Pružné zákony a soudy bez autority

Lukáš Jelínek

Dokud se situace nezmění, zvykněme si na účelová rozhodnutí zastupitelstev, vysmívání se ústavním principům i na opatrné soudy bez autority, které jedno „odvážnější“ rozhodnutí musí vyvažovat několika „nedráždivými“.

Schází nám srozumitelná pravidla, úcta k nim a sudí s patřičnou autoritou. Jenže bez těchto předpokladů sotva kdy dospějeme do stádia otevřené liberální demokracie.

Ústavní soud odmítl žalobu skupiny menších stran a fyzických osob, jež měla v konečném důsledku zpochybnit průběh loňských komunálních voleb v Praze. Většina soudců (odlišná stanoviska věrohodně prezentovali Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová, Jan Musil, Vojen Güttler a František Duchoň) se přiklonila k názoru modrého magistrátu, že vše proběhlo v rámci zákonem stanovených mantinelů. Přitom i z fotbalu víme, že lajnami pěkně obehnané hřiště nestačí. Potřebná je ještě fair hra a spravedlivý rozhodčí.

Leč tentokrát dal Ústavní soud od „politické kauzy“ ruce pryč. Evidentně vyvažoval — po té záplavě výhrad a stížností z minulých měsíců, kdy si dovolil vycenit zoubky. Být nazýván třetí parlamentní komorou a co chvíli se sám hájit, mu nejspíš nevoní. Odůvodnění rozsudku beztak spíchl za pár minut: to a to mu nepřísluší (ptejte se u Nejvyššího správního soudu), to a to je v souladu s volebním zákonem, to a to je pouhá spekulace.

Že snad někdo mohl být zkrácen na svých právech? No co, vždyť by to nebylo poprvé, tak jakýpak copak. Že vyžádané posudky expertů na volební systémy podporovaly teze stěžovatelů? Pouhý idealismus politologů. Že rozdělení Prahy na sedm obvodů po devíti mandátech jasně diskriminovalo slabší strany? Zlý úmysl navrhovatelů a schvalovatelů (ODS v minulém zastupitelstvu) nebyl prokázán. Co když jim šlo opravdu jen o to, aby každý volič měl ke svému zastupiteli blíž?

Pár dnů před přelíčením vyplula na hladinu analýza, kterou si prý občanští demokraté nechali vypracovat před rozparcelováním Prahy, a jež se měla vyjadřovat bez servítků. Jenže nikdo se k ní nehlásí. A průhledné načasování jejího průniku do mediálního prostoru z ní seriózní důkazní materiál neučinilo.

Největší vypovídací hodnotu tak má reakce špiček dnešní pražské ODS na soudní verdikt. Protože prý volební zákon dál platí, nemělo by se s tradicí dělení Prahy na obvody hýbat! Jsem zvědav, jak se s tím vypořádá ČSSD. V prvním přelíčení — před Nejvyšším správním soudem ještě před volbami — byla ještě mezi stěžovateli. Dokonce i při projednávání sporného dělení v pražském zastupitelstvu přednášeli její členové (Miroslav Poche, Karel Březina a Petr Hulinský) přesné a působivé argumenty proti. Bylo by smutné, kdyby sociální demokraté nyní zařadili zpátečku. Naopak by měli oprášit svůj návrh zákona, který by zakotvil v Praze coby kraji jeden jediný obvod, a doladit ho ve Sněmovně s Věcmi veřejnými a TOP 09.

Další na řadě by měl být podezřele pružný volební zákon. Aby se předešlo četným hádkám a soudním sporům, měl by doznat změny. Spoléhat se na jeho velkorysou interpretaci většiny vůči menšině jak vidno nelze.

Jakmile nastane čas spravedlivé a přehledné legislativy a neomezované diskuse majority s minoritou, spadne kámen ze srdce i ústavním soudcům, zejména těm, co by nejraději zapřeli — přirozenou — politickou rovinu svého rozhodování.

Bohužel čekat, že rozvážní politici nahradí politiky „všemocné“ a sebevědomí soudci soudce nepřetržitě větřící, je zatím marné. Stačí pohlédnout na další spornou kauzu uplynulého týdne.

Sněmovní mandátový a imunitní výbor jednou provždy znemožnil stíhání poslance za VV Stanislava Humla ve věci jeho někdejších znaleckých posudků. Huml po jistém váhání sám požádal o své vydání: uznal, že nejlépe se může obhájit a jednoznačně očistit před soudem. To mu kolegové neumožnili. Podle nich byl šikanován a celý případ působil podezřele.

Je to dost dobře možné. Ostatně ani Policie ČR není dokonalá. Proč ale ta nedůvěra ve spravedlivý rozsudek příslušného soudu? Nevěří čeští poslanci v právní stát? To by bylo skandální. Přinejmenším stejně jako jejich tendence vyšetřovat a soudit sami.

Podle poslance Stanislava Křečka (ČSSD), který jinak velmi trefně popsal slabiny policejního postupu („Zločin poslance Humla“, Aktuálně.cz 30.3.), „imunita není privilegium jednotlivých poslanců, ale způsob ochrany celého zákonodárného sboru. Případ poslance Humla dokázal, že zdaleka nikoliv zbytečný…“

Jen mi pořád nejde do hlavy, kdo zde chce zákonodárný sbor poškodit. O šikanování opozičního poslance vládní mocí nejde: Huml je součástí koalice a ministerstvu vnitra šéfuje předseda VV. Jedná se snad o válku policistů a soudců proti demokraticky zvoleným zastupitelům? Potom nás Bůh chraň a chystejme se na výjimečný stav.

Ono to ale tak horké nebude. Pouze část poslanců (včetně véčkařů, kteří ještě nedávno nehlasitěji brojili proti zneužívání imunity) trvá na své nedotknutelnosti a další část trpí — občas i pochopitelnou — paranoiou.

Nedočkavě vyhlížím světélko na konci tunelu. Byl by v tom čert, aby jednou nevykouklo. Do té doby si ale zvykejme na gumové zákony, účelová rozhodnutí zastupitelstev, vysmívání se ústavním principům i na opatrné soudy bez autority, které jedno „odvážnější“ rozhodnutí musí vyvažovat několika „nedráždivými“.