Když je s Nečasovou vládou veselo, budí dojem, že povinně po večerech čte Jaroslava Haška. Když z ní mrazí, vypadá to spíš na George Orwella. Pravda pak znamená lež a mír je válka. Abychom tuto logiku, při níž se něco jiného říká a něco jiného myslí (natož dělá), pochopili, museli bychom se optat fotografů či grafiků na techniku pozitiv-negativ nebo si popovídat s Alenkou ze Země za zrcadlem, kde je vše naopak.

Alexandr Vondra nedávno ve Sněmovně na pozadí kauzy Promopro pronesl: „Těším se, až se tato debata konečně po dvou měsících dostane do věcné roviny.“ Zasvěceným ihned muselo být jasné, že o žádnou debatu (dvojnásob ne o tu na mimořádné poslanecké schůzi svolané sociální demokracií) nestojí a že ji za chvíli s kolegy z ODS v hlasování zatrhne. Zanedlouho dostane šanci na reparát, další schůze se možná konat bude. Umožnit ji chce TOP 09, pokořená občanskými demokraty, kteří jí vyčítají zájem o „vnitřní věci“ ODS. V obráceném vnímání potom nepřekvapí, že kvůli těmto „vnitřním věcem“ ODS chce, aby topáci drželi basu.

Předvolební sliby stran dnešní koalice, že nebudou zvyšovat daně, bezpečně znamenaly: Chystejte si šrajtofle! Je-li avizován dialog s opozicí, třeba nad důchody, vezměte jed na to, že žádný nenastane. Pakliže nedávno zaznělo, že Česká republika nepodpoří vojenský zásah v Libyi, dalo se čekat, že co nevidět se věci budou mít odlišně. Za medovými koaličními řečmi, že ke zvýšení zdravotnických poplatků nedojde, se schovává ambiciózní plán ministra Hegera. A kdypak se nám bude opět někdo dušovat, že školné na vysokých školách tým ODS, TOP 09 a Věcí veřejných nezavede?

Samostatnou kapitolou jsou závazky, že nám povládne kabinet rozpočtové odpovědnosti a boje s korupcí. Pod první bod spadají přetrvávající netransparentní veřejné zakázky v oblasti školství a zdravotnictví nebo také připravované přelévání veřejných peněz do kasiček soukromých penzijních fondů. O korupci může hezky pohovořit například dvojice Drobil-Knetig, do loňského prosince neslavně hospodařící na ministerstvu životního prostředí. Ostatně Drobila prý čeká comeback: ODS v něm vidí nepostradatelného muže, kterému policie — zatím — nic nedokázala. Skrytý hybatel Věcí veřejných Vít Bárta zase nejspíš říká úplatkům půjčky.

Nastrčeným maskotem vlády poctivců je Petr Nečas, v zemi za zrcadlem ale o ní rozhodují protřelí partajní kmotři a šíbři (například pražský Hrdlička, ústecký Oulický, plzeňský Jurečka, jihočeský — žně na Stráského Šumavě vyhlížející — Dlouhý, severomoravský Zátorský a mnozí další). Tak dlouho proti nim aktuální lídr brojil, až si jej tiše a nepozorovaně osedlali.

A jsou jen vzácné momenty, kdy k nám dolehne zašifrovaná dobrá zpráva. Vondrova čtrnáct dnů stará slova, že se nechystá odstoupit, měla být správně přeložena: „Už se to blíží, vyhlížím pouze vhodný okamžik. Jen ještě nevím, jestli půjdu sám, nebo nás bude víc.“ Vida, dočkali jsme se! Člověk se má radovat i z drobností. Jinak ale koalice — vědoma si toho, že každá z jejích stran má v něčem máslo na hlavě a vzájemně jsou všechny odsouzeny k přežívání v klinči až do řádného termínu voleb — pluje soudržně dál močálem černým české politiky podél bílých skal voličské naivity.