Kino jako chameleon

S programovou ředitelkou olomouckého kina Metropol Veronikou Klusákovou o možnostech, jak pomoci klasickým kinosálům v nerovném boji s multiplexy, a o jiných kulturních prostorech, které mohou při kinosálech vznikat.

Jakub3

Jakub Vaníček

03.04.2011 09:00

Vanicek

Veronika Klusákové kdysi stála u založení olomouckého studentského filmového klubu Pastiche Filmz, dnes usiluje o velké artové kino. Foto DR

Veronika Klusáková

Profil

Veronika Klusáková po absolvování gymnázia v Pardubicích studovala anglistiku-filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde v současné době dokončuje doktorské studium. Patří k zakládajícím členům filmového klubu Pastiche Filmz, kde působila mimo jiné jako programová ředitelka Přehlídky animovaného filmu. Od roku 2007 se podílí na vedení Academia filmu Olomouc. Žije v Olomouci a domnívá se, že si toto město zaslouží své artové kino.

Před několika měsíci se udála jedna výrazná změna v kulturním životě v Olomouci. Nejstarší olomoucké kino Metropol nejenže proměnilo svůj interiér, ale za jisté mediální pozornosti zavedlo princip „adopce sedačky“. Každý, kdo měl zájem, si mohl dopředu předplatit vlastní místo. Proč jste se k takovému kroku rozhodli a co si od něj slibujete?
Kino Metropol, ač nejstarší a jediné funkční jednosálové kino v Olomouci, se v minulých letech potýkalo s permanentním odlivem návštěvníků a řešilo existenční problémy. Volání po jeho záchraně, které jsme iniciovali, však vyvolalo velkou vlnu zájmu mezi veřejností.

Chtěli jsme tedy, aby se Olomoučané začali znovu se svým kinem identifikovat, a také jim říct, že bez nich samotných nebude mít žádná záchrana smysl. Jde tedy o symbolické vyjádření podpory a zároveň je to věcí společenské odpovědnosti a do jisté míry i prestiže – na sedačce je vyšité jméno adoptivního rodiče, a návštěvníci tedy mohou jednoduše zjistit, kdo kino podporuje, a kdo ne.

Celý nápad adopcí však není olomouckou novinkou – např. v Čechách ho před lety realizovalo i pražské kino Světozor, když rekonstruovalo svůj sál. U nás se adopce spojila s pocitem intimity, kterou chceme v divácích kina vyvolat – usilujeme o to, aby se v Metropolu cítili jako doma.

Občas se hovoří o tom, že klasická kina svádí nerovný boj s tzv. multiplexy, které jejich majitelé strategicky umisťují do nákupních center, obchodních zón a míst, v nichž vládne duch nekončící zábavy. Jak se to má s Metropolem? Chce jít stejnou cestou a nabízet divákům totéž jako multiplexy, anebo si chce získat i jiné funkce?
Boj je to skutečně nerovný, ale nemyslím si, že prohraný. Jen je třeba nabízet něco jiného, než na co jsou diváci z multikina zvyklí, a ne se pokoušet s multiplexy bojovat jejich prostředky. Také proto jsme změnili profil Metropolu na artové kino, jehož zaměření je z povahy věci úplně jiné než u multiplexu.

Zároveň nabízíme osobnější přístup k divákům, možnost podílet se na vzniku programu kina a speciální komunitní akce, čtení a workshopy pro děti, filmové maratony a přímé přenosy pro dospělé. V době, kdy každý druhý člověk umí stahovat a film často vidí ještě před premiérou, musí kina nabízet něco víc než jen projekci filmu. Musí se stát místem setkávání a neustále své diváky zapojovat do dění v něm.

Umístění kina samozřejmě hraje svou roli, ovšem jsou města – například Pardubice, kde jsou multiplexy umístěny v samotném centru města, takže centrální poloha klasických kin není jejich hlavní spásou.

Jak se zdá, dramaturgie kin se snaží nabídnout divákovi i jinou zábavu – v multiplexech to mají jednoduché, lidé tam s vozíky obrážejí butiky a do kina je možná láká i obří pytel s popcornem. Vy to máte složitější, musíte divákům zábavu zorganizovat. Obě varianty však mohou vyvolat tutéž otázku: Je to ještě vůbec film, co žene lidi do kina?
To je přesně téma, které evropská artová kina v posledních letech řeší. A docházejí k závěru, že při stále rostoucí nabídce specializovaných televizních kanálů, rozšířenosti domácích kin a boomu levných DVD musí kina změnit strategii.

Nelze již jenom „pouštět“ filmy, je třeba kolem nich vytvářet auru jedinečné „události“. Což je běh na dlouhou trať, který vyžaduje větší investice a neustále nové nápady – ať již jde o přítomnost zajímavých hostů, alternativních forem propagace, či interakce s potenciálními diváky.

Metropol prošel od dob svého vzniku v roce 1933 několika fázemi. Usilujete o to navázat na některou z nich a dále ji rozvíjet, anebo se k historii neohlížíte a postupujete vpřed svou vlastní cestou?
Inspirativní pro nás je především fakt, že přes veškeré historické a ekonomické peripetie tu Metropol stále je. Aby tady v budoucnu zůstal, musíme reagovat na aktuální tendence a svou nabídkou se snažit zaujmout co nejširší diváckou základnu, od batolat (respektive jejich rodičů) přes teenagery až po seniory.

Musíme být trochu chameleon – ráno family friendly a večer krutě cool. Vybalancovat to je skutečné dobrodružství.


A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Neděle, 3.Dubna 2011, 18:09:14

Jakube, takový článek musí být multimediální, jinak to nebude cool, a metrocool už vůbec ne.

Tak aspoň takhle:
http://www.youtube.com/watch?v=kVFI5DTj2ak

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Již za několik měsíců uvidíte v kině Metropol: Neděle, 3.Dubna 2011, 18:10:44

http://www.youtube.com/watch?v=R02gnYmDpU4

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Neděle, 3.Dubna 2011, 18:11:47

Jinak teda navrhuju, aby ve vestibulu visel seznam všech, kdo si ještě neadoptovali sedačku, aby se museli stydět!

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Neděle, 3.Dubna 2011, 19:11:38

Ještě jsem neadoptoval, hmm...:P

Sn_mek_004

Jakub Vaníček - redaktor, Modlíkov

multimed. Neděle, 3.Dubna 2011, 21:30:57

No jo, já vím, když já si to radši přečtu, než aby mi to někdo natlačil do hlavy jútjúbem..

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.