Dobrá adresa záměrně nízkého vkusu

Jakub Vaníček

Vyšlo nové číslo časopisu Dobrá adresa. Opět nabízí diametrálně odlišný humor, než na který jsme zvyklí z jeho tištěné konkurence.

Na adrese www.dobraadresa.cz je možné stáhnout poslední číslo Dobré adresy, „kulturně společenského časopisu na internetu“. Štefan Švec v editorialu píše: „říjnová Dobrá adresa je mišmaš. Eintopf. Koláž. Malá koalice.“ Letmé přehlédnutí obsahu tato slova pouze potvrdí — Dobrá adresa jako obvykle poslouží k chvilkovému stavu vytržení za obrazovkou a zároveň odhalí výhody toho, když je časopis skutečně nezávislý. Možná právě to je důvod, proč se o Dobré adrese příliš nepíše, ačkoliv se o ní v našem „literárním provozu“ ví, soudě dle občasných krátkých narážek v jiných časopisech věnovaných literatuře. Číslo otevírají glosy Jiřího T. Krále. Náměty Královy tvůrčí činnosti jsou až s podivuhodným smyslem pro chaotično řazeny jako barevné korále nejrůznějších tvarů: od inteligentních vibrátorů, přes celní správu až po kritiku kulturních rubrik a jejich redaktorů. Ať jsou však jeho texty jakékoliv, ať moc nechápeme jejich účel, myšlenkovou mělkost, jež dovoluje šmahem setřít kdeco, musíme ocenit alespoň ochotu reagovat nejspíš asi na všechny druhy textů a zpráv, jimiž nás masírují média — zvykejme si, že nedílnou součástí naší pseudokvalitní mediální sféry jsou i informace o sexuálních avantýrách Jiřího X. Doležala. Jiří T. Král se jim rozhodně nevyhýbá, takže záleží jen na čtenáři, na co ještě „bude mít žaludek“.Text Michala Klimenta Extase československého filmu: Ztracené snímky 30. let je pravděpodobně nejserióznějším příspěvkem celého čísla. Vyjmenovává třináct československých filmů, které jsou považovány za ztracené, a krátce shrnuje jejich obsah. Závěrem pak uvažuje nad možností, zda by některé ztracené snímky mohly být nalezeny. Po Klimentově ministudii následuje ostrá polemika Kazimíra Turka s Revolver Revue (Polemika o hovně aneb Chceš do držky, Geberte?), jež se točí kolem filmových kritik Andreje Stankoviče. Není tomu dlouho, co se na stránkách literárního obtýdeníku Tvar objevil článek Karla Pioreckého Krize literární polemiky. Škoda, že do něj Piorecký nemohl zahrnout Turkovu polemiku s Adamem Gebertem. Jak vidno, diskutující autoři už dnes nepotřebují pozorně číst svá stanoviska, stačí jim, když si z oponentovy argumentace vyberou jejich záměrům odpovídající pasáže, ty vytrhnou z kontextu anebo je dezinterpretují — a polemika je na světě. Turek se proti úpadkovým praktikám pochopitelně ohradil, leč učinil tak způsobem, který je možná vtipný, nicméně polemice jako žánru na úrovni moc nepřidá. Pokud někdo žehrá na upadlou úroveň „literárního provozu“ v tištěných periodicích, pak by se měl seznámit s provozem některých netištěných časopisů.Vedle Ševce či Krále patří k autorům Dobré adresy Jakub Šofar. Jeho texty se co do délky a tematické roztříštěnosti podobají Králově produkci, snad jen s rozdílem Šofarovy umělecké invence. Opět kratochvilné čtení, jež je vhodné konzumovat během přepravy v tramvaji, máte-li internet v mobilu. Podobně je tomu i s následující rubrikou Z antikvariátních banánovek. Michal Šanda do ní vybral ukázky z časopisu Z říše vědy a práce, jenž v letech 1893—1899 přinášel zprávy o absurdních vynálezech.Druhou polovinu Dobré adresy vyplňují verše Radany Šatánkové a Dagmar Plamperové. V obrazové části představuje jedenáct pozoruhodných koláží Katka Bolechová.Mohlo by se zdát, že Dobrá adresa udržuje kontinuitu intelektuálně ne zcela upadlých humoristických časopisů, čemuž ostatně nahrává už jen to, že se nad ní občas zasmějeme. Nicméně tak jednoduché to s ní není. „Kulturně společenský časopis na internetu“ chce být i něčím jiným, chce informovat a možná i utvářet vkus čtenáře. V tomto smyslu ho pak můžeme chápat jako platformu, v jejímž rámci se k naší současnosti vyjadřují autoři nejrůznějších naturelů. Texty Dobré adresy chtějí být hlavně kousavé, vyzývat k reakcím. A o to nejspíš také na internetu jde, prolomit bariéru mlčení prudkou provokací. Trio Švec-Král-Šofar v tomto oboru vyniká nadevše.