O alternativách III - Sociální stát jako alternativa

Kapitalismus, systém stojící na zvyšování soukromého zisku, dospěl do fáze, v níž se sociální stát proměnil v překážku, zátěž z minulosti, a tu ze sebe setřásá. Socialismus je tak možná jedinou cestou k sociálnímu státu.

V předchozích dvou sloupcích jsem se věnoval první fázi vývoje alternativ. Jednalo se o to, že minulý režim a kapitalismus jsou ve vzájemném sepětí. Polistopadový režim vznikl jako negace toho minulého, ale ne jako odpojení od něho ve stylu „tlusté čáry za minulostí“. Minulý režim přežívá v současném jako jeho strašidelná alternativa. V polistopadovém režimu se pak prosadil kapitalismus proto tak snadno, že vlivem propagandy a sociálních jistot minulého režimu se dlouho zdálo, že kapitalismus neexistuje, že je to zastaralá ideologická konstrukce. My nežijeme v kapitalismu, nýbrž v tržním hospodářství. To vyvolávalo pocit svobody. Tržní hospodářství působilo jako území vysvobozené z dusivého sevření státního plánování a státu vůbec.

Neoliberální ideologie provedla hegemonickou operaci, a vytvořila rovnici „kapitalismus = trh = svoboda“, jak o tom mluví Laclau a Mouffová. Tato operace znamená, že ten, kdo je proti trhu, nebo dokonce kapitalismu, je proti svobodě. Hegemonii, tj. vůdčí postavení, získává ten směr, jemuž se podaří propojit svou doktrínu s pojmy, které mají v dané době společenskou odezvu, jako je svoboda, individualismus, pluralita. Hegemonie neoliberalismu se projevuje třeba v tom, že kapitalismus přejmenovaný na tržní hospodářství vystupuje jako přirozený základ politické svobody. Anebo v tom, že se všechny návrhy na jeho překonání onálepkují jako blouznivá a nebezpečná utopie.

Neoliberální hegemonie působí i v politických stranách, které se neoliberalismu stavějí na odpor, nebo to aspoň říkají, tedy ve stranách sociálně demokratického typu. Cílem už není socialismus, jak tomu bylo během dvaceti třiceti poválečných let u Labour Party a většiny ostatních stran Socialistické internacionály: sociální stát měl být mezistupněm mezi kapitalismem a socialismem. Jejich programy i reálná politika nyní vychází z toho, že socialismus je utopie a že kapitalismus neoliberalismem převlečený za tržní hospodářství je přirozený základ každé funkční ekonomiky.

Hlavní starostí těchto stran je pak udržovat přívlastky. Pečovat o to, aby „tržní hospodářství“ (neoliberální ideologický produkt) bylo sociální, spravedlivé, ekologické… Zápas s neoliberalismem je tak součástí samotného neoliberalismu. Neoliberální hegemonie určuje způsob pojmenovávání věcí a obzory politického myšlení i u svého oponenta. Socialismus je opuštěn jako utopie a na jeho místo je dosazen sociální stát. „Zmoudření“ sociálních demokracií je jako zmoudření toho, kdo pochopil, že usiloval o nemožné.

Jenže neoliberální hegemonie způsobuje, že se i sociální stát začíná jevit jako utopie. Je něco takového ještě možné, když sociální demokracie je pod vlivem neoliberální hegemonie a podle ní posuzuje, co je to utopie? Nebyl poválečný sociální stát mj. umožněn tím, že tu byla jiná hegemonie, v níž vládla hesla jako „vyžeňme chudobu“ a obzorem byl socialismus? Jakmile socialismus vypadl ze hry, začíná ze hry vypadávat i sociální stát.

Dnes však stojí otázka jinak. Dá se v současných souvislostech zopakovat to, co se podařilo sociálně demokratickým stranám po druhé světové válce? Můžeme napodobit tehdejší politické počínání a znovu vybudovat sociální stát? Ti, kteří věří v opakování sociálního státu, většinou přehlížejí základní rozdíly mezi tehdejší a dnešní situací. Poválečný kapitalismus byl ve fázi, kterou Giovanni Arrighi nazývá jako produkční. Hlavním zdrojem zisku byla produkce zboží, tj. produktivní investice, výstavba nových produkčních jednotek, které vytvářely pracovní místa. Kapitál měl ekonomický zájem na tom, aby tu byl sociální stát, který zajistí kvalifikovanou a sociálně zajištěnou pracovní sílu. Tento ekonomický zájem kapitálu byl hlavním pilířem sociálního státu, a proto sociální demokracie mohla rozvíjet sociální politiku.

Pak ale přišla fáze finanční, v níž hlavním zdrojem zisku je finanční kapitál. Od toho se odvíjejí jevy jako je globalizace nebo „kasinový“ kapitalismus. Finanční kapitál už nepotřebuje sociální stát. Vyžaduje stát neoliberální, který omezí sociální výdaje, jež jsou pro něj neziskové. Růst zisku se už neváže na sociálně zajištěnou pracující sílu. Sociální demokracie se dostává do schizofrenní situace: musí respektovat finanční kapitál jako hlavní zdroj soukromého zisku a zároveň se pokoušet o sociální politiku. Kapitalismus, systém stojící na zvyšování soukromého zisku, dospěl do fáze, v níž se sociální stát proměnil v překážku, zátěž z minulosti, a tu ze sebe setřásá.

Tato schizofrenní situace klade sociální demokracii otázku, jež by se ještě nedávno zdála absurdní. Není zapotřebí přehodit pořadí strategických cílů poválečných sociálních demokracií (kapitalismus sociální stát socialismus)? Nestal se socialismus jako systém založený na společenském vlastnictví předpokladem sociálního státu (kapitalismus - socialismus sociální stát)?

A co si myslíte vy? Diskuse (42 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

rozumíme si v pojmech ? Pátek, 11.Března 2011, 08:45:40

provokativní a zdánlivě absurdní otázky nejsou špatné - umožnují lepší pochopení, překračují myšlenkové stereotypy. K tomu, zda lze přehodit pořadí kapitalismus-sociální stát-socialismus je ale nezbytné se shodnout na tom co je podstatou kvality těchto systémů. A třeba ise stejnou provokativností.
Jedna možnost je chápat sociální stát jako sociálně ohleduplnější formu státního kapitalismu. Pokud ovšem by měl v sociálním státu narůstat vliv nestátního, myšleno občanského, neziskového sektoru, toto pojetí ztrácí na významu. Může to ale jít až tak daleko aby se rozložil určující vliv soukromovlastnického oligopolu.? A jakými mechanismy ?
V případě cesty od socialismu k sociálnímu státu se nabízí jiná otázka. Co se myslí pod pojmem socialismus ? To co se skrývalo pod pojmem tzv. reálného socialismu, tedy zbyrokratizovaný netržní model poskytující vysoké sociální pohodlí, ale s omezenou motivací k rozvoji ? Tento systém se ve východní Evropě doslova rozpadl - zjevně fungující cestou jeho transformace je čínská popř. vietnamská cesta. Má tohle být cesta od socialismu starého typu (někteří používají pojmem protosocialismus) k nové kvalitě ? Ovšem Asie pokud jde o sociální jistoty teprve dohání to čeho dosáhl vyspělý svět a o možnostech takové kapitalistické skandinávie si mohou nechat zatím jenom zdát. Jakého systémového podílu a funkce tam dosáhne privátní sektor se teprve ukáže. Číňané plánují svůj systém na desetiletí.
A to nemluvím o snahách využít k socialistickému
nakročení rozvinutí bolívarovské revoluce v Latinské Americe či o dalších pokusech, které by bylo spíše možná zařadit snahou o jakousi meziformaci než o kvalitativně jasně vymezený systém. V Evropě jsme po II. světové válce mohli mluvit o něčem podobném, než zvítězil monopol sovětského modelu (to bylo označované pleonasmem lidově demokratické zřízení). A nelze se vyhnout ani otázce tzv. demokratického socialismu o kterém mluvili jako o své vizi levicoví sociální demokraté stejně jako generace osmašedesátníků.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

sociální demokracie a socialismus? Pátek, 11.Března 2011, 09:21:8

Zmíněnou schizofrenii hezkými slovy vystihl europoslanec ČSSD Pavel Poc: „Socialismus nefunguje a kapitalismus také ne. Jenže co tedy dál? ... Možná je odpovědí „kapitalismus mírného pokroku v mezích zákona“ o který se nyní snaží Evropská unie. Ten rozčiluje jakobíny zleva i zprava, a to by mohlo být do budoucna dobrým signálem.“ (http://www.cssd.cz/blogy/kapitalismus-socialismus-vsechno-jedno)

Nebyl poválečný sociální stát umožněn spíše než jakousi „hegemonií“ prostým faktem existence sovětského bloku? A odtud tedy onen „zájem kapitálu“. (I tak lze rozumět větě „Jakmile socialismus vypadl ze hry, začíná ze hry vypadávat i sociální stát.“)

Sociální demokracie už dávno (zjevně od roku 1914?) není stranou dělnickou, stranou pracujících. Za slovo „dělnický“ se ČSSD dokonce stydí – viz přejmenování MDA. Koho tedy dnes representuje? Výhradně své funkcionáře, kteří pak v Bruselu rozšafně fantazírují o „jakobínech zleva i zprava“.

Je zjednodušující tvrdit, že triáda „kapitalismus-sociální stát-socialismus“ byla strategií poválečné sociální demokracie. Např. koncepce Wolfganga Abendrotha v době vypracování Godesbergského programu SPD zůstala prakticky bez odezvy. V SPD už tehdy panovala jiná názorová „hegemonie“: třídy sice ještě existují, ale třídní boj už není nutný, protože stát zajistí vyrovnání třídních zájmů. Další z levicových kritiků programu uvnitř SPD Peter von Oertzen to považoval za neodůvodněný hospodářský optimismus: „Autoři /programu – JK/ v zásadě nevěří v možnost vážných nepříznivých konjunkturálních zvratů.“ Stručně řečeno: namísto marxismu nastoupil už před půlstoletím liberalismus.

Nejlepší nakonec Pátek, 11.Března 2011, 10:03:9

Tenhle Michalův text je nejlepší z celého seriálu. K otázkám, které navozuje:
K panu Kopeckému - máte pravdu - ani kapitalismus, ani protosocialismus (samozřejmě ani systém založený na drobném vlastnictví - to bylo vždy jen doplňkovým sektorem) - ale my přece máme odpověď - systém samosprávného socialismu, založený na zaměstnaneckém vlastnictví dovedeném do podoby vlastnictví velkých komplexů, sítí, surovinových komplexů, agrokomplexů atd. - zkrátka do podoby, kde sice může být v určité etapě těch sektorů více, kde ale ten samosprávný bude nejefektivnější v podstatných odvětvích. V dalším vývoji bude tento sektor nejen ubírat prostor pro globální kapitalistický sektor (mimo jiné i tím, že bude atraktivnější pro pracující), ale bude prorůstat i státnjím sektorem přes účast pracujících na řízení a zisku státích podniků. V těch odvětvích, kde bude efektivnější soukromý sektor, spíše inidividuální práce (třeba umělecká výroba, služby), může tento klidně přežívat a postupně se propojovat se samosprávou (např. pro individuální výrobce v zemědělství může být agrokomplex přirozeným parnerem a základem jejich existence). Zvláště efektivní bude samosprávné vlastnictví ve znalostním průlmyslu a u zaměstnanců - kognitariátu - a ten bude konec konců tím hlavním. Odmítám námitku typu - ještě to nikde není. Za prvé to i je, ale samozřejmě je to ještě teprve zárodek - ale zkušenosti tu jsou - Slušovice, Práče a další družstva typ agrokomplexu přece nebyly jen nějakou politickou konstrukcí. Samozřejmě tento vývoj chce politické prostředí, boj o demokracii, rozvoj občanské společnosti,pluralitu, odumírání politiky a politických stran atd.
Na tomto projektu s několika přáteli z odborného zázemí KSČM pracujeme, ale jsme tam něco jako disidenti, převládá pojetí nenápadného zestátnění prostřednictvím daní, plánování apod. Přirozeně je naše koncepce založena na tržní ekonomice regulované demokraticky vytvářenými orgány, které ovšem nebudou útvary typu Státní plánovací komise (byrokratická instituce řídícího aparátu), ale kde tito odborníci budou pod vlastnickou kontrolou samosprávně zvolených zástupců zaměstnanců i drobných výrobců - ať již na úrovni samosprávných komplexů nebo na celostátní úrovni (celý model samozřejmě předpokládá překročení hranic národních států - nelze ho dělat v malém). Tak Jirko Dolejši - můžeš začít své zpochybňovací tanečky z pozice - nikdo nemá pravdu, je to umanutost atd.

Oto Novotný - politický analytik

Pátek, 11.Března 2011, 15:07:46

Mám několik zásadních poznámek. Omlouvám se za délku příspěvku.

Je zajímavé, jak se tenhle zmatek o kapitalismu jako systému promítá v hlavách ortodoxních zastánců levice a pravice. Když ortodoxní marxista mluví o sociálním státě jako o kapitalismu, tak ortodoxní liberál (ekonomický liberál, neoliberál) o něm mluví jako o socialismu. (Pro Klause je společnost, ve které žijeme a dokonce EU spíše stále ještě socialismem.) Ale je to takové nedokonalé, nečisté, nikdo s tím není spokojen, neposkytuje to tu správnou intelektuální jistotu. Pro ortodoxního marxistu je proto třeba sociální stát překonat směrem k „socialismu“ (komunismu) – „ku předu levá“, pro neoliberála ke „kapitalismu“ – „ku zadu pravá“.

Empirické dějiny kapitalismu se prosazují jako vnitřní tendence tržní ekonomiky, soukromovlastnických transakcí a peněz kolonizovat společenský prostor. Dařilo se mu to v počátcích moderní tržní ekonomiky, kdy se zbavovala omezení feudálního práva. Dařilo se mu to méně, když se začala prosazovat sociální a socialistická legislativa. Rozhodně od začátku 20. století a zvláště po druhé světové válce vidíme, že se této kapitalistické tendenci kladou do cesty zásadní překážky. Vzniká sociální stát. Sociální stát není kapitalismus, pokud kapitalismus popisujeme v souřadnicích původní marxistické ortodoxie: kapitalismus jako společenský systém, v němž logika peněz a trhů určuje a totalizuje všechny společenské vztahy. Pravdou ovšem je, že sociální stát kapitalismus, nezrušil, udržuje jej v sobě jako politicky a sociálně regulovaný ekonomický subsystém a lze jej (nikoli nesprávně) ortodoxně marxistickým slovníkem popsat.

Souhlasím, že „Kapitalismus, systém stojící na zvyšování soukromého zisku, dospěl do fáze, v níž se sociální stát proměnil v překážku, zátěž z minulosti, a tu ze sebe setřásá.“ Co je to „dospěl do fáze“? Sociální stát se dlouho úspěšně vyvíjel v národním rámci jako kompromis mezi kapitálem a prací (velmi zjednodušeně řečeno). Od osmdesátých let s počátkem ekonomické globalizace je sociální stát atakován nadnárodním kapitálem. V nadnárodním prostoru se kapitál vymanil z národních regulativních rámců a začíná si na národních státech vynucovat vlastní (kapitalistická) pravidla hry, nutí národní země demontovat sociální stát. A zatím se mu to dost dobře daří. Pokud to bude pokračovat, pak opravdu hrozí, že se kapitalismu podaří kolonizovat celý společenský prostor (v nadnárodním i národním měřítku) a pak tu budeme skutečně mít onen kapitalismus na tvrdo, jak o něm vypráví ortodoxní marxisté.

Je otázkou, zda dokážeme tomuto procesu čelit. Sociální demokraté, i když jsou zneklidněni zesilující tendencí tržního hospodářství a soukromého vlastnictví kolonizovat si společnost, zůstávají většinou optimisty. Stejně jako byl kapitalismus „zkrocen“ v národním rámci a využit pro veřejně prospěšné cíle, není zásadní důvod předpokládat, že tomu tak nemůže být i v nadnárodním rámci. Podřídit kapitál nadnárodní politické a sociální kontrole je dnes velký úkol, před kterým sociální demokraté a demokratičtí socialisté stojí. To ovšem představuje znovu podstoupit s kapitálem tvrdý konflikt, tentokrát nejen v národním, ale především v nadnárodním měřítku. A je jasné, že v něm hlavně půjde o regulaci finančních trhů. Finanční kapitál je jistě mnohem silnější protivník než průmyslový kapitál, ale nepředstavuje pro nadnárodní regulaci kapitálu nepřekonatelnou překážku. Tento ekonomicko-deterministický předpoklad je buď defétistický, anebo vyzývá k nějaké hurá revoltě.

Určitě jedním z prvních úkolů sociální demokracie a socialistů je oslabovat hegemonii neoliberálního slovníku ve veřejném politickém diskursu. ČSSD je obzvláště v obtížné situaci, protože tendence kolonizovat společnost logikou trhů a peněz je v Česku obzvláště silná a zdejší hegemonie neoliberálního slovníku obzvláště deprimující. Na rozdíl od kolegy Hausera si ovšem my, sociální demokraté, nemyslíme, že vyprávět o ekologickém, sociálním, spravedlivém tržním hospodářství znamená zůstat poplatný neoliberálnímu slovníku. Tenhle slovník pomohl stvořit sociální stát. Přesněji, mluvit o spravedlivé, ekologické a sociálně zodpovědné společnosti s tržním hospodářstvím s přesvědčením, že tržní hospodářství lze stále využívat pro veřejně prospěšné cíle a bránit mu, aby si nekolonizoval společenský prostor, je ještě stále užitečný slovník, který má proti neoliberalismu šanci. Sociální demokraté vždy říkali - tržní ekonomiku ano, tržní společnost ne.
Nelze přesně říci, že pro sociální demokraty (!) měl být sociální stát jakýmsi mezistupněm mezi kapitalismem a socialismem. Dějiny sociální demokracie a socialismu jsou v tomto ohledu komplikovanější. Právě jsem si znovu přečetl Socialismus od labouristy J. R. Macdonalda z počátku minulého století a o ničem takovém se tam nepíše. Britská Labour Party měla dlouho v programu znárodnění (zestátnění) a po druhé světové válce na něj dost sázela. Nikdy to ale prakticky neznamenalo, že tím chce dosáhnout nějakého „mezistupně“ ve smyslu společenské formace. Sociální demokraté zkrátka nevsadili, na rozdíl od bolševiků, na zrušení soukromého vlastnictví, ale začali jej omezovat sociální legislativou a čekali, co z toho bude. Byla z toho vcelku (a jistě s přispěním specifických mezinárodních okolností) slušně fungující společnost, kterou nazýváme sociální stát, stát veřejných služeb, stát blahobytu…. Nic z toho není zcela přesné pojmenování.

Možná, že někdy v budoucnosti bude existovat společnost bez trhu a soukromého vlastnictví, ale s jistotou to nevíme. My, sociální demokraté, nemáme tu utěšující filozofii dějin, ve kterých se lidstvo osvobozuje na základě změn vlastnických forem. Vycházíme spíše ze zkušenosti a při realizaci našeho „emancipačního projektu“ přihlížíme k důsledkům. Ostatně ta utěšující filozofie dějin vedla k velmi neutěšujícím výsledkům. Raději se tedy prakticky držíme našeho sociálního státu a přemýšlíme jak jej uhájit a vylepšit. Náš sociální stát velmi dobře fungoval a, zvláště v zemích, kde byl zaveden nejdůsledněji, funguje vcelku spolehlivě nadále. Navzdory finanční a hospodářské krizi a neregulované ekonomické globalizaci, která tuto krizi zplodila. Pro nás vlastnictví není posvátnou krávou. Sociální stát byl vždy zamýšlen jako stát s pluralitou vlastnických forem, z nichž každá může přispívat k veřejně prospěšným cílům, včetně samosprávného vlastnictví. Ale jako není svoboda zaručena nastolením privilegia soukromého vlastnictví, tak není zaručena nastolením privilegia státního či privilegia samosprávného vlastnictví.

Asi jsem neřekl nic překvapivého. Řekl jsem to ale proto, aby v diskusi zazněl nějaký sociálně demokratický názor.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Milý dr. Hausere, Pátek, 11.Března 2011, 17:06:26

Vaše články vždy se zaujetím čtu zde i na stránkách SOKu, ale zdá se mi, že příliš tlačíte na pilu na ne vždy dobrém místě. Chtít po sociálních demokratech, aby usilovali o překonání kapitalismu, je zkrátka přehnanou ambicí. Takto vyhrocený radikalismus ŠTĚPÍ levicové hnutí právě v situaci, kdy je potřeba v maximální míře síly spojovat. Ale především: překonání kapitalismu není na pořadu dne, na pořadu dne je (a to velmi aktuálně) překonání NEOLIBERÁLNÍHO MODELU kapitalismu. Na tento úkol by se měla zaměřit naše pozornost, sem je třeba napřít všechny síly.

Ad tržní hospodářství: je pravda, že kapitalismus se v polistopadové ČR prosadil pod maskou tržního hospodářství, ale dle mého přesvědčení z toho nelze vyvozovat, že pojem tržní hospodářství je prázdný a slouží POUZE jako mimikry pro kapitalismus. Trh byl už před kapitalismem a bude (možná) i po něm. Jde o to, zabránit vytvoření "tržní společnosti", jak správně říká O. Novotný a B. Sobotka.

Zajímaly by mě názory dalších čtenářů DR.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

liberalismus NEBO socialismus Pátek, 11.Března 2011, 17:44:6

Otovi Novotnému:
Neoliberální slovník je slovníkem liberálním. Jeho axiomem je: člověk je bytost svobodná. Je tím jednoznačně míněn člověk jako individuum (atom). Osvícenská tradice má (už od Aristotela) naopak jiný axiom: člověk je bytost společenská (proto socialismus).
Toto vědomí společenskosti, tj. nezrušitelné odpovědnosti bylo od samého počátku patrné např. v křesťanství, které vzniká jako odpověď na otrokářské poměry ve společnosti. Skutečná svoboda není v nespoutanosti, ale v jasném a nezviklatelném vědomí odpovědnosti za celek. Najdeme to i u Augustina nebo u Kanta.

Nesouhlasím proto s dnes často presentovaným názorem, že neoliberalismus je degenerovaným liberalismem. Liberalismus sám už je degenerovanou (abstraktní) představou svobody.

Ano, „vlastnictví není posvátnou krávou“ – pro socialisty. Pro liberály je majetek posvátný.

„Tržní hospodářství ano, tržní společnost ne“ – to je prázdná fráze ve světě, kde si odcizené věcné vztahy podřizují vztahy lidské. Marxův výklad o zbožním fetišismu se sem nevejde. Spokojme se proto prostým konstatováním, že ekonomiku (hospodářství) a politiku (společnost) nelze oddělovat.
Tržní hospodářství FUNGOVALO během války i v nacistickém Německu a jím podrobené Nové Evropě. Co "nefungovalo" (a přestává fungovat dnes) je lidskost.

Představy o demokratickém socialismu (což je pleonasmus: nedemokratický socialismus není socialismem) jaké zastávali kupříkladu Masaryk nebo Šmeral se v dnešní sociální demokracii kamsi vypařily.

„Sociální stát velmi dobře fungoval“ dokud ... – to je právě to, nač jsem chtěl poukázat svou zmínkou o Godesbergském programu a jeho kriticích.

Martinu Plevovi:
Vaše věta "překonání kapitalismu není na pořadu dne, na pořadu dne je (a to velmi aktuálně) překonání NEOLIBERÁLNÍHO MODELU kapitalismu" vyjadřuje LIBERÁLNÍ OPTIMISMUS, jak jej u nás hlásají Pehe nebo Bělohradský. Obávám se, že dějiny (zejména) posledních dvou století nám ukazují něco jiného. Jistěže trh zde byl už před kapitalismem - lidé ale přece již dostatečně (??) dlouho přemýšlejí o tom, v čem je kapitalistický trh jiný než to, co tu bylo předtím. Proto Marx psal svůj Kapitál. Jistě ne proto, aby mohl Stalin udržet pohromadě carskou říši, jak se dnes leckdo bláhově domnívá.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Kopecký, Pátek, 11.Března 2011, 20:38:57

nemůžete přece popřít, že keynesiánství bylo také modelem kapitalismu, i když protikladným vůči (neo)liberalismu (to je přece základní společenskovědní abeceda).
Není tedy věcně únosné klást rovnítko mezi neoliberalismus - kapitalismus a tržní hospodářství, to zkrátka neodpovídá dějinné skutečnosti.

Ad Hitler: Neřekl bych, že za nacistů "fungoval" v Německu trh (svoboda tržních subjektů byla silně omezena a dohled státu byl značný), ale podepsal bych se pod to, že za třetí říše byl kapitalismus. Snad to dobře ilustruje rozdíl mezi oběma pojmy.

Oto Novotný - politický analytik

ad Kopecký Pátek, 11.Března 2011, 21:26:20

Pane kolego, kritizujete předpotopní odrůdu liberalismu, která se vrátila v podobě neoliberalismu. Sociální liberalismus, nový liberalismus vyrostl na kritice individualistického pojetí člověka mimo společenský a dějinný kontext (od Hobhouse, přes Deweye k Rawlsovi......, to jsou desítky významných jmen liberálů, kteří nemohli Vámi oprávněně kritizovaný liberalismus ani cítit.)

Jsou společnosti, které můžeme modelově zařadit do kategorie společnosti s tržní ekonomikou (různé silné sociální státy) a společnosti tržní (např. USA, i když ani tady to také absolutně neplatí). Jinými slovy na jedné straně společnosti se silným veřejným sektorem bránícím, aby celou společnost ovládala logika trhů, na straně druhé společnosti se slabým veřejným sektorem, kde "vládnou" trhy. (A kam s takovou "socialistickou" Čínou, že?)
Z pohledu Marxova pojetí zbožního fetišismu, který je filozoficky ukotven v EFR 1844, je pro něj, a zřejmě i pro Vás, ve společnostech, kde existuje trh "po tmě každá kráva černá".

I pro mne je demokratický socialismus pleonasmus, ale existovaly druhy "socialismu", které demokratické nebyly (nacismus, reálsocialismus). Pak je také trochu rozdíl, podle mne nikterak zásadní, mezi sociální demokracií a (demokratickým) socialismem, Francouzi to např. rozlišují.

Rozdíl mezi Masarykem a Šmeralem je v pojetí socialismu velký. Mě je bližší Masaryk a mrzí mě že mnoho socanů se jím neřídí (kmotři, kmotříci).

Godesberg nebyl rezignací na třídní boj. Třídní boj má mnoho forem. Němečtí socani se zkrátka konečně shodli, že co nemusí být vybojováno bajonety na ulici, nemůže být vybojováno v diskusi, v parlamentu, má svou hodnotu. Třídní boj je dnes úsilí zabránit bezdůvodným vyhazovům z práce, zavedení školného, zavedení povinného soukromého pilíře v důchodech, zavádění placených zdravotních nadstandardů, úsilí za vyšší zdanění nejbohatších, zisků podnikatelů, dokonce boj proti korupci, protože to je velmi sofistikovaná forma privatizace sociálního státu, zdanění spekulativních transakcí….. Byť výsledkem jsou "pouze" kompromisy. Pro mnohé na levici je tohle slabá káva, protože „třídní boj“ je přece bojem za zrušení zbožního fetišismu. Držím jim upřímně palce.

S lecčím souhlasím,s Otou nejméně Pátek, 11.Března 2011, 23:19:14

I já se omlouvám za delší příspěvek, ale podnětů je mnoho.
Pane Kopecký, jako marxistický ortodox (jak říká Ota Novotný), i když nikoli stalinista, musím nejvíce souhlasit s Vámi. Pochopitelně se musím usmívat nad těmi různými tanečky sociální demokracie od Godesberského programu, ale už i dávno předtím, majícími vytvořit kouřovou clonu nad tím, že SD se stala v podstatě stranou části buržoasie a představuje v kapitalismu ten cukr na rozdíl od neoliberálního biče. V teorii to rozlišování mezi různými pojmy možná vypadá zajímavě, v praxi se v okamžicích kritických pro kapitalismus vždy vlivné skupiny soc.dem. a buržoasní pravice nakonec nějak dohodli – ČSSD nám to po svém obnovení už několikrát předvedla (např. za opoziční smlouvy, bylo úsilí o velkou koalici apod.) a předvede nám to i po pádu této vlády národního zbídačení. Na vlastní uši jsem slyšel konstatování Paroubka, že ČSSD je pro kapitalismus, protože to je jediný fungující systém, a nemyslím si, že by třeba různí nižší soc.dem. představitelé reprezentující zájmy různých lobby byli lepší. Samozřejmě jsou v soc.dem intelektuálové i neintelektuálové (a věřím, že je jich většina), kteří uvažují jinak a mám mezi nimi přátele, ovšem oni nerozhodují, tak jako já nerozhoduji v KSČM. Už jsme se často shodli, že by bylo nejlepší kdyby oni i my komunisté nestalinisté jsme vyhnali svá vedení a dali se dohromady. A proto čelím lidem ve své straně , kteří jsou fanaticky proti sociální demokracii a prosazuji diferenciaci na vedení a lobbystická garnitury (které ovšem v soc.dem. vládnou) v soc.dem. a poctivé levicově a sociálně cítící členy. I když mi jako ortodoxovi sociální stát nestačí, protože to je jen jistá kost odhozená buržoasií neprivilegovaným vrstvám a trvá jen, dokud je výhodný alespoň pro část buržoasie, uznávám, že ta kost byla a je pro značnou část neprivilegovaných a dnes už i středních vrstev velmi cenná a je třeba o ní pořád bojovat a k jejímu vybojování je nutné uzavírat i politická spojenectví a kompromisy.
Ale nicméně tahle argumentace menším zlem je mi velmi nepříjemná, i když se kryje filozofickými frázemi o zabránění kapitalismu kolonizovat společenský prostor – už ho dávno kolonizoval.
Ovšem zase nesdílím iluze našich stalinistů, že kapitalismus končí a jsem přesvědčen, že ho ještě jedna renesance čeká (když mezitím nezničí svět), a to s kvalitativním zlomem směrem k sofistikované znalostní výrobě a přeměně zaměstnanců v kognitariát, potom, co se přestane vyplácet surfování po světě za lacinější a manipulovatelnější prací. Souhlasím s Otou, že by to mohla být nová vlna keynesiánství spojeného s nadnárodním státem. Kognitariát v čele ostatních zaměstnanců by si nový sociální stát mohl vybojovat a v jeho rámci rozvinout samosprávné podnikání směrem k socialismu. Uvidíte, (já už ne), jak se přitom bude otáčet a kroutit sociální demokracie.
Musím ale podpořit i pana Plevu, že je třeba jít postupně – na pořadu jednání je opravdu porážka neoliberalismu a tomu musí odpovídat politika, politické cíle, spojenectví apod. Ale pane Pleva – tohle platí pro praktickou politiku a ne pro teoretickou diskusi, prognózování atd. – tam se nijak omezovat taktickými cíli nesmíme, naopak.
Na adresu Oty Novotného připomínám, že Čína je socialistická jen pro stalinisty, a to ještě ne pro všechny. Pro nás marxistické ortodoxy nestalince nikoli.
Demokratický socialismus je opravdu pleonasmus, naproti tomu demokratický kapitalismus je v hlubinné podstatě protimluv- kapitalismus je demokracie pro ty, kdo mají peníze a to ještě velké. Vidíme to denně kolem sebe – když je potřeba uchvátit důchodové fondy, tak se to vždycky demokratickými mechanismy nějak odhlasuje, a když je třeba zavřít velkého zloděje, tak se to vždycky nějak ošolíchá, aby do tepláků nemusel.
Souhlasím s Otou, že třídní boj je mnohem širší pojem, než to co známe z určitých dějinných etap – v marxismu je to banální poznatek, ale od Oty si ho cením, zřejmě se vyvíjí, vzpomínám si na jeho razantní nadšení pro kapitalismus a odsouzení marxismu několik let po listopadu. Sociální demokraté by to měli více říkat panu Štětinovi, který by za podobné konstatování byl s to zakazovat a zavírat.
Přidávám se ke shodě, že tržní hospodářství je daleko širší pojem než kapitalismus – ano trh prochází dějinami od konce prvobytně pospolné formace a i my ortodoxové –nestalinci s ním počítáme pro budoucí samosprávný socialismus. Trh je spíše neutrální mechanismus a konkrétní „barvu“ mu dává vlastnický vztah, který je určující. Od dob Marxe není třeba hledat složitý název a vymezení pro kapitalismus – jde vždy o vztah, kde si kapitalističtí vlastníci (/nikoli maloburžoové) přivlastňují bezplatně nadhodnotu vytvořenou zaměstnanci, kterým se dostává pouze hodnota jejich pracovní síly – proto ten obrovský růst kapitálů od počátku kapitalismu. Všechno ostatní okecávání je balast falešné ideologie reakční třídy, tak jako bylo např. učení o trojím lidu daném od Boha ve feudalismu. To víte – říkal jsem, že jsem marxistický ortodox a ne jemný sociálně demokratický estét.

Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 12.Března 2011, 09:41:24

Já se přikloním k panu panu Kopeckému. Rozdíl mezi liberalismem /neoliberalismem/ a socialismem jím podaný, by se měl "zlatým písmem do kamene tesat". Není to žádné žonglování s pojmy, je to přesná definice. Díky za ni.

Miroslav Novák - Praha 9

Ad JH Sobota, 12.Března 2011, 10:05:9

"Už jsme se často shodli, že by bylo nejlepší kdyby oni i my komunisté nestalinisté jsme vyhnali svá vedení a dali se dohromady." - dobrý nápad. Tím by se mělo začít.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

jen drobná replika k trhu a svobodě: Sobota, 12.Března 2011, 15:10:46

V životě nejde o boj systémů, idejí: nejvytříbenější ideje mohou sloužit a slouží zakrývání skutečné podoby panství – to je jejich estetická funkce. (Hauserovy „pojmy, které mají v dané době společenskou odezvu“)

Martinu Plevovi: proč vlastně ztotožňovat trh s jakýmsi trhem „svobodným“? Není svobodný trh jen jakýmsi nereálným aproximativním ideálem? Slovo trh přece označuje věcné (zbožní) vztahy. Není zřejmé, proč bychom měli svobodu hledat právě zde. (Hauser: „tržní hospodářství VYSTUPUJE JAKO přirozený základ politické svobody“.)

Zdánlivá odbočka – Hobbes ve svém životopise píše: "my mother gave birth to twins: myself and fear." To je velmi moderní, téměř freudovský postřeh. Člověk, který hledá oporu své svobody a ochranu proti strachu v majetku, kráčí slepou uličkou odlidštění. Jenže majetek je nedotknutelný (posvátný) jen tak dlouho, dokud se ho někdo nedotkne (znesvětí ho).

Oto Novotný - politický analytik

ad Josef Heller Pondělí, 14.Března 2011, 14:10:5

Jen k tomu mému „nadšení“ pro kapitalismus a „odsouzení“ marxismu.

Byl jsem od listopadové revoluce (a dokonce dávno před ní) pro demokratický sociální stát
a nikoli kapitalismus. Pokud někdo chce demokratický sociální stát stále nazývat kapitalismem, tak jo, jsem pro „kapitalismus“ s tím, že (opakuji) empiricky od počátku minulého století jde v jednotlivých evropských zemích o hodně jinou společnost, než kterou za svého života popisoval Karel Marx. Josef mezi kapitalismem 19. století a sociálním státem 20. století nevidí kvalitativní rozdíl, je to pořád ten stále substanciálně stejný kapitalismus s nepodstatnými rozdíly, a tak si myslí, že je možné jej porazit stále stejnými marxistickými frázemi. Na tom nic nemění, že dnes jsou sociální státy kapitalismem jako projektem vládnoucího neoliberalismu ohrožovány a oslabovány (snahy o privatizaci veřejných politik). V zemích, kde sociální státy zapustily své kořeny nejhlouběji, je však velký potenciál, aby tento atak neoliberalismu ustály. Na této obraně se možná přiživí klasická marxistická frazeologie, ale proč ne?

Co je to „odsouzení“ marxismu? Tak jako nemůže dnes fyzik popisovat přírodu výlučně slovníkem Newtona, nelze společnost a lidské dějiny výlučně popsat slovníkem Marxe. Newton i Marx se v jejich dobách domnívali, že našli univerzální "mechaniku" fungování Přírody/Společnosti. Nenašli a ani nemohli, pokud šlo o vědecké teorie a nikoli náboženství. Einstein, Bohr, Heisenberg a další ukázali na limity Newtonova slovníku. Ti, kteří kriticky navazovali na Marxe, ukázali zase na limity jeho slovníku. Ale stejně jako zůstává Newtonova fyzika nadále platná pro určitou třídu přírodních jevů, zůstává i Marxova sociologie platná pro určitou třídu společenských jevů. (Myslím si, že vnitřní logiku tržní ekonomiky je možné stále dobře popisovat původním Marxovým slovníkem.) Kvantově relativističtí fyzikové Newtona neodsoudili (nezneplatnili), sociologové kriticky navazující na Marxe jej také neodsoudili (nezneplatnili). Newton i Marx stále platí (byť relativně).

Heller nám na začátku 21. století stále představuje Marxe jako Newtona klasické mechaniky, tedy nikoli jako vědu, ale jako náboženství.

Oto - jsi opravdu mistr demagogie, ne už argumentace Pondělí, 14.Března 2011, 18:48:2

Krásně motáš dohromady věci, které nesouvisí. Za prvé značně podceňuješ své tehdejší (1993) nadšení pro kapitalismus jako takový, v jeho holé podstatě, o sociálním státu jsi ani tehdy moc nemluvil a ani Tvoje praktická angažovanost ve Tvé straně nebyla zrovna ve prospěch těch sociálnějších cílů i osobností. Byl jsi obecně brán za pravý střed až pravici. Ale budiž - člověk se vyvíjí. Já jsem se myslím jasně vyjádřil, že samozřejmě vnímám přínosnost sociálního státu jako určité reformy, uhlazení kapitalismu, takovou lepší čepici pro kapitalismus, se kterou je lidem méně zima. - pro lidi je to důležité a vždy tento menší cíl podpořím, třeba i ve spojenectví s vedením (se členy by problém nebyl) soc.dem. Na druhé straně - jak už to tak u marxistů na rozdíl od reformistů bývá - vnímám i to, jak křehká je nástavba sociálního státu nad kapitalismem (ostatně jako každé politické nadstavby nad ekonomicko-vlastnickými vztahy - v kterémkoli systému). A proto mi sociální stát nestačí a snažím se zkoumat v čem se změnil kapitalismus (ne že by byl ohleduplnější, ale jak tam fungují mechanismy přerozdělování nadhodnoty mezi různými složkami kapitálu, jak se modifikují vztahy vykořisťování atd.) - to je celá věda a já se jí zabývám. Tobě klidně nechám tu starost o sociální stát - to je tradiční historický protor pro soc.dem. Já ale chci, aby přestalo vykořisťování a zejména vím, co Ty jsi při studiu marxismu už asi zapomněl, že jde o dlouhodobou dějinnou tendenci ekonomiky směrem k co nejspolečenštějšímu zacházení s výrobními prostředky, ze kterého se na dalším stupni vyloupne sice společné disponování výrobními prostředky, ale rozvinutými jednotlivci, nikoli průměrnými třídními individuy, jakými jsme dnes.. Protosocialismus zklamal, nedokázal to ani tak, jako kapitalismus, celkový rozbor kapitalismu ukazuje, že i kapitalismus tady má meze - zvláště názorné je, jak ten současný náš kapitalismus (ale ona je to celosvětová tendence) postupně přestává být schopen zajistit ty nejzákladnější civilizační funkce (zdravotní zabezpečení, bezpečnost, důchod,bydlení apod.) - ale jak už jsem řekl, myslím, že ho ještě jedno dočasné překonání rozporů a rozmach čeká (v souvislosti s VTR a kognitariátem). Na rozdíl od Tebe znám marxismus a vidím, že i když řada odvozenějších povrchových jevů přesáhla Marxovu teorii i slovník (je příznačné, jak typický soc.dem. považuje za důležitá slova- nový jazyk, ano, pod nimi se dá mnoho schovat a nemusím se stavět do rozporu k mocným). Ale v tom podstatném se kapitalismus opravdu nezměnil a i klasické marxistické termíny stačí, nehledě k tomu, že je mohu rozvíjet (/já jsem se např. nebál opravit Marxe v polemice se Smithem, pokud jde o produktivnost práce a tedy i příslušnost k proletariátu - takže - zjedodušeně -vidím námezdně zam+ěstnaného lékaře v soukromé nemocnici jednoznačně jako dělníka). Nevidím důvod to platné odhodit a nahradit různými soc.dem. či neomarxistickými blivajzy, které budˇ podstatu zatemňují (k velké radosti buržoasie) nebo se ještě nedopracovaly ani tam, kde už byl Marx nebo kde jsem já. Ty samozřejmě nemůžeš moje texty znát, ale už víš, že to je náboženství. Proč? Ale ani Tě nenapadne polemizovat s konkrétní tezí (v tom jsi stejný jako stalinisté). Já, když Ti řeknu, že v Tvé hlavě převládá buržoasní ideologie a budu mít k dispozici něco víc než tvé krátkodobé politologické analýzy, tak Ti to tvrzení jsem schopen dokázat. Přirovnání s Newtonem a Einsteinem samozřejmě kulhá, snažil jsem se jeho pomocí odpovědět na tu nevalně filozofickou otázku M.Hausera, jestli uznávám možnost zpochybnění teorie pracovní hodnoty nebo ne. (Připadal jsem si přitom jak Hus na koncilu kostnickém, on taky chtěl diskutovat o tezích a slyšel jen tvá řeč budiž ano, ao, ne, ne, a odvolej.- filozof by měl něco vědět o dialektice). Takže si myslím, že einsteinovské překonání Marxe se ještě nekoná a totéž se týká i jeho kategorií Prostě odmítám odhodit dobrou solidní pilu, která opravdu dokáže přeřezat strom a vzít si mimo ní nějaký načinčaný módní nesmysl a jenom dělat, že něco přeřezávám, A nakonec - ukázaná platí - o pár příspěvků výše jsem sice stručně, ale přece jen předložil náčrt alternativy jak ke kapitalismu, tak k minulému systému. Proč místo spekulací o náboženství či nenáboženství a Marxovi či Nemarxovi konkrétně nezareaguješ? Rád ten načrtnutý model upřesním. Bude to rozhodně užitečnější než ty spekulace, zda marxismus může či nemůže něco poznat -. konfrontujme ho s praxí i s vnitřní konzistentností teorie - hin sa hukáže, hdo z nás.
Ale ty budeš raději kádrovat Hellera - to jsi těsně po listopadu nedělal, proto si Tě pořád ještě vážím, ty jeden "buržoasní slouho" - cha, cha.

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Ale, Vážení kolegové, kapitalismus přeci funguje ! Úterý, 15.Března 2011, 15:59:42

Samozřejmě jako ekonomický ( ne ideologický) systém a samožřejně s chybami. jako lidské dílo. Byli/y jste se podívat v těch zemích,kde kapitalismus nefunguje ( tzv. rozvojový svět ) ? Tam směřovat ? Doufám, že ne.
(Ostaně kapitalismus ( ekonomický systém ) dovoluje tyto debaty , na rozdíl od jakéhokoliv sytému, který řídí (ekonomicky) levicový intelektuál.)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad DS Úterý, 15.Března 2011, 16:55:12

Takže vlastně máme být šťastni a spokojeni, že kapitalismus funguje a dokonce nás nechá říkat, co si myslíme. To se mi fakt ulevilo, když vím, že by mohlo být hůř.

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Vážený pane Kopecký Úterý, 15.Března 2011, 17:06:42

věřte mi, por favour, může být hůře a to podstatně.
Jestli se budete cítit šťastný či frustrovaný záleží , s psychologického hlediska, primárně na Vás. Držím palec.

Pane Sekanino, ale on ten kapitalismus jaksi funguje Úterý, 15.Března 2011, 17:45:0

různě pr
o manažery sloužící vlastnické elitě a jinak pro normální pracující lidi, takže ona ta frustrovanost z nezaměstnanosti, vysokých cen základních životních potřeb, vysokých nájmů apod. už není tak docela záležitostí osobního pocitu štěstí či nikoli. Když není na nájem, tak se těžko můžete cítit šťastný - ale alespoň jste upřímný - já pevně věřím, že Vy se s Vaším platemn šťastný cítíte a chcete, aby to tak zůstalo. V tomhle já Vám palce nedržím - a to pro mne peníze nikdy nějak moc neznamenaly a neměl jsem se zrovna nejhůře.

Stanislav Hošek - Český těšín

Pořád stejné blouznění. Úterý, 15.Března 2011, 18:19:56

Z těch tří,opravdu mně nejvíce konvenující text.
Kapitalismus ve všech zemích vznikal jako nehumánní systém, v němž bezpodmínečně nutná prvotní akumulace kapitálu naprostou většinu lidí doslova likvidovala jako lidské bytosti. Teprve jakmile došlo ke stabilizaci „reprodukce“ vrstvy vlastníků kapitálu, pomalounku se zmírňovaly podmínky nelidskosti v průmyslově nejvyspělejších zemích, protože kapitálu zůstávaly obrovské možnosti dalších zisků ve zbytku světa. Po druhé světové válce sociáldemokratismus mohl zvyšovat tlak na kapitál nacházející se teprve v celosvětových zárodcích, protože v něm panoval doslova děs před vyvlastněním, tedy před ztrátou skutečné moci. Ono totiž od samého počátku nejvlivnějším příslušníkům vrstvy vlastníků kapitálu vůbec nešlo o kapitál samotný, ale jen a jenom o šanci, kterou mu zajišťuje, o skutečnou nadvládu nad zbytkem společnosti. A tady je skryt limit paradigmatu sociální demokratičnosti. Je dneska přesvědčena, že se jí určitě podaří regulovat finanční kapitál v globálním měřítku, tak jak se jí to dařilo v jednotlivých státech především s kapitálem produkčním, kdy existoval reálný strach z SSSR a možnost vysávat rozvojové země neokolonialistickými praktikami. Jenže. Zatímco ona byla nadšena z úspěchů svého sociálního státu v technologicky vyspělých zemích, z kapitálu se pomalu vydělovala jeho nejvýznamnější část, tedy finanční kapitál a získával globální, tedy nadstátní moc. Je naivní přepokládat, že se své právě nabyté všesvětové nadvlády někdy vzdá pod tlakem kohokoliv, třeba i celoplanetární revolty lidu. Kapitál bude podle mého muset být oddělen od veškeré moci, tak jako byla od ní kdysi oddělena katolická církev. Nebo se bude muset opakovat pokus o jeho zrušení, ale tentokrát dokonaleji, přesněji totálně.
Slogan trh ano, tržní společnost ne! Je jako každý bonmot prázdným a především pro praktickou politiku nic neříkajícím. Každý trh je totiž mezilidským vztahem a tedy úplně primérně tržní společností.
Objevný termín pana Novotného – sociální liberalismus - není v politické praxi nic jiného, než sociální stát. Prvotní liberalismus totiž byl svobodomyslností, tedy filosofickou, ba etickou kategorií. V politice poprvé uchopený v boji za nezávislost, osvobozením se od nadvlády dědičné politické moci. Jakmile se ale k moci dostala, coby nová vrstva, vrstva vlastníků kapitálu, pojala svobodu především, ne-li jenom, jako ničím neohraničené shromažďování majetku, bohatství, kapitálu a tedy zhmotněných forem reálné moci. V osvobozování se od této tendence jsme pak fakticky zase u politiky sociální demokracie jako zlidšťování kapitalismu, pokud není v krizi, či jiných problémech. Sociálnědemokratickou iluzi, že kapitál, ten nejsvobodnější výsledek liberalismu, jde nějakými regulacemi udržet na humanitární uzdě, bohužel nesdílím, protože není ničím odůvodněná.

Pane Hošku, v mnohém souhlasím ale Úterý, 15.Března 2011, 22:57:36

je třeba upřesnit motivaci kapitalisty.Marx ukazuje, že motivací kapitalisty je zhodnocování kapitálu. Není to růst osobního důchodu (luxus je podmínkou zhodnocování – patřit k partě zhodnocujících), sekundární je i touha po moci – jiná věc je když moc je podmínkou zhodnocení, např. zakázky, pak jde přes mrtvoly. Samozřejmě vždy je určitý rozpor mezi logikou sociální role a chováním příslušné konkrétní osoby, ale většinou a ve většině lidé podle své sociální role jednají. Když začne nejvíc vynášet válka a drogy, jde kapitál za tím. V určité době vynášela věda a nová technika jako lepší vybavení vykořisťované pracovní síly– tak ji rozvíjel. Postupně získal možnost překročit hranice, surfovat po světě a jít za nejlacinější a nejméně chráněnou pracovní silou (proto podporoval různé diktátory apod.). Vznikl globální kapitál. Dnes je možné sledovat dvojí typ jednání – velký kapitál surfuje a vydírá národní státy, které po něm uklízejí a připravují mu za peníze poplatníků co nejlepší podmínky. Jiný typ kapitálu je taková ta domácí buržoasie, která se přisála k národnímu státu a jeho prostřednictvím se přikrmuje k normálnímu podnikání (různé daňové dárečky na úkor poplatníků, privatizace majetku za hubičku, privatizace sociálních fondů - viz důchodová reforma a DPH, odbourávání sociálního státu a zajištění pracujících, zákony výhodné pro zaměstnavatele, rozbití odborů atd., korupce kolem zakázek) Samozřejmě nelze obě tyto skupiny jednoznačně oddělit, prolínají se. Ale Marx ukazuje, že dlouhodobě klesá míra zisku (jestliže jde kapitál klasickou cestou a jen na dokonalejší úrovni obnovuje věcné vybavení pracovníka). Cesta surfování po světě se postupně omezí, podmínky vykořisťování se budou vyrovnávat (migrace, vzájemná nákaza odporu atd.) a kapitál se bude muset vrátit ke kvalifikované pracovní síle a využívat nenahraditelných a těžko měřitelných faktorů jako je vzdělání, talent, výrobní silou se stává i to, co provádí člověk (ten vědeckého typu) ve volném čase, není možné odměřit práci a pracovní dobu, lidé dělají, že je to baví, místo obsluhy strojů jde stále více o znalostní proletariát – kognitariát (i ten pocítí zvýšené vykořisťování – indičtí programátoři snižují cenu i kvalifikované práce). Ale hlavně – čím více bude kognitariát hlavním typem vykořisťovaného pracovníka, tím na něj bude kapitalista hůře moci, nebude ho moci popohánět klasickými formami, bude ho muset stimulovat jinak. Navíc se bude jako neefektivní ukazovat i manažerský aparát, který bude mít tendenci okrádat vlastníka, předstírat výkon, obdobně jako v socialismu apod. Kapitalistovi zbude jediná cesta – cesta zapojování zaměstnanců (kognitariátu) do řízení a podílu na zisku, formy samosprávy – to bude konec kapitalismu, který navíc bude muset konkurovat vznikajícím a efektivnějším samosprávným podnikům. Nejsem naivka, kapitalista se nevzdá dobrovolně, ale bude k tomu donucen samotnou logikou zisku – ale taky novými formami třídního boje. Nepůjde to hladce, i když by se nemuselo střílet, část buržoasie nepochopí a bude rizikem, záleží na rozvoji občanské společnosti, hnutí samosprávných výrobců, podpoře politické levice. Když budou tímto vývojem pod tlakem soc.dem., tak mohou pomoci zprostředkovat tento proces. Totéž komunisti, když se zbaví stalinismu a příštipkujícího kšeftaření – zkrátka pluralita. V kterémkoli okamžiku bude hrozit nějaký degenerativní zvrat – žádná stoprocentní záruka tu není. Takže dlouhodobě tu jakási záruka je – logika vývoje výroby, která se přenáší i do uvažování a potřeb lidí.

Oto Novotný - politický analytik

ad Hošek, ad Heller Středa, 16.Března 2011, 13:08:49

Pane Hošku, když budete chtít kapitál oddělit od veškeré moci na způsob katolické církve, tak tím myslíte, že jej úplně oddělíte od centra administrativní moci, státu a přitom necháte existovat? Tak to by asi nešlo. To byste jej musel zrušit „totálně“ (viz dále). Kapitál nepřestane se snahami skrze administrativní státní moc prosazovat své zájmy a (demokratický) stát může maximálně činit to, aby tyto zájmy vyrovnával zájmy druhé strany, strany práce (zhruba řečeno). Tzn. bránit, aby si kapitál nepodřídil moc úplně. To se děje právě v silných demokratických sociálních státech. Tohle ortodoxní uctívající „ekonomickou základnu“ jako determinantu nadstavby, tedy státu, nevidí. Pro ně v demokratickém sociálním státě je stát opět jen výlučně nástrojem obhajoby zájmů kapitálu, strana práce z toho nemá nic. A pokud ano, jde o „korumpování“ práce kapitálem, „integraci“ dělníků do kapitalismu. Proto považují socdem dictum „trh ano, ale tržní společnost ne“ za frázi. Ale ono to funguje, pánové, a fungovat může navzdory Vašim ustavičným klinickým předpovědím. Chce to analyzovat různé existující modely sociálně-tržních ekonomik a ne se vznášet v platonské říši spekulativních konstrukcí.

Josefovy představy, že jedna forma vlastnictví – samosprávná – nás přivede k lepší a spravedlivější společnosti? Proč bych tomu měl, prosím, věřit? Jednou už monopolní forma vlastnictví – stát – ukázala, že to ekonomicky a nakonec i sociálně nefunguje. A nyní se nám tady přísahá na samosprávu. Hurá! Za normalizace si pamatuji potíže jak vymezit tu ekonomickou základnu: žvásty o trhu, netrhu, penězích nepenězích, zboží nezboží, jsme a ještě nejsme…. Říkali tomu dialektika. To spadneme do stejného bordelu. Jinak jsem všemi deseti pro samosprávnou formu jako legitimní součást pluralitních vlastnických forem.

Pro mne jako sociálního demokrata řeči o tom, že "logika dějin" nás nezávisle vede k společnosti, kde nebude kapitál existovat, nemá žádný politický význam. Buď si sednu na zadek a budu čekat, až to přijde. Za mého života to jistě nepřijde, takže umřu nešťastný ve zlém kapitalismu. Pokud budu chtít politicky pracovat, budu usilovat, abych existující kapitál s jeho tendencí ovládnout administrativní centrum moci a celou společnost držel regulativní politikou na uzdě. Bude mne to stát mnoho energie, výsledek nikdy nejistý, jednou vyhraji, podruhé prohraji. Zatím nevidím, že by se prosazovala nějaká "logika dějin" proti kapitálu. Vznik demokratických sociálních států, které považuji v dnešních materiálních a kulturních podmínkách lidstva za maximum možného, nebyl nesen nějakou „logikou dějin“ To byla dost náhoda a štěstí, šlo o experiment, který nějak vyšel. V posledních dvaceti letech vidíme trend, kdy kapitál sociální demokracii (sociální stát) omezuje. Ale protože nevěřím ani v nějakou „progresivní logiku dějin“ (kapitál nás zadupe do země), ani v „regresivní logiku dějin“ (zadupeme kapitál), nejsem ani optimista ani pesimista, vystačím si s realismem. Budu to jako sociální demokrat zkoušet, jak jen to jde.

A řeči pana Hošky o totálním a dokonalejším "pokusu" zrušit kapitál? K tomu žádnou "logiku dějin" nemusím potřebovat, stačí, když věřím v absolutní moc politiky a ideologie, která říká, že podmínkou lidské emancipace je odstranění kapitálu. Vidíme to přece na každém kroku, jak kapitál ničí lidské štěstí, tudíž pojďme ho „totálně“ zrušit. To znamená co? Okamžité vyvlastnění všech soukromých firem, zrušení soukromého vlastnictví? Dokážete si v dnešním světě představit finanční, politické, sociální náklady takového „pokusu“? Vy si myslíte, že se to tentokrát obejde bez oněch doprovodných „krvavých jatek“? Ty revoluční výzvy na „totální zrušení“ „totální systémové převraty“ jsou jako teorie nevinné, někdy úsměvné, někdy intelektuálně uhrančivé. Jakmile s nimi začnete dělat politiku, nepostaví se Vám do cesty jeden dva "kapitalisté", ale většina a spolu s nimi celý obslužný aparát (management, politikové, inteligence) a dokonce i dělníci, které chcete od kapitalismu "osvobodit". Z tohoto se nemůže zrodit lepší společnost. Josef pak bude sedět v koutě, pohoršovat se nad tím násilím a psát nové teorie o „protosocialismu“, tedy proč se ten geniální projekt opět nepovedl. Tak to raději půjdu proti kapitálu omezenými socdem prostředky, a potichu doufat, že přece jen existuje nějaká „logika dějin“, která to nakonec nějak pomůže vyřešit. Ano, Josefe, neznám podle Tebe správný marxismus. Ale ty Vaše studie na TAPu znám zatraceně dobře a je to stále dokolečka. Mezi Tvým myšlením z osmdesátých let a tím dnešním nevidím žádný rozdíl. Tvé nadšení je ale úctyhodné. Opravdu si často říkám, kde bychom dnes byli, kdyby přírodověda postupovala, jako postupují někteří marxističtí ideologové, tzn. stále dokolečka četli a verifikovali Newtona a ignorovali anomálie.

Jiří Silný - Brno

na okraj? Středa, 16.Března 2011, 19:09:31

Přiznávám, že jsem neprostudoval důkladně celou diskusi, ale zdá se mi, že je o tzv. rozvojových zemích jen jedna okrajová zmínka - slouží jako odstrašující příklad vůči dobře fungujícímu kapitalismu. Ale ve skutečnosti by kapitalismus a ani ten slavný sociální stát nemohly fungovat bez masivního, po staletí až dodnes trvajícího vykořisťování dříve kolonii, nyní formálně svobodných, leč stále závislých zemí dvoutřetinového světa.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad JS Středa, 16.Března 2011, 20:11:57

Tuto poznámku považuji za velmi důležitou a aktuální. Kolonialismus funguje v nových sofistikovaných podobách i po formální dekolonizaci 60.let. Válečný pokřik kolonizátorů je dnes: demokratizace, svobodný trh a privatizace - a to nejen v třetím světě.

Oto pořád dokola? Čtvrtek, 17.Března 2011, 01:17:0

Pro lidi, kteří se pohybují mezi obranou kapitalismu a snahou vypadat levicově, je nejlepší, když předstírají, že neslyšeli argumenty ostatních lidí a pořád opakují své mantry. U Oty je to mantra: nesahejte na kapitalismus, mohlo by to být ještě horší, kapitalismus vlastně není tak mocný, stačí, když mu vnutíme nějakou politickou čepici – sociální stát. Marxista ovšem ví, že politika sice může modifikovat vliv základního vlastnického vztahu, ale nemůže ho zrušit.
Je směšné, když Ota říká, že sociální stát vznikl náhodou – skoro všichni solidní badatelé vědí, že vznik sociálního státu byl částečně dán snahou kapitálu konkurovat protosocialismu a částečně snahou kapitálu uklidnit pracovní sílu, aby bylo možné ji lépe (intenzivně)´vykořisťovat a přitom regulovat živelné mechanismy vyvolávající krizi. Ota to chudák neví. Samozřejmě, jakmile kapitál došel k názoru, že tohle mu nepřináší dostatečný zisk a že by mohl ze zaměstnanců vydřít víc a ukrást si něco přes stát, tak se prosadil neoliberalismus a sociální stát jde zugrunt a příspívala k tomu v různých zemích i sociální demokracie (Blaire).
Ota nás straší, že jakýkoli pokus zásadně odstranit kapitalismus jako takový povede ke krvavým jatkám (a to přesto, že z koncepcích vzniklých na základě poučení z protosocialismu vyplývá, že cesta krve a násilí k cíli nevede. Najednou Ota mluví i pravdu a uznává, že buržoasie dokáže vehementně prosazovat své zájmy. Je zajímavé, že Ota je vlastně stejného názoru jako stalinisté v KSČM, kteří také říkají, že kapitalismus se dobrovolně nevzdá (čímž vlastně taky sázejí na krvavá jatka).Přitom Ota i stalinisté kritizují samosprávný socialismus jako utopii.
Kapitalismus podle Oty funguje – myslím, že tohle ani není třeba soudnému čtenáři vyvracet – celá aktivita Nečasovy vlády je jasná a minulé aktivity soc.dem. vlád v zásadě taky.(kam vedly?) Ota zůstane raději u zkoumání různých modelů tržních ekonomik – uvědomuje si, že všechno jsou to ekonomiky založené na jednom základním vlastnickém vztahu?
Jako každý obhájce kapitalismu Ota samozřejmě neuznává nějaké zákonitosti dějin a linii pokroku – jak jinak, potřebuje kapitalismus zvěčnit (zase každý soudný člověk ví, že žádný systém nebyl a taky nebude věčný) a že v dějinách určitá logika je – že střídající se systémy jedou po určité linii,i když ne tak přímočaře, jak jsme si v určité době mysleli. A ty dějinné zákonitosti nejsou ničím mystickým – je to prostě křížení se a skládání lidských aktivit, namnoze nevědomých.Je to statistika.
Otovi vadí myšlenka, že jedna forma vlastnictví (samosprávná) nás spasí – ale vždyť v každém systému byla nějaká forma vlastnictví hlavní? Krach minulého systému nespočíval v tom, že jedna forma vlastnictví měla monopol, ale že ten monopol měla forma vlastnictví, která nedokázala soutěžit s kapitalismem. Ota sází na pluralitu – ale není to zase jen zastíraná obhajoba kapitalistického vlastnictví? Která forma vlastnictví je mu nejsympatičtější? Není to náhodou kapitalistické vlastnictví? ( i když uznává samosprávu jako jednu z možných forem)
Na bývalého studenta marxisticko-leninské filozofie, který studoval u takových kapacit, jakými byl Pešek či Sobotka, má Ota opravdu svéráznou definici dialektiky. „Za normalizace si pamatuji potíže jak vymezit tu ekonomickou základnu: žvásty o trhu, netrhu, penězích nepenězích, zboží nezboží, jsme a ještě nejsme…. Říkali tomu dialektika. To spadneme do stejného bordelu.“ Ty potíže nebyly z dialektiky, ale naopak, z neochoty minulé vládnoucí třídy řídícího aparátu ji aplikovat, z potlačování určitých cest zkoumání. Dnes už o tom leccos víme (Ota zřejmě ne).
Ota se označuje za realistu – ne, je jen pragmatikem, který si vidí jen na špičku a bojí se podívat dál a případně někam vykročit – takových máme v KSČM dost, dalo by se říci, že v ní vládnou.Ota prý zná dobře naše studie na teoretickém pracovišti KSČM. Kupodivu, zatím, za dlouhá léta, to nedal nikdy najevo. Nemohu mluvit za jiné autory, ale když Ota zná moje studie, proč tedy se mnou věcně nepolemizuje, proč jenom pořád tvrdí, že opakuji něco zastaralého apod. Přitom by mohl prokázat jak znalost marxismu (který od listopadu přímo pronásleduje), tak znalost mých omylů – ale ani na této diskusi se mi ho nepodařilo k takové polemice přimět. Jen se pořád snaží nenápadně a bez argumentů podstrčit do vědomí čtenářů, že já jsem fuj. A bohužel – může mít klidně úspěch (Rozzlobilo mne konstatování pana Silného, že si nemohl důkladně prostudovat diskusi – právě na to Otové spoléhají, nedostatek času k prostudování různých věcí je snad nejstrašnější zbraní současného podvodného kapitalismu ( u nás ve straně na tomto principu pracují stalinisti).
U mne nejde o nějaké bezhlavé nadšení ( u Oty jsem naopak takové nekritické nadšení pro kapitalismus již zažil v r.1993, dnes najednou plane pro sociální stát).Je pravda, že jsem se od osmdesátých let příliš nezměnil – to jsem dokončil svůj celoživotní úkol analyzovat minulý systém a příčiny jeho zániku. Já ale neopakuji bezhlavě staré myšlenky – na rozdíl od Oty jsem si osvojil marxistický způsob uvažování a používám ho, chyby klasiků uznávám a opravuji a tam, kam klasici nedosáhli, si vytvářím vlastní pokračování, žádné anomálie neignoruji, naopak mi spíše zapadají do celkové marxistické logiky – nevím o tom, že by Ota stejně rozvíjel třeba sociální liberalismus. Spíše opakuje to, co ideologové buržoasie píšou stále dokola. Ne, on jen opakuje – nesahejte na kapitalismus. Pak se nemůže divit, že čtenáři dojdou k jistým závěrům.



.


David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Pena Heller /e Pátek, 18.Března 2011, 17:17:23

různě pr
"pro manažery sloužící vlastnické elitě a jinak pro normální pracující lidi, takže ona ta frustrovanost z nezaměstnanosti, vysokých cen základních životních potřeb, vysokých nájmů apod. už není tak docela záležitostí osobního pocitu štěstí či nikoli. Když není na nájem, tak se těžko můžete cítit šťastný - ale alespoň jste upřímný - já pevně věřím, že Vy se s Vaším platemn šťastný cítíte a chcete, aby to tak zůstalo. " Víte , pane kolego, dělám to zadarmo, ale to dělá spousty liidí v této republice,:( možná i v tom je kousek štěstí))


Hezký den.

Nechci být nemístně zvědavý pane Sekanino, Sobota, 19.Března 2011, 00:08:1

ale co děláte zadarmo? A z čeho jste tedy živ? Já bohužel jsem celý život ve styku jen s lidmi, kteří si na sebe musí nějak vydělávat. A přirozeně třeba při tom musí dělat kompromisy s těmi, kteří platí. To je mimochodem i úděl každého společenskovědního intelektuála,patrně již od starověku. Ale že by se tito lidé cítili šťastní z toho, že jejich páni se mají dobře a lidí kolem ne - to jsem jaksi nepozoroval. To musí být už hodně vysoký stupeň slouhovství nebo snad otroctví ducha?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 19.Března 2011, 07:54:56

Diskuse se bohužel zase odklonila od článku, ale přece jen sem vložím drobničku.

Pane Hellere, budete se divit, ale někteří lidé pracují opravdu zadarmo. Například literární vědci píší recenze a konferenční příspěvky, časopisecké studie apod. ve valné míře bez šance dostat honorář. Je to skandální situace, protože do takové práce vložíte XY hodin - ale děláte to vlastně jako svého koníčka. U nás se věda (myslím takové nepotřebnosti jako je literární historie apod.) zkrátka dělá na koleně jako za národního obrození. Ale co bychom si stěžovali? Vždyť to děláme z lásky k oboru a posilujeme tím kladné stránky svých charakterů: vytrvalost a skromnost.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Zdánlivé konvergence Sobota, 19.Března 2011, 08:53:5

"Neoliberální ideologie provedla hegemonickou operaci, a vytvořila rovnici „kapitalismus = trh = svoboda“, jak o tom mluví Laclau a Mouffová. Tato operace znamená, že ten, kdo je proti trhu, nebo dokonce kapitalismu, je proti svobodě."

Toto místo v článku se mi jeví jako klíčové. Rád bych zde vyslovil tezi (velmi nezralou a snad nijak objevnou či hlubokou) o zdánlivých konvergencích. Začnu oklikou, literárněhistoricky: když F. X. Šalda kritizoval maloměšťáctví, mohlo se snad zdát, že tato jeho kritika do jisté míry konverguje s obdobně zaměřenou kritikou marxistickou. Šlo však o konvergenci pouze zdánlivou, neboť obě kritiky vycházely z odlišných myšlenkových zdrojů (u Šaldy je to zejm. Nietzsche). Čili máme tu stejný pojem ("maloměšťáctví"), ale tato stejnost je jen na pohled, skrývá se za ním genealogická různost.

Ono těch zdánlivých konvergencí bylo v dějinách požehnaně a často jsou příčinou řady nedorozumění nebo vědomých manipulací. Např. pravicová publicistika demagogicky zneužívá pojem socialismus, aniž by pochopitelně rozlišovala mezi socialismem západního typu a tzv. byrokratickým socialismem husákovského střihu. Touto velmi prostinkou operací se jí podařilo a vlastně dosud daří delegitimizovat vše levicové v našem nehybném veřejném diskursu.

Ale abych se vrátil k článku M. Hausera. Domnívám se, že citovaná rovnice „kapitalismus = trh = svoboda" je vlastně založena na principu zdánlivé konvergence, jehož uplatnění je možné jedině tehdy, destruujeme-li historický kontext, nebo pokud tento historický kontext náležitě "opravíme". Pokud zamlčíme, že existuje či existoval trh i mimo kapitalismus, že existují různé koncepty svobody apod.

Dotkl bych se však ještě jedné konvergence, která se mi zdá být stále více zdánlivá, totiž konvergence kapitalismus : demokracie (záměrně vypouštím pojem "stát" resp. "sociální stát"). Jednoduše řečeno, kapitalismu se daří tam, kde se daří demokracii - a naopak. Na začátku 90. let se tomu snad opravdu věřilo. Že svoboda politická a svoboda trhu jsou jaksi se sebou svázány a že se vzájemně podmiňují. Věřilo se tomu, že pokud vybudujeme kapitalistickou ekonomickou základnu, demokratické poměry budou fungovat jaksi "přirozeně" s tím. Výsledkem je to, že tato zdánlivá konvergence se už v průběhu 90. let začala povážlivě rozkližovat - místo svobodného trhu (existuje vůbec někde něco takového?) máme "mafiánský kapitalismus" (pojem Havlův je poměrně přesnou metaforou), a místo demokracie zkorumpovanou demokraturu.

Tím vším neříkám nic nového; ale vzbuzuje to ve mně řadu otázek. Pokud se globalizovaný kapitalismus a demokracie budou nadále rozcházet, pokud tedy zdánlivá konvergence bude přerůstat v otevřenou a stále viditelnější divergenci, co bude dál? Ona zdánlivost uvedené konvergence kapitalismus : demokracie spočívá také v tom, že zakrývá fakt, že kapitalismus (ve své současné globalizované formě) a demokracie (řekněme obecně západního liberálního typu) spolu mohou hrát mariáš - ale je to jako by hrál slepý a jednoruký stařík s mohutným svalovcem s poněkud vražednými i sebevražednými úmysly. Od zdánlivé konvergence se dostáváme k této divergenci: globalizovaný kapitalismus demokracii nepotřebuje, ale demokracie se bez kapitalistické ekonomiky dosud neobejde, pokud chce zajistit materiální potřeby obyvatel - a ty globalizovaný kapitalismus ve větší či menší míře ještě stále zajistit umí.

Pane Kando, souhlas i ohražení se Sobota, 19.Března 2011, 13:42:21

S Vaším druhým vstupem plně souhlasím, zejména se mi líbí ten příměr o zápasu silného svalovce (kapitalistické ekonomiky) se starým slepým dědou (upravuji to na sociální stát, resp. na pokusy protlačit do kapitalismu nějaké menší vylepšení, jakkoli cenné pro lidi)
Ale musím se důrazně ohradit proti Vašemu vstupu určenému mně "budete se divit". Dal jsem nějaký podnět pro to, abyste mohl usuzovat, že se divím, že lidé pracují zadarmo? Takových lidí mám kolem sebe plno a sám k ním patřím. Mám to i v rodinné tradici - táta se dřel od války ve státním statku a ze svého nevelkého platu agronoma musel stimulovat dělníky takového toho trochu asociálního, romského aj. typu. Navíc, zatímco většina kradla ve státním a nosila si to domů, kradl táta z našeho záhumenku a nosil to do statku. Máma za své peníze objížděla a stimulovala řemeslníky, kteří pracovali na venkovské škole, kde byla ředitelkou. Oba umřeli chudí. Přesto si jich velice vážím. Já to praktikoval podobně - nejen že jsem nekoukal na to, co za to a dával všechno do práce, ale ještě jsem měl za to problémy, protože moje bádání ve volném čase nikdy nebylo přijímáno s potěšením mocnými, dokonce ani ne po listopadu v KSČM. Lidí podobného druhu, hlavně ze společenských věd, jsem měl kolem sebe vždy dost a dost (např. z Národní knihovny nebo asistentů z Filosofické fakulty, obdivuhodní jsou i senoři - členové KSČM, kteří ze svých hubených důchodů pilně platí příspěvky a ještě se občas skládají na nějakou tu pomoc obětem povodní ap.).
Právě proto jsem se ptal toho pána manažera, co dělá zadarmo a z čeho je tedy živ - možná že je to podobný typ jako já, ale z jeho textu to nebylo patrné, což jistě uznáte.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Sobota, 19.Března 2011, 14:06:15

Pane Hellere, to důrazné ohrazení přijímám - tak prosím, přijměte mou omluvu.

Dovolte mi ale pozastavit se nad dvěma vašimi větami: "Oba umřeli chudí. Přesto si jich velice vážím." Není v tom "přesto" znamení doby? Nebyla kdysi chudoba spíše ctností? Však mi asi rozumíte, co tím myslím...

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

"Materialistická" glosa Sobota, 19.Března 2011, 16:01:7

Ještě mi, pane Hellere, dovolte jeden vstup. Vy hovoříte o sociálním státu, já jsem záměrně použil pojem demokracie, abych podtrhl naléhavost problému i specifičnost naší posttotalitní situace. (Nevím totiž, zda lze vůbec v souvislosti s ČR mluvit o sociálním státu, především ve srovnání se skandinávským modelem. V tomto smyslu - jak jsem už napsal dříve pod jiným článkem - snad ani není co bránit.) A samozřejmě pak je tu čínský model, který se bez demokracie obejde úplně. Jde mi o to, zda tlak globalizovaného kapitálu už nenarušuje ne sociální stát, ale přímo substanci demokratického fungování společnosti.

Pracující člověk tím, že např. pracuje v továrně vlastněné nadnárodní korporací a nakupuje v supermarketu, sílu globalizovaného kapitalismu posiluje. Nelze mu to mít za zlé, člověk chce prostě jen slušně a důstojně žít, v rámci možností. Proto se bude bát jakéhokoli kolapsu současného ekonomického systému - nemá na dosah reálnou alternativu, která by mu zajistila jeho materiální potřeby (tím neříkám, že neexistují zajímavé teoretické koncepce).

Nemám ekonomické vzdělání, mým oborem je literatura, ale vždy se snažím své úvahy zasadit do konkrétních, "materialistických" souvislostí. Nemohu v této souvislosti zcela souhlasit se slovy Václava Bělohradského, který se před časem málem radoval z krize automobilového průmyslu. Nevlastním auto, jezdím pokud možno vlakem, čili mě těžko kdokoli může podezřívat z propagace automobilismu. Ale kdyby Bělohradský s touto tezí vystoupil před lidmi, kteří právě ztratili práci, nevím, kolik porozumění by mezi nimi našel.

Řekl bych, že z těchto pochopitelných obav o ztrátu materiálního zajištění síla globalizovaného kapitalismu přímo vyrůstá. Takže zůstává otázkou, jak onu sílu vlastně zlomit.

Ano, pane Kanda, dobře Vám rozumím Sobota, 19.Března 2011, 18:09:0

Máte pravdu, i mně asi proniklo pod kůži to uctívání bohatství. To je ten tlak ideologie vládnoucí třídy.
Pokud jde o vztah kapitalismu a demokracie - máte naprostou pravdu. Kapitál vstupuje do dějin s ideály francouzské revoluce a formálně demokratickými mechanismy, které i tak stačí zajistit politickou moc v rukou buržoasie. S přechodem do vyšších stádií už ale tyto demokratické formy začínají svazovat a vyprazdňují se.
Jednu perličku - učil jsem marxismus dávno před listopadem (nechme stranou, že ne tak, jak to oficiální ideologie leckdy vyžadovala, ale zrovna ve výkladu kapitalismu ta oficiální ideologie nejvíce parazitovala na skutečném marxismu). Od listopadu jsem se nezřídka potkával s bývalými kolegy či posluchači a slyšel - Člověče, my jsme učili o kapitalismu to či to, a ono je to ještě horší! Teze, že kapitalismus ve vyšší etapách vývoje je s demokracií stále více neslučitelný, byla ve všech příručkách a učebnicích (samozřejmě byla už u klasiků).
A pokude jde o to, jak zlomit - odpověď přece máme - už jsem to párkrát opakoval - sama honba za ziskem donutí kapitalisty k určitému ústupu v oblasti samosprávy a když toho politické hnutí neprivilegovaných využije a prosadí podporu rozvoji samosprávného sektoru, tak na jedné straně bude tento sektor kapitalisty porážet vyšší efektivitou plynoucí z plného využití jejich iniciativy a tvořivosti, a na druhé straně bude samosprávný sektor produkovat občany schopné bojovat o demokracii a sám bude politické hnutí podporovat - i finančně. První krok k tomu je bohužel porážka stalinismu blokujícího pokrokové hnutí i síly setrvačnosti považující samosprávu za utopii třeba i u levicových intelektuálů, kteří zatím vymýšlejí všemožné a neúčinné pitomosti dle různých neo a postmarxismů apod. Proč myslíte, že se tak peru o uznání skutečného marxismu?

Martin Pleva - pedagog, Brno

K panu Kopeckému Sobota, 19.Března 2011, 22:44:28

Pokud jde o "svobodný trh", souhlasím s vámi, že nikdy v čisté podobě neexistoval a existovat ani nemůže. Zkrátka vždy bude jeden silnější, a tím i "svobodnější" než druhý. Proto ani hospodářský systém nemůže být čistě tržní, trh je třeba mj. chránit před ním samotným. Ale nevyplývá z toho nikterak, že je trh jako ústřední princip organizace hospodářství vyřízený.

K tomu i můj následující příspěvek určený p. Hellerovi.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Hellere, Sobota, 19.Března 2011, 23:19:40

mám dvě zásadní námitky proti koncepci nekapitalistické společnosti (proti takto chápanému socialismu):

1. Pokud bude nová společnost organizována po ekonomické stránce NETRŽNĚ, jak zabránit tomu, aby nesklouzla do starých známých nešvarů reálsocialismu: malá motivace a v důsledku toho nízká pracovní morálka, nedostatkové a nekvalitní zboží a služby, technologické zaostávání, nedostatek inovací apod.

2. Pokud bude naopak nová společnost organizována TRŽNĚ (jak naznačujete), jak zabránit tomu, aby nesklouzla zpět ke kapitalismu? Trh totiž nevyhnutelně znamená konkurenci a ta plodí vítěze a poražené (a tím mj. i nezaměstnanost, viz nepovské Rusko) a navíc umožňuje akumulaci zdrojů v rukou těch úspěšných. Manažeři (či jak se budou jmenovat) oněch samosprávných podniků se tak snadno mohou stát fakticky novými kapitalisty. Ostatně u nás a v dalších postkomunistických zemích se po r. 1989 právě tohle stalo (a srov. situaci v současné Číně). Jistě, někdo může namítnout, že přerod nomenklaturního aparátu v kapitalisty byl umožněn politickým převratem. Ale nedá to obrátit: nedošlo k politickému převratu spíše právě proto, že reálsocialističtí šéfové chtěli být šéfy skutečnými? Vám jako ortodoxnímu marxistovi nemusím moc vykládat o vztahu základny a nadstavby ...:)

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Pane Heller/e Neděle, 20.Března 2011, 10:11:51

Víte , pane kolego, dělám to zadarmo, ale to dělá spousty liidí v této republice,:( možná i v tom je kousek štěstí))
Nemohu se než opakovat.
Hezký den.

Pane Plevo Neděle, 20.Března 2011, 11:24:44


v případě Číny uvažujete podle mne naprosto správně – prosadilo se dlouhodobé prvenství ekonomiky před politikou a vládnoucí třída řídícího aparátu vyděšená excesy kulturní revoluce se začala nenápadně rekapitalizovat, i když si ponechala některé politické páky. Je jedno, jestli se strana jmenuje komunistická nebo ne, důležité je, že politicky zabezpečuje kapitalistické vykořisťování. Časem se možná změní i některé formy a prapory, ale ne směrem k demokracii pro lidi.
K té tržnosti:
1.Samozřejmě to bude ekonomika tržní – při existenci staré dělby práce práce není bezprostředně společenská a musí být převáděna na společensky nutnou míru – to chybělo minulému systému, nahrazovalo se to direktivami a tápáním řídícího aparátu, při naprostém nezájmu lidí z tohoto procesu vyřazených.
2. Samozřejmě, že na počátku budou problémy s kontrolou zaměstnanců nad manažery – i ten zatím nejvýznamnější samosprávný podnik dnes – Mondragon – je má. Jenže ta samospráva bude stát na jiné výrobně silové základně než dnes – jinak se realizuje samospráva při existenci mas fyzicky pracujících a nekvalifikovaných a jinak tehdy, když převládne kognitariátní typ pracovníka – s tím už ten manažer nemůže tolik manipulovat. Náš model předpokládá z počátku vícesektorovou ekonomiku,včetně kapitalistických podniků, které spolu soutěží ve velkém oběhu při regulaci trhu demokraticky vytvořenými státními orgány. Ovšem – to by nebyly plánovací komise jako za protosocialismu,kde vládli byrokrati, ale deemokraticky volené vlastnické orgány, jímž by byli profesionální pracovníci podřízeni. Jinak od počátku by existovaly samosprávné podniky v tzv. malém oběhu – které by byly vytvořeny na důsledně tržních principech, a musely obstát svou efektivitou na vnějším trhu, které by si však také vzájemně účtovaly spotřebovanou mrtvou i živou práci. Zaměstnanci by měli podíl a byli by povinni se účastnit i voleb a práce samosprávných regulačních orgánů a odměňováni by byli podle práce i podle úspěšnosti své účasti na řízení. Podtrhuji – to by byla účast na vlastnickém rozhodování (jako např. u kapitalistických správních rad) ne na výkonu odborných funkcí – manažeři by byli kontrolováni úspěšností hospodaření. Případné dopady neúspěšnosti na trhu by se řešily různě – buď zánikem samostatného kolektivu a možností jeho členů zapojit se do jiných kolektivů nebo třeba půjčkami a investicemi samosprávného centra či jiných samostatných kolektivů, samosprávných bank apod. Samozřejmě by tu byla sociální síť a silná sociální politika, ale ne ta jistota, kterou měli zaměstnanci v protosocialismu. Hlavní změna by byla v tom, že by zaměstnanec každý den reálně pociťoval, že je spoluhospodářem a může do toho mluvit. Ta samospráva by mimochodem prolínala celou společností, i nevýrobním sektorem – samosprávné rady škol a nemocnic, vědeckých ústavů, kulturních zařízení, samosprávné kontrolní orgány u ministerstev – třeba školství, regionální samospráva apod.
To ale jen načrtávám naše poznatky a jsem si vědom, že ještě nejsou propracované. Vítáme pomoc. Jinak celý komplex našich poznatků jsme uložili do knihy „Kdopak by se Marxe bál“ – zatím v elektronické podobě. Její části jsou na webu www.kscm.cz, rubrika knihovna. Kromě toho zasíláme elektronickou podobu zájemcům. heller47@seznam.cz.
A ještě dodatek – prezentoval jste nesouhlas se samosprávou – ale když ne ona, tak co? Kapitalismus a protosocialismus se už v dějinách zdiskreditovaly, malé vlastnictví na to nestačí – je snad ještě nějaká jiná možnost? Přechodné formy mohou být jen dočasné, nějaký sektor musí vždy být hlavní.

Pane Sekanino Neděle, 20.Března 2011, 11:30:22

bohužel i já musím opakovat svoji otázku, na kterou jste neodpověděl - co je to to "to" co děláte zadarmo? Tu funkci manažera v nevládní organizaci? Pak ale musíte stejně být z něčeho živ a je pak rozdíl, zda hodnotíte kapitalismus ze statusu třeba bohatého podnikatele nebo pokladní v supermarketu. Jinak já si o Vás nemyslím nic špatného, jen to, že patříte mezi dobře situované vrstvy a proto Vám ten kapitalismus, zdá se, nevadí.
Samozřejmě na každém stupni společnposti byli lidé, kteří ji "zadarmo" táhli dopředu, protosocialismus dokonce na tom stál, kapitalismus se to snaží lidi odnaučit a proto zajde.
Hezký den i Vám

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Pane Heller/e Pondělí, 21.Března 2011, 18:42:1

3 práce ve třech neziskovkách - zákon ani jinak nedovoluje - ne, že by mi to vadilo.
Hezký den
DS

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

a pane Heller/e Pondělí, 21.Března 2011, 18:44:47

Bohu-žel, nepatřím mezi dobře situované vrstvy - přiznám se však, že by mne to potěšilo.
Hezký den
DS

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

pane Silný Pondělí, 21.Března 2011, 18:50:58

a vadím Vám to ? - asi ano....tak to pojďme vyměnit ...přesvědčme pár miliónů evropanů, že jim ty peníze /rudu ad dovezeme zpět ...jsem na Vaší straně.
( čemu říkáte vykořisťování ? děkuji)
hezký den
David Sekanina

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Pane Heller/e Pondělí, 21.Března 2011, 18:55:44

"A z čeho jste tedy živ? Já bohužel jsem celý život ve styku jen s lidmi, kteří si na sebe musí nějak vydělávat." : to Vás lituji, já již jsem starý člověk a většina lidí, občanů, se kterou se potkávám, jsou ti, kteří pracují zdarma a jsou šťastni, možná právě proto.
Hezký den
DS

Pane Sekanina - vyjasněme si to Úterý, 22.Března 2011, 12:33:39

Musím se přiznat, že Vaším reakcím moc nerozumim, proto kladu otázky. Po Vašich odpovědích bych to shrnul takto.Vy jste tady prezentoval kladné stanovisko ke kapitalismu a názor, že si vlastně každý za všechno může sám a je jen na něm, zda se cítí šťastný nebo ne. Podepřel jste ho tvrzením, že Vy sám se šťastný cítíte a že jste manažer nevládní organizace. Samozřejmě každý musel přijít k závěru, že jste dobře placený manažer nějaké organizace - což jsem vyjádřil. Vy jste odpověděl, že to děláte zadarmo - ale nebylo jasné, co děláte zadarmo a z čeho tedy vlastně žijete (Protože i já a mnoho lidí kolem mne dělá plno věcí zadarmo, ale z něčeho musí žít - tedy ze mzdy - já už dnes z důchodu). Vy jste tedy nakonec odpověděl, že zadarmo pracujete v těch nevládních organizacích (jisté je to velmi chvályhodné), dále jste uvedl, že jste starý člověk - tedy zřejmě důchodce jako já. Je to tak?
Pak tedy padá moje spekulace, že prostě máte důvod k tomu, chválit kapitalismus, ale nepadá moje argumentace, že se těžko mohou cítit šťastní lidé, kteří se přes poctivou práci, vydělají taktak na přežití. Podotýkám, že rozhodně odmítám tvrzení, že že každý má podle svých schopností. To, že někdo je pokladni v supermarketu a někdo inženýr, nezávisí vždy na jeho píli, ale řadě faktorů objektivního mechanismu, kterému se říká stará společenská dělba práce a který při našem zařazování na jednotlivá místa má stále ještě větší roli než naše píle a vůle. Nadto znám i lidi s vysokou kvalifikací, kteří taktak živoří, protože si dovolují ten přepych, jako být asistentem na filozofické fakultě nebo třeba pracují v Národní knihovně. Já mám poměrně vysokou kvalifikaci, ale pobíral jsem jen lehce nadprůměrný plat - ale to mi nebránilo dát do práce všechno, dělat na co já vím 150 procent. Takže v této oblasti si asi nemáme co vyčítat. Problém je to, že se tak zastáváte reakčního kapitalismu - vykořisťování je stav, kdy jedna třída má nikoli vlastní pílí, ale většinou v důsledku takových faktorů jako je válka, loupež, neomalenost vůči druhým apod. výrobní prostředky a ostatní ne a proto na ni musí určitou část svého životnho času zadarmo pracovat. Ona bohatne, oni chudnou. A ˇšťastni jsou většinou podle svého postavení, i když někteří zblbnou a přijmou dokonce i tu otrockou ideologii svých utlačovatelů. Tak to v dějiných prostě chodí. I ti, kteří přijali tu sobě cizí a v rozporu se svými zájmy působící ideologii vládnoucí třídy, nijak neskandalizuji - socxiologický zákon je, že ideologie vládnoucí třídy proniká do vědomí neprivilegovaných vrstev daleko snáze, témř automatickly, na rozdíl od jejich vlastní ideologie, kterou je do nich třeba dostávát dost pracně na bazi praktických zkušeností.
Takže shrnuji - na Vás mi nevadí, že pracujete zadarmo, to já taky - ale vadí mně, že ještě ospravedlňujete tu drsnou ruku, která většině lidí v této zemi bere značnou část jejich práce a z ní zrozených výdobytků. Jsem při práciˇšťasten, ale nejsem šťasten (nebo nebyl bych šťasten), kdyby z té práce tyla nějaká nenažraná elita. Vy možná děláte práci, která lidem pomáhá a zadarmo, pak je jasné, že šťasten jste a buďte i nadále, ale proč hájíte kapitalismus?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.