Pozemšťané a dinosauři

Dokument Pozemšťané, koho budete volit? ukazuje, že voleb bychom se měli účastnit všichni, tzv. normální i tzv. handicapovaní. Odolný manipulacím totiž není nikdo z nás.

Občas přemýšlím o tom, že by se mělo psát i o pozitivních věcech. Minulý týden jsme o tom hovořili s kolegyní Monikou. „Pokusím se,“ řekl jsem. Tento týden určitě. Ale lze psát o pozitivních věcech po událostech, které otřásají Věcmi veřejnými? Domnívám se, že ano. Protože ten neklid, který je u nich dnes vidět, bylo vnitřně cítit už dlouho. Pro mne je nepochopitelná jedna věc. Když někdo půl roku bere bokem peníze, proč mu to vadí až nyní? Ale možná se na to přijde. Protože však nejsem událostmi u tzv. véčkařů překvapen, psát o nich nemusím.

Tento týden jsem se jako host účastnil projekce a besedy festivalu Jeden svět. Promítal se čtyřicetiminutový dokumentární snímek Pozemšťané, koho budete volit? Předtím jsem ho neviděl, pár dnů před besedou, kdy jsem tu možnost měl, se mi na něj už nechtělo dívat. Mnohdy je totiž kouzelná síla okamžiku, kdy se usmíváte, smějete, nebo naopak truchlíte spolu s publikem. Kolektivní emoce jsou mnohdy spolehlivým ukazatelem kvality snímku. V případě tohoto to platí bezezbytku.

Čtenáři Deníku Referendum dokument možná znají, pak věřím, že se mnou budou sdílet jistý druh nadšení. Reklamní slogan k filmu praví: „Dokument vznikl jako výsledek půlroční spolupráce mezi režisérkou Lindou Jablonskou a studenty dokumentární dílny o.s. Inventura. (…) Štáb studentů dokumentární dílny se účastnil předvolebních mítinků, natáčel ankety s občany i politiky na témata, která jsou v jiných médiích přinejmenším neobvyklá. Externí kamery zaznamenaly veškeré dění kolem, reakce ochranky, příznivců, ale i odpůrců politických stran. Štáb také zjišťoval, zda politická korektnost a předvolební sliby nejsou jen prázdnými hesly, pokoušel se odhalit, nakolik je dvacet let po revoluci v českém člověku stále zakořeněný předsudek vůči všemu, co není úplně normální. Bystrý a zvídavý pohled handicapovaných filmařů na svět činí z filmu originální, čerstvý a zábavný divácký zážitek.“ Skupinka handicapovaných filmařů tedy navštívila mítinky hlavních politických stran, setkala se s několika kandidáty i jejich příznivci. Jednoduché otázky filmařů mnohdy činily respondentům problémy, v každém případě ale dokument ukázal, že není rozdíl mezi „normálním“ a „handicapovaným“ voličem. Troufám si tvrdit, že právě tento snímek patří k nejzdařilejším pokusům zachytit to podstatné z předvolební kampaně. Navíc mnohdy humorným způsobem, což „klasickým“ dokumentům většinou chybí, nebo to působí prvoplánově.

Snímek má však i závažné poselství. Pod sloganem „Dobýváme veřejný prostor“ ukazuje, že voleb bychom se měli účastnit všichni, tzv. normální i tzv. handicapovaní. A pokud už politici dokáží osobním kouzlem i milým slovem manipulovat handicapované občany, jak se mnozí domnívají, my ostatní v tomto nejsme výjimkou. Schválně. Jak myslíte, že se dnes cítí občané, kteří v loňském roce volili slovy Radka Johna proti dinosaurům Jiřímu Paroubkovi, Ivanu Langerovi a Miroslavu Kalouskovi, a Věci veřejné pro ně představovaly třeba záblesk naděje v boji proti korupci? Dost možná si k těmto třem jménům dnes přidávají další: Vít Bárta, Radek John… Mimochodem, kdesi jsem se dočetl, že doposud bylo rozpoznáno asi 1 500 druhů dinosaurů. Tak, máme se na co těšit.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jakub Grombíř - brno

krmiče dinosaurů nelituji Pátek, 8.Dubna 2011, 20:36:10

Jak se cítí občané, kteří volili Věci veřejné? Já doufám, že se aspoň někteří z nich konečně stydí, ale pochybuji. Tento typ lidí vždycky hledá chybu u těch druhých. Mám pro ně ovšem výbornou radu - aby už nikdy v životě k volbám nešli. Ohromně tím prospějí téhle zemi a koneckonců i sami sobě.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.