Již v polovině ledna odvysílala televize Nova v pořadu Televizní noviny diskusi k události, jíž můžeme stručně shrnout takto: ministerstvo školství stáhlo dříve schválenou školní příručku sexuální výchovy. Záhy se začala expedovat alternativní učebnice amerického původu, která do veřejného školství zákonem zavázaného k názorové neutralitě propašovala názory radikálních křesťanských fundamentalistů, kteří se neštítí při prosazování své ideologie ani násilí.

V diskusi vystoupili obhájci rozhodnutí, především sám ministr školství Josef Dobeš, který v posledních dnech dal znovu volný průchod svým názorům, když se pokusil jmenovat svým náměstkem Ladislava Bátoru, který byl před pěti lety ve volbách do Sněmovny lídrem Národní strany, již podle své výroční zprávy z roku 2008 sledovala Bezpečnostní a informační služba jako extremistickou organizaci. Protistranu, tedy obhájce dosavadní učebnice reprezentoval v televizní diskusi Radim Uzel.

O Uzlově koncepci i o učebnici lze vést debaty. Námitka, že učebnice nezasazuje sexualitu do celku osobnosti a lidských vztahů, může zaznít. Televize Nova v tomto případě dostála své žurnalistické povinnosti a nechala promluvit zastánce obou názorů. Ponechala na soudném čtenáři, přikloní-li se k jedné ze stran sporu nebo si vytvoří vlastní stanovisko. Koneckonců dosavadní příručka byla výsledkem odborné rozpravy.

Televize si však dovolila moc. Nechala zaznít kritický hlas na adresu ministra. To ještě donedávna bylo možné. Represe za kritiku strany a vlády se nám spojuje s minulým režimem. Je pravda, že zatím nedochází ke kádrovým změnám ve vedení televize a že asi nikdo nepoputuje na výslech v Praze do Bartolomějské. Nicméně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vydala upozornění, podle kterého provozovatel nezajistil, aby vysílaný pořad nepodněcoval k nenávisti z důvodu víry a náboženství.

Zdá se, že kritika ministerstva je chápána jako podněcování k nenávisti. Radim Uzel se v debatě dopustil výroku, že ministr Dobeš je možná ve vleku radikálních křesťanských kruhů. Nebo se televize provinila tím, že redaktor nezacpal pusu Uzlovi, když americké fundamentalisty nazval radikálními? Je snad už i neškodný výraz „radikální“ zakázán? Bude sankcionována religionistika za to, že popisuje a srovnává náboženské směry a u některých zjišťuje fundamentalistické, radikální, fanatické, sektářské a extremistické rysy? Může to případně konstatovat u některých a u jiných by taková formulace byla projevem nenávisti? Dojde k obratu v uplatňování § 5 Zákona o církvích 3/2002 Sb., který vylučuje právě fundamentalistické aktivity, totiž činnost, která je v rozporu s principy lidskosti a snášenlivosti, popírá nebo omezuje práva osob mj. pro jejich smýšlení, rozněcuje nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, nebo omezuje osobní svobodu osob a tím je fyzicky, psychicky a ekonomicky poškozuje. Bude se zákon uplatňovat selektivně? Budou v duchu současné vládní politiky, jejíž tón určují lidé typu Romana Jocha a Ladislava Bátory, různé náboženské směry vyjmuty ze záběru kritického myšlení a postaveny pod zvláštní ochranu státu?

Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny a následujícího ustavení vlády se zrychluje a stává se stále zřejmější posun části veřejného mínění a praktické politiky do poloh blízkých II. republice. Připomeňme, že to byl stát značně omezené demokracie připouštějící pouze dvě politické strany, přičemž vládní pravicová Strana národní jednoty směřovala k nacionálně akcentovanému autoritativnímu režimu a přerostla za Protektorátu v jádro převážně pronacistického Národního souručenství. Opoziční levicová Národní strana práce marně proti vládní straně hájila principy parlamentní demokracie. Její možnosti oponovat byly v atmosféře hromadných skandalizačních akcí proti demokratům omezené.

První republika byla sekulární a pluralitní. Náboženská inspirace se v takovém prostředí může také projevit, ale spíše tak, že se uplatní osvobodivé a sociální, souhrnně řečeno humanistické hodnoty křesťanství a celé biblické tradice. Druhá republika vykazovala kontrastně ke koncepci let 1918—1938 sklon ke klerikalismu, tedy k mocenskému prosazování represivní, konzervativní podoby náboženství. Veřejně projevené názory současných významných vládních činitelů ukazují stejným směrem. Jistěže i mezi nimi najdeme přiznané materialisty a skeptiky, ale situace poněkud připomíná politiku francouzské Action Française (1898—1945), která podporovala integrální katolicismus, antijudaismus a nacionalismus, přičemž její zakladatel a šéf Charles Maurras byl ateistou.

Proti rozhodnutí rady vydala vlastní rozdílné stanovisko předsedkyně Rady Kateřina Kalistová. Připustila, že výrok Radima Uzla v diskusi byl provokativní, ale připomněla, že Evropský soud pro lidská práva se již mnohokrát vyslovil v tom smyslu, že svoboda projevu se uplatňuje i vůči myšlenkám a informacím, které šokují nebo znepokojují stát nebo část obyvatelstva. To je dáno požadavky pluralismu, snášenlivosti a otevřenosti, bez nichž nemůže být řeč o demokratické společnosti.

I tak drobná kauza jako upozornění Rady televizní stanici je symptomem pozvolných, leč vytrvale prosazovaných změn a zaslouží si pozornost. Obrana demokracie i v takovém případě stojí za to.