Muž bez vlastností a oranžový status quo

Sobotkova bezvýraznost může úspěšně odrážet ne progresivní, ale konzervativní duši českých voličů bez toho, aby sociální demokracie kohokoliv odrazovala. Posílená ČSSD tak posílí i společenský status quo.

Zvolení „muže bez vlastností“ Bohuslava Sobotky do čela sociální demokracie bylo v táboře levicových intelektuálů kvitováno uznalým pokýváním hlavy, na pravici zase nevraživým pokrčením ramen. Sobotka je prý nevýrazný chameleon, který po přechodném dvouletém období uvolní místo někomu jinému, výraznějšímu. Snad jen Jiří Pehe shledal na Sobotkově bezvýraznosti pozitivum: lidé se prý teď budou víc soustředit na politikovo poselství, a nikoliv na politikovu bradavici, jako tomu bylo v éře Jiřího Paroubka.

Všechna podobná hodnocení ale vytrhávají nového socdem lídra z kontextu a především nevnímají auru, která kolem Sobotkovy hlavy vyzařuje do prostoru. Bezvýraznost se totiž s největší pravděpodobností stane základem dlouhodobého úspěchu nejen novopečeného předsedy, ale i jím vedené sociální demokracie. A žádná výrazná poselství nebudou třeba, pokud tato sociální demokracie bude jednoduše hájit status quo.

Zatímco Sobotkův protikandidát a soupeř v soutěži o dokonalého muže bez vlastností Michal Hašek prohrál proto, že byl přece jenom poněkud příliš nápadný oportunista směrem doprava, což se s bezvýrazností neslučuje, Sobotka využil nahrávky nepravicových intelektuálů na smeč a řečnicky se ukotvil v jednoznačné, ale „konstruktivní“ a „slušné“ opozici vůči současné Nečasově vládě. Vzal tak klacky z rukou většiny těch, kterým jakákoliv jeho politická vlastnost mohla vadit, a zároveň dal najevo, že bude stát tam, kde ho ostatní chtějí mít.

Vzhledem k tomu, že všichni zároveň vědí, jak to má uvnitř lehce prohnilé strany i před škodolibými českými novináři těžké, od něj nikdo ani nějaký mimořádný výkon nečeká na rozdíl například od „skokana roku“ Jiřího Dienstbiera, který může časem vyhořet. Sobotkovi naopak stačí, když bude jako zrcadlo odrážet nálady ve straně i společnosti a správně odpovídat na intelektuální dotazy ohledně toho, jaká sociální demokracie by byla v této zemi nejkrásnější.

Zatímco předchozí lídři ČSSD měli některé iritující osobní vlastnosti a prosazovali pro hlasitou českou pravici iritující věci bez toho, aby sami měli stejně hlasitou podporu v zádech, zdá se, že Sobotka se během svého dlouhého pochodu napříč stranickými funkcemi leccos naučil. A tak tvrdí, že nebude měnit systém, ale jenom jeho parametry, což snad nevyděsí ani penzijní lobbisty a zároveň neodradí rodící se levicové skupinky od foukání do jeho plachet.

Na druhou stranu: zrcadlo, které odráží aktuální situaci, ale většinou nemá tendenci něco nějakým určitým směrem měnit. Z určité perspektivy se proto asi bude zdát, že Sobotka, který se možná stane premiérem, aktuální situaci bude nejen reflektovat, ale svou opatrností přímo konzervovat. Dokonce i letos již stoletá Strana mírného pokroku v mezích zákona, založená Jaroslavem, nikoliv Michalem Haškem, se může vedle Sobotkovy bezvýrazné sociální demokracie jevit progresivně.

Měla by ale plánovaná oranžová catch-all party být skutečně progresivní? Popravdě řečeno, pokrokářským elementům se v české společnosti tak nějak nedaří. Environmentální, genderoví, romští, demokratičtí a jiní podobní aktivisté a aktivistky se popularitě obecného lidu netěší. Stejně tak z pravicové perspektivy de facto progresivní, protože reformní Nečasova vláda oblíbenost rychle ztrácí. Pokud Bohuslav Sobotka a jeho parta bez velkého humbuku ořežou všechny nápadné pravicové výstřelky a zajistí lidem konzervativní „jistoty a prosperitu“ v rámci současného reálného kapitalismu, mají vyhráno.

Ať už byly ve skutečnosti jakékoliv, ve zpětném pohledu a ve srovnání s pravicovými koalicemi totiž působí dosavadní oranžové vlády maloměstsky poklidným dojmem strážců dosaženého statu quo. Možná nad tím spřátelení intelektuálové časem budou opatrně krčit rameny, ale je to právě Sobotka, který by tento sociálně demokratický poklid mohl v české společnosti úspěšně zabetonovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Foto_znoj__b

Milan Znoj - Praha

Úterý, 22.Března 2011, 13:41:35

Zřejmě nemáte problém jenom se statem quo, ale i s logikou. Ony "dosavadní oranžové vlády strážců dosaženého statu quo", dle Vaší citace, totiž byly právě ty vlády, kterým šéfovali vaši oblíbení "lídři ČSSD, kteří měli iritující vlastnosti a prosazovali pro českou pravici iritující věci," rovněž dle Vaší citace.
A víte, že svým způsobem s Vámi souhlasím. Zeman a Paroubek vskutku byli strážci dosaženého statu quo. Jejich iritující vlastnosti na tom nic neměnily, spíše naopak. Díky nim byli tito ješitové jenom dobrým terčem pro pravici, kdykoli se to na obhajobu statu quo hodilo. Pokud stejná média nyní líčí Sobotku a Haška jako nevýrazné osoby, je to podle mě spíše projev jejich vlastní nespokojenosti, že na ně ve svém archívu zatím nic moc nemají. Pokud se hlásíte ke stejné stylizaci nových lídrů ČSSD, pak to považuji rovněž za projev vlastní nespokojenosti, neboť byste raději nějakého iritujícího borce, který to umí pořádně rozjed. Ale nevěšte hlavu: Je tady ještě Bobo a možná Vyvadilova a Paroubkova obrozená národně socialistická levice.

Vladimír Dupkanič - bicycle repairman, České Budějovice

je to sloupek nikoli disputace :-) Středa, 23.Března 2011, 00:55:11

Já myslím, že Jan dobře vystihl tu defenzivní povahu soc-dem politiky... Ono když se pan Sobotka odvážně:) vymezí proti "neoliberálnímu diktátu pravice", totiž proti snaze mít především "levnou pracovní sílu" a "nízké vedlejší náklady práce" tím, že "my to chceme jinak, my chceme investovat do lidského kapitálu"...tak zasadí hegemonnímu diskurzu skutečně bolestnou ránu.
Ale jinak pro catch-all party jsou takto dobré předpoklady...

Stanislav Hošek - Český těšín

Skutečná tvář ČSSD. Čtvrtek, 24.Března 2011, 12:42:7

Člen Zemanovy vlády nedávno napsal: „Tato zem měla zatím jen jednou skutečnou levicovou vládu. To když byl premiérem Paroubek“. Já k tomu jenom dodávám. Paroubek právě proto musel být zlikvidován za každou cenu i za cenu toho, že by se odpůrci spojili třeba s Venušany. Paroubek byl ale i v ČSSD osamocen, protože byl skutečným socialistou. Jeho osamocenost pak způsobila, že nakonec vystupoval sebestředně, takže byl ještě snadnějším terčem pro všechny odpůrce, včetně sociáldemokratických. Tradiční sociáldemokraté jsou totiž pouhými udržovateli kapitalismu, snažící se mu dát lidskou tvář. Ideově řečeno, vytvořit nemožné, humánní kapitalismus. Což v současnosti znamená být stranou mírného pokroku v mezích nadvlády globální finanční oligarchie.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.