo rozvedení jeho filosofického náboje.

Paní Hájková - Čtvrtek, 2.Června 2011, 22:38:29

jestli jsem něco v příspěvku pana Škabrahy zesměšňoval, tak pouze neznalost vcelku abecedních momentů v tom, co kritizuje nebo s čím de nějak snaží vyrovnat (a to jsem ještě uváděl polehčující okolnosti) - pan Škabraha je profesionál, učí na VŠ marxismus, už jsem s ním jednou diskutoval potom, co jednou lehkou rukou odpálil marxismus jako škvár, aniž by pořádně argumentoval. Myslím si, že marxismus si zaslouží, aby člověk, který ho učí, znal alespoň jeho základy - přijímat ho nemusí, ale měl by argumentovat na vyšší úrovni. I já bych si zasloužil zesměšnění, kdybych třeba nějakým bonmotem bez argumentace odbyl dejme tomu Patočku, aniž bych ho znal, nejlépe četl. Všimněte si, že takovéto zlehčení toho, co dobře neznám, nikdy nedělám - všechny mé argumenty jsou z pozic marxismu nebo z poznání reality, třeba dějinných faktů. Mládež (pan Š. je proti mně cucák) by se měla naučit větší solidnosti.
Jinak celý Váš příspěvek jednoznačně podepisuji, je to přesně marxistické stranovisko.

Pane Petrásek,paneDospiva Čtvrtek, 2.Června 2011, 22:53:50

velmi se omlouvám, ale kromě výtky za pana Škabrahu, Vašemu příspěvku nerozumím - ani tomu, za co mně chválíte, asi mně to dnes nemyslí - podejte mi to prosím srozumitelněji, předem děkuji.
Pane Dospiva - nerozuměli jsme si, já jsem pana Škabrahu označil jako buržoasního ideologa prčávě proto, žer ser mu nechtělo do změny, že se není s to podvědomě zbaviz představy o kapitalismu jako věčnéím království božím. Pro marxistu je krok ke komunistické formaci jen jedním z kroků dějinné linie, žádným koncem, po něm se půjde dál a navíc to nevidíme jednosměrně, dějinsy se často rozvětvují do více linií ba mezi nimi mohou být i slepé.
Pokud jde o Vaši revoluční myšlenku o vyvlastňování - podle mého názoru by to bylo jen opakování protosocialismu v nějaké formě - kdo by vyvlastňoval, kdo by byl faktickým vlastníkem toho vyvlastněného - nejspíše řídící aparát a,jak říkají Marx s Engelsem, celé to staré svinstvo by začalo znovu. Máme lepší nápad - silou společenského subjektu podpořit rozšiřování demokracie a zakládání podniků se samosprávným vlastnictvím, v těchto podnicích by se lidé naučili jednat jako odpovědní vlastníci schopní si pohlídat manažery a navíc by tyto podnikxy využívající aktivity a iniciativxy lidí hospodařily lépe než kapitalisté a ve svobodné ekonomické soutěži by je vykoupili, jako kdysi buržoové feudály. Co Vy na to?

Ještě pan Dospiva Čtvrtek, 2.Června 2011, 22:58:46

Ja vám , že Vás dráždí to, že marxismus neříká - kasždý má svou pravdu, ale poměřuje pravdu souladem poznávajícího subjektu s objektivní realitou. Kfdyž dodrží všechna kriteria (včetně praxe) a ta jeho koncepce sedí a vysvětluje - tak proč byste ho kritizoval za oprávněné sebevědomí? Proč byste ho shazoval poznámkou - odmítám totalitu, kde si každý myslí, že objevil království boží na zermi? Vždyť přece taky uznáváte Archimédův zákon, Pythagorovu větu, Einsteina apod.,ne? Neříkáte - každý má svou pravdu, církev i Koperník?

Miroslav Novák - Praha 9

Kumulace kapitálu Čtvrtek, 2.Června 2011, 23:45:19

Už jsem někde psal, že přílišné rozevírání nůžek bohatství nejenže ohrožuje demokracii, ale také škodí ekonomice. Investoři začínají mít problém, kam kapitál efektivně umístit, takže ten se do ekonomiky nevrací a způsobuje různé cenové bubliny (nemovitosti, zlato, umělecká díla). Ale není třeba znárodňovat, stačí vhodný mix progresivního zdanění, majetkových daní a bankovní daně (a samozřejmě likvidaci daňových rájů). Bohužel tyto instrumenty byly v mnoha zemích v poslední době potlačeny. Vede to k zadlužování států a v důsledku k ohrožení demokracie a rozpadu sociálního státu. Dokonce i v USA byly ještě nedávno velmi progresivní daně (a v té době nebyly tak katastrofálně zadlužené a ekonomika fungovala lépe). Mně se myšlenka kapitalismu s lidskou tváří nezdá tak marná.

Petrasek Milan - penzista

Pane Hellere Pátek, 3.Června 2011, 09:36:55

Omlouvám se za nesrozumitelnost mého pokusu o prosazování prvního bodu DR desatera - nikoho ničeho neušetři a nikoho níčím nezranit. Přestože jde o skoro nadlidské zadání - jak to z historie našeho židovskokřesťanského náboženství vylývá - považuji za možné prosazovat svůj temperament ducha a současně neztrácet ze zřetele, že všechna námi předkládaná řešení jsou determinována manicheismem. Z toho pro mne vyplývá, že čím nesmířlivěji hájíme své pozice, tím více se uchylujeme k tomu co nás determinuje - vy-,omezuje svobodu našeho myšlení-rozhodování.

Pane Petrásek Pátek, 3.Června 2011, 10:15:45

to je jistě zajímavé pojetí, ovšem marxista takhle neuvažuje -
hádání se (ve vědě, politice, kultuře apod., ale i třeba i o to, jak nejlépe zorat pole) je prostě součástí společenské praxe, jejímž cílem je jednak poznat problém (třeba objevit nějakou zákonitost), jednak s ním něco prakticky udělat. Podle marxismu má v tomto procesu poznávání a realizování někdo pravdu a jiný ne - přesněji - někdo odráží tu objerktzivní realitu víc, jiný méně nebo vůbec ne (není to tak, že každý má svou pravdu tam, kde jeden říká "strč do té zásuvkyx prsty" a driuhý "nestrkej je tam" - zjednodušuji). Takže marxista nemůže být neutrální k výsledku hádání. Jiná věc je, když do toho hádání zasáhne nějaká moc (ta má vždy základ v nějaké třídě a jejích zájmech - pochopitelně v třídníspolečnosti) a to hádání přeruší tím, že jednoho zavře nebo popraví, dokonce aniž by ještě stačil něco udělat. Tak samozřejmě toto marxismus odmítá (nemluvím samozřejmě o případu, kdy je třeba zavřít vrahas než podřízne oběť - ale o zásahu do poznávacího procesu). Takže v tomto smyslu nemůžete marxistovi vyčítat, že tvrdě hájí své stanovisko a nepřistupouje na žádné kompromisy (znovu zdůrazňuji - v procesdu poznání - v politice, v praxi naopak jsou kompromisy většinou nutné). Jsou tu jistě nějaká pravidla dialogu, jestli si myslíte, že jsem pana Škabrahu zrubal moc, já Vám to neberu, vysvětlil jsem Vám proč, možýná jsem to přehnal, ale nemohu přijmout, že by prosazování dejme tomu marxistického vidění světa v tom hádání se omezovalo svobodu jiných. No - jak jsem už jednou napsal - někdo vdolky, jiný holky - na svůj názor máte právo, jako já na svůj, společenská praxe konec konců prověří, který byl správný.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 3.Června 2011, 12:27:41


Myslím, že nejvěrohodněji odrážejí realitu i v jejím dynamickém rozměru postoje Ilony Švihlíkové z její knihy a z jejich rozhovorů (naposled z přelomu května a června 2011 v Haló novinách (rozhovor vedl Karel Růžička).

Mám odlišnou představu než ona o podobách možných scénářů - ale pokud jde o přístup, ten bude asi nejvýstižnější.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad hledání shody na alternativním projektu Pátek, 3.Června 2011, 13:25:43

A v čem pane tejkl vidíte podstatu toho zmiňovaného přístupu IŠ - kromě kritiky mi tam jako pragmatikovi pořád uniiká to, co by kardinálně a zároveň aktuálně problémy dneška řešilo.
Různých antiglobalistických vizionářů a těch co věří např. v jakýsi komunitární sen je dost, ale to se obávám poněkud míjí řádem problémů, který tu asi máme na mysli. Vroucí touha po změně není prostě společný program.
Chápu že teprve ty puzzle skládáme z různých inspirací (taky předem žádnou neodmítám), ale pokud jste v tom našel už hotovou novou logiku, která mi třeba unikla, tak se rád poučím.
Zatím nás spojuje místo totální alternativy spíš organizace pouhé obrany. Bez ohledu na to jak kdo tvrdě hájí svůj patent na vystižení reality. Asi to bude chít trpělivost.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Pátek, 3.Června 2011, 21:03:45

Zdravím všechny diskutující, děkuji za příspěvky. Byl jsem mimo internet, až nyní se dostávám k reakci. Nevidím ale mnoho věcí, ke kterým bych se musel přímo vyslovovat, upozorním jen na pár nepřesností v první reakci pana Hellera.

V článku není podle mě nikde řečeno, že odmítám samosprávné vlastnictví, ostatně tam o něm říkám velmi málo, jen to tak nadhodím. Dodal bych k němu to, že když se bude kapitál z produkce akumulovat ne do jedněch rukou kapitalisty, ale do společné kasy (přičemž se asi dá uvažovat o různých stupních toho, jak moc by měly zůstat rozlišitelné a případně odebratelné podíly jednotlivých producentů), tak se ztrácí jedna velká výhoda, kterou podle mě zkrátka ten kapitalismus má - někdo naakumuluje velké množství peněz, které pak může jednorázově investovat do něčeho opravdu velkého a navíc i nějak šíleného, co by kolektiv samosprávných vlastníků neodhlasoval. Tenhle prostor pro podnikavé a trochu dobrodružné samorosty je pro mě určitá hodnota, kterou si cením.

Dále netvrdím, že marxismus vede nutně k mobilizaci proti skupině obyvatel, já tvrdím, že masová politická mobilizace bez toho asi nebude úspěšná, chceme-li ukazovat na nějakou hlavní příčinu, tak to lidé budou aspoň zčásti vnímat jako ukazování na viníka (pojmy příčina a vina jsou si koneckonců blízké). Obecně se dá říct, že bych námitky pana Hellera mohl sepsat i sám, já v tom marxismu zas tak neznalý snad nejsem a tohle jsou elementární věci. Ale já ten přístup prostě nesdílím, zejména na základě studia historie. Především neberu tu klasickou představu, že zatímco buržoazní ideologie zkresluje, deformuje, tak pozice té vykořisťované třídy je spojena s potřebou a možností poznat "objektivní realitu" pravdivě. Já myslím, že je stejně dobrá a stejně špatná jako ta buržoazní, je prostě zaujatá. Z celé té rétoriky "objektivní reality" mi občas trochu běhá mráz po zádech. Zvlášť když se síla teorie měří její shodou s "objektivní realitou", přičemž to, co přesně je "objektivní realita", se určuje podlé té teorie...

Ano, jsem ovlivněn (mj.) postmodernou, nicméně se hlásím ke konceptu tzv. druhé moderny, který postmodernu překonává. Ale bere ji jako výchozí bod, tedy ji vlastně přijímá jako dědictví.

Drobnost k Arendtové - ona má na mysli práci v moderním továrním prostředí, čili už trochu úpadkovou, odosobněnou formu oproti tradičnímu homo faber (člověk výrobce, vlastně řemeslník, dalo by se říct). Ale je to složité téma, souvisí to u ní s pojmem jednání (práce pro ni není jednání) a taky s odlišením pojmů vlastnictví a majetek (základem kapitalismu je podle ní zničení soukromého vlastnictví). Ona je taková svá :-)

Celý ten článek je založen na zpochybňování určitých tezí, rozostřování hranic, atd., ne na jednoznačném odmítání toho či onoho. Co je odmítnuto, to je ona Alternativa jako něco radikálně odlišného - nevěřím prostě v tu radikální odlišnost, o tom to mělo celé být. Klíčový je pro mě ten slepenec "materiálního" a "ideálního", který - pokud vůbec - lze rozplést jen na tak abstraktní rovině, že je to pro konkrétní analýzu reálné společnosti vlastně nepoužitelné.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Reálná hrozba? Pátek, 3.Června 2011, 22:43:1

Není mi ale jasné, kdo konkrétně tuto "totální Alternativu", před níž článek varuje, dnes vlastně hlásá. Podle mě nejde o reálnou hrozbu. Spíše se mi zdá, že si ji autor zkonstruoval, aby prezentoval některé své postoje. "Totální Alternativa" je protimluv, který jsem nikde nečetl, jen v tomto textu.

Opět pan Škabraha Pátek, 3.Června 2011, 22:56:30


No, tak se nám konečně ozval sám pan Škabraha.Vyberme si z jeho poněkud neurčitého textu to podstatné:
1.Neodmítá samosprávné vlastnictví, ale myslí si, že by v kapitalistickém vlastnictví bylo možné soustředit investice v míře, kterou by samospráva nikdy neodhlasovala: To nesmysl, asi nic netuší o velkých investicích v samosprávném komplexu Mondragon. Podvědomě si představuje samosprávu jen jako nějaké malé družstvíčko, jehož členové čekají jen nja to, aby si mohli rozdělit a projíst zisk – v tom není sám – takhle uvažují jednak stoupenci buržoasní ideologie glorifikující kapitalismu a jednak stalinisté, kteří si nedovedou představit, že by lidé mohli dobře hospodařit bez vlády řídícího aparátu (samospráva není potlačením odborné stránky a tedy řídícího aparátu, je jen zapojením neřídících pracovníků do vlastnického rozhodování – jako u kapitalistických akcionářů – neodborníků. Čili – to celé je nesmysl,daný neznalostí a omílanými schématy propagandy.
2. Netvrdí, že marxismus vede k mobilizaci proti skupině obyvatel, ale v podstatě to tvrdí, protože si nedovede představit, že by alternativa kapitalismu mohla být bez toho – příčina i vina jsou prý blízké – což je nesmysl, příčina kapitalismu je v ekonomické logice, ne v morálce konkrétních individuí, ta je odvozená – zase neznalost marxismu
3.Moje námitky by mohl prý napsat sám – proč je tedy nenapsal nebo na ně alespoň pořádně neodpověděl?
4. Odmítá marxistický přístup podle kterého neplatí, že pokroková třída, zvláště ta poslední (dělnická, kognitariát, samosprávní výrobci) může i ve své ideologii (tj. obhajobě zájmu) říkat pravdu o světě, zatímco reakční, odcházející třída je nucena svým zájmem lhát, zkreslovat realitu. Každá třída prý musí při vyjadřování svých zájmů lhát. – Konečně nějaké jasné a neuhýbavé stanovisko, samozřejmě nemusí přejímat marxismus. Protiargument marxismu – proč by měla lhát třída, jejíž zájmy se naplňují logikou vývoje zakotvenou hluboko v ekonomice? Buržoasie v době, kdy se hroutil feudalismus, dokázal i ve své ideologii říci mnoho pravdivého – měla na tom zájem, potřebovala svobodného dělníka do manufaktury, dnes lže jako když tiskne – např. celá koncepce vládních reforem – snad to nemusím rozebírat. Dělnická třída a její další formy je třída, která si může pomoci jen zrušením soukromého vlastnictví (tím, že se všichni stanou vlastníky a nikdo nebude nikoho vykořisťovat) a tím, že se zruší stará dělba práce (nebudou dělbou práce znevýhodněné skupiny – např. oddělené od řízení´). Tím ovšem dělnická třída (dnes kognitariát) osvobodí celou společnost – proč by tedy měla lhát? Ale ať si tyto argumenty každý zváží sám, nikomu nic nevnucuji.
5.Pan Škabraha odmítá marxistické pojetí pravdy jako shody poznávajícího a přetvářejícího subjektu s objektivní, na jeho vědomí nezávislou realitou. Neví, co to objektivní realita je. Já myslím, že je to jasné, když zavřu oči a půjdu ke dveřím a přitom se přerazím o židli – tak je to i s tou pravdou. Pochopitelně – nevíra v existenci objektivní reality – subjektivní idealismus – je významný filozofický směr a kdo chce, nechť si v něj věří, ale ať pro jistotu nestrká prsty do zásuvky na elektřinu. Nicméně je fakt, že tento filozofický směr velmi pomáhá buržoasii, protože jí umožňuje blbnout lidi, kteří bxy jinak mohli pochopit, že kapitalismus objektivně, nezávisle na naší vůli, krachuje (totéž platilo pro protosocialismus)
6.Hlásí se k postmoderně, ale vlastně ne, k druhé moderně, která ji prý překonává – otevřeně se přiznám, že tohle neznám, protože mi studium těchto věcí vždy připadalo jako ztráta času a ten jsem neměl. Jsem zkrátka primitiv z venkova.
7. Ve svém článku p.Š. uvádí, že Arendtová viděla ve spojení člověka s prací jako hlavní činností základ moderní totality. Měl jsem o tom pochybnost, zdálo se mi spíše, že ten základ totality viděla v zotročení člověka deformovanou prací. Teď pan Škabraha potvrzuje, že jsem měl pravdu (a to jsem Arendtovou nečetl). Sám Š. uznává, že Arendtová viděla základ totalitarismu v odcizené práci v továrním prostředí (doplňuji pro snazší pochopení – tato práce diskvalifikuje většinu společnosti a umožňuje elitě si podřídit společnost)
8.Podle p. Škabrahy je celý jeho článek založen na rozostřování hranic, na jednoznačném odmítání toho či onoho. To rozhodně je. To zase náramně pomáhá buržoasii – když všechno rozostřím, tak ji nikdo nemůže chytit za ruku a dokázat, že musí odejít.
9.Pan Škabraha nevěří v možnost zásadní systémové Alternativy a mele cosi neurčitého o složitosti a o prostupování materiálního a ideálního apod. Přeloženo do češtiny – věří v nemožnost překonání kapitalismu – a co jsem říkal ve své první reakci?
Takže v čem byla má reakce nepřesná? Je to prostě zmatek nad zmatek člověka, který vlastně v nic nevěří – pardon – nejde o to aby věřil, ale aby svým vědeckým bádáním došel k nějakému závěru, který by případně nevedl k zachování reakčního a rozpadajícího se značně antihumánního systému. Možná, že by mu přečtení nějakého díla klasiků marxismu mohlo i pomoci – ale nic nevnucuji.

Petrasek Milan - penzista

Víra v nedostatečnost kapitalismu je neoddiskutovatelná Pátek, 3.Června 2011, 23:47:54

Tudíž to čeho je zapotřebí, je nepřijmout účast na třídním boji způsobem, jakým je dnes shora veden kastou bohatých a velmi bohatých. Je nutné hledat utopii, která dialekticky spolu soupeřící pozice přemostí. Je nutné hledat východiska dohodou, která nevychází jen z jedné teoretické vize, ale z rozličných. Jen tak lze novým způsobem nasměrovat možnost synthesy liberalismu a socialismu. I mezi zhora zmíněnou kastou existuje poptávka po utopiích a připravenost k dialogu. I mezi zhora zmíněnou kastou panují silné obavy z opětně přichystávaného dalšího krachu, způsobeném neomezenou exekutivní mocí finančního kapitálu.

Kdepak-ani utopie, ani dohoda Sobota, 4.Června 2011, 00:47:21

Žádná utopie, ale vědecká prognóza vycházející z analýzy toku lidských dějin, zejména kapitalismu a protosocialismu, zejména z analýzy ekonomické logiky, stále intenzivnbějšího zespolečenšťování výroby při současné individualizaci. Žádná syntéza řešení, ale jediné možné řešení, k jehož přijetí bude přinucena (nikoli automaticky, ale tím, jak se bude skládat aktivita tříd vyplývající z jejích zájmů - bude to třídní boj, ale nemusí se při něm střílet). Jen naznačím - ukázala se neudržitelnost kapitalismu i to, že řešením není vláda řídícího aparátu jako v protosocialismu. Je třeba z pracujících udělat zároveň vlastníky. Tomu bude napomáhat sama logika zisku kapitalisty. Surfování po světě vyčerpá své možnosti, národní míry zisku se vyrovnají, směrem dolů,cožý se dotkne i kognitariátu ve vyspělých zemích. Marx předpověděl tendenci ke klesající míře zisku, pokud se půjde jen cestou dokonalejšího věcného vybavování pracovníků. Novou cestou k zisku bude využití lidského kapitálu, vědy, vzdělání a tvořivosti lidí. Místo obsluhy strojů přijde vykořisťování tvořivé a nenahraditelné práce - to ovšem nebude možné tradičními popoháněčskými metodami - takovýto pracovník pracuje když se mu chce a má pocit, že pracuje na svém. Navíc se už dnes ukazuje, že vlastníci nezvládají manažery a že tito jsou už moc drazí a chovají se podobně samoúčelně, jako aparát v protosocialismu. To pochopí část buržoasie a začne využívat samosprávu zaměstnanců - třídní boj ve společnosti může tento vývoj urychlit svépomocným či státem podporovaným vznikáním samosprávného sektoru. Ten se rozšíří a postupně nebude potřebovat kapitalisty. Samospráva bude efekjtivnější a kapitalisty vykoupí, případně absorbuje do svých řad, flákače nechá dožívat na Bahamách, nebude to bezkonflitní - ale připomeňme si přechod od feudalismu ke kapitalismu v Německu,Rakousku,Skandinávii, ale částečně i v Anglii, Americe apod. Připomeňme vsi i sametovoun revoluci. Války nejsou fatálně nutné - nikdy nebyly. Samozřejmě, ale tato možná nejpravděpodobnější cesta taky není fatální, lidstvo ji nemusí zvládnout a může se zničit - záleží na lidech i jejich organizacích a poznání, subjektivní faktor bude mít značný manévrovací prostor.
Není účelnější tento marxistický přístup, jnež plané filozofování o nesmrtelnosti chrousta a odmítající objektivní realitu a zpochybňující možnost zásadní systémové změny?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ostré hranice a totální pravda Sobota, 4.Června 2011, 08:57:27

nevím jestli vám to zabrání vést svatou válku za ideovou čistotu vašich koncepcí, či reálnost prognóz ale např. I F. Engels se kriticky vymezil vůči tzv. hard lines, tedy ostrým hranicím (tuším že v jeho Dialektice přírody)
Čistmu vše čisté, ale já bych se tím polycentrismem pravdy tolik netrápil, spíše bych hledal systémovou logiku změn které navrhujete s tím, že i ve společenských systémech platí princip systémové nečistoty.

Dolejš - Pragmatik chvátá na pomoc postmoderně Sobota, 4.Června 2011, 10:35:39

Jirko, od Tebe nic nového. Pro poučení veřejnosti - je rozdíl mezi nevytyčováním hard lines např. v dialektice objektu a subjektu a odmítáním postižitelnosti jakékoli systémové logiky či zákonitosti až k rezignaci na kvalitativní změnu - ale jinak samozřejmě máte s panem Škabrahou hodně společné - zejména to odmítání marxistického pojetí pravdy, o tom už jsme se něco nahádali. Pro preagmatika a zejména politického pragmatika, nezáleží na pravdivosti, ale na momenmtální poliicko-mocenské použiterlnosti v daném okamřiku (později se ovšše může iukázat, že ten nepravdivý, leč momentálně použitelný poznatek vlastně dlouhodobě škodí, ale to už pragmatik zase uzaqvírá nějaký jiný kompromis na nějaké jiné blbosti. Zase pro poučení veřejnosti - nemyslete si vážení, že co komunista to marxista, jsme pluralitní strana, jsou u nás i věřící a bohužel i stalinisti. A i poslanec KSČM může patřit ke generaci, která si toho ze skutečného marxismu nemohla mc osvojit. Zlatá šedesátá léta.

Omluva všem Sobota, 4.Června 2011, 11:16:46

V mé poslední reakci na poana Škabrahu zase šotek způsobil překlep, který úplně obrací logiku, i kdxž čtenář, který ví, oč jde si to nemusí všimnout..
Pan Škabraha se přiznává, že odmítá marxistické pojetí, které říká" ne každá třída ve své ideologii musí lhát" a já ho za to kritizuji, toto pojetí sdílím a vysvětluji. Do toho se mi textu připletlo nepatřičné "ne.."
Děkuji všem za pochopení

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nedělejme z toho VUML Sobota, 4.Června 2011, 13:57:6

inu Franta Gellner v jedné básni napsal "všichni mi lhali, blázna ze mne dělali" - jiní raději používají "Všichni lžou, jenom já mám svou třídnbí pravdu" - ale extendovat tenhle skoro až scholastický způsob debaty mám už za poněkud jalový. Totiž viditelně nikam nevedoucí.
Od ontologického tématu totální alternativy se už stejně toto potýkání vzdálilo a poměřovat autenticitu marxistické věrouky tu asi nikoho nebaví. Kvalitativní změnu poměrů tu v podstatě chceme všichni, ale na to JAK a JAKOU už ta schodna viditelně není. To je to hlavní co se dá zatím z debaty vyčíst.

Jirko - mluv za sebe Sobota, 4.Června 2011, 14:26:23

To, že Tě nezajímá, jestli je něco pravda (to jest jestli to správně odráží objektivní realitu - z čehož samozřejmě vyplývají velmi markantní důsledky - třeba do budoucnosti), že ti jde jen o momentální politickou použítelnost a jakoukoli debatu o pravdivém vědeckém poznání označuješ za věroučné a neplodné hádání, to že Ti marxismus nepřirostl k srdci - to už jsi mockrát vysvětlil, i tady, to už myslím je každému jasné. Zkus zase něco nového, já bych svou znalost marxismu rád uplatnil i na jiných tématech, než jsou ty, které se tu stále opakují.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

"Omílaná schemata propagandy" - souhlas s p. Hellerem Sobota, 4.Června 2011, 14:40:21

Tady se opět rozhořel prudký spor mezi Dolejšem-"pragmatikem" a Hellerem-"scholastikem", ale ještě bych se přece jen vrátil ke Škabrahově textu. V reakci Josefa Hellera (Pátek, 3.Června 2011, 22:56:30) mě zaujal první bod o omílaných schematech propagandy. Řekl bych to jiným jazykem, ale přiznám se, že k podobnému závěru jsem došel nezávisle na Hellerově komentáři, a to okamžitě po přečtení Škabrahova textu.

Mám teď na mysli 5. odstavec Škabrahova článku, kde je zmínka o údernické ideologii. Taková charakteristika nekapitalistického modelu mi připadá velmi laciná, od filozofa bych tak povrchní přejimání ideologických klišé nečekal. Navíc je to i manipulativní, protože v momentě, kdy se řekne "údernická ideologie", počítá se samozřejmě také s tím, že se vynoří všechny náležité historické konotace. Takže pokud M. Škabraha hovoří o "totální Alternativě", ale má na mysli renesanci byrokratického socialismu, ať to řekne rovnou. Já takovou hrozbu nevidím.

Celkově se mi zdá Škabrahova úvaha vyumělkovaná. Řeší problém, který sama vykonstruovala.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nejde o propagandistická klišé Sobota, 4.Června 2011, 15:13:59

posledních 20 let se sice s Pepíkem H. často přeme, ale nenazval bych to prudkým sporem. On vášnivě hlava nehlava obhajuje svou představu o marxismu jako vyšší pravdu, já dávám přednost větší reflexi reality, protože cestu "od utopie k vědě a zase zpátky" jsme už totiž jednou ušli a doba bohužel přeje iracionalitě a různých sektářským excesům.
Především mám za neefektivní v debatě označit ostatní s jiným názorem apriorně jako oběti nepřátelské propagandy. To vůbec není o nějakém postmodernismu,odmítání pravdy - i když hledání nové moderny nemá až za takovou ztrátu jak Pepík píše.
Podstatou článku MŠ je určitá abstraktně logická konstrukce - to ano. jak vyumělkovaná je jiná otázka. Post kapitalismus, nekapitalismus, protosocialusmus, metasocialismus - říjkejme tomu jak chceme - se myslím tak jako tak nedostává konkrétního pro praxi už dnes snadno uchopitelného vymezení.
Říkáte že renesance autoritářského či paternalitního režimu už dnes
nehrozí - to zřejmě ano. Ale v hlavách lidí tohle tradiční uvažování vězí a brání vymezení strategické inciativy, drží nás v defenzivní, tedy předem nevýhodné pozici. To není nic proti obhajobě třeba klasického trade unionistického minima, ale taháme tím za kratší konec provazu.
Nedávno mi to někdo přirovnal k obraně severoamerických indiánů v 19. století - oprávněně kritizovali to co jim velký bílý bratr dělal, ale protože neměli čím převzít inciatoivu, tak skončili v těch rezervacích. protože reálná síla vývoje byla jinde. Mimochodem tady bych se zase naopak k Pepíkovi H. přimknul - tedy v tom, že on vnímá potřebu vsadit v tomhle dějiném pohybu na nositele nové dělby práce.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Vyumělkovanost Sobota, 4.Června 2011, 15:30:30

Škabrahova kritika totalizujících nároků Rozumu je správná, ale vede svůj zápas na umělém hřišti. Vyumělkovanost úvahy vidím v té konstrukcí "totální Alternativy". Kdo něco takového dnes hlásá? Hrozbou není jakási "totální Alternativa", nýbrž totální kapitalismus (který se označuje jako globální). Nesouhlasím ani s tezí, že kapitalismus není Stejným - vidím to přesně naopak.

Prosazovat marxismus neznamená se odklánět od reality Sobota, 4.Června 2011, 15:37:2

Ono je zřejmě marné připomínat Jirkovi, že marxismus a uznánávání marxistického pojetí pravdy neznamená nižší ale vyšší stupeň reflexe reality.Jirka jednak z neznalosti marxismu, jednak z odmítání jakékoli měřitelnosti pravdy si udělal z reality fetiš.Jestli se domnívá, že mnou prezentované marxistické stanovisko k něčemu z reality tuto realitu dostatečně neodráží - ať uvede konkrétní argumenty (což dělá jen nbaprosto výjimečně) a já se nad nimi budu zamýšlet a i kdybych to nezvládl já, zvládnou to jiní - byl by to nanejvýše problém jednoho marxisty, který s tou mrtodologií neumí dobře zacházet. Ale on vylučuje vůbec možnost, že by mohla být marxistická reflexe adekvátnější než jiné a je ochoten se nakonec přioklonit k jakékoli jiné - takže to už není neutralita, může to býát taky to, že marxistická aderkvátní reflexe je obecně nepoužitelná pro politikářské handrkování a uzavírání různých kompromisů s minulou nebo současnou vládnoucí třídou, případně oběma.
Ale ono v tom může být ještě něco jiného - totiž - co vidí Jirka jako realitu? Marxismus je věda a jako taková jde k podstatě reality, i když na jevové formy taky nekašle.Ale pro pragmatické politikaření to proniknutí k pdostatě vůbec není nutné, tady stačí pracovat s omezenými jevovými formami, které bere běžné vědomí lidí manipulovaných politiky - a tady by samozřejmě marxismus vadil. Ano - pravda politika obtěžuje. A to jsem Jirkův politický spojenec ve vnitřních bojích v KSČM!!!

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

ad Realita Sobota, 4.Června 2011, 15:52:28

O realitě říkal Vladimir Nabokov, že to je jediné slovo, které má význam pouze tehdy, když se dá do uvozovek. Z jeho strany to byla pochopitelně parádní ironie, ale geniálně tak anticipoval postmoderní situaci. Došli jsme tak daleko, že celkem umíme říct, co je to fikce - máme v literární vědě teorii fikčních světů a to nám pomáhá reflektovat specifický ontologický status literárních děl. Ale jsme schopni vážně hovořit o "teorii reality"?

Marxismus je pozoruhodný právě tím, jak neustále klade otázku po fundamentální povaze reality - to mě vždy fascinuje, čtu-li Kosíka (mám na mysli "Dialektiku konkrétního", k pozdnímu Kosíkovi mám výhrady). Je to takový lék na solipsismus některých postmoderních myslitelů (vše je konstrukt, tedy asi i bolest zubu).

Jinak ty boje v KSČM atd. bych sem netahal, pánové. Raději bych se přidržel článku.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

navrhuji vykročit jinam Sobota, 4.Června 2011, 15:54:55

ale Pepo, to zní jako co říkám já je věda a co je věda je pravda a na tu mám patent - copak se nedá vést debata na užitečnější téma ? Mne neobtěžuje pravda, ale nekonečné spory těch, kteří si myslí že ji zcela vlastní, netrápí se dokazováním ale raději bojují s úchylkáři jako se škůdci.
Např. co třeba téma myšlenky pana Kandy že je totální realita (kapitalistická), ale že totální alternativa (myšleno ucelená jiná kvalita) nemá smysl. Výborné pole pro demonstraci možností praktického spojení evoluce a revoluce

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 4.Června 2011, 17:11:21


Já slovo alternativa moc rád nemám.

Zbavuje jednající lidi jejich psychické síly.

Člověk potřebuje namíchat do sklenice alkoholický koktejl z víry a DETERMINISMU ...
... aby si troufl ...

Ne, že jiný svět je možný.

... ale že jiný než systémově odlišný ... bude brzy nemožný ...


P.S.
Pane Dolejši, já považuju za velmi dobrý přístup Ilony Švihlíkové k problému - ne její scénáře.

Myslím, že to bere za dobrý konec, když uvažuje přes brýle Kondratěvových vln ...


Problém je podle mne v tom, že řešení, které bych např. já pokládal za dostatečně silné a současně vyvážené (reproduktivní), lidé prostě nikdy "nevezmou".

Bod 1:
Nesmírně radikální zásah (žádná pouhá regulace) do dominace soukromých financí, spočívající v tom, že jen veřejná moc má právo na generování out of air peněz a soukromník musí dodržovat to, co požaduje radikální křídlo rakušanů (100% rezervy) - takže jen banky ala Naďa Johanisová jinak jen dcery emisní královny ...

To se samozřejmě jeví moc radikální ...

Bod 2:
Na druhou stranu, pokud jde o reálnou ekonomiku a zdanění - tam by zas člověk musel logicky vypadat jako nějaký kolaborant s vládnoucí mocí.
Bod dvě nutně rozzuří každého správného levičáka, když bych mu vysvětloval, že přenos daňové zátěže na širokou veřejnost je zákonitý proces, před kterým nelze uniknout, který jen ve vyspělém světě umožňuje to, co rozvojový svět neumí (my zas neumíme zvítězit v boji o co nejnižší výrobní náklady v závodech race to bottom) - učinit stimulaci zaměstnanosti z veřejných rozpočtů něčím, co vytíží kapacity, zvýší vyjednávací pozice práce, aby práce vyjednala větší podíl na čistém produktu (pro marxisty v + m) - a protože je na ní přeneseno daňové břemeno víc jak včera, tak to veřejným rozpočtům také vynese - víc jak včera ...

... až se nakonec budou veřejné rozpočty zhodnocovat a bývalý kapitál se stane součástí tohoto koloběhu - jak velí historická dialektika ...


Jenže když řeknete to první (radikální zásah do finančního systému), lidé možná kývnou, ale řeknou utopista, ...

je to pro ně moc radikální

... no a řeknete bod 2 - a ušlapou Vás, protože oni přece chtějí zdanit boháče jako takové - bez ohledu na to, jestli jde o Tobinovu daň nebo o daň z příjmu právnických osob, kterou stejně nikdo zvyšovat nebude - i kdyby se kasal na náměstích sebevíc ...

... a všichni vaši bojoví kriegskamarádi budou mít rudo před očima, nějaké řeči o reprodukci a zhodnocování veřejných rozpočtů nikdo poslouchat nebude, o zákonitostech, které ověřují trendy také ne ...

... to radši budou věřit na stotisíc nových mandragonů nejen jako na VÝSLEDEK budoucího vývoje (což očekávám také) - ale i jako ZPŮSOB a nástroj řešení (což neočekávám) ...

Opravdu to nemá smysl Sobota, 4.Června 2011, 18:08:22

Jirko - je zajímavé, že mně připisuješ to, co říkáš ty, jen obráceně - já netvrdím, že věda je jen to, co říkám já ( i když jsi se mně ani nesnažil argumentovat, v čem tu pravdu nemám), to ty říkáš, že co říkám já a vůbec marxismus nemůže být žádná pravda, jen věrouka,tedy ty si osobuješ monopol na to, co je věda. Já jen říkám, n že ty neuznáváš žádnou pravdu, jen momentální použitelnost v politice a tím pádem jsi vlastně nucen odmítat vědu,ať už ji říká kdokoliv. Tobě stačí jen jevové formy, ne podstata. A marxismu už nějakou pravdivost nejsi schopen připustit vůbec, i když si to netroufneš říci a všelijak to okecáváš /možná že už obelháváš sám sebe/. Fakt to nemá cenu - hledat řešení problému s člověkem, který neuznává měřitelnost pravdy a apriori vylučuje marxismus ze hry, prostě nejde, s tím mohu akorát uvažovat o nějaké momentální míře politického spojenectví.
Pane Kanda - boje v KSČM sem netahám - jen jsem připomněl, že politicky v KSČM jsem jeho spojencem, abyste věděli, že mezi námi není osobní nepřátelství, když se tak strašně lišíme a pobíjíme v diskusi.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Panu Hellerovi a panu Dolejšovi Sobota, 4.Června 2011, 18:35:24

Jsem opravdu už nešťastný z toho, jak diskuse pod článkem končí, utkají-li se v ní pánové JH a JD: základní téma je odsunuto a vede se spor o to, je-li objektivní realita či není, je-li kdo pragmatikem či není atd. apod. Teď na to doplatil článek pana Škabrahy, a kdo to bude příště? Přece nic nebrání tomu, abyste si svá stanoviska vyříkali někde nad kávou či něčím ostřejším a nezahlcovali diskusi těmito vlekoucími se spory, které jsou vlastně stále stejné. Řada námětů a poznámek v debatě nad tím nebo oním článkem pak zbytečně propadne - a to i námětů a poznámek vašich. Není to škoda?

Asi máte pravdu, ale je závažnější, než si myslíte Sobota, 4.Června 2011, 19:47:27

A nemyslíte, že to není náhodné, že se tato otázka pravdy objeví u každého problému - odmyslete si, že ta dvě stanoviska hájíme zrovna my s Dolejšem - mohli by to být různí jiní diskutéři - vždyť ta otázka je přímo v Škabrahově článku. Je možné řešit jakýkoli problém, jestliže vlastně neuznávám možnost poměřpovat pravdivost a zjednodušeně řečeno, zastávám názor "každý má svou pravdu", nehádejme se a mějme se rádi? šlo by zo v přírodních vědách, třeba v atomové fyzice? Proč by to tedy mělo jít ve společenských vědách?
Jinak - článek pana Škabrahy na nic nedoplatil, myslím, že jsme ho zhodnotili a věnovali mu pozornost daleko nad jeho úroveň - vždyť to je jen tápavé hledání, při němž se míchají hrušky z jablky.
A osobní obrana - ať se vyjadřuji k jakémukoli tématu, hned je tam Dolejš a začne shazovat marxistická řešení obecně a moje zvlášť - to ho mám nechat, aby pletl lidem hlavy?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

snad to s tou věcností není tak zlé Sobota, 4.Června 2011, 23:00:23

Pane Kanda : netřeba se až tolik trápit - já se opakovaně snažil vrátit diskusi k tématu totální alternativy a nejít po poněkud obsedantní odbočce o pravdivém marxismu co jediný neplete hlavy, u které mám taky pocit že tu ostatní nezajímá. Jsme prostě jen lidi a své emoce a inklinace si vlečeme ssebou.
Asi se tu přirozeně projevuje psychologická predispozice lidí, kteří o tu totální či netotální alternativu nezištně usilují a pro které je taková debata asi něco jako "osmylení" jejich aktivity. A nolens volens to trápení leze ven i mimo souvislosti. Prostě si to neberte, já to taky tak dělám.
Trochu jinak to naťukl pan Tejkl, když řekl, že on potřebuje koktejl z víry a determinismu, aby si troufl. Jde-li nám o víru v nutnost našich alternativ, tak pak samozřejmě scházíme z půdy racionální argumentace. A zbývá jen stupeň tolerance k těm co nevěří či věří trochu jinak.
Pro pana Tejkla - nemyslím, že Kondratjevovy cykly jsou tím orginálním jádrem řešení - sám s jsme s tímto prognostickým nástrojem léta také vždy
pracoval a tyto tendence mohou být velice různě uplatněny. Dávají rákmec řešení, řešením sami o sobě nejsou.
P.S. ty vaše 2 body, úloha státu ve finančním sektoru a pojetí dańové spravedlnosti by bylo na samostatnou debatu, ale řešení, které lidi odmítnou nemůže být dobré řešení. Přeci nechceme jen nařizovat sociální experimenty (to už tu bylo), ale přicházet s alternativami, které budou mít potřebnou legitimitu. Buď je musíme přesvědčit a nebo za tak dobré řešení nemáme. To by měla být norma.

Mirku,můžeš mi říci, Neděle, 5.Června 2011, 02:20:27

proč mluví Jirka o nějakém donucování lidí? Pokud mluvím o samosprávě jako zásadní alternativě, tak je snad jasné, že se prosazuje aktivitou lidí, kteří jsou na jejím prosazení zainteresováni - samozřejmě nebude jednoduchý proces je pro to získat - ale o to jde až na druhém místě, nejdřív musíme sami vědět, které řešení je správné, a to při Dolejšově zpochybňování všeho není možné - on je snad schopen vypsat konkurs na to, jestli vůbec můžeme o něčem uvažovat- on snad bude o adekvátnosti či neadekvátnosti řešení, např. o Archimédově zákonu - rozhodovat hlasováním než lidem vůbec někdo bude moci něco vysvětlit.Jak je chce získat, když vůbec dopředu vylučuje, že by mohlo být něco správné?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ještě panu Hellerovi Neděle, 5.Června 2011, 08:54:0

Otázky pravdy, poznání a skutečnosti jsou samozřejmě otázky fundamentální, to nelze zpochybnit. Ale to je právě to, o čem mluvím: jsou natolik zásadní, že je lze vždy otevřít jako filozoficko-metodologický problém, a tím rozmetat jakoukoli diskusi. Zároveň je však nelze odsunout, protože když už je někdo nastolí, přejít je by znamenalo rezignovat na řešení podstaty. A proto taková diskuse nikdy nebude mít konec, jen další pokračování pod dalším článkem.

Pane Kanda - to máte sice pravdu, ale Neděle, 5.Června 2011, 10:26:23

vidím, že jste už přejal Dolejšův pohled, že jsem to já, kdo sem tyto otázky neústrojně vnáším - projděte si znovu diskusi a naše příspěvky, i diskuse na jiných článcích a poctivě se zamyslete nad tím, kdo jakoukoli diskusi umrtví tím, že zpochybní apriori fakt, že by marxismus (nejen Heller) mohl mít v něčem pravdu a marxistický pohled označí za cvičení ve věrouce a z diskuse udělá takové hezké rétorické povídání motající všechno dohromady.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ale nic jsem nepřejal Neděle, 5.Června 2011, 10:52:17

Pane Hellere, souhlasím a dotáhnu předchozí formulaci: ta diskuse se dá rozmetat naopak i tím, že se kategorie pravdy zpochybní nebo se pragmaticky vykáže do relativní roviny "všichni mají svou pravdu". Dá se zkrátka rozmetat z jakékoli názorové pozice. Mně jde totiž spíše o to, že se pak diskuse zvrtne v dialog dvou hlavních aktérů a ostatní hrají druhé housle. Nejde mi o uhlazování sporů a dělání rétorických kudrlinek, mám rád ostrou polemiku a vášnivou diskusi - znak toho, že diskutující má pevný názor a má co říct, nemlží. Jenže tady je to už někdy zákopová válka. A je to škoda, protože vaše marxistická kritika Škabrahova článku byla skvělá.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jde o to kdo bude pán prstenu ? Neděle, 5.Června 2011, 13:25:56

já nevím jestli tahle diskuse přispěla nějak autorovi samotnému, ale
tentokrát jsme reagoval hlavně na pana Tejkla - jako problém totiž označil to, že radikální či totální řešení (které by pokládal za dostatečně silné) lidé prostě nikdy "nevezmou". Tam směřovala moje replika, že "řešení, které lidi odmítnou nemůže být dobré řešení". To na konto zákopové války o normativní antropologie, které samozřejmě nenahrazují pravdu, ale mohou být dobrým či špatným ukazatelem.
To vůbec není o míře radikalismu (ve vybraných obdobích jsou lidé schopni se stotožnit i s radkálním řešením), ale o tom, že je třeba lidi získávat a to ne pro víru ale pro praxi (která může vytrestat i nás samotné). O tom že pokud si vykonstruujeme nějaký totální ráj, tak do něj nemáme hnát lidi bičem represí či magickou mocí prstenu, se snad můžeme shodnout.
To že na naše uši přitom útočí různé písně politických sirén bylo, jest a bude. Lepší je podržet si metodu racionálních pochybností, než si ty uši zalít voskem. Open your Mind - to je dnes daleko lepší heslo.než to o posledí bitvě či posledním soudu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

ad Pochybnosti aneb proč je "falešná Alternativa" oxymoron Neděle, 5.Června 2011, 17:58:14

Pane Dolejši, to je ono! Teď budu vypadat jako chameleon, který souhlasí támhle s panem Hellerem, tady zase s vámi, ale ta zmínka o pochybnostech je podle mne klíčovým momentem celé této diskuse. Pochybování jistě není v rozporu s marxistickou teorií (či jakoukoli teorií) a nemusí ani nutně vést k pragmatismu, tj. k přizpůsobování se "potřebám reality". Je to zkrátka kategorický imperativ kritického myšlení, ať už se opírá o tu či onu metodologii.

Z tohoto důvodu považuji sousloví "totální Alternativa", na němž stojí Škabrahův článek, za oxymoron. Jedná se o falešnou alternativu, inverzní konstrukt současného totálního kapitalismu - tedy planou hrozbu, kterou tento zmatený text sám vyprodukoval.

Idea alternativy totiž musí být alternativou PŘEDEVŠÍM vůči tomu "totálnímu". Musí být produktem skeptické racionality, které je takříkajíc vidět do karet, která reflektuje svá východiska a která se dobrovolně vystavuje husté palbě permanentní nelítostné kritiky. Teprve TOTO je alternativa - ale tam už Škabrahův článek bohužel nedohlédl a dohlédnout ani nemohl (na argumentační chaotičnost Josef Heller poukázal správně).

Pane Kanda, nejste chameleon, s tímhle já souhlasím taky Neděle, 5.Června 2011, 17:59:17

pochybnosti - to je samozřejmý fakt, ty já mám taky, jenomže mám tolik racionálního zdůvodnění o pravdivosti svého řešení, že si ho troufám prosazovat s plným nasazením nemám důvoid pořád všechno předem zpochybňovat jako Dolejš (který nadto žádnou skutečnou alternativu nepředkládá - to má společné se Škabrahou). Kčemu pak takový způsob myšlení je?

Petrasek Milan - penzista

Kčemu pak takový způsob myšlení je? Neděle, 5.Června 2011, 18:13:28

Já bych řekl, že takový způsob myšlení nabízí důvěru ve vaši schopnost vnímat nejen myšlenky, ale i iracionální zázemí ''protivníka''. Tak vznikne prostředí vzájemné empatie a trochu lepší rozprava.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pochybnost musí mít obsah Neděle, 5.Června 2011, 18:14:25

Samozřejmě, pochybnosti musejí "být o něčem", vztahovat se k nějakému obsahu. Samoúčelná subverze obvykle maskuje metodologické prázdno.

No spíš pan Kanda než pan Petrásek Neděle, 5.Června 2011, 19:44:33

Já mám empatie dost, Dolejše znám léta, stále opakuji, že mi udělal hodně dobrého, ale já jemu taky, takhle blbne až asi tak poslední dva roky, ale připadá mi v současné situaci jako naprostá ztráta času předvádět různé tanečky s hlazením všech oponentů ( i těch reakčních a pitomých) po hlavičce a okázalým zdůrazňováním pochybností o svých závěrech. Hergot, když mám pochybnosti, tak na tom pracuju, abych si své závěry prověřil, když mi protivník předestře argument, tak samozřejmě sám sebe prověřuji, ale když nic nenajdu, když mi protivník není s to efektivně kontrovat, no tak se rvu s plným nasazením a jistotou a rozhodně apriori nezpochybňuji pravdivost závěrů marxismu, jako to Jirka dělá pořád. Bylo by to jiné, kdyby byl marxismus nějaká vládnoucí a všemi prostředky prosazovaná ideeologie - pak by i přehnaná kritičnost neškodila. Ale já se přece rvu za něco, o čem už dneska skoro nikdo pořádně nic neví, co je všemožně potlačováno a ironizováno a co i přesto je s to velmi logicky odpovídat na otázky (alespoň o tom jsem Vás dva snad přesvědčil). Tak proč mi přitom můj kamarád a politický spojenec neustále vpadá do zad a zneužívá neinformovanosti řady účastníků diskuse, jejich zmanipulovatelnosti buržoasní ideologií, jejich neznalosti a nejistoty? Je to vědecká etika?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co je netotální systém ? Neděle, 5.Června 2011, 20:06:33

Pane Kanda, s potěšením kvituji váš návrat k tématu - jeslti správně rozumím, tak chcete netotální alternativu těch předchozích totálních. Z toho cítím, že možná není shoda v tom, jak definujeme sám pojem totální (otázkou je i jak ho definuje sám M.Š).
Jak to chápu já, je zřejmé snad z toho, když jsem se tu ve čtvrtek omlouval za překlep že místo slova totální bylo použito totalitní. Ta totalita je něco jako metafyzický systémový beton, nepřipouštějící vntiřní pluralitu a využívání svých rozporů k pohybu vpřed.
Ovšem pojem totální chápu spíše jako celistvý, ve vztahu k systému tedy mající určující systémovou logiku. Protože každá systémová logika je historicky podmíněná, tak toto pojetí není metafyzické. Samozřejmě mohou vznika - a taky vznikají - různé přechodové stavy. Ale není snad důvodu se domnívat, že kapitalismem možnost ucelenosti (totálnosti) končí.
Faktem je že na rozdíl od jiných se obávám, že nyní skutečně teprve skládáme ony puzzle starých zkušeností a nových inspirací, že případná totální syntéza těchto inspirací je maximálně v podobě hypotéz.
Ale neznamená to že nová systémová alternativa musí být
netotální - tedy bez oné v celistvosti systém profilující logiky, jakási "buntes Allerlei". Jen se snažme abychom si znovu nevytvořili na dlouho zmonopolizovaný beton, protože samozřejmě pokrok není nikdy automatický a dějiny znají i regresi.
P.S. pochybnosti kritického rozumu je samozřejmě metodická záležitost a je opozitem víry která přemosťuje nesoulad mezi přáním a realitou a je nástrojem agrese vůči nevěřícím . Ale raději tohle téma nechme být - už jsme tu odbočili bez kloudného výsledku jednou.

A zase obecné řeči, bez jakéhokoliv návrhu, Neděle, 5.Června 2011, 21:11:24

obecně zpochybňující práci těch, kteří ten návrh mají.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

A co "komplexní alternativa"? Neděle, 5.Června 2011, 23:39:22

Může to vypadat jako slovíčkaření, ale myslím, že "totální" není "celistvý", nýbrž "celkový" neboli "úplný". A ta ambice na celkovost či úplnost je právě jistým imperiálním požadavkem Rozumu, který uvažuje o alternativě jako Celku. A mám dokonce podezření, že Škabrahův text s tou nevyslovenou gradací "totální" - "totalitní" v podstatě kalkuluje.

Když už, raději bych snad hovořil o alternativě komplexní, protože ten přívlastek obsahuje spíš tu složitost než představu Celku. A projekt samosprávného socialismu je jednou z takových alternativ. Právě se prokousávám knihou "Bojíte se socialismu?" a myslím, že by zde, na stránkách DR, měla být prodiskutována. Protože ten návrh opravdu leží před námi, je konkrétní, metodologicky jasný a zaslouží si pozornost.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jdeme tunelem či otevřenou krajinou ? Pondělí, 6.Června 2011, 13:40:15

K metodě syntézy různých inspirací bych jen už dodal : když jdu tunelem, těším se na to až zahlédnu na konci světélko, ale když jdu šírošírou krajinou proč hledět jen v úzkém směru.
Jinak souhlas : zda normativní hypotézy jiné kvality systému (představa celospolečenské samosprávy může být jednou z takových hypotéz) jsou ucelené, celostní či celkové (napadá mne ještě v této souvislosti pojem holismu) může být bez dalšího jen slovíčkaření.
Samozřejmě pokud nezačneme .důkladněji rozebírat vztah evoluce a revoluce či míru svobody soutěže různých systémových prvků. Ale hlavní je že asi chápeme že nám jde nakonec o kvalitativní rozdíl v logice fungování systému a ne jen o jeho dílčí úpravy. A život si už z vějíře variant něco vybere...
Standardní tesování hypotéz (jistě nestačí volba líbí, nelíbí) je přitom u variant různých kulturních vizí přeci jen složitější než v oboru přirodovědném. Ale s tímhle trápením je třeba počítat.

Stanislav Hošek - Český těšín

Dvě poznámky jakoby od věci. Pondělí, 6.Června 2011, 19:58:27

Autor je podvědomě vyznavačem konce dějin.
Jenže.
Kdo věří ve věčnost „kapitalismu“, ten skutečně věří v brzký konec lidstva.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

K pojetí dějin v Škabrahově článku Úterý, 7.Června 2011, 08:17:8

Tož, pane Hošku, myslím, že s vámi zase budu muset souhlasit, i když jste to vyjádřil poněkud bonmotovitě.

On je totiž problém v tom, jak Škabraha chápe dějiny - aspoň v tomhle článku (viz poslední odstavec). Dějiny jsou prostě situace, kterou člověk nezpůsobil a v níž se musí rozhodovat. Takové abstraktní pojetí dějin je možná blízké fenomenologům, ale myslím, že je jednostranné. Dějiny nelze redukovat na "situaci", je to komplikovaný "proces" (pro jistotu to slovo dávám do uvozovek, abych nebyl nařknut ze scientismu, preparujícího dějiny na neživotný skelet kauzalit). Člověk dějiny "způsobuje", dějiny přece nad ním nevisí jako barokní oblaka. Rozhoduje se v nich, ale také "z nich" - tj. dějiny samy mu nabízejí pro rozhodování možnosti.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Jeden prsten vládne všem Úterý, 7.Června 2011, 18:26:44

Já tohle přirovnání Martina Škabrahy čtu tak, že metafora "jednoho prstenu" poukazuje na nebezpečí koncentrace moci. Tolkien přeci říká, že Jeden prsten neumí konat dobro, že se vždy obrátí proti tomu, kdo jím vládne - a nakonec ho zcela ovládne (až se z něj stane "prstenový přízrak": ztratí i poslední zbytky sebe sama). A proto musí být Jeden prsten zničen - jinak řečeno, je třeba zabránit přílišné koncentraci moci (protože ta nakonec zkorumpuje, podřídí si každého).

Pokud pro MŠ Jeden prsten znamená práci jako arci-vztah, základ toho, co dělá člověka lidským a okolo níž se vše točí, čtu to tak, že ona anonymní moc Prstenu nám vládne právě skrze práci, skrze to, že svůj život práci z nejrůznějších důvodů podřizujeme a ve výsledku kašleme na ostatní vztahy (ty provozujeme pouze, "pokud si je můžeme dovolit").

Jeden prsten je tak v dnešní době ekonomická moc, moc "finančních trhů", jíž se podřizují státy, firmy i jednotlivci a jíž nakonec podlehne jak příroda, tak ostatní lidské vztahy a kultury. Mnozí badatelé přeci říkají, že koncentrace a centralizace společenské či ekonomické moci nebyla nikdy v historii větší (a odosobněné informační technologie k tomu velmi přispívají).

Zbavit se Jednoho prstenu tak znamená zbavit "finanční trhy" moci nad našimi (vládními, firemními ..) rozhodnutími. A to má dvě stránky: o jedné, té individuální, mluví MŠ: sesadit práci z piedestalu, zbavit se ekonomického redukcionismu, přestat svá rozhodnutí poměřovat pouze tím, zda "na to mám peníze" - což implikuje i práci, produkující komodity. Je přeci celá řada dalších, stejně důlěžitých a pro rozhodování relevantnícch vztahů.
Druhá stránka je však na makroúrovni - a tu vidím právě v omezení moci těch největších ekonomických aktérů, o čemž píše i Jan Dospiva ve svém prvním příspěvku (a je jedno, zda to jsou státy, korporace, či ratingové agentury).

Jan Dospiva - Orlová

Středa, 8.Června 2011, 00:11:30

Děkuji za návrat k jádru diskuse, i když mám za to, že Martin Škabraha to myslel přesně opačně - totiž že žádný jeden prsten, který je kořenem všeho zla a na který je možné ukázat prstem, nevidí. I když správně poukázal na složitost a nejednoznačnost světa a varuje před totalitním zjednodušujícím myšlením, přesto jde trochu nešťastně postmodernisticky vstříc zamlžování skutečnosti, že mnohé problémy současné společnosti opravdu mají společného jmenovatele - imperativ maximalizace zisku bez omezení, systém kumulace kapitálu a růstu do nekonečna, přílišné nahromadění ekonomické moci v příliš málo rukou.

Pro Josefa Hellera - hospodářskou demokracii a participaci zaměstnanců na vlastnictví výrobních prostředků a řízení podniků pokládám za pokrokovou myšlenku, která dokonce může i v praxi fungovat, ale nevidím ji jako řešení. Pořád to totiž zůstane ve své podstatě soukromá firma, která se tak bude i chovat, tedy usilovat především o svůj prospěch a maximalizaci zisku. Jak už poukázal Martin Škabraha a před ním Tomáš Tožička, může taková firma dělat stejnou paseku jako "zlí kapitalisté".

Rozhodně však taky odmítám jako řešení "znárodnění" těchto podniků a jejich provozování státem či nadnárodní politickou institucí, to by skutečně byl krok zpět k "protosocialismu" a k totalitně monopolnímu státnímu kapitalismu. Pro demokracii představuje kumulovaný kapitál stejné nebezpečí, ať už je v soukromých nebo státních rukou, protože svým ekonomickým vlivem si stejně diktuje svoje. Dokonce by to bylo ještě větší nebezpečí, neboť koncentrace ekonomické a politické moci by tak byla už zcela otevřená, bez jakýchkoli překážek. A nemusíme chodit pro příklad do Číny, stačí zdejší ČEZ vlastněný státem.

Co tedy zbývá? Možná tedy ani ne tak kapitalismus zcela odstranit, ale zásadně omezit. Chce to ale víc než reformu, než "kapitalismus s lidskou tváří", protože i kdyby se celosvětově podařilo nastavit progresivní zdanění, humánní sociální a pracovněprávní standardy, bylo by to jen křehce udržitelné, protože stále existující silná ekonomická moc by stejně usilovala o jejich opětovné nabourání a pokračující kumulace kapitálu by vyvolávala další pnutí mezi zvyšujícími se potřebami kompenzovat státem sociální náklady této kumulace a nároky na financování těchto kompenzací, nehledě na ekologickou neudržitelnost.

Vyžaduje to odvahu překročit hranice systému, opustit dogma nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, odvahu dekumulovat nahromaděný kapitál a globálně vytvořit silné daňové limity jeho kumulace, odvahu zřeknout se pohodlí dnešní vysoce komplexní ekonomiky ve prospěch materiálně sice méně bohaté a více pracné, ale sociálně humánnější existence.

Pane Dospiva Středa, 8.Června 2011, 08:58:51

uvažujete hodně správně, ale jako byste se nakonec zalekl svých vlastních myšlenek. Celkem správně jste zdůvodnil nepřijatelnost řešení pokračováním kapitalismu i zestátněním. Tady podle mne nedoceňujete, že problémem tohoto řešení je diktatura profesioinálního řídícího aparátu, který v protosocialistickém systému byl a nebyl vlastníkem - byl dominantně vlastnicky spojen s dílčími funkcemi, ale nebyl ničím nucen k vyladění tědhto funkcí, odhodil regulační roli trhu, ale nahradil ji nepřesnými, subjektivistickými direktivami - čili neustálým tápáním. To se snažil překonat svou vlastní centralizací politickou a tím pádem nebyla demokracie. No a tohle zřízení lidé necítili jako vlastní, takže nedělali naplno.
Tolik k Vaší správné kritice.
Ale pak už tam máte chyby:
Protože jste si znegoval všechno, tak se nakonec uchylujete k jakémusi neurčitému povídání jdoucímu mimo rámec ekonomiky, cítíte, že nelze jen omezit kapitalismus, ale nějak se s ním nemůžete rozloučit, utíkáte do říše ideejí, jako byste chtěl najednou ekonomickou motivaci nahrazovat nějakou nadstavbovou, duchovní apod. Navíc vlastně to,co navrhujete, je vlastně jen jiná cesta k protosocialismu (mimochodem právě tak uvažuje kolektiv teoretického pracoviště KSČM při práci na modelu socialismu - musí tak uvažovat, protože samosprávu KSČM v zásadě, ne sloivy, odmítá, mimo jiné proto, že se bojí konfliktu se stalinisty, kteří chtějí zestátňování - já to s menšinovou skupinou odmítám, ale není nám to nic platné),
A teď k té samosprávě:
Především si musíte uvědomit, že nelze předbíhat dějiny. Marxismus jak jistě víte rozlišuje socialismus a komunismus.K socialismu patří trh a zisková motivace - ovšem trh regulovaný - ale na rozdíl od protosocialismu regulovaný nikoli direktivami řídícího aparátu, ale vtažením lidí do vlastnického rozhodování na všech stupních, včetně té celospolečenské roviny. Pokud samosprávné vlastnictví vznikne již v rámci kapitalismu, chovají se zaměstnanci pochopitelně jako soukromá firma a musí zhodnocovat kapitál, ale mohou si udělat svůj sociální stát v podniku. Jakmile se samosprávné vlastnictví stane rozhodující celospolečensky a vzniká socialismus (nechme stranou přechodné etapy), dochází ke změně kvality. Zaměstnanci se naučili spravovat svůj podnik a jsou vtahováni do celospolečenských forem vlastnického rozhodování - i tam sledují ziskové sobecké zájmy, ale rozměr tohoto rozhodování se rozšiřuje a hlavně se u nich masově vytváří pocit (není to jen pocit - dotýká se to jejich peněženky), že je to jejich a zároveň se mění jejich zorný úhel a vytvářejí se nové potřeby - dlouhodobě potřeba samotné práce v dobrém kolektivu. Úměrně výsledkům mohou do hry vnášet uspokojování vlastních potřeb a ziskovost tomu podřizovat.
Tohle celé musí ovšem probíhat na pozadí rozvoje VTR, postupného uvolňování člověka z bezprostřední obslužné činnosti ve výrobě, zkracování nutné pracovní doby (ovšem bez nezaměstnanosti, přerozdělením této doby) a prolamování staré dělby práce, především sociálního oddělení práce řídící a řízené - ředitelé a přidavači. Socialismus je k tomu začátek, tudíž nejde o to,aby přidavači nahradili ředitele v odborném rozhodování - ale pouze v rozhodování vlastnickém - jako kapitalisté neodborníci v akciovkách, ale s tím, že ti přidavači budou odměňováni nejen za pracovní výkon, ale i za rozhodování své i kolegů, pokud byli zvoleni do různých forem samosporávy. No a to všechno v ekonomice je doprovázeno nesčetnými formami vtahování lidí do samosprávného rozhodování třeba ve školníchradách, radách nemocnic, územ,ní samosprávy, poradních samosprávných orgánů ministerstev, dozorčích oirgánů nad policií atd. Takže omezený vlastník jednoho podniku se mění ve skutečného celospolečenského vlastníka - není to nic utopického - nová logika z ekonomiky, která lidem uvolní ruce k tvořivé a iniciativní činnosti - a lidé se zatím v dějinách vždy přizpůsobili.
Mimochodem pane Dospivo - kdybyste se chtěl s tímhle vším seznámit podrobněji, mohl bych Vám poslat náš produkt (elektronicky, ještě nevyšel) - můj mail je heller47@seznam.cz - myslím si, že jste na něj zralý, i když je to bichle.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Středa, 8.Června 2011, 09:15:20

Pane Hellere, ten produkt, který nabízíte panu Dospivovi, je ještě něco jiného než "Bojíte se socialismu?", který lze nalézt na stránkách samospravnysocialismus.cz? Nebo jde o totéž dílo?

Pane Kando Středa, 8.Června 2011, 09:40:28

základní koncepce je už v tom Bojíte se?, zejména pokud jde o tu minulost i projekt socialismu, ale když se objevila možnost vydání, tak jsme ještě neměli zpracované všechny věci vlastním způsobem a přejímali jsme i upravené texty kolegů, kteří s námi neměšli stejné názory (např. prof.Hába).
V tom Kdopak by se - jsme shrnuli veškeré naše poznání, hodně jsme rozpracovali kritiku kapitalismu až po jeho některé politicko-ekonomicky stěžejní charakteristiky a navíc tam máme i národnostní vztahy, epochu, dlouhé vlny a pokusili jsme se i uchopit ekologické problémy z pozice teorie pracovní hodnoty a dokonce jsme si více zamýšleli nad cestami k socialismu a programy komunmistických stran - ale to je jen takové ťuknutí.., Takže - máte-li trpělivost - rád Vám ji zašlu, uvidíte sám, co se překrývá a co je navíc.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

k fenomenologickému pojetí Středa, 8.Června 2011, 10:31:4

Pan Kanda ve svém včerejším příspěvku správně poukazuje na Škabrahův závěr, který, myslím, poměrně jasně ukazuje na fenomenologické pojetí "reality". Řekl bych, že tím závěrem MŠ odkrývá vlastní výchozí pozici (která je mi též blízká), což zpětně umožňuje i lepší pochopení jeho textu.

Jelikož marxistické pojetí reality jako čehosi objektivního, uchopitelného a poznatelného (toto pojetí reality sdílí i všechny přírodní vědy) je s fenomenologickým pojetím bytí, které je vždy pouze "osvětleno" z nějakého pohledu (a ty pohledy nejsou na sebe vzájemně redukovatelné), velice těžko slučitelné, myslím, že je nejspíš nemožné, aby např. pan Heller panu Škabrahovi přitakal.

Panu Kandovi bych ale oponoval v tom, že si nemyslím, že fenomenologické pojetí "dějin" je jen statická situace. Chápu to spíše jako situovanost - což implikuje i proces, jehož jsme součástí i aktéry. Rozlišení na "situaci" a "proces" mi i proto přijde vykonstruované, neboť mám za to, že síla fenemonologického pojetí je tom, že překonává dualitu subjekt-objekt. Váš závěr -
Člověk dějiny "způsobuje", dějiny přece nad ním nevisí jako barokní oblaka. Rozhoduje se v nich, ale také "z nich" - tj. dějiny samy mu nabízejí pro rozhodování možnosti."
- mohu klidně podepsat, a myslím, že právě toto je fenomenologická pozice. Sice jsem k fenomenologii, stejně jako k lecčemus dalšímu, pouze přičichnul (takže i proto prosím berte mé vývody s rezervou), ale zhruba takto ji alespoň chápu.

Dále mám za to, že fenomenologickému pohledu je hluboce vlastní vědomí vlastních limitů. Tj. že ze "světa", "reality", či "bytí" jsme vždy schopni pochopit, poznat, či uchopit a ovlivnit, pouze část. Jakýkoli celek je i proto pro fenomenology pouze jakási konstrukce. Přijde mi tedy, že pan Škabraha se pokusil popsat o odůvodnit svoji v podstatě fenomenologickou výchozí pozici, leč s tím, že ji výslovně nepojmenoval. A píše to již na konci prvního odstavce svého textu - totiž že mu jde "o načrtnutí důvodů, které ho vedou k pochybnostem o možnostech takové totální alternativy."

Jestli je to tak, proč jste pane Škabraho nenačrtnul tuto pozici rovnou a jasněji? Mě by třeba zajímalo, zda a jak spolu fenomenologie a druhá (reflexivní) moderna souvisí?

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

odpověď Středa, 8.Června 2011, 11:59:53

Byv tázán, musím odpovědět, protože tady došlo k nedorozumění. Nikdy bych o sobě neřekl, že hájím jakési fenomenologické pojetí dějin, ostatně ani nevím, jak takové pojetí přesně vypadá. Samozřejmě máme tu třeba Patočku v přednáškách Platón a Evropa a hlavně v Kacířských esejích o filozofii dějin, ale tam už je vazba na fenomenologii spíš volná a jde o dějinnost, ne o dějiny. Je tam znát především vliv Heideggera a Arendtové. Patočka na mě vliv měl, to ano, ale stejnou měrou třeba Foucault, a tam už to fakt s fenomenologií nemá co do činění. Stručně řečeno, jde mi o to, že jsme vždy situováni v nějakém "historickém bloku", nacházíme se v nějaké situaci, kterou jsme nezavinili, nicméně musíme si ji osvojit, přijmout za ni zodpovědnost a nějak v ní jednat, přičemž každým rozhodnutím dáváme do pohybu i mnoho faktorů, které jsou pro nás neznámé, minimálně v tom slova smyslu, že nelze kontrolovat všechny jejich důsledky. Tady se pak vynořuje téma reflexivity. K druhé moderně ale více až později, teď zoufale nestíhám.

Pane Holubec Středa, 8.Června 2011, 13:14:12

Já fenomenologii neznám,tak do ní nekecám,jinak by mi mohl pan Škabraha vyprášit kožich jako já jemu za neznalost marxismu, ale vyjdu-li z toho, co jste napsal Vy:
Marxistické pojetí poznatelnosti není zase tak jednoduché – když hovoříme o poznatelnosti objektivní reality máme na mysli proces dlouhodobé společenské praxe, včetně praxe duchovní, vciťování se, instinktu apod. a vidíme i limity té poznatelnosti v dané konkrétní situaci. I u nás je konkrétní pravda relativní (např. Newton-Einstein), ovšem s momenty absolutnosti.
I ta subjekto-objektovost není tak jednoduchá, momenty toho vztahu mění své pozice, prostupují se – např. politika je součástí subjektivní stránky společenského systému při největší abstrakci, ale při zaměření na konkrétní politickou stranu či politickou osobnost je politická realita vůči ní objektivní realitou atd.
Nevím, jak berete tu jednu determinovanost procesu poznání (ale i přetváření reality), o které jsem se tu hodně napsal, hlavně v polemikách s Dolejšem, kterou on v zásadě nebere, a to je determinovanost příslušného subjektu (třídy, strany, kolektivu, jednotlivce, vědecké školy atd.) zájmem (konec konců ekonomicko-vlastnickým) třídy, která má na něj duchovní vliv (nemusí k ní patřit) – čili ideologická determinovanost.Jinak řečeno, co třída nechce, to ani vědecká škola nemusí vidět, nebo to může mít všelijak popletené a oslabené (a zase – ta determinovanost ideologií není absolutní, o hlavy lidí bojují různé ideologie, logika odborného poznání třeba v přírodních vědách má svou relativní samostatnost apod.).
Nerada bývá přijímána teze, že ideologie nemusí být jen falešným vědomím, že i zájem třídy, určité společenské prostředí této třídy, může stimulovat k pravdivému poznání (je-li třída pokroková, její zájem je v souladu s tendencemi pokroku – to nemusí být po celou dobu její existence (viz buržoasie). Tedy ideologie může být vědecká – konec konců vědecká může ba musí být ideologie třídy zainteresované na překonání soukromého vlastnictví VP, staré dělby práce, třídního rozdělení čili na vlastním sebezrušení. Tuto třídu viděl Marx v dělnické třídě, ovšem pro industriální proletariát to tak dalece neplatilo, ale on pokračuje v podobě kognitariátu a dále třídy samosprávných vlastníků. Na druhé straně – u reakční třídy a její ideologie mohou být potlačeny i jasně pravdivé poznatky (Koperník, osvětimská lež, stalinské odmítání Katyně, objektivnost příčin pádu protosocialismu apod.)
Jak se Vám tohle líbí?
Mimochodem - co teď napsal pan Škabraha o té situaci v dějinách, tak to bych mohl jako tuhý marxista bez problému podepsat - ba se přiznám, že pro marxistu je to naprostá banalita.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

odpověď 2 Středa, 8.Června 2011, 16:15:10

Ještě k té reflexivní modernizaci. Když budu primárně vycházet z konceptu Ulricha Becka (což byl jeden ze základních kamenů mé disertace), tak spojitost s fenomenologií prakticky nemá smysl hledat, leda v tom smyslu, že fenomenologie, aspoň ta klasická, řekněme husserlovská, patří k typickým projevům první moderny, s tím svým hledáním pevného základu všech věd v nějaké metodě. Fenomenologie má ale i takový trochu antihusserlovský proud, který vlastně vychází už z Heideggera, kde se ten osvícenský rozum se svými evidencemi ponoří do žité tělesné praxe (tímhle směrem šel i Patočka). Tento proud by se dal přiřadit k "jiné modernitě", kterou další z autorů zabývajících se reflexivitou, totiž Scott Lash, vidí jako ideovou oporu druhé (post-postmoderní) moderny; stopuje ji už v některých myšlenkách romantismu, v té opozici proti osvícenskému rozumu a pak hledá cestu hlavně k moderní hermeneutice, ale využívá i fenomenologické sociologie (Schutz) - obecně jde o to odmítnout prvomoderní, kognitivistické pojetí subjektu s jeho výlučně teoretickým rozumem, a opřít se v druhé moderně spíš o intersubjektivitu než subjekt, o naše vnoření do jazyka, kulturního prostředí, sociálních a ekonomických souvislostí, atd., já chci tohle uchopit hlavně prostřednictvím Gramsciho pojmu hegemonie, ale obrovskou roli tam ještě hraje technika - co to vůbec je, jestli ještě existuje lidský subjekt v tom původním smyslu (asi neexistuje), k tomu jsou důležité souvislosti v současných studiích vědy a techniky, s přesahy do sociologie i filozofie (Bruno Latour ad.).

Omluvám se, zní to asi tuze odborně, ale já nevím, jak to nějak sežvýkaně sem vypsat.

Klíčové je to téma reflexivity. V něm jde především o to, že důsledky - a zejména nezamýšlené (těch je většina) - dopadají zpět na proces, který je způsobil, takže se např. otřásá i pozice vědy, tím, že se musí konfrontovat s ekologickými nebo sociálními riziky, jež jsou důsledkem průmyslové civilizace, kterou pomáhala budovat, atd. Je to určitý posun v chápání racionality: racionalita druhé moderny především spočívá ve schopnosti revidovat východiska na základě vedlejších důsledků, k nimž vedla, což má politický rozměr v dávání hlasu těm, kdo jsou poškozováni nějakým jednáním, k jehož legalitě nebyl nutný jejich souhlas (problém externalit, řečeno jazykem ekonomie)... Bylo by to na sáhodlouhé povídání, na tomto fóru si na to netroufám, jenom nadhazuju témata.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Středa, 8.Června 2011, 17:51:49

Děkuji za odpovědi.
Já to tedy neumím takto učeně podat, a je dost možné, že nálepku "fenomenologie" používám značně volněji, nežli jí přísluší. Ale když mi někdo "vypráší kožich" tím, že mi to srozumitelně vysvětlí, tak na to se naopak těším :-). A zde přeci jen lépe rozumím pan Škabrahovi, nežli panu Hellerovi.

Ad reflexivní modernita: jsem přesvědčen, že právě kritická reflexe vlastních východisek, ale právě že i těch (zdánlivých?) banalit, je dnes nesmírně důležitá.
Řekl bych, že postmoderna určitým způsobem ukázala, do jaké kaše lze zabřednout, pokud se pustíme i do zpochybňování slov a pojmů, o nichž a v nichž mluvíme. Dobrat se pak k porozumění toho, co ten druhý vlastně myslí, se pak může stát nebetyčným problémem. Ukazuje to také, jak náročné je zbochybňování vlastních východisek, ba co víc, už jenom uvědomění si těchto východisek (tj. té vlastní situovanosti) může být vpravdě heroický výkon.

I tak si ale myslím, že dnes nelze na tuto reflexivně moderní snahu rezignovat: ok, ukázalo se, že totální i totalitní a(A)lternativy, či utopie jsou z řadu důvodů problematické, ale to přeci ještě neznamená, že změna není možná, či že přemýšlení o utopiích nemá svůj význam. Problémy a nezamýšlené důsledky modernity přeci ještě neznamenají, že je možné se vyprdnout na racionalitu a kritické myšlení, že? I tak jsem se já dostal např. k Marxovi (ačkoli především v interpretaci Davidem Harveym) - prostě proto, že tenhle přístup vysvětluje celou řadu jevů tak, že mi to pak dává smysl. To by ale bylo taky na delší a jinou diskusi.

Já jsem na tom úvodním článku oceňoval i ten odkaz na Tolkiena. Tady to holt nemělo odezvu, ale mě je toto téma blízké a přijde mi, že nějakým, řekněme spíše intuitivním způsobem, usnadňuje dorozumění. "Jeden prsten" totiž ve zkratce umožňuje poukázat na poměrně komlexní problematiku, bez toho, aby do ní zabředl. Je samozřejmě otázka, zda-li se to daří, ale přinejmenším to otevírá další možnosti porozumění textu, který se tak stává jaksi diskurzivně otevřenější ... ale už už bych zase odbíhal do další oblasti, které vlastně nerozumím, a koledoval si o ...

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Středa, 8.Června 2011, 21:35:53

Já se musím přiznat, že jsem toho Tolkiena nikdy nečet, znám jenom Jacksonovy filmy, které část tolkienovských fandů zuřivě odmítá :-).

Nyní se každopádně asi na 10 dní loučím, přeju hezké dny :-)

Kudy vede cesta k porozumění? Středa, 8.Června 2011, 21:50:23

íPan Holubec rozumí lépe panu Škabrahovi než mně - to je logické, slyší od něj stejné pojmy a jazykové konstrukce se zavedeným obsahem - o marxismu se minimálně dvacet let nemluvilo, jeho pojmy byly zatracovány bez znalosti, ideologicky to bylo fuj a existenčně riskantní atd.
Já jsem se kdysi z ryze účelových hledisek (málo času na studium a vědu, byl jsem spíše kantor a po listopadu holka pro všechno v aparátě KSČM než vědec, nutnost využít času co nejlépe a přesvědčení, že autentický marxismus je nejkratší a nejefektivnější cesta k proniknutí do problémů, které jsem si zvolil k celoživotnímu zkoumání) rozhodl rezignovat na hlubší studium nemarxistických teorií různých oborů. Musím ale tvrdohlavě konstatovat, že tohle výchozí přesvědčení se mi potvrzovalo s přečtením každé další knížky, ať už marxistické nebo jiné.
Chraň mne Marx, že bych se pletl do diskuse dvou fenomenologů - ale už v předchozím vstupu mne zaujalo, že fenomenologové považují za něco zvláštního a specificky svého to uvažování o člověku v dějinách, které by marxista nazval dialektikou objektivních podmínek a rolí a jejich zvládáním i přetvářením svobodným rozhodnutím a aktivitou subjektu, podobně i úvahy o různých zorných úhlech poznání, o různém nasvícení reality apod. a tohle všechno mi připadá jako naporostá banalita. Pánové asi jen nedodali, že v těch procesech neuznávají hierarchii, konec konců určující roli určité stránky (ekon. bytí) apod.
Ale když čtu předchozí vstup pana Škabrahy, tak mám ten pocit banálosti (tentokrát neútočím na pana Škabrahu, ale na filozofickou koncepci, kterou zastává) opět. Cituji: "odmítnout prvomoderní, kognitivistické pojetí subjektu s jeho výlučně teoretickým rozumem, a opřít se v druhé moderně spíš o intersubjektivitu než subjekt, o naše vnoření do jazyka, kulturního prostředí, sociálních a ekonomických souvislostí, atd." - no tohle je marxismu dávno jasné, viz Teze o Feuerbachovi a další.
Samozřejmě - ten rozlišující moment nakonec bude v míře uznání objektivní, na subjektu (nebo jen na poznání prováděného tímto subjektem) nezávislé reality, konec konců určující role ekonomického bytí apod.
Ale stejně nemohu psychicky překonat pocit, za nějž se jako intelektuál přece jen stydím, že v mnohých těch učených hádáních, logiiích - ismech apod. je hodně samoúčelné a neživotné intelektuální veteše vyhýbající se skutečným problémům a nakonec cestu k řešení těchto problémů tarasící (no a nebyl bych to já, kdybych nedodal - "což náramně vyhovuje reakčním třídám"). Jsem si plně vědom, že za tento primitivní názor budu bit, ale konec konců mi důchod nikdo nevezme (kromě pana Kalouska).
Ale vraťme se ještě k té větší či menší srozumitelnosti.
Nedá mi to pane Holubec, abych Vám nepoložil dvě otázky:
1. Není Vám podvědomě pan Škabraha bližší a srozumitelnější proto, že Vy i on máte, jako Sigurney Weawer ve Vetřelci, v sobě alespoň kousek toho vetřelce - buržoasní ideologie?
2.Kdybychom se mohli odmyslet od té buržoasní ideologie, která podle Lenina automaticky vniká do vědomí příslušníků neprivilegovaných vrstev a představili si takovou změnui poměrů, která by to vědomí neprivilegovaných naklepala už k přijetí jejich ideologie - kdo by asi byl tomu masovému vědomí srozumitelnější - já s rolí ekonomiky a třídami nebo Vy s panem Škabrahou a fenomenologií?
Ale neberte tohle moje hecování moc vážně, mně se líbilo, jak jste se dokázal vymezit od marxistického pojetí objektivní reality. Trefil jste to podstatné.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Goodbye Heller! Středa, 8.Června 2011, 22:49:31

Pane Hellere, tohle já prostě nepochopím. Jste dost starý na to, abyste nemusel dělat takové kraviny. Prakticky nic o fenomenologii nevíte, z toho, co o ní bylo řečeno zde, jste se nic moc podstatného dozvědět nemohl, protože to řečené bylo primárně vedeno ohledem na téma debaty, ne na to, co je vlastně fenomenologii (navíc se tu k ní nikdo nehlásí). Přesto si troufáte vynášet soudy, a to nejen o ní. Tohle prostě nepochopím.

Samozřejmě, že marxismus umí formulovat některé ty problémy, které jsem naznačil výše v souvislosti s modernitou, to je také důvod, proč se občas u marxismu sám zdržím. Ale prostě jsou i jiné brýle než ty marxistické a jsou přes ně vidět jiné věci nebo tytéž věci jinak; mnohé ty souvislosti prostě klasický marxismus umí popsat, jiné ne, někdy je sám součástí problému (třeba v té totalizující tendenci vysvětlovat všechny ostatní přístupy redukcí dle své "metodologie"), jindy obsahuje možné řešení, často je to obojí najednou... Je to prostě jeden z užitečných, ale ne samospásných přístupů, já nevím, proč to nemůžete brát takhle, proč máte pořád tu notorickou potřebu debaty se ne zúčastnit, ale vyhrávat ji - nebo aspoň dělat vítězná gesta. Jako by vám nestačilo, že máte jeden z prstenů moci, resp. pravdy. Jako byste potřeboval ke své spokojenosti pocit, že máte ten Jeden prsten. Pokud ano, tak jste asi nikdy nedospěl.

Ale teď už otočím kouzelným prstenem a opravdu mizím...

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

PS Středa, 8.Června 2011, 22:51:13

Ostatně domnívám se, že tato debata se poněkud vyčerpala...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 9.Června 2011, 07:03:12


Hellerovy postoje lze totiž v dnešním kontextu doby pochopit jen velmi obtížně - on skutečně vyznává nadřazenost marxismu a existují pro něj tři skupiny:

a) skuteční (to znamená jeho Hellerovy, samosprávní - ne jakýkoli - viz b) marxisté, kteří poznali Světlo víry pravé

b) stalinisté - jejich vědomí je v zajetí interesu bývalé vládnoucí třídy protosocialismu - řídícího aparátu

c) - všechno ostatní : vědomí či podvědomí zajatci zájmů burožoazie

Jasně rozděleno, pěkně vymalováno ...

Většina marxistů takto urputný postoj už dávno nezastává, protože jim chybí prostě ona hellerovská domýšlivost ...


No vždyť jsem to říkal Čtvrtek, 9.Června 2011, 09:16:50

Pan Škabraha -já jsem psal, že mi vyprášíte kožich, vždyť jsem udělal přesně to, proč jsem se kdysi pustil do Vás, vyjádřil jsem se k něčemu, co neznám a vynesl jsem povrchní soud. Ale já jsem to dal do uvozovek - psal jsem, že se mi na základě Vašich zlomků něco zdá a předpokládal jsem vysvětlení (tak jako já jsem kdysi Vám vysvětlolval, jak je to s marxismem doopravdy a Vy jste mi odpověděl, že nevíte,co po Vás chci a utekl jste - tak jako dnes). A místo vysvětlení např. rozdílu mezi fenomenologií a marxismem v nějaké klíčové otázce, jste mne začal kádrovat. Tohle mne na Vás fascinuje - ta neschopnost se vášnivě ale věcně angažovat, uceleně bránit svá stanoviska, vykládat je i těm, kteří o nich nic nevědí, příp. ani vědět nechtějí - to já jsem už tady na stránkách DR uspořádal přímo školení v marxismu. Že prý chci vyhrávat? No samozřejmě jsem rád, když protivník nemá argument - ale stejně tak se i rád nad jeho argumentem zamyslím. Jsem domýšlivý? Proč ne? A proč jste Vy takoví nejistí a spokojujete se s tím dolejšovským "Každý má svou pravdu a vlastně ji nemá nikdo"? Děláte si z toho ctnost, ale není to jen vědomí nedostatečnosti Vašeho poznávacího nástroje? Není vám lépe v této atmosféře, která je skutečně pro vládnoucí třídu velmi výhodná?. Proto jsem podlehl pokušení vrtat i do toho, co neznám - ale Vy jste mne nedokázal poučit. Ale já na rozdíl od Vašeho kdysi odsuzujícího stanoviska k marxismu vím, že fenomenologie je něco víc, než reprezentujete Vy a budu-li mít čas, tak se na to podívám sám nebo s pomocí někoho, kdo se nebojí diskutovat.

Mirku Tejkle - v zásadě máš pravdu Čtvrtek, 9.Června 2011, 09:41:14

Myslíš to sice jako ironii a kritiku, ale chápeš to celkem dobře: Ano, vyznávám nadřazenost mnarxismu, ale v tom smyslu, že si myslím (/po celolživotní prověrce teorií a praxí a taky důkladném studiu dějin), že se s ním dá nejvíce proniknout k objektivní realitě, má nejvíce pravdy
Těch skupin je tu mnohem více, protože v dějinách je více těcht ideologií, které ovlivňují volbu metodologie, ale samozřejmě dnes tu o hlavy lidí bojují tři základní komplexy (ideologie neprivilegovaných vrstev, zejména kognitariátu - později třídy samosprávných vlastníků, buržoasní ideologie v mnoha variantách a ideologie minulého řídícího aparátu (já ji ve zkratce říkám stalinská, ale i ona má více podob - např. současná většinová podoba modelu socialismu v KSČM daná především profesorem Hábou - technokratický konzervatismus). Pokud jde o ideologii těch neprivilegovaných - k jejímu formování lze přirozeně nejlépe využít autentického marxismu - ne už post či neo apod. marxismus, ten vidím jako konec konců buržoasní ideologii, i přes levicovost jeho nositelů), jestli si myslíš, že skromný přínos mé party k tvorbě této ideologie je tak rozhodující, že ji vtiskuje základní podobu - tak děkuji za uznání, ale jsem otevřen podnětům z této linie - např. nedávno vyšla kniha D.,Schweickarta "Po kapitalismu" a tam autor z USA dospívá k hodně podobným závěrům, jako my, bohužel tento názorový blok není mediálně oblíben a znám - z pochopitelných důvodů - takový Olin Wright - úředně puncovaný a placený marxista odmítající teorii pracovní hodnoty - buržoasii nevadí, naše názory by asi neuvítala)
Čili - žádní Víra pravá - jsi jako Dolejš, kdo nesdílí Tvůj názor, tak je jen bezduchý věřící - ale prostě nejlepší poznání, pravda
Existenci stalinistů nezpochybňuješ snad ani ty, já si s nimi užil.

c) - všechno ostatní : vědomí či podvědomí zajatci zájmů buržoazie
- no ano - s tím ovšem, že konkrétní lidé jsou těmi bloky ideeologií ovlivněni v různé míře a kombinaci, jsdou různé přechody atd.


"Většina marxistů takto urputný postoj už dávno nezastává, protože jim chybí prostě ona hellerovská domýšlivost" a nechybí těmto tzv. marxistům spíše ten marxismus? Ale máš pravdu, že většina těch, kteří se tlačí do marxismu, tam sebou vnášejí spíše svůj zmatek v hlavě a proto nejsou s to čelit těm vyhraněným podobám stalinismu a buržoasní ideologie. Ta většinovost je dána tím, že sociální subjekt - já ho vyjadřuji triádou industriální dělnictvo - kognitariát - třída samosprávných vlastníků - je momentálně ve stavu přezbrojování na ten kognitariát a doznívá porážka protosocialismu - ale i to se už mění - viz - .v tomhle věřím Ransdorfovi - ten současný odchod postmoderny, který je vidět i na panu Škabrahovi.

Petrasek Milan - penzista

Pan Škabraha se ptá: Čtvrtek, 9.Června 2011, 10:11:25

Já nevím pane Hellere , proč to nemůžete brát takhle, proč máte pořád tu notorickou potřebu debaty se ne zúčastnit, ale vyhrávat ji - nebo aspoň dělat vítězná gesta.
Na tento dotaz as víte, pane Škadrabo jinou odpověď než pan Heller. Velmi rád bych slyšel vaše vysvětlení.
Mám dojem, že tu nejde o vedlejší individuální povahový rys pana Hellera, ale všeobecný - kvalitu demokratického režimu podmiňující feomén.

Ještě Škabraha Čtvrtek, 9.Června 2011, 14:04:43

Poslední vstup pana Š. dává pro analýzu tolik podnětů, že jedna odpověď nestačí:

Projevem nedostatečné vyzrálosti, dospělosti a zřejmě i vůbec nemravnosti, kravinou nedůstojnou staršího člověka podle pana Š. je:
1.To, že neberete různé metodologie jako rovnocenné, ale hlásáte, že jedna má více pravdy než jiná ještě se kvůll tomu hádáte
2. To, že si podle Vás chybnou metodologii a chybná závěry převádíte na svou, abyste ji mohl opravit
3. Když na chybný argument odpovíte vlastním (to navíc ještě dokumentujete svou obzvláště zavrženíhodnou potřebu zvítězit, případně je to vítězné gesto).
Co já na panu Škabrahovi nepochopím, že když si je vědom, že existují různé brýle, tak ho tak popuzují ty moje a moje jednání podle nich (pojetí pravdy jsem si nevymyslel), že to musí dokonce morálně odsoudit a označit zaprojev nedospělosti.
Aha - teď jsem pochopil, proč zkrachoval protosocialismus a před ním sociální revoluce, třídní boje vykořisťovaných apod. - protože v jejich čele stáli nezralí jedinci (takoví ti Husové, Marxové, Leninové, pařížští komunardi,Babeufové atd.).Kdyby dělníci v Anglii, jejichž otřesné postavení popsal Engels, měli v čele pana Škabrahu, tak místo čtenjí Manifestu by šli se svým kapitalistou do hospody a pak šli klidně vyspat do své přeplněné ratejny nebo rovnou do fabriky zatím co ten kapitalista by šel do své přepychové ložnice.
Proboha,m žře jsem zase podlehl potřebě zvítězit nebo že jsem udělal vítězné gesto?
To víte, infantilní dědek.
Ale v jednoim dávám panu Škabrahovi za pravdu - že se z jeho textu o fenomenologii nemohu nic dozvědět.



Samozřejmě, že marxismus umí formulovat některé ty problémy, které jsem naznačil výše v souvislosti s modernitou, to je také důvod, proč se občas u marxismu sám zdržím. Ale prostě jsou i jiné brýle než ty marxistické a jsou přes ně vidět jiné věci nebo tytéž věci jinak; mnohé ty souvislosti prostě klasický marxismus umí popsat, jiné ne, někdy je sám součástí problému (třeba v té totalizující tendenci vysvětlovat všechny ostatní přístupy redukcí dle své "metodologie"), jindy obsahuje možné řešení, často je to obojí najednou... Je to prostě jeden z užitečných, ale ne samospásných přístupů, já nevím, proč to nemůžete brát takhle, proč máte pořád tu notorickou potřebu debaty se ne zúčastnit, ale vyhrávat ji - nebo aspoň dělat vítězná gesta. Jako by vám nestačilo, že máte jeden z prstenů moci, resp. pravdy. Jako byste potřeboval ke své spokojenosti pocit, že máte ten Jeden prsten. Pokud ano, tak jste asi nikdy nedospěl.

Dejme tomu, že pan Škabraha zastává ten názor o množství zcela rovnocenných brýlí, proč ho tedy překvapuje skutečnost, že existují i ty moje brýle a musí mi k tomu ještě nadávat co do nedosp+losti?
Aha - tak teď už chápu, proč zkrachoval protosocialismus a všechny předchozí sociální revolouce a třídní boje v dějinách - vždyť je vedli nedospělí, nezralí jedinci - Hus, Marx, Lenin, pařížští komunardi atd. Kdyby dejme tomu dělníci v 19. století, jejicjhž postavení tak drsně popsal Engels, měli v čele pana Škabrahu, tak by se vykašlali na četbu nějakého Manifestu a šli se raději opít do hospody i se svým kapitalistou a pak by šli pokojně spát spolu s četným osazenstvem svého bytu nebo rovnou do fabriky (on šel samozřejmě do své přepychové ložnice) a oba by měli svou pravdu.
Proboha - že se tu zase projevila moje potřeba udělat vítězné gesto? No to víte - infantilní dědek.

Omluva Čtvrtek, 9.Června 2011, 14:10:20

Omlouvám se,že jsem omylem nevymazal pomocné řádky.
To víte, děcko.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Pane Hellere, k tomu vašemu hecování Čtvrtek, 9.Června 2011, 15:52:18

Ptáte se
"1. Není Vám podvědomě pan Škabraha bližší a srozumitelnější proto, že Vy i on máte, jako Sigurney Weawer ve Vetřelci, v sobě alespoň kousek toho vetřelce - buržoasní ideologie?"

Myslím, že v sobě mám celou plajádu vzájemně zdánlivě neslučitelných kousků. Ale doufám, že se stále úspěšně bráním tomu, aby mě jako vetřelec rozežrali zevnitř či nějak jinak ovládly.

Ty kousky se do mě dostaly proto, že jsem se snažil pochopit, co ten, či onen říká a kam tím míří. Přijde mi, že k pochopení totiž potřebuji nejprve tu argumentaci přijmout, pochopit ji jaksi zevnitř, zjistit, z čeho vychází a k čemu směřuje. No, ale poté se zase z této "role" vysvleču, abych se na ní mohl podívat zvenku. Ale nikoli objektivně, či nezaujatě, nýbrž s vědomím toho, že si pamatuji, k čemu mě ta argumentace/role nabádala. Těžko řící, jak se mi to vlastně daří, ale vcelku odmítám vystupovat jako subjekt.
Stačí mi, že jsem. A uvědomění tohoto "jsem" mi otevírá cestu k jiným "jsem", které samy sebe označují třeba jako "politický analytik", či "humanitní pavědec". Jelikož ale vím, že označení "Pavel Holubec" je jen nálepka, vím také, že za označením "politický analytik" existuje nějaké "jsem", které je mnohem více. A ačkoli se prohlašuje třeba za "marxistu", či "děcko", zdaleka se tím nevyčerpává.

Přemýšlím, zda lze tento postoj uznačit za "fenomenologický", "buddhistický", zda jde o "relativní poznání konkrétní pravdy", či co já vím co. Rozhodně bych ho označil za postrádající ideologii ("neideologický" by mohlo snadno implikovat "neoliberální"), ale i za postrádající víru. A ani proto tedy nehodlám šířit žádnou víru, ani naklepávat masy k přijetí jakékoli ideologie.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Tank Josef Heller Čtvrtek, 9.Června 2011, 18:09:13

Už jednou jsem v diskusi přirovnal pana Hellera k tanku. Nemyslel jsem to vůbec jako urážku, šlo mi o něco jiného; o tu vervu, s jakou JH postupuje k cíli. S Hellerovy názory nemusíme souhlasit - nemusíme ani přijímat způsoby, jakými je prosazuje -, ale mají jednu nedocenitelnou výhodu: jsou jasně čitelné a metodologicky pevně zakotvené. Ono to může někdy působit jako vzdorná schválnost, s jakou umanutostí trvá na své pozici. Ovšem já bych tento jeho postoj viděl v kontextu toho, co se nazývá občas postmoderní situací (která, zdá se, už se přece jen stává minulostí), kdy je - schematicky řečeno - paralelnost upřednostňována před hierarchií, eklekticismus před metodologickým "fundamentalismem" (možná bych to napsal i bez uvozovek) a epistemologická skepse před hlásáním pravdy.

Mrzí mě, že diskuse s panem Škabrahou sklouzla do osobních výpadů. Už to tady vypadá jako knoflíková válka.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Zdánlivě neslučitelné kousky Čtvrtek, 9.Června 2011, 18:31:49

To, co tady pěkně popisuje Pavel Holubec, je myslím velmi poctivé: nikdy nejsme objektivní, vždy máme jisté "předsudky". Možná bychom si měli hned na začátku otevřeně přiznat svou jednostrannost, kterou ale zároveň musíme stále pohlavkovat. Zkrátka, skepse v nás bojuje s nadějí, že se přece jen blížíme k poznání.

Už ale přestávám být nekritickým příznivcem toho míchání kontextů - fenomenologického, buddhistického či jakéhokoli jiného. Z toho totiž velmi často vzniká formulační mlhovina tam, kde bychom očekávali pevnou argumentaci. Spojit třeba strukturalismus a marxismus zní velmi zajímavě, ale dokud není jasná metoda tohoto propojení, své nadšení krotím. (Ono těch Robertů Kalivodů po světě mnoho nechodí a Kalivoda obě metodologie opravdu do hloubky znal...)

Fundovaně argumentovat marxisticky a současně se otevřeně přiznat k neznalosti fenomenologie, to je přece také kus intelektuální poctivosti, zvláště když se házení rádoby fenomenologickými sentencemi stalo bezmála znakem snobské konverzace.