„Důchodová reforma je nutná.“ S touto větou se setkáváme v našich médiích opakovaně a často; minulý týden např. v příspěvku Ondřeje Konráda na ČRo6 (v pořadu Názory a argumenty). Autor komentáře zároveň kromě nezbytnosti reformy konstatuje, že půjde bezpochyby o drahou záležitost, což pocítí každý z nás:

Je jistě možné diskutovat nad tím, jakým způsobem důchodovou reformu provést. Ale že se tak musí učinit, o tom pochybnosti nejsou. Pak je ovšem jasné, že půjde o drahou záležitost a pocítí ji každý, i když jen prostřednictvím nepřímé daně, o jejíž definitivní výši se patrně bude rozhodovat a může se tak stát ještě tento týden.

Na rozdíl od Ondřeje Konráda se domnívám, že o nutnosti provést důchodovou reformu pochybnosti „jsou“, jenom on se o nich nezmiňuje.

Zajímavé je, jak málo se člověk dozvídá z mainstreamových médií o kritických výhradách zpochybňujících podstatu aktuálního plánu důchodové reformy. V některých menších internetových novinách se kritické analýzy na její adresu objevují přinejmenším od června 2010. Mám tím na mysli např. články Vladimíra Špidly v Deníku Referendum nebo ekonoma Jaroslava Vostatka v Britských listech. Naproti tomu v médiích hlavního proudu se lze s kritickými hlasy setkat teprve v poslední době.

Podstatou stávajícího systému je skutečnost, že pracující lidé odevzdávají své peníze prostřednictvím státu žijícím důchodcům v naději, že až zestárnou, budou další generace přispívat na důchod jim. Reforma počítá s tím, že část peněz odvede do kapitálového systému, který je postaven na tom, že jedinec si spoří na důchod u soukromého penzijního fondu, a důchod pak dostává z peněz tohoto fondu.

Problém je, že kapitálový systém nemůže být nikdy méně rizikový než systém průběžný. Došlo-li by např. k vyšší inflaci nebo k propadu akcií, do nichž fondy investovaly, pak se propadnou i důchody, nemluvě o případném bankrotu. K fungování průběžného systému stačí fungující ekonomika. Hospodářská krize sice může způsobit dílčí problémy, ale po jejím překonání systém poběží dál. Koaliční politici se ohání zodpovědností občanů za vlastní stáří, což je ale v tomto kontextu podivný argument. Má snad občan nést odpovědnost za to, že si povinně vybral špatný důchodový fond nebo že došlo k celosvětovému propadu akcií?

Na základě uvedených skutečností lze jednoznačně konstatovat, že reforma není nutná. Pro stabilitu průběžného systému stačí, když se bude upravovat věk odchodu do důchodu podle toho, jak se bude prodlužovat střední délka života. Přechod na kapitálový systém neřeší problém stárnutí populace, jen se marketingově pokouší takové řešení předstírat.

Převod peněz do kapitálového systému způsobí nedostatek prostředků v systému průběžném. Proto ono zvyšování DPH, které podle některých komentátorů bylo spojeno s důchodovou reformou „nešťastně“. To je vlastně jediný bod na reformě, který vadí i pravicovým médiím. Je přitom téměř komické, když se dnes Lidové noviny rozhořčují nad tím, že vláda plánuje zvýšení DPH. Toto opatření bylo přece obsaženo již v návrhu Bezděkovy komise, ke kterému se tato vláda od počátku hlásila, přičemž novináři z Lidových novin plánovanou reformu již několik měsíců svými články bezvýhradně podporovali. Že by si ani nezjistili, co podporují?

Je pravda, že ve stávajícím systému není dost peněz na důchody; o tom se mluví. Důvodem je ovšem zavedení stropu na sociální pojištění za Topolánkovy vlády. Došlo tedy především k propadu příjmů v důsledku politického rozhodnutí. Málokdo si uvědomuje, že Topolánkova vláda zároveň se snížením daní pro bohaté více zatížila střední příjmové skupiny, a to prostřednictvím zvýšené dolní sazby DPH. Lze si snadno spočítat, že středně příjmové skupiny odváděly státu méně peněz před touto daňovou reformou než dnes. Nečasova vláda chce v tomto trendu pokračovat a dále zvyšovat daňové zatížení středních a nižších příjmových skupin, aby se nemusely zvyšovat daně bohatším. Sjednocení DPH má výrazný degresivní dopad, protože čím nižší je příjem občana, tím větší procento jeho mzdy jde na spotřebu (ta je na rozdíl od úspor zdaněna) a tím větší procento jeho spotřeby tvoří zboží s nižší sazbou DPH.

Ano, je možné diskutovat o různých modelech důchodového pojištění, existují i sofistikovanější systémy než ten náš. Navržený kapitálový pilíř je konceptem neoliberálním. Vychází z návrhů Friedmanovy chicagské školy a dlouhou dobu fungoval v Chile jako jediný důchodový systém. Paradoxně ovšem např. Světová banka, která prosazovala neoliberální politiku po celém světě, tento kapitálový pilíř již od roku 2003 nedoporučuje, tj. nedoporučuje povinné (!) soukromé důchodové spoření.

Ano, tato reforma bude drahá a pocítí to všichni. Zároveň však na ní stát nemůže nic ušetřit a důchodový systém se díky ní nemůže stát stabilnějším. Možná proto je nutné říkat, že reforma je nutná, protože kdyby nebyla nutná, tak by byla pouze drahá a o to by asi občané příliš nestáli.