Eva Košinská

Čtenář poezie

Nikdo mi není blíž. jen souzvuk kávovaru

a kapající vody — rytmické drtiče spánků.

ale já jsem ze železa. dvakrát

přetavená. cestou do komory zkoumám

v zrcadle všechny své podoby.

v komoře nikdo není. jen staré sáně.

mé vzpomínky na první sníh

a rozbitý ret — který se kdysi obtiskl

do bílé masy.

po nocích. s hlavou v dlaních. čtu

pořád čtu. jedno a to samé slovo

vepsané do čáry života.

pořád jej čtu. bledé a blednoucí.