Ivana Řápková, bývalá primátorka Chomutova, dnes poslankyně ODS, přichází s dalším svým hitem, který svědčí o tom, že o demokracii, lidských právech a jejich principech neví nic. Společně s dalšími starosty (viz prohlášení starostů 1. část a 2. část) chce prosadit zákon, který by umožnil městům a obcím uložit pachatelům přestupků na rok zákaz pobytu. A ještě se diví, že se kvůli tomu ozývají Romové: „Nikde tam není napsáno, že se to týká Romů,“ řekla Řápková pro server iDNES.cz. „Není mi úplně jasné, proč se ozývají právě romské organizace. Zavedení nové sankce má řešit přestupky, ať je spáchá kdokoli. Pokud se ozývají romské organizace, tak si můj návrh nepřečetly. Nebo nám snad chtějí říci, že právě Romové se dopouštějí těchto přestupků? To je z mého pohledu nesmysl,“ říká ta samá Řápková, která coby primátorka Chomutova proslula svým tažením proti Romům v podobě nezákonného odebírání sociálních dávek.

Řápková si je též jistá, že se tímto a podobnými návrhy nedopouští radikalizace společnosti, a že tak nenahrává krajně pravicovému extremismu. Řápková to má vážně těžké. Jak má rozeznat nebezpečí krajně pravicového extremismu, když se sama svým konáním i verbálními nesmysly ke krajní pravici ráznými kroky blíží.

Romové se k jejímu nápadu a k prohlášení starostů vůbec ozývají proto, že logicky za nápadem Řápkové spatřují nové protiromské tažení. A také proto, že mají se zákazy pobytu ve městech a obcích těžké zkušenosti již z první republiky. Stokrát se Řápková může skrývat za prohlášení, že se to netýká Romů, stokrát to po ní mohou papouškovat média, přesto je patrné, o co jí jde. Její požadavek se principiálně neliší od nápadu rasistické Národní strany vystěhovat Romy z České republiky do Indie, pouze je podáván v kapkách — zatím se týká pouze měst a obcí.

Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu v ČR, se ozval rázně v otevřeném dopise premiéru Petru Nečasovi, který zveřejnil server Romea.cz:

„Nechceme, aby náš život ovlivňovali politici postižení protiromskou fobií. My, pozůstalí po romských obětech nacismu, vybaveni zkušenostmi svých rodičů a dalších příbuzných, bývalých romských vězňů koncentračních táborů, zkušenostmi, které zřetelně vypovídají o nacismu a vztahu protektorátu k nim i o dění za první republiky, velmi pozorně a s obavami sledujeme vývoj vyostřujících se vztahů většího počtu obyvatel České republiky i vrcholné politiky k Romům… Necitelným zredukováním sociálních dávek v kombinaci se zdražením nájmů, zdražením téměř všeho, co člověk nutně ke svému životu potřebuje, a zavedením sankcí zákazu pobytu se v životě zbídačelých Romů a dalších sociálně slabých lidí vyvolají tragické změny. A společnost se proti Romům ještě více zradikalizuje. To bude ostatně v konečném důsledku dlouhodobě podstatně dražší, více to zatíží státní rozpočet a poškodí renomé naší země v Evropské unii.“

K prohlášení starostů se vyslovil i Karel Holomek, další výrazná veřejně působící osobnost, v článku Prohlášení starostů — amatérský nesmysl!:

„V bodě 1b se volá po zákazu pobytu včetně definování pojmu „nočního klidu“. Nic proti nočnímu klidu, na to není potřeba zákon, stačí vyhláška města. Městský policajt na to stačí dohlédnout sám, i bez starostova příkazu. Zákaz pobytu není možný v celé Evropě, jak známo, jak by tedy mohl být možný v českých městech a obcích? Má-li něco takového fungovat a ono to funguje, v zákonech to je. Rozhoduje soud a ten také říká, koho se to týká a proč. Jasně a zřetelně, není možno adresovat obecně a dělat z toho zevšeobecnění pro určitou skupinu, což zřejmě měli páni starostové a paní starostky na mysli. Už tisíckrát bylo řečeno, že přesouvat problém z jedné obce na druhou není řešení. To už je přece vyzkoušeno a odsouzeno, nebo snad ne?“

Naštěstí jsou v ODS i politici demokratičtí. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil už řekl, že v nápadu Ivany Řápkové vidí problém, protože zákaz pobytu smí uložit jen soud. Na toto jasné sdělení reaguje tato poslankyně ODS takto: „My o tom spolu ještě budeme mluvit v těchto dnech. Mluvila jsem s kolegy poslanci, kteří byli zároveň starosty, a ti se k tomu vyjadřují kladně.“

Způsob nazírání na lidská práva výrazně posunuly válečné útrapy, zkušenosti s nacismem i strádání během komunistické totality a normalizačního guláše. A politici typu Řápkové nás chtějí vrátit zpět do doby před druhou světovou — utrpení a zkušenosti, které z něj plynou, zcela pomíjejí, jako by se ve dvacátém století nedělo nic, z čeho bychom se měli poučit. A zdá se, že infekce, kterou tito politici zaseli, směřuje k pandemii.

Evropští Židé říkali v jazyce jidiš lidem jako je Řápková Amhorec. To slovo mělo víc významů: hlupák, vulgární, neomalený, nevychovaný člověk, neznaboh apod. A lidové pořekadlo praví: Amhorec je šťastný člověk, protože neví, že nic neví. Otázkou ovšem zůstává, jestli nám mají takoví neználkové vládnout.