V rámci bujícího fenoménu tvz. „haterství“ (čili ostentativní, veřejné nenávisti vůči čemukoliv, často i nepříjemnostem všedního dne), které přibývají po internetu, se i zde objeví možná lehce subjektivní, leč argumenty podložený článek o tom, co se za první čtvrtletí tohoto roku vymklo z rukou ať už hudebním tvůrcům, tak interpretům. Zaměříme se především na nové, nepřiměřeně nevkusné skladby či hudební pády v  byznysu etablovaných hvězd. Už toto čtvrtletí bylo možno zaznamenat několik výrazných přešlapů, přestože ne všechny jsou považovány za vyloženě špatné věci a v určitých případech jsou dokonce masově oblíbené.

Pátek nešťastný je den

Den 10. února 2011, kdy bylo video ke skladbě Friday od Rebeccy Black zveřejněno na internetu, lze s nadsázkou považovat za černý pátek mezinárodního popu. Jistě, existuje mnoho oblíbených primitivních popových songů, které na vás přes všechna svá negativa dokážou tak dlouho dorážet, až se nakonec vetřou do přízně.

Tato Rebečina kolovrátková snaha o napodobení MTV videí ovšem ukazuje popovou skladbu ve své nejbanálnější podobě. Text, který zní jako by byl napsán pro děti předškolního věku, aby si zapamatovaly dny v týdnu; nepříjemný, technologiemi upravený a doladěný hlas, aby byl vůbec na poslouchatelné úrovni; uměle a slepě dodržovaná nejtypičtější líbivá struktura skladby, kterou hezky definovali například KLF (zde), dokonce včetně rapové vložky.

Za 2 000 dolarů, které Rebečini rodiče zaplatili labelu Ark Music Factory, aby dceři splnili sen zahrát si na popovou hvězdu a natočit hudební video pro známé, obdržela Black produkt na velmi nízké, profesionálně se tvářící úrovni. Nebohá třináctiletá amatérská zpěvačka je bohužel ještě příliš mladá a zřejmě ze všeho toho lesku a pěkného auta oslněná natolik, že si chabou úroveň svého „hitu“ samozřejmě vůbec neuvědomuje. I tak už ale okusila, že sláva s sebou nese i značně trpkou příchuť.

Tento učebnicový příklad toho, „jak se to nemá dělat“, totiž obletěl na internetu svět a stal se z něj další internetový mem, na kterém si smlsává jeden posměváček za druhým a kromě prudce nekorektních komentářů na video reagují i parodiemi, remixy či rekontextualizací jak textu, tak screenshotů i pohyblivých gifů videoklipu. Na druhou stranu se skladba Friday umístila na šesté příčce britské indie hitparády a počtem zhlédnutí videa o miliony překonala i nový singl Lady Gaga. V brzké době tak možná uslyšíme Rebečin duet s Justinem Bieberem a kdoví, možná, že z této krátkodobé senzace vytěží Black co nejvíce a po deseti letech úsilí se aktuálnímu fenoménu bude jako slavná zpěvačka bezstarostně smát.

Britney od kolotočů

Dalším zahraničním případem na pováženou je první singl Hold It Against Me z nové desky Britney Spears. Kolem v pořadí již sedmého studiového alba Femme Fatale se nesl vzruch plný očekávání jak fanoušků, tak poněkud skeptických pohledů, které čekaly na to, co nám tato labilní diva představí.

Její status popové princezny a naplno využitého talentu už vzal dávno za své; úroveň (pro jistotu se vyhněme slovu kvalita) její hudební tvorby kolísá stejně jako její životní situace a oblíbenost. Světlejší hudební momenty jako singl Toxic či spolupráce s Madonnou a Pharellem Williamsem střídají skandály, ze kterých se následně Britney vyzpívává na rozpačitých nahrávkách jako Piece of Me.

Předposlední deska Circus ji s úspěchem vrátila zpět do krevního oběhu showbusinessu a pro zajímavost se octla na prvním místě v USA, Kanadě a České republice. Kromě rozsáhlého turné ovšem před vydáním sedmé řadovky neproběhlo nic skandálního ani na poli hudebním, ani osobním; pouze vyšla druhá kompilace jejích starších hitů. Nejspíš i tento fakt ticha po pěšině podněcoval zvědavost ohledně Femme Fatale.

Singl Hold It Against Me je prapodivný návrat do časů formací jako Scooter, Silver či Karma. Už úvodní rádoby atmosférický zvuk diskotékových bicích naznačuje, že se skladba bude ubírat sice hezky zmasterovaným, ale spíše kolotočovým směrem. Refrén sám o sobě působí, jako by vypadl z playlistu DJe pro -náctileté včetně laciné „tucky“ v závěrečné části písně. Podivná psychedelicky dubstepová část skladbu bohužel nezachrání, působí spíše nepatřičně a je hezkou demonstrací toho, že současné pohrávání si s dubstepem a jeho křížení s jinými styly nedopadá vždy šťastně. Pokud bylo cílem tohoto singlu znít současně, i přes použití tohoto trendu se mu to nepodařilo.

Lounové těžký kalibr

Pro pofidérní hudební úkazy ovšem nemusíme hledět až za oceán. Olga Lounová, vystudovaná muzikálová zpěvačka Ježkovy konzervatoře a herečka v seriálu Ošklivka Katka a filmu Daniela Landy Tacho, byla poslední rok čím dál víc vidět díky společnému hitu s (nyní již) bývalým přítelem, písničkářem Xindlem X. Láska v housce zněla minulý rok snad takřka v každém českém rádiu a chytila za srdce nejednoho povrchního odpůrce všeho „konzumního“. Hned jak frekvence hranosti této lehce orientálně podbarvené skladby opadla, nasadila Lounová těžší kalibr, jímž je nový společný hit této dvojice Gynekolog amatér.

Pokud by někdo tápal, kdože je tato nová hvězda českého rybníku, může navštívit buď její oficiální web, nebo názvem všeříkající blog 1000 věcí, co mě serou, kde si Lounová vysloužila hned dva samostatné články, které její nynější zájem médií připisují zejména přiživování na slavnějším Xindlovi a také časté účasti na různých VIP akcích.

Polemiku nad touto otázkou ovšem nechme stranou a soustřeďme se na onu novinku s nevkusným videoklipem, který podle Lounové ilustruje, jak to vypadá, když se vymění role a žena se chová jako promiskuitní muž. Text původně vznikl náhodou a podíleli se na něm s Xindlem X společně. Rýmy, které skřípaly už v Lásce v housce, jsou zde díky tématu ještě méně stravitelné. Spolu se zmíněným videoklipem je Gynekolog amatér výplod na hranici vkusu a možná i zdravého rozumu. Čtenáři mohou posoudit míru soudnosti obou hudebníků při zhlédnutí videoklipu.

Umolousané a propocené Tepláky

Láska v housce byla na letošním slavnostním ceremoniálu cen Akademie populární hudby Anděl předvedena živě. Stejně tak v rámci Anděla zazněla skladba Tepláky od kapely Nightwork, která měla celkově největší úspěch. Vyvstává otázka, proč zrovna tato sebeparodická píseň oslovila největší část publika?

Přeexponovaná stylizace do retra i „troškovský“, lehce sebeironický humor („Tepláková souprava/kule dej si doprava“) zřejmě utváří dojem veselého nadhledu a bezstarostného mládí, která oslovuje jak mladé, kteří se s kapelou identifikují, tak starší generaci, která pookřeje při pohledu na Viktora Dyka jako sympatického kluka do každé rodiny. Při střízlivějším pohledu se ale Tepláky ukážou být umolousané, propocené a plné žmolků a po vtipu se slehne zem.

Špatného se toho za první tři měsíce roku 2011 samozřejmě odehrálo více. Tato dávka je ovšem na další tři měsíce tak akorát.