Vláda v pasti?

Jaroslav Dlouhý

Rekapitulace a porovnání dvou posledních vládou přijatých konceptů důchodové reformy z konce února a začátku března je zajímavé a poučné.

Ponechme stranou neadekvátní reakci vlády na kritiku reformy zprava i zleva (místo vysvětlování reformy a odůvodnění zvýšení DPH jsme se dočkali snadného a překotného opuštění dříve platného „nejlepšího a nezměnitelného řešení“ a jeho nahrazení zatím posledním platným „nejlepším a konečným řešením“). Vláda bezelstně sdělila, že vyčíslení reformy dodá později (dodnes není), což vzbuzuje přinejmenším nedůvěru o odpovědném rozhodování vlády.

Níže pár čísel ze studií think-tanku IDEA (první studie z 24. února, druhá z 15. března). Tedy čísel zpracovaných stejnou metodikou a vhodných k porovnání.

Vláda při DPH sjednocené na výši 17,5 % tedy získá cca 16 miliard korun. To by mohlo stačit na opt-out, ale už ne na jakékoliv kompenzace schodků důchodového účtu (v roce 2010 údajně 30 mld. Kč). A protože se vláda zaříká, že by zvýšila přímé daně (např. zavedením progresivní daně z příjmu fyz. osob a zvýšením korporátních daní), bude si muset vybrat. Ať zvolí jakoukoliv variantu použití výnosů DPH, snížení schodku veřejných rozpočtů nedosáhne. Což je pro vládu rozpočtové zodpovědnosti tristní výsledek. Vláda pokračuje v zadlužování veřejných rozpočtů.