Dvě zprávy z Brna
Pavel ŠaradínVýrok Ústavního soudu ohledně pražských komunálních voleb byl nakonec překvapivý. Aby se podobnému natahování zákona napříště zamezilo, měl by se změnit volební zákon. A Roman Onderka by se měl z politiky stáhnout a doplnit si vzdělání.
Takřka ve stejnou chvíli jsme se z Brna dozvěděli dvě zprávy, na jednu se netrpělivě čekalo několik měsíců, druhá přišla jaksi mimoděk.
Výrok Ústavního soudu ohledně komunálních voleb v Praze byl nakonec překvapivý. Šance volby zrušit byla tentokrát velká. Před lety už podobnou situaci soud řešil v případě Olomouce. Zde už od začátku devadesátých let velké strany parcelují město, aby posílily svou pozici na úkor malých stran. Ústavní soud konstatoval, že princip poměrnosti zůstal nenarušen, a to i přes disproporcionalitu ve prospěch velkých stran. Dejme tomu, že princip poměrnosti lze natahovat na samotný práh únosnosti, jak připouští Ústavní soud, ale špatný je volební zákon. Jednotlivá zastupitelstva nesmějí mít možnost účelové manipulace s volebními obvody, jako je tomu v Olomouci i Praze. Pravidla musejí být v celé republice stejná, jako je tomu v případě všech ostatních druhů voleb. Snad se toho některý zákonodárce ujme a navrhne toto pravidlo zrušit.
A druhá zpráva? Bakalářská práce Romana Onderky. Předsedkyně Akreditační komise profesorka Dvořáková upozornila, že „práce neměla vůbec žádný odkaz na použité zdroje, nejde poznat, co je autorské a co je ocitované. To je nepřípustné, taková práce by ani neměla být k obhajobě připuštěna“. Výsledkem je prozatím odvolání vedoucího Onderkovy práce Jiřího Gajdošíka a zároveň prorektora Vysoké školy Karla Engliše, kde titul bakaláře brněnský primátor získal.
Škola tímto dala najevo, že s bakalářskou prací nebylo vše v pořádku. Roman Onderka se hájí: „Kdybych si byl vědom jakéhokoliv nedostatku, tak už v době, kdy jsem ji psal, bych ji upravil tak, aby tam nebyl. Kdyby mě někdo upozornil, tak bych tu situaci řešil." Samozřejmě že je zarážející, že se podobná práce, je-li skutečně psána bez odkazů na odbornou literaturu, dostane k obhajobě, přes oponenta, vedoucího práce i zkušební komisi. Na druhé straně úroveň Onderkovy bakalářské práce ukazuje na to, že primátor patrně nikdy neviděl odborný text, ať už knihu, či časopiseckou studii. Musel by si totiž všimnout, že k minimálním standardům patří, že vlastní text se ukotvuje v teoretickém rámci a že se využívají výzkumy, které před ním realizoval někdo jiný. Jestli se však pokouší primátor v tuto chvíli svést vinu na někoho jiného, ukazuje pouze svou vlastní nahotu.
Nedávno se mi stalo, že student přinesl bakalářskou práci, některé formulace mi na něj neseděly. Odkazoval se přitom na vysokoškolská skripta. Ve vyhledavači jsem našel několik pasáží, pocházely z bakalářských prací i vládních dokumentů. Ovšem pravdu měl student, protože se nacházely i ve skriptech. Ta však byla napsána až po oněch bakalářských pracích.
Onderkův případ, jak vidíme, není ojedinělý. Jedinou možností, jak podobné případy eliminovat, je jejich zveřejňování na internetu. K tomu již některé školy přistoupily, ale musí to být všeobecným standardem. V každém případě by měla Vysoká škola Karla Engliše učinit ještě jedno rozhodnutí. Onderkovu práci zveřejnit, aby se předešlo jakýmkoli dohadům. Pokud jsou totiž slova profesorky Dvořákové pravdivá, a není důvod jí nevěřit, měl by se brněnský primátor na čas stáhnout z veřejného života. Pomohl by tím zvýšit politickou kulturu a získal by čas doplnit si vzdělání.