Bydžovské zmatky

Aktivisté demonstrující proti rasismu v Novém Bydžově prokázali solidaritu i odhodlání. Slabinou byla nezvládnutá organizace a technická podpora.

Podle očitých svědků policie v Novém Bydžově brutálně zakročila proti občanům, kteří po ukončení procesí proti rasismu zaštítěném Československou církví husitskou zůstali na místě a blokovali pochod Dělnické strany sociální spravedlnosti. Ačkoli se v tu chvíli jednalo o spontánní neoznámené shromáždění, což ze zákona není důvodem k jeho rozpuštění, policie přistoupila k rozehnání shromážděných bez jasného zákonného zdůvodnění a využití antikonfliktního týmu. Při zásahu policie byli zraněni lidé, někteří byli zatčeni, s mnohými policie jednala arogantně. To vše přesto, že se účastníci neprojevovali agresivně. Nepřiměřený zásah proti občanům byl policejními jednotkami uskutečněn, aby umožnil průchod průvodu vykřikujícího rasistická hesla. Policie České republiky, místo aby zasáhla proti porušování ústavy, vystupovala na podporu těchto porušovatelů základního zákona.

Bohužel však celá demonstrace byla zorganizována amatérsky. Tím nejen ztratila efektivně na síle, ale navíc nevytvořila ani základní bezpečnostní ochranu pro demonstranty.

Prvním problémem je, že ještě před začátkem demonstrace nebylo jasné, kdo je vlastně organizátorem. Pro mnoho lidí bylo překvapením, že demonstrace bude vedena jako procesí Československé církve husitské. Pěkné bylo, že většina účastníků prokázala velkou toleranci, i když někteří levicově orientovaní účastníci jsou odporem ke křesťanství známi.

Nicméně procesí je velmi vhodnou formou protestu tam, kde se křesťanské hodnoty stýkají s občanskými požadavky. Jeho flexibilita a právní ochrana umožňuje organizátorům volit účinné nenásilné techniky demonstrace. Proto bylo také procesí zvoleno jako vhodná forma pro demonstraci Jubilee/Milostivé léto 2000 v Praze při zasedání MMF a SB.

Je však třeba, aby představitelé církve byli jasně obeznámeni s cíli a realizací. Je evidentní, že k tomu v Bydžově nedošlo. Pokud je procesí formálně duchovní formou občanského protestu, je třeba uvážlivě volit náboženské projevy a zvolit civilní jazyk, který je pro křesťanské aktivity tohoto druhu běžný.

Na druhé straně nemá smysl volit tuto formu, pokud nechceme využít jejích výhod. Domnívám se, že využití procesí pro blokádu neonacistických či fašizujících skupin je velmi vhodné. Tak tomu je ovšem jen v případě, že si církevní představitelé, kteří demonstraci zaštiťují, jsou vědomi rizik a mají přesnou představu o tom, co a jak se bude dít.

Demonstrace proti rasistům se účastnili i lidé jako Michael Kocáb, Džamila Stehlíková a Ondřej Liška. Patří jim nepochybně dík za to, že se pokusili prosadit zákaz demonstrace rasistů, i za to, že jejich účast nepochybně přispěla k medializaci. Bohužel jejich role zůstala jen v této rovině.

Je nepochybné, že demonstrace proti neonacistům byla dobrou ukázkou toho, že jsou zde lidé, kteří fašizaci české společnosti nechtějí, jsou odhodláni proti tomu něco dělat, a dokonce i riskovat střet s policejní mocí, která jedná až příliš často v zájmu neonacistů. Důležité je, že velkou roli při organizaci sehráli sami Romové, proti nimž byla demonstrace DSSS de facto namířena.

Pokud by však měly být demonstrace tohoto typu úspěšné, je třeba se poučit. Především koordinační tým by měl mít zcela jasno, kam až je ochoten v nenásilném protestu zajít a jaké prostředky k tomu využije. To musí být zcela zřejmé a musí panovat shoda. A bránit by v tom nemělo ani to, že se akce účastní jinak názorově odlišné skupiny.

K blokádě se dá přistupovat v zásadě dvojím způsobem, který se liší především ve formě vyjednání s městským úřadem a policií. Pokud ho pojmeme jako „ad hoc" neohlášené shromáždění vzešlé z předchozí demonstrace, kdy organizační tým má vytipována místa, kam pak demonstranti půjdou, můžeme o tom úřady a policii informovat předem, nebo je postavit před hotovou věc.

Informovat o tom předem vypadá trochu jako šílenství, ale není to nic výjimečného. Dokonce i když se očekávají násilné střety, přistupují některé organizace k vyjednávání minimálně proto, aby se dohodly na rozlišování demonstrací. Demonstranti pak mohou být třeba barevnými šátky rozlišeni podle toho, zda se účastní jen „povolených" protestů, zda dělají nenásilné blokády, nebo jsou rozhodnuti se v případě zásahu policie bránit. Někdy to funguje lépe, někdy hůře...

S úřadem a policií má smysl jednat především tehdy, když se dá očekávat jejich sympatie, nebo alespoň nechuť řešit něco násilím a vyvolávat skandály. Nejde o to najít nějakou dohodu, ale prostě je „na férovku" informovat, co se stane, a zjistit, jak asi budou reagovat. Tady je třeba dát si pozor na tzv. vyjednávací past. Nejde o to udělat si z nich kamarády, chápat je, pomáhat jim!

Postavit je před hotovou věc, tedy před spontánní neohlášené blokující shromáždění, vyžaduje silný vyjednávací tým, který bude vyžadovat splnění všech zákonných podmínek. Samozřejmostí by měl být požadavek zajištění bezpečnosti pro účastníky i v případě, že se rozejdou.

Ideálně se v obou případech dá dosáhnout patové situace, kdy policie nezasáhne, a bude jen udržovat status quo a oddělovat obě shromáždění. Variant je mnoho, ale snaha by měla směřovat k řešení, které se vyhne násilí.

Bezpečí demonstrantů by mělo být zásadní prioritou. Pokud se nepodaří dojít ke smírnému řešení, městský úřad shromáždění zruší, demonstranti se nerozejdou a policie zasáhne, je nezbytné být připraven i na tuto variantu. Nejlepší je mít právníka, který případným zatčeným či zraněným pomůže okamžitě řešit jejich situaci. Od věci není mít s sebou zdravotníka...

Nadto by měl mít organizační tým ohlášeného shromáždění připraveny následné aktivity. Obrátit se na premiéra, ministra vnitra, ředitele policie. Poslat jim výzvu k ochraně zatčených před šikanováním, zajištění svědectví o policejním zásahu i bezpečnosti těchto svědků. Pokud je to relevantní, vyzvat poslance ke zřízení vyšetřovací komise. Zapojit do akce co nejvíce občanů. Tady mohou sehrát důležitou roli veřejně známí lidé.

Dříve se to muselo řešit vše jen prostřednictvím telefonů a dopisů, v době internetu je to mnohem snazší.

Veřejné vyjádření občanských postojů v současné době nabírá na důležitosti. Každá akce však potřebuje mít svůj cíl, program, jak ho dosáhnout, i varianty pro rizikové situace, které se mohou vyskytnout. Jen tak je možné posilovat odhodlání lidí něco měnit. Chaos a zbytečná improvizace jsou sice zábavné, ale nakonec berou lidem chuť i síly se do něčeho zapojit, protože vidí, že jejich aktivita je naprosto neefektivní.

Doufejme, že bydžovská akce nebyla poslední, že spojenectví napříč organizacemi a hnutími bude pokračovat a že se bude zlepšovat i organizace, která povede k vyšší podpoře napříč společností. Abychom se nestali rasistickou a xenofobní zemičkou, kde policejní ochrany požívají jen ti, kteří na úkor menšin a marginalizovaných skupin žádají konec občanské snášenlivosti a solidarity.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Radek Mikula - Praha

Dvě poznámky ke dvěma citátům Pátek, 18.Března 2011, 17:06:41

"Domnívám se, že využití procesí pro blokádu neonacistických či fašizujících skupin je velmi vhodné."

V případě, že má býr blokován oznámený, nezakázaný a nerozpuštěný průvod. není žádná forma blokády pro jeho legalizaci nic platná, vždy jde o protiprávní jednání.
Pokud ale takový pochod není oznámený nebo je zakázaný či rozpušttěný, pak k jeho zablokování není třeba hledat žádnou zvláštní právní formu a blokáda je právně v pořádku za podmínky, že není spojena s porušováním zákona jiným způsobem.




"Dokonce i když se očekávají násilné střety, přistupují některé organizace k vyjednávání minimálně proto, aby se dohodly na rozlišování demonstrací. Demonstranti pak mohou být třeba barevnými šátky rozlišeni podle toho, zda se účastní jen „povolených" protestů, zda dělají nenásilné blokády, nebo jsou rozhodnuti se v případě zásahu policie bránit. Někdy to funguje lépe, někdy hůře..."

O něčem takovém jsem ještě neslyšel. Jsem si téměř jistý, že v Česku se to ještě nezkoušelo. V podstatě si to nedovedu předtavit nikde. ...a ti,,kdo budou házet kameny a molotovy příjdou kolektivně označení černorudými šátky.:-))

Tomáš Tožička - Duchcov

Tápání Pátek, 18.Března 2011, 18:04:31

Pane Mikulo, blokády legálních demonstrací jinými legálními demonstracemi jsou běžné (viz Kostlán).

Shromáždění je rozpuštěné až po rozhodnutí obecního úřadu. Pokud ten nerozhodne, prostě jsou tam dvě demonstrace a policie jim oběma musí zajistit bezpečnost. Tolik zákon.

Výhoda procesí spočívá právě v tom, že trasu nemusí oznamovat, takže ostatní mají prostě smůlu. Zákon pane Mikulo.

Ale o tom se nemusíme hádat. Vy prostě blokovat demonstrace nechcete, Jiní chtějí. Vy nepřesvědčíte nás, my Vás. Hledat si na to důvody, je zástupné a v tomto případě nekonečné.

Rozlišování barvami bylo běžné na opravdu velkých demonstracích od Seatlu po Prahu. To, že jste o něčem neslyšel, neznamená, že to neexistuje... I tady jsme byli rozděleni na modré, růžové a rudé - skutečně většinou šátky :-)). Policie o tom byla informována, mluvilo se o tom i v médiích. Ale to si asi ještě nepamatujete. Základním důvodem je bezpečnost. Tehdy demonstranti, kteří nehodlali dát policii nic zadarmo, prostě přijali odlišné označení, aby policii dali jasně najevo: "Pokud se chcete s někým rvát, jsme tu pro vás, ostatním dejte pokoj."

Po Janově to trochu ztratilo smysl, protože italská policie napadala především ty nenásilné. Známé je především přepadení ubytovny křesťanských demonstrantů kde došlo opravdu tvrdé brutalitě.

Radek Mikula - Praha

Pátek, 18.Března 2011, 21:13:5

Buďme co nejvěcnější. Pokud tvrdíte, že:

"Shromáždění je rozpuštěné až po rozhodnutí obecního úřadu. Pokud ten nerozhodne, prostě jsou tam dvě demonstrace a policie jim oběma musí zajistit bezpečnost. Tolik zákon. "

Pak Vám dávám zapravdu. Podstatné ovšem je, zda veřejné shromáždění zavdává zákonný důvod, aby úřad či policie k jeho rozpuštění přistoupily. A situace, kdy neoznámené shromáždění blokuje trasu oznámeného, nezakázaného a nerozpuštěného shromáždění je jednoznačným důvodem pro zákaz takového neoznámeného shromáždění. Mýlíte se v názoru, že "blokády legálních demonstrací jinými legálními demonstracemi jsou běžné", Zákon prostě nedovoluje, aby se ve stejnou dobu na tomtéž místě konala dvě různá shromáždění. Obávám se, že s tím ani pan Kostlán nic nepořídí. Zaujalo by mě, pokud byste mohl jmenovat některý právní řád, který má shromažďovací zákon konstruovaný tak, aby něco takového umožňoval. Ten český, tedy zákon č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím se k tomu staví jednoznačně:

§ 10

2) Národní výbor shromáždění zakáže též tehdy, jestliže

b) na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve
doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli
nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání; nelze-li určit,
které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti
zástupců svolavatelů losováním.

Jistě se nedomníváte,že by v Novém Bydžově došlo k nějaké dohodě mezi DSSS a svolavateli protestního mítinku.



"Rozlišování barvami bylo běžné na opravdu velkých demonstracích od Seatlu po Prahu. To, že jste o něčem neslyšel, neznamená, že to neexistuje... I tady jsme byli rozděleni na modré, růžové a rudé - skutečně většinou šátky "

Pravděpodobně máte na mysli průvody modrý, žlutý a růžovostříbrný. Náležitou barvou se označovali pouze účastníci posledně jmenovaného a nemyslím, že by šlo přímo o šátky. Rudé šátky měli turečtí maoisté. Ti se ovšem účastnili žlutého pochodu, pro který byla typické bílá barva kvaziuniforem demonstrantů z Ya Basty!, a konečně pro modrý pochod byla signifikantní černá barva podle oblečení Černého bloku.

Můj názor na dělení demonstrantů podle odhodlání k různým stupňům odporu je spíš záporný. Usnadňuje diskreditaci těch radikálnějších a kromě toho nezáleží jen na jejich militantnosti ale také na jiných okolnostech např. na intenzitě policejního násilí. Aby se účastníci šátkovali dle škály svého rozhodnutí porušovat zákony, považuji za mírně řečeno netaktické. Nebo snad toužíte být v případě zadržení označen symbolickou barvou bojovníka???

Profil_dr

František Janák - student filozofie a teologie, Praha

Pátek, 18.Března 2011, 23:00:38

Pěkný článek, pane Tožička. Zaštítění ČSCH mě osobně velmi potěšilo - ve správný čas na správném místě.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

není nutné ustupovat Sobota, 19.Března 2011, 08:39:35

já bych bral potřebu promyšleného nenásilného občanského odporu jako logické krizové řešení, pokud by veřejná moc nadále ustupovala prvokační propagaci extremistických sil. Jestli to zastřeší církve, helsinský výbor či jiné občanské iniciativy s neagresivním profilem (problém by byl s levým extrémem), potud se to dá před veřejností zvládnout se ctí.

Radek Mikula - Praha

Sobota, 19.Března 2011, 20:42:21

Jiří Dolejš: Dobrý postřeh.. Zkusme ale popsat přesněji situaci, kdy "veřejná moc (...) ustupuje pr[o]vokační propagaci extremistických sil." .

Tomáš Tožička - Duchcov

Mikulovo neznalosti Čtvrtek, 28.Dubna 2011, 10:15:28

Mikula tu krásně ukazuje, jak ze své hlouposti udělat vklad. Nejprve tvrdí, že o dělení demonstrantů nikdy neslyšel a že v Čechách nebylo uplatněno. Když mu prokážu že bylo, začne mě poučovat vygooglený mi informacemi, které ovšem s českou realitou nemají zase nic společného.
A tak postupuje i v dalších případech. Nikde se mu nepodařilo prokázat, že shromáždění, která se musí ohlašovat, mají přednost před shromážděními, která se ohlašovat nemusí. Navíc obec může z důvodu bezpečnosti vyhradit jinou cestu. To se nestalo a policie s Mikulou upřednostňují mlácení obyvatel, i když tím poruší mezinárodní úmluvy ratifikované ČR o nichž však tito zastánci obušků, násilí nikdy neslyšeli.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.