Stromy odkvetly dobře, ale ovoce bude málo. Není včel. Na včely přišla nějaká asijská nemoc, a kde se vyskytne, tam včelaři musejí včelstva spálit. Nebude ani med. Med ostatně není už kolik let, protože z něho prý vytahují germanium, které potřebují tranzistory do počítačů, a ty se zas potřebují hlavně... Med, který se vzácně v obchodě objeví, je prý už odzbrojen, tedy zčásti znehodnocený, protože ta procedura jistě není úplně nevinná. - Ale já tomu celému nevěřím, protože kdyby to byla pravda, nemohla by se přeci říkat, zvláště já bych si dal pozor.

Květen se ukazuje horký a deště jsou rozděleny nerovnoměrně, místy je velice sucho, například pod naším ořechem a pod třešní. A je zase zakázáno zalévat, když a protože je sucho. Není vody. Člověk to nechápe: dřív každá chalupa měla svou vodu, a dnes ani lidé, co mají vlastní studnu, často nemůžou tu vodu pít. Obecní studny jsou všecky už vybaveny tabulkou Nepitná voda. A dřív, když si někdo stavěl železnici, byl povinen zřídit na nádražích studny s tabulkou Pitná voda. Dneska se ví a říká, že je třeba zachovat v krajině vlhká místa, a přitom se vynucuje odvodňování. Nebo co je to za řeč „nedávejte kojencům vodu, dávejte jim minerálku"? Co je špatné pro kojence, je špatné i pro lidi, ne? Krom toho, pramení minerálka snad v lepších poměrech? Až se do všech minerálních pramenů nakonec dostane špína, tak nám to - při nezdravých poměrech ve svrchnějších vrstvách krajiny - nakonec ani neřeknou. Srovnat všecky rozporné potřeby, to vyžaduje od hospodáře rozum, ale i odvahu, a co ta je platná, když chybí samostatnost? To si často říkám, když dostanu zlost na vládu, že nedovede zařídit čistou vodu a čistý vzduch. To by se v dnešním světě dalo považovat za prubířský kámen vladařské zdatnosti, neboť tak je to těžké. Ba čekám, že brzo bude zakázáno posuzovat veřejně vzduch a vodu, a proto se ještě v poslední chvíli připojuju ke Kozákovi. O spisovateli Janu Kozákovi se tu a tam často říká, že je důl. Ale nemůže to být takový důl, když onehdy řekl v rádiu, vedle hloupých vět o literatuře, i správnou větu, že se v Karlových Varech nebude už otvírat nový uhelný vůl.

Dále jsem už před lety zaslechl, že se má regulovat Berounka, aby se po ní mohly vozit z plzeňské Škodovky těžké a veliké součásti atomových elektráren. Já tomu sice nevěřím, ale pro jistotu by se proti tomu měl strhnout křik, než se ten zločinný nápad stane termínovaným vládním úkolem. Kolik atomových elektráren tato země potřebuje nebo snese? Či chtějí ničit přirozenou řeku, jejíž obnova si za sto let vyžádá obrovských nákladů, jen pro cizí potřebu? Máme v Evropě jedinečné postavení: všecky naše řeky pramení u nás, nemuseli bychom tu sbírat žádnou cizí špínu! Nebo, protože nevím, nedaly by se takové náklady, co se nevejdou na silnici ani železnici, nosit vzducholodí? Já v časopisech často vidím vzducholoď!

Na všech mapách máme Falklandy, a najednou se nám povídá o Maledivách. Mně je to jedno, ale že se hned vyhovuje novému dočasnému pánovi těch ostrovů, zdá se mi ubohé a směšné. Nikdo, koho jsem se zeptal, a ptal jsem se asi osmi lidí, nedrží v této věci s Argentinou. Každý z nás ví, kdo jsou Angličané, jak se chovali za minulé války a co by asi dělali v příští, ale nikdo nemá důvěru v dnešní argentinský režim. Ano, můžete mě přistihnout při nelogické kličce: tam beru národ, tady režim. Jenže režimy, zaokrouhleně bráno, z národní povahy nějak vyplývají. Rozpaky máme všichni jenom nad tím, že se ti Angličané s tím tak dlouho párají. To člověka až leká. Zas už musejí nejdřív přestrojit obchodní lodě na bojové? Z tuzemské propagandy měli bychom dojem, že v Anglii už dávno není žádný med.

Loni jsem tuto fázi jara sledoval v nemocniční zahradě. Tam mě postihla zpráva, že řada přátel a kolegů byla zatčena. A právě se dovídám, že konečně byli z vazby propuštěni poslední tři: Ruml otec, Jan Mlynárik a Milan Šimečka. Někteří důvtipnější lidé říkají, že to hned věděli a že prý to bylo jasné už loni na podzim, když ve Francii vyhráli volby socialisté; nic z toho nebude. Otázkou zůstalo, jak dlouho budou ti lidé ve vězení, a o tom rozhodlo prý zase Rakousko. Protože náš prezident chce jet do Vídně a úspěch jeho cesty závisí prý jaksi na tom, zda naše vláda propustí své loňské vězně. - Tak toto já popírám. Nezdá se mi to slušné ani logické. Kdyby vláda potřebovala pro své jednání s Vídní nějaké rukojmí, mohla si snadno chytit dvacet až třicet Rakušanů. To by byl pádnější materiál než jakási absurdní a mlhavá spekulace, že cizí vládě na našich lidech bude záležet víc než naší.

(Publikováno v samizdatovém časopise Obsah, ročník 2, číslo 5, květen 1982.)