Po brněnském sjezdu

Bohuslav Sobotka by ČSSD rád viděl jako „společenství lidí, kteří si rozumějí a kteří chtějí měnit svět podobným způsobem“. Veřejnost, která má na „podobné proměně světa“ zájem, by se jeho straně měla vydat pomoci.

Předsedou sociální demokracie se stal reprezentant proevropské politiky otevřený spolupráci se širokou veřejností. S volbou Bohuslava Sobotky zároveň padla snad největší obava zástupců těch iniciativ, které dění uvnitř ČSSD blíže sledují. Michala Haška jejich členové často ztotožňují s politickým pragmatismem a kšeftařením. I pro jinak oblíbené straníky by bylo obtížné přesvědčit zástupce iniciativ ProAlt nebo Ne Základnám (kteří se brněnského sjezdu osobně účastnili) ke spolupráci s ČSSD, pokud by ji vedl jihomoravský hejtman. Výsledek sjezdu by měl lidi nejen z těchto iniciativ spíše lákat než odrazovat.

Bohuslav Sobotka se stal předsedou strany. Ze zvolených místopředsedů se k němu přihlásili lídr pražské kandidátky ČSSD v posledních komunálních volbách Jiří Dienstbier a místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Jeho spolupracovníci prosazovali i volbu politicky neznámého, ale byrokraticky zdatného Martina Starce. Michal Hašek se stal statutárním místopředsedou strany. Z jím podporovaných kandidátů se místopředsedy stali bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová a exministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

Benešová a Dienstbier – první známá z boje s justiční mafií a druhý z odmítnutí pražské koalice s ODS – navíc mohou ČSSD činit přijatelnou pro skupinu politicky přímo neprofilovaných občanů. Jejich zapojení do veřejného angažmá je jen jedním z úkolů, ve kterých se zájmy aktivní části veřejnosti a posjezdové ČSSD prolínají.

První úkol, který si Bohuslav Sobotka vytkl, je posílení sociální demokracie. Musí podle něj získat podporu v nových cílových skupinách a s nimi také psát svůj politický program. Rád by ČSSD viděl jako „společenství lidí, kteří si rozumějí a kteří chtějí měnit svět podobným způsobem“. To se neobejde bez navýšení počtu členů a přímých spolupracovníků strany.

Veřejnost, která má zájem na „podobné proměně světa“ jako ČSSD, by se měla straně, a případně alespoň Bohuslavu Sobotkovi vydat pomoci. První krok přitom chtě nechtě bude muset být intelektuální.

Spolupráce stran (ať nehovoříme jen o ČSSD) s veřejností totiž nebude fungovat, pokud občanské iniciativy nezačnou politiku vnímat jako nedílnou součást veřejného dění. Pokud neodloží představu občanské společnosti coby soupeře politické sféry a pokud neukážou ochotu pracovat alespoň v rámci širšího politického hnutí. Mluvčí iniciativ i předsedové stran se mění. Nemění se obecný úkol a zájem na „podobné proměně společnosti“.

Úkolem veřejně činných lidí s podobnou představou o změně je tedy vstřícnost a ochota k aktivnímu angažmá. To by mohlo proměnit i vnitřní život sociálně demokratické strany. Byl to sám Bohuslav Sobotka, kdo během sjezdu upozornil, že strana „se často pouze omezuje na opakování rituálů vnitrostranického života“, ale – dodejme – skutečně nežije.

Nové vedení české sociální demokracie čeká hledání rovnováhy mezi mocenskou manýrou přítomnou v každé straně a deklarovanou vůlí k programatické práci. Přestože sjezd snad šestinu svého trvání věnoval diskusi o programu strany – dokumentu Sociální demokracie pro 21. století –, neschválil nakonec žádné z opatření, která měla do budoucna bránit náborům černých duší do strany nebo posílit pozici žen. Aktivizace dalších lidí, skutečná spolupráce mezi stranami a veřejností a jejich vědomé prolínání může jednak oživit vnitřní život politických stran. Jednak veřejnosti a jejím iniciativám dává realistickou možnost přímo působit na chod státu a jeho budoucí podobu.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Stanislav Hošek - Český těšín

Politický prostor. Úterý, 22.Března 2011, 12:42:33

Zastupitelská demokracie se svou soutěží politických stran o MOC a ne o oprávnění ke SPRÁVĚ věcí veřejných, vytváří v politické části veřejného prostoru zvláštní atmosféru. Členové strany se považují za prakticky jediné politicky aktivní a tedy oprávněné rozhodovat. Pokud jsou zvoleni do ústavních funkcí, tak se navíc považují za „nadobčany“, kterým zvolení za poslance sneslo na jejich hlavy jakéhosi „ducha svatého“, v podobě minimálně jedině správného občanského vědomí. Dokud se vrstva politiků bude považovat za jediné veřejně aktivní činitele moci a především úzká skupinka profesionálních politiků za „vyvolené“ k rozhodování a vlivu, čili ne pouze za dočasně vybrané ke správě věcí celého společenství, dotud se nic nezmění v celém politickém prostoru.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.