Kainarovo zúčtování s nacpanými pupky

Jakub Vaníček

Josef Kainar nebyl jen básníkem — po válce napsal několik dramat, z nichž nejvýznamnější je variace na ubuovské téma. Satirická groteska Ubu se vrací byla inscenována v roce 1949 a vzápětí také stažena. Kainar totiž trefil do černého. Nyní vychází na CD.

Nedávno vyšla na kompaktním disku pod hlavičkou Radioservisu hra Josefa Kainara Ubu se vrací. Kainar ji napsal dva roky po válce a vůbec se přitom nedržel zkrátka — rázně v ní zúčtoval s typy, s nimiž satira prostě účtovat musí.

Jak napsal Tomáš Weiss, „bravurně si osedlal hovniskový jazyk a s téměř sebevražednou otevřeností dodal obsah, ze kterého muselo soudruhům v čele s partajním šéfem kulturní revoluce Nejedlým rozrušením cukat víčko. Zrovna si vyhrnuli rukávy a pustili se do kulturní čistky buržoazního intelektuálního chlíva a Kainar, vlastně jejich člověk, jako by se zbláznil, dělá si legraci z Gottwalda, z dělníků, z revoluční ikonografie“.

Hra byla inscenována pouze jednou, a to v Divadle satiry roku 1949. Vzhledem k tomu, že v době po roce 1948 byla řízná satira dokonale vypreparována z divadelních dramaturgií, musela si kainarovská parafráze počkat až do roku 1988, kdy byla znovu inscenována, tentokrát ve Viole. Nahrávka Radioservisu byla natočena v roce 1999 pro Český rozhlas a hlavní roli v ní ztvárnil Leoš Suchařípa.

Josef Kainar: Král Ubu se vrací. CD, Radioservis 2011.